Vilém Famm: Hledání finančního perpetuum mobile. Vaše dopisy
22.06.2022
Foto: Hans Štembera
Popisek: Peníze, krev ekonomiky
Je nějaká kouzelná formulka z oboru ekonomiky, díky které se vyhneme kocovině po příliš štědrém hýření veřejných rozpočtů? V roce 2009 jsme vyzkoušeli tištění peněz a jejich lití do ekonomiky, nejčastěji pak do bankovního sektoru. Krize se uklidnila, ale zase narůstá. Teď jsme na 16 % inflace. Celý svět se začíná nořit do jisté nervozity z budoucnosti. A o jedné „kouzelné“ formulce se dočetl náš jihomoravský čtenář a častý dopisovatel Vilém Famm.
„Narozeniny jsou krásná věc. Sejdeme se, jíme a vedeme řeči. Dáváme si jen menší dárky, protože chci, abychom peníze střádali na věci větší důležitosti,“ píše Vilém Famm. „Mohl bych sdělit několik příkladů, ale rád vzpomínám na ten, který mi poradil kamarád. Pro podnikání jsem potřeboval nové auto. Připravil si peníze. Nakonec vše skončilo úplně jinak. Kamarád mi vše rozmluvil a pro mé podnikání doporučil auto z bazaru. Sloužilo úspěšně řadu let a za méně než za polovinu uspořené částky. Za ušetřené peníze jsme si po čase pořídili bazén na zahradu a máme ho již přes 20 let. Pokud něco potřebujeme, pak je to odborník a kamarád jím byl.
V dětství nedostat knihu snad by nebylo ani radosti. Dnes jich ve své knihovně mám přes dva tisíce a řadu nepřečtených. Přistihl jsem se totiž, že když si chci odpočinout, sáhnu po knize, kterou znám. Tentokrát mne překvapil syn, snad proto, že mne velmi dobře zná. Murray N. Rothbard napsal „Peníze v rukou státu“, bylo ono dílo, které mi udělalo velkou radost. Však posoudíte sami, a vy, co se chcete dozvědět víc, radím jen jedno. Čtěte. Název se měl spíše jmenovat „Peníze v rukou mafie“.
Kdysi dávno jsem přemýšlel jakýže vynález byl pro lidstvo nejdůležitější, nejvýznamnější? Po dlouhém uvažování jsem zvolil vynález peněz. Byly to ony, které urychlily všechny obory lidstva. Staly se katalyzátorem společnosti.
Ještě před vynálezem peněz, v době kdy se začalo platit drahými kovy, jistě vznikla snaha jejich jakost šidit ředěním jiného kovu. Cožpak když vznikly peníze. Své známe z počátku třicetileté války v Čechách a na Moravě. Tehdy totiž konsorcium vedené Karlem I. z Lichtenštejna dalo razit nekvalitní stříbrné mince. Menší obsah vzácného kovu byl však vydáván za starou kvalitu. Za tyto peníze se pak levně nakupovaly konfiskáty, však roku 1623 přišel státní úpadek.
Falšovat zlaté či stříbrné mince je celkem snadné pro toho, kdo tomu rozumí, ale vždy se však nakonec prozradí.
Lidé, kteří falšují peníze, jsou trestáni důrazně podnes, ale světe div se, nyní se tak děje s požehnáním státu a bez trestu. Snad mají jako předobraz Karla I. z Lichtenštejna.
Peníze fungovaly v tržním prostředí, a proto podléhaly krizím. Odstranit krize je nejdůležitější pro ty, které nejvíce ohrožují, tj. ekonomické nositele moci. Jak dopadli feudálové, víme.
Stabilitu společnosti dokáže i ohrozit zvýšené množství zlata či stříbra, neboť sráží jejich hodnotu. Máte více, ale paradoxně méně. Viz Španělsko 16. století, které dovezlo velké množství drahých kovů z Nového světa.
Jestliže vynález peněz byl jedinečným počinem, pak jeho přechod na bezcenný papír pravým požehnáním. Zpočátku bylo za peníze ručeno vzácným kovem, ale pak peníze prošly patřičnými úpravami a zlatý standard byl zrušen. Tím, že přišla na svět Světová rezervní banka WRB spolu s národními bankami, ovládly svět peněz. Postupnými kroky byla zpřetrhána stará pravidla a vše tak připraveno k volnému tištění papírových peněz.
Ty jsou nyní tištěny navíc zcela beztrestně. Neděje se tak jen ve prospěch státu, ale i nám neznámých skupin. My nyní neznáme ony novodobé Lichtenštejny, my nevíme, kdo žije z takto vyrobených peněz. Peníze navíc právě dostanou v prvé řadě ti „správní“ a jen oni tak pijí smetanu, na prostý lid zbude jen odstředěné mléko (ředěné vodou tj. falešnými penězi), neboť jsou to oni, kteří ten počáteční zisk zaplatí. Tohle je ta novodobá pyramida. Je zde jen strach, že ten neustálý ekonomický růst se zadrhne a vše zničí. Aby se neopakovala krize z nadvýroby z roku 1929, nastalo ono tištění peněz. Tyhle peníze, tak jako u Španělska, snižují hodnotu, působí tedy jako daně. Takto vyvolaná inflace se stala pomocníkem prosperity. Tohle perpetuum mobile se však zadrhává a přitom stačí tak málo.
Udělá se měna 1:10. Všeho, tedy nejenom peněz, ale i dluhů, platů, majetku. Řeknete si k čemu to? Vždyť tím se nic přece nemění, jen se posunula desetinná čárka, ale je zde státní dluh, který neustále narůstá. Ten přepočtený bude všem snížen, řekněme, o 40 % HDP dané země. ČR, která měla v roce 2021 dluh 2,47 bilionu korun, což je 40,4 % HDP, tak zůstane na dluhu pouze 0,4 % HDP. A jedeme dál.
Můžeme tuhle operaci s úplným klidem udělat. Státní zadlužení totiž nemuselo vůbec vzniknout. Peníze jsme si mohli natisknout sami. Mám obavy, že banka nad námi je stejně natiskla a nám jen půjčila. Za falešné peníze je však placen poctivý úrok. Zde chybí kdo se má dobře z těchto úroků. Pro stát by se takhle nikdo neangažoval.
Nevolám po tom, abychom tenhle ekonomický nástroj (falešné tištění peněz) zrušili, ale abychom ho převedly pod veřejnou kontrolu. Má totiž sloužit nám všem a ne jen úzké skupině lidí, novodobým Lichtenštejnům, Jánošíkům naruby, co chudým berou a bohatým dávají.
Pak teprve bude ekonomické perpetuum mobile na světě trvale a spravedlivě. Nedomnívejte se, že k nápravě se přijde tak nějak samo. Demokracií se mnozí ohánějí, ale přitom čekají, že to vyřeší ti druzí. Vy taky konejte!
Tiskněme peníze na 111%,“ rozloučil se tradičně Vilém Famm.
|
Jo, jo, kašleme na věřitele, pojďme si smazat dluhy, abychom mohli v párty ještě chvíli pokračovat. Ale ono to nebude fungovat. I díky tomu, že tu je vztah věřitel a dlužník. Tam, kde dlužník získá, tam věřitel ztratí. Oddálili jsme krizi 2009 tištěním peněz. Krizi jsme tím ovšem nezažehnali, jen posunuli na pozdější dobu a nechali nabobtnat její hrozivost. Za tu dobu se státy, firmy i lidé stihli více zadlužit, krize tedy bude o to víc bolet. Krizi bychom ovšem neměli chápat jako negativní, ale jako očistný proces. Pokud krize proběhne. Pokud ji ovšem nepřirozeně umlátíme tištěním peněz, vrátí se o to silnější. Což jsme udělali s krizí roku 2009, pokračovali v tom během covidu a začínáme tak reagovat i na energetickou krizi.
A ano, pan Famm, jak je jeho zvykem, má pravdu. Když probíhala krize 2009 a státy lily peníze do bank, často jsem si říkal - proč? Za co? Nešlo by to udělat trochu sofistikovaněji a přes lití peněz bankám odmazávat u stejných bank ve stejné hodnotě dluhy lidem? Malým firmám? Nejen že by se nažraly banky, ale zároveň by to nastartovalo prosperitu zezdola. Lidé by najednou mohli volněji dýchat. Dvě mouchy jednou ranou. No, nedošlo k tomu. Radši jsme lili peníze do bank a nechali další tisíce lidí, těch obyčejných, padat do exekucí a platebních neschopností, protože na ně dolehla krize bankovního sektoru, kterému právě ti lidé v exekucích nebo před exekucemi odevzdali svou budoucnost, jelikož státy jejich jménem lily do bank peníze, které ale obyčejný člověk zaplatí z daní, takže bude odrbaný hned nadvakrát. O člověka v celém tom řízeném chaosu nejde.
Ale zase je tady otázka toho, že svět musí narazit do stropu své rozežranosti, protože pokud do něj nenarazí, prožere se ke katastrofě. A právě peníze a donekonečna bobtnající státní dluhy jsou tou hranicí, do které musíme, chtě nechtě, narazit a změnit své chování. Postavit společnost na hodnotách, nikoliv na nadměrné konzumaci a nekonečné maximalizaci zisku, protože to nutně vede ke kolapsu. A tam už je jako další chod válka, občasné revoluce a přechod pod totality. A svět je nyní značně nervózní. Jako pytel blech.
Je potřeba vidět i to, kdo komu a kolik dluží. Kolik má Čína dluhopisů Spojených států? A jen tak z lidumilností kývne na to, že se hodnota dluhopisů propadne o 90 % své hodnoty jen proto, aby Spojeným státům bylo zase do další krize 10 let dobře? Nekývne, zadlužené Spojené státy jsou pro Čínu strategická výhoda. A naopak. Proč se jinak stala ruská válka na Ukrajině tak lákavým soustem pro Západ? Jistě v tom hraje roli utrpení lidí, ale to je jen vedlejší produkt, válkou trpí lidé stejně na Ukrajině, jako trpěli lidé v Afghánistánu nebo Iráku. Ten prim tam hraje ekonomické vysílení protivníka. Na tom jde i vidět, že nejde o člověka, ale o soupeřící geopolitické mocnosti. Přetahování se velkokapitálu o prostor. My můžeme být jen němými svědky, někdy pak němými oběťmi takového přetahování. A je vlastně úplně jedno, kde se zrovna válčí.
|
Vložil: Štěpán Cháb