Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vilém Famm: Stát versus rodina. Vaše dopisy

21.08.2022
Vilém Famm: Stát versus rodina. Vaše dopisy

Foto: Pixabay

Popisek: Děti

Vilém Famm se pozastavil nad prohlášením Štěpána Chába, že si nepodá žádost o pětitisícový příspěvek na dítě, který vláda Petra Fialy rozdává v rámci pomoci proti růstu potravin. A dodává, že stát má jednat. Hledat řešení a vidět možnosti. Jenže ten to nedělá.

„Stát vyhlásil pětitisícový příspěvek rodinám, které nedosahují hrubého výdělku jeden milion korun. Autor článku ,Opět razantně odmítám 5 tisíc příspěvek na haranta‘ pan Štěpán Cháb zde prohlásil, že nebude žádat o příspěvek, a tak prohlubovat dluh ČR,“ píše Vilém Famm a pokračuje: „Chápu jeho pohnutky, neboť obratem žádá řešení problému, a ne hašení následků, a tím příspěvek dozajista je.

Rodina je základ státu a rodina pana redaktora jeho rozhodnutím přišla o deset tisíc, což považuji za nesprávné. Jeho gestem nedošlo k záchraně státu, ale k prohloubení problémů jeho rodiny. Vzpomněl jsem si na jiný příklad, který zdánlivě s tím naším nesouvisí.

V Americe v jedné firmě měli volné jedno celkem lukrativní místo. Součástí pohovoru byl i dotaz: „Jak se zachováte, když se budete plazit pouští se svým nejlepším přítelem. Máte s sebou jen jednu láhev vody a před sebou tři možnosti. Vodu dáte příteli a on přežije. Vodu vypijete vy a přežijete, nebo se o vodu rozdělíte a zemřete oba. Jaké zvolíte řešení?

K přijetí do firmy postoupil ten, kdo vodu vypil, aby se následně zachránil.

Radil bych tedy panu redaktorovi zapomenout na hrdost a deset tisíc pro rodinu přijmout. Ostatně, může je on darovat svému potomkovi coby zvýšené kapesné.

Je správné chtít po našich představitelích, aby řešili nejenom následky, ale hlavně problém! Proč sami nenakupujeme v Rusku plyn? Proč neprodáváme elektřinu, námi vyrobenou, za její výrobní cenu, navýšenou přiměřeným ziskem? Opakuji přiměřeným ziskem. Proč nemáme všeobecné referendum. Proč občané nemohou rozhodnout, zda strategické komodity mají být v rukou státu? Tím myslím i vodu!

Jako správný hospodář se i já chci podílet na řízení státu. Nestačí mi jen jednou za čas dát důvěru někomu, který, jak se nakonec ukáže, si ji nezaslouží.

Nyní řídíme EU. Jak? Dostal jsem od přítele na tohle téma vtip, o který se s vámi rád podělím.

Naše předsednictví EU je asi taková odměna, jako když táta dovolí synkovi sednout v garáži za volant jeho auta. A synek může dělat brmbrm a tůtů.

A pokud pan Fiala bude řídit EU tak, jako náš stát, pak bude platit, jak my ateisti říkáme, Pánbůh s námi a zlé pryč!

Jako důchodce jsem rád za každou valorizaci svého důchodu, ale valorizace též neřeší problém, jen jej prohlubují.

Dle Švejka máme dvě možnosti. Buď bude vláda řešit problém s energiemi, nebo my problém s vládou.

Ta si musí uvědomit, že pokud bude hasit jen důsledky, ne však problém, tak ji nepotřebujeme.

Mějme konečně vládu na 111 procent,“ rozloučil se již tradičně Vilém Famm.

 

Och, to není hrdost, co mi brání zažádat si o deset tisíc. Není to ani soucit se státní kasou. Je to odmítnutí zúčastnit se hry, jejíž pravidla jsou zvrácená. Jakmile se té hry z vlastního rozhodnutí zúčastním, jsem její součástí. To, že se mi vše inflací zdražilo, že mi porostou výdaje za energie (ještě nerostou, zatím mám fixaci, ale brzy porostou), je hra, do jejíhož hraní jsem byl donucen vstoupit bez možnosti volby. Ale s možností protestovat. A jaký by to byl protest, kdybych vzal na milost pravidla hry vlády Petra Fialy a řekl – dobře, všechno mi zdražujete, nekonáte, co konat máte, ale já vám přijetím oněch deseti tisíc odpouštím. Beru váš úplatek jako své podvolení se vaší hře, s vašimi pravidly. Neudělám to.

Ne z hrdosti, ale z důvodů, které Vilém Famm sděluje v závěru svého textu. Nebudu přistupovat na pravidla vaší hry, když v té hře nemám šanci vyhrát, ale nemám šanci ani uhrát plichtu. Jsem už před zahájením hry na straně poražených. Pět tisíc na dítě je úplatek, abychom neviděli, nebo alespoň tolerovali, že naše vláda je nesmírně slabá a neschopná postarat se o republiku, přičemž správa republiky jí byla dána do rukou.

To, že naprosto tragicky selhává, mi pět tisíc na dítě prostě nevynahradí. Protože dopady selhání vlády pocítíme mnohem, mnohem citelněji každý měsíc. Začnou růst exekuce, začnou se rozpadat manželství, začnou padat malé i střední živnosti, do budoucna budeme mnohem více zadlužení, zubožení, porostou daně, poroste přísnost, prohloubí se úpadek a sociální stres nabude hrozivých rozměrů, začne se rozpadat soudržnost lidí, společnosti. Kdy se to začne mlátit na ulicích? Nakoupila už vláda vodní děla? Posílila policejní sbory, určené na mlácení lidí? Tam směrujeme, tam přesně nás současná vláda vede. A v takové situaci považuju pět tisíc za plivnutí do tváře. Za výsměch. Ne, tím neříkám, že měl Fiala dát 20, 50, 100 tisíc na dítě. Tím říkám, že Fiala těm samým dětem likviduje jejich dospělost. Budou žít v dluhu, který tato vláda naprosto bez uvážení navyšuje v rámci ideologie do nesmírných výšek.

Asi takhle, pět tisíc na dítě považuju za svého druhu znásilnění. Sice vláda Petra Fialy právě znásilňuje naši budoucnost, ale dal na každé dítě pět tisíc, což znamená, že se nám to má vlastně docela líbit. Ten, kdo minulý týden dostal pět tisíc na dítě, už v peněžence nemá zase nic. Ale složenky přijdou zase, v obchodě se paní na pokladně zase bude rozpačitě omlouvat, že ona za ty ceny nemůže, stát si na těch cenách zase vezme 15 procent na dani. Ale stát nic nedělá. Nedošlápne si na ČEZ, nesníží daně, nestará se. Jen jednou plivne rodinám do tváře. Pokud s takovou Petr Fiala povládne celé čtyři roky, můžeme to tady zabalit a jít žebrat do Somálska.

Ceny elektřiny na rok dopředu, které jsou pro celý kontinent referenčním ukazatelem, se vyšplhaly nad 540 eur za megawatthodinu. Před dvěma lety to bylo 40 eur. Pět tisíc korun pomůže, že jo. Odpojení ČEZ od lipské burzy nepomůže, to ne, sice by to snížilo platby za energie pro domácnosti o polovinu, ale ne, to nepomůže, nebuďte bláhoví. A emisní povolenky? Promiňte, ale my chceme platit spekulantům s povolenkami, kteří se snaží, seč jim síly stačí, aby ceny povolenek byly co nejvýš, protože to prostě sype. A sype to z peněženek domácností. Jéžiš, to je fičák. A nápad vlády? Budeme se hádat se spekulanty o jejich vyšším zdanění (a ČEZ lze chápat už jen jako spekulanta, který na krizi chce vytřískat co nejvíc a politici se ho bojí). Čím víc bude vláda danit spekulanty, tím více spekulanti budou chtít vydělat. A jako bonus? Když vláda vybere dost na daních od spekulantů, kteří vinou toho ještě podraží, tak se třeba někdo příští rok v březnu rozhoupe k tomu, že rodinám plivne do tváře znovu. Znovu před nás předloží smlouvu s ďáblem, jejímž podpisem dáme souhlas s dalším neschopným jednáním této vlády.

Tedy, to jsem se ale rozvášnil.

Vložil: Štěpán Cháb