Vilém Famm: Pád novodobé Říše římské v přímém přenosu. Vaše dopisy
26.07.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Trochu popraskaná zeď
Poručíme větru, dešti. A když ne, tak poručíme lidem, aby věřili, že jsme poručili větru, dešti. Vilém Famm se zamyslel nad zásadními problémy dneška. A došel k chmurným závěrům, které bychom měli mít na zřeteli.
„Před lety se v některé evropské hlavě zrodil spásný nápad: přerůst a předběhnout Ameriku,“ píše Vilém Famm a pokračuje: „Dnešek nenapovídá, že jsme byli úspěšní. EU se sice rozrůstá, ale neroste.
Evropa díky Zelenému údělu, či spíše Zelenému děsu, se propadá do energetické beznaděje. Když politici začali vykřikovat o odpojení od ruského plynu a ropy, domníval jsem se, že mají eso, či spíše žolíka, v rukávu. Že mají na dosah obrovské množství elektrické energie z Tokamak ITER, který, jak jsem se dozvěděl, se staví ve Francii, ale do zkušebního provozu, který bude trvat deset let, bude spuštěn za tři roky. My vlastně nyní nevíme, jak budeme v tomhle směru úspěšní, a Evropa bez energií bude ve velkém problému.
K tomu ještě ta válka na Ukrajině. Konfrontace s Ruskem probíhá zatím na poli ekonomickém. I slepý vidí, že Rusko ví, že drží pod krkem nejenom Evropu, ale potažmo celý svět a to jsem se dozvěděl jen málo. Má 30 % světových zásob surovin. Na množství svých obyvatel neúměrně mnoho. Ne plyn či ropa, ale i ostatní komodity, které nebudou dodány, srazí Evropu na kolena. Novodobá Říše římská (EU) umírá, končí na periferii světa a podle politiků to snad ani neví.
V článku „Společnost se opět dopracovala ke změně systému“ jsem si dovolil tvrdit, že nás čeká skvělá budoucnost založená na otroctví tentokrát robotů. Též jsem však vydal i varování, abychom si tuhle budoucnost nenechali ukrást. Nyní se tak děje a za bílého dne.
Evropa se ekonomicky propadá, a pokud bude odstřižena od dalších ruských surovin, tak co? Vysoká politika se nakonec ukazuje, jako jednoduchá matematika a jako šachová partie je zřejmě dobře rozmyšlena dopředu.
V tomhle směru vítězí Čína a s ní nastává konfrontace s Amerikou bez Evropy. Hospodářskou válku totiž vyhraje ten, kdo bude mít suroviny.
Je víc než jasné, že jako společnost jsme na vrcholu a nyní nás čeká jen sešup dolů. Výsledek osminásobku nárůstu obyvatel oproti roku 1800 je prostě zničující. Elity nekonají a prostí lidé, ti jen věci nechápou. Tištěním nových peněz se však energie ani suroviny nenahradí. Společnost se vyčerpala a vylhat se z toho jen tak nemůže. Tohle tržní hospodářství se zachraňuje právě tištěním nových peněz a dotacemi, proto je tam, kde je.
Evropa se pomalu potápí, ale v Bruselu se stále tančí.
Kde bude energetická a pak i potravinová soběstačnost? Pozor, tohle jsou spojené nádoby. Bez energií nebudeme vyrábět a dnes ani pěstovat či chovat.
Pro udržení podniku je vždy nutný nějaký objem a ten, pokud klesne pod danou míru, dostaví se krach podniku. Nám hrozí poklesy, a jestli budou neúměrné, zkrachujeme.
Zřejmě si myslíte, že přeháním a takhle zle na tom přece jen nejsme. Platit několikanásobně víc za energie je počátkem poklesu. Pokud po něm přijdou na řadu i další suroviny, pak nám snad bude jasné, že se nemýlím.
Chceme-li si zachovat vysoký standard, musíme se početně vrátit do roku 1800 k jedné miliardě obyvatel. Jinak platí, a to i nám ateistům, „Bůh nám buď milostiv“.
Evropě i tak zdar na 111%,“ zakončil své psaní tradičně Vilém Famm.
|
Tak nějak se zavedlo úsloví „poručíme větru dešti“. Ale krása celého textu budovatelské písně získává s novou dobou a novými Green Dealy a novými plány do budoucnosti na naléhavosti. Dovolím si ocitovat:
„Chlapci a děvčata, vpřed, stavíme si nový svět, jeden − ten má malou sílu, proto všichni ruce k dílu, stavíme si nový svět, chlapci a děvčata, vpřed! Rozsvítíme slunce štěstí, pro každého bude hřát, poručíme větru, dešti, kdy má pršet a kdy vát. Proměníme celou zemi v rudých květů záplavu, dokážem to všichni s všemi od východu k západu!“
To jsou silná slova, která platila kdysi, stejně tak platí i dnes. Rozsvítíme slunce štěstí, a kdo se v jeho politicky radioaktivní záři odmítne hřát, pro toho tu máme Rakušanovu úderku, takzvanou rakušanjugend, složenou z Českých elfů, Jsme fér a Milionu chvilek pro mlčení nad z vaniček vylitými dětmi.
Zchudnutí Evropy povede k tomu, co i chceme. Ke snížení naší spotřeby. Ať se přihlásí ten, kdo teď neběhá jako ohař po domě či bytě a nezhasíná? Kdo teď nezapíná pračku jen při nočním proudu? Kdo teď do nákupního košíku nehází o něco méně zbytečností, které si člověk může v pohodě odepřít? A tak se ušetří a masa se lépe uživí. Však i to je součást Green Dealu, šetřit zbožím i energiemi. A jak jinak lidi motivovat než tím, že jim nic jiného nezbude? Pro vznosné ideály to tu udělá málokdo. Vždyť i ti největší ekologičtí aktivisté, kteří by uhelné doly ochotně zavalili i svými nenarozenými potomky, než v nich nechat kutat a uhlí pak pálit, se teď válí někde na pláži a velmi štědře zvyšují svou uhlíkovou stopu (to my, z chudiny, my si vystačíme s nedalekým lomem a zmrzkou u Vietnamců, naše uhlíková stopa, to je výkladní skříň uvědomělosti… z donucení, z toho donucení, které má v plánu se rozšířit na citelně širší vrstvy populace). Což je příklad pro budoucí život většiny Evropanů (z východu Evropy obzvláště, a z východu jsme i my, pro ty ze Západu).
Jenže je tu otázka přelidnění. Je nás moc? Po celé planetě populace pomalu klesá. Mírně, malinko, ale klesá. Nebýt rozvojových zemí, kde se jede stále v opačném směru. Ale i tam jsou tendence k přibržďování. Přelidnění nejde řešit jinak než genocidou nebo vyhubením za pomoci nějakého šikovného viru, případně totalitou a násilnou sterilizací. Ale touhle cestou nikdo jít nechce (doufám). Jaká je jiná možnost? Přelidnění jde řešit tím, že se v rozvojových zemích emancipují ženy a dovolí se oněm zemím zbohatnout, to znamená, že se k nim přestaneme chovat jako ke koloniím. Sice to s sebou nese větší znečištění, ale zároveň výrazné snížení porodnosti. Tudy musíme jít. Ne přes války, viry a totality.
|
Vložil: Štěpán Cháb