Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vilém Famm: Demokracie bez všeobecného referenda je jen částečnou demokracií. Vaše dopisy

01.06.2022
Vilém Famm: Demokracie bez všeobecného referenda je jen částečnou demokracií. Vaše dopisy

Foto: Hans Štembera

Popisek: Volební místnost. Zatím připravená jen na volby do zastupitelské demokracie. Dočkáme se někdy i referend?

Všeobecné referendum o zásadních tématech. O vůli lidu u toho kterého zákonu nebo směrování země. Chybí nám. Jediné celostátní referendum, které jsme kdy měli, bylo to o vstupu do EU. Další nám nedovolili. Tomio Okamura po zavedení referend volá už léta. Volá po něm i Vilém Famm.

„Slunce svítí na rozdělený svět,

plný štěstí, lásky i běd,

tak tohle je svět,

náš,“ začal poeticky Vilém Famm a pokračoval už na vážnou notu:

„Demokracie, slovo, které zní, slovo, které taky něco znamená. Však ten, kdo na jeho podstatu zapomněl, časem přišel k tomu, že vše zlé co učinil, se mu dvojnásobně vrátilo.

Démos + kratos, tj. svobodný a vládnout, tedy vláda lidu. Dávná revoluční Francie nemohla se vyjádřit přesněji – rovnost, volnost, bratrství.

Demokracie je slovo, kterým se všichni ohánějí a také rádi ukazují, jací jsou demokraté oproti svým protivníkům. Demokracie buď je, nebo není.

My zcela jistě demokracii máme. Mohu volit a být volen. Potud je vše v pořádku. Přít se můžeme o míru demokracie. Má mi stačit, že čas od času volím své zastupitelské představitele? Poslance státní, krajské či místní samosprávy. Tohle mi má jakože stačit? Díky za přímou volbu presidenta. Já se však nechci jen podílet na správě země mnou volených zastupitelů, já se chci podílet též přímo.

Zastupitelskou demokracii považuji za neúplnou a částečně falešnou hru s námi občany. Proč nemohu rozhodovat o věcech důležitých přímo? Proč spolu s dalšími nemohu mít větší pravomoc než mnou zvolení poslanci.

Ano, hovořím o absenci všeobecného referenda v naší jinak demokratické společnosti! Nechci jenom zastupitelskou demokracii, ale i demokracii přímou, kdy vůle lidu bude nadřazena vůli parlamentu. Zastánci parlamentu říkají, že lidé neumí mnohdy správně rozhodnout, jako by snad oni uměli, jako by snad oni měli patent na rozum a přitom jim nevadí, že je zvolili lidé, kterými vlastně opovrhují.

Všeobecné referendum musí mít jasná pravidla. Otázku, která se bude řešit, může navrhnout parlament svými 5 % tj. deseti poslanci, či podpisy občanů, kteří je zvolili. Zde je malý rozpor. V roce 2018 jsme měli 8,34 milionu voličů tj. 41 700 na jednoho poslance, ale volit jde okolo 60 %, tj. 25 020 voličů, ale i tak můžeme nechat, coby požadavek, půl milionu podpisů. To, co bude schváleno, musí dosáhnout nadpolovičního počtu voličů, ne nadpolovičního počtu těch, co byli volit. Udělat to takhle, snad budou přesvědčeni ti, co jsou nyní proti, nebude totiž tak jednoduché něco prosadit. Můžeme pak zrušit senát, protože bude nahrazen přímou vůlí doposud opovrhovaného lidu. Vidíme sami, jakou volební sílu senát má.

Demokracie bez všeobecného referenda je jen částečnou demokracií, můžeme říci s poloviční svobodou. Tak co s tím uděláme? Že bychom začali sbírat podpisy? Jen tak se ukáže, zda si zasloužíme být svobodní. Jen tak se ukáže, zda si chceme vládnout sami. Jedná se totiž o velkou zodpovědnost, kdy o věci veřejné se ne můžeme, ale musíme starat. Vše je o zodpovědnosti. Tu buď máme, nebo ne.

Na zdar všeobecného referenda,“ zakončil Vilém Famm.

Och referendum, referendum, klaté to referendum. Bojím se ho. Ne rozhodnutí obyvatel při házení svého smýšlení do urny, ale toho, co by tomu předcházelo. To bombardování, to permanentní naslouchání děsivé války těch, co referendum chtějí, s těmi, co ho nechtějí. 10 poslanců, kteří stačí na vyvolání referenda? Och, to by byla spoušť. Vždyť to by opozice v parlamentu okamžitě volala po referendu u každého sporného bodu, na kterém se s vládou neshodne. To by byl nekonečný proud stále se opakujících referend, kde bychom nestačili opustit volební místnost a už by nás tam koštětem hnali zpátky. Tu kvůli opuštění EU, tu kvůli opuštění NATO, tu zase k Lex Babiš a okupaci hlavního nádraží v Praze i Brně.

Nastal by děsný zmatek, a politici by se předháněli v tom, kdo rychleji vyvolá referendum, protože referendum by pro něj byla překrásná předvolební kampaň. Referendum je prostě ošemetné. Ne kvůli samotnému aktu volby, ale kvůli tomu, co by mu předcházelo a který vůl by se toho kterého tématu chopil a začal vířit debatu, která by nás stála děsnou fůru peněz navíc, protože by se muselo odehrát referendum s volebními komisemi a sčítáním a tištěním volebních lístků. Já bych se toho trochu bál, přiznávám. Už i ta přímá volba prezidenta, které jsem zpočátku tleskal, je trochu obtížná, protože ztrácí na důstojnosti. Další divadelní představení, kdy kandidáti řeší ve svých předvolebních provoláních sociální politiku státu, jednotlivé dávky, zdražování, ekologii… a přitom je prezident jen kladečem věnců, který reprezentuje, nevládne, a jeho možnosti věnovat se třeba sociální politice končí u návštěvy děcáku a dovezení několika málo beden hraček.

Vůbec se nebráním zákonu o referendu. Jen se ho trochu bojím. Výsledek by mohl dokonale paralyzovat státní správu. A proto by jeho případné zavedení musela předcházet důkladná debata, která by možný chaos vyřešila. Což je samozřejmě možné. Švýcarská demokracie funguje, dává smysl a referenda rozhodně nelikvidují stabilitu tamní politiky a společnosti. Co takhle se inspirovat? Ne? Proč ne? Rozhodně bych uvítal mít větší možnosti přímého ovlivňování kroků země, než jednou za čtyři roky hodit svůj hlas menšímu zlu.

Vložil: Štěpán Cháb