Pálit, či nepálit, to je oč tu běží

Foto: Pixabay

Popisek: Pálení listí, ilustrační foto

Podle zpráv Hasičského záchranného sboru letos počet jarních požárů celorepublikově láme rekordy. V březnu hasiči likvidovali 2200 požárů, což je nejvíc v historii. Jen v Jihomoravském kraji jich v přírodním prostředí za období od 1. 2. do 10. 4. bylo 330, což je průměrné číslo za celou republiku v uplynulých letech. Pojďme se trochu zamyslet nad tím, kdy a jak je vhodné, ale hlavně bezpečné ve svém okolí či v přírodě pálit.

Dle HZS dochází k požárům na jaře především při pálení v lesích, na zahradách a loukách. Slunečné počasí, velké množství suchého porostu a nedbalost lidí při úklidu po zimě je kombinace, která hasiče každoročně zaměstnává. Oheň se totiž může v otevřeném prostoru velice snadno vymknout kontrole, stačí k tomu jen trocha nepozornosti.

Zmiňovaných 2 200 požárů za březnový měsíc statistiky HZS ČR ještě nepamatují. Od roku 2016 se počet požárů ve stejném období pohybuje v průměru kolem tří . Tomuto počtu se zdaleka nepřiblížily ani požáry v letních horkých měsících, kdy hasiče trápí především požáry při žních. Pro představu si uveďme, že k letním rekordmanům patří červenec 2018 (přes 1200 požárů), srpen 2018 (přes 1400 požárů) a červenec 2019 (přes 1100 požárů).

Požár lesního porostu u Sloupu na Blanensku, foto HZS ČR

Vypalování trávy je zakázáno

Plošné vypalování trávy a porostů je zakázáno hned třemi zákony České republiky, přesto si tato činnost každoročně vyžádá několik lidských životů. V loňském roce se poranilo hned 33 osob, tři osoby přišly o život. Celkové škody přesáhly 10 milionů korun.

Povoleno je provádět pouze pálení biologického odpadu (např. větví, listí, shrabané trávy či jiného rostlinného materiálu, nikoli však pneumatik, nebezpečných látek apod.), a to na bezpečném místě.

Jak je to s povinností pálení hlásit

Fyzické osoby nemusí pálení biologického odpadu hlásit, podnikající fyzické a právnické osoby jsou povinny pálení odpadu předem oznámit. Hasiči však doporučují všem, aby pálení předem oznamovali a předešli tím zbytečnému výjezdu jednotek požární ochrany. Ohlásit pálení je nejvhodnější na webových stránkách příslušného hasičského záchranného sboru kraje.

Tím je totiž pálení evidováno operačním a informačním střediskem, které v případě oznámení požáru v čase a v blízkosti místa, kde bylo nahlášeno pálení, ověří s kontaktní osobou uvedenou v oznámení, zda došlo opravdu k požáru či probíhá pouze nahlášené pálení. Evidence na webových stránkách slouží jen pro možnost ověření místa pálení s možným nahlášením požáru, nikoli pro jeho povolení.

Pálení znečišťuje ovzduší

Kromě nebezpečí nechtěných požárů ale pálení představuje i další problém. Podle měření, které si objednal Jihomoravský kraj na podzim loňského roku v katastru obce Lažánky na Brněnsku, totiž při pálení v otevřených ohništích dochází k extrémnímu nárůstu koncentrací řady znečišťujících látek.

Měření spočívalo v založení kontrolovaného ohniště a spalování různých typů suchého rostlinného materiálu – trávy, listí, dřeva a směsi. Ve vzdálenosti několika metrů od ohniště byly umístěny měřicí přístroje, které v krátkých intervalech monitorovaly kvalitu ovzduší v daném místě a čase.  

„Měření probíhalo v blízkosti ohniště a simulovalo tak dýchací zónu „topiče“, avšak vzhledem k naměřeným hodnotám lze předpokládat, že i v širším okolí, kam se vznikající znečišťující látky postupně rozptylují, mohou být koncentrace velmi výrazně zvýšené. Zvláště pak v obdobích, které jsou stanoveny jako takzvané pálicí dny a je tak toto spalování prováděno masově,“ popisuje měření náměstek hejtmana pro životní prostředí Lukáš Dubec.

Monitoring kvality ovzduší během pálení v otevřených ohništích, kterou na podzim minulého roku pro Jihomoravský kraj provedlo Centrum dopravního výzkumu. Foto Jihomoravský kraj

„Výsledky měření ukázaly na extrémní nárůst koncentrací řady znečišťujících látek. Zjistili jsme hodnoty, které byly v některých případech i několikasetnásobně vyšší, než jsou běžně pozorované hodnoty na stanicích imisního monitoringu. I krátkodobé vystavení člověka takto vysokým koncentracím má nežádoucí vliv na jeho zdraví. Ještě vyšší koncentrace znečištění lze očekávat v případě, že není pálen dokonale suchý rostlinný materiál a vlastní pálení je prováděno nedokonale s nízkým přístupem vzduchu a při nízké spalovací teplotě,“ pokračuje Dubec.

 Zákon o ochraně ovzduší ukládá, že spalovat v ohništích lze výhradně suché rostlinné materiály a současně umožňuje obecně závaznou vyhláškou stanovit omezení podmínky nebo úplný zákaz spalování odpadního rostlinného materiálu. Toto je však v plné kompetenci měst a obcí. „Výsledky monitoringu dokládají, že dopad tohoto spalování na kvalitu ovzduší je skutečně extrémní a je potřeba preferovat jiné způsoby likvidace těchto rostlinných materiálů, tedy například jejich kompostování nebo odvoz na sběrná střediska odpadů. Krajský úřad zpracuje pro obce metodickou pomůcku, jak spalování odpadních rostlinných materiálů regulovat a zlepšit tak kvalitu ovzduší na jejich území,“ dodává náměstek Dubec.

Spolek Rezekvítek

Pálení se týká i brněnského spolku Rezekvítek, který pečuje o velké množství chráněných území v Brně a jeho okolí. Pod jeho péči patří i množství ohroženým druhů rostlin, z nichž mnohé by bez pomoci v území kde rostou již dávno vyhynuly. Rezekvítek svou prací  postupně vrací život i do vytěžených lomů a dalších zničených oblastí. Do své práce v chráněných územích zapojuje širokou veřejnost, pořádá exkurze, dílničky a přednášky s ekologickou tematikou.

Pálení větví, foto spolek Rezekvítek

Jejich zkušenost s ohněm shrnuje ve svém článku vedoucí úseku Péče o přírodu Vilém Jurek. “Něco spálit či přímo vypálit je kumšt. V krajině se to postupně učíme, což sleduji i u sebe za třináct let aktivního pálení. Já i mí kolegové z úseku Péče o přírodu vnímáme oheň v krajině jako pozitivní činitel. Je to stejný nástroj údržby stepních trávníků, jako je kosení, výřezy křovin, pastva či narušování drnu. Čím dál více se nám tak potvrzuje, že oheň je právoplatným nástrojem údržby krajiny. Taková dobře vypálená stráň je pro nás ochranáře pohlazením. Je ale nutné pálit v zimě, ne na jaře. A při pálení samotném je potřeba se držet nějakého protokolu. Jestliže pálíte doma na dvoře staré větve nebo čerstvé klestí v lese, mějte na paměti tato slova: Palte s rozumem!”

Léta zkušeností

Také on pro čtenáře shrnul nejdůležitější zásady pálení vypozorované léty péče o přírodu, které odborné vypálení může mnohdy i pomoci. Zdůrazňujeme ale odborné, jinak se totiž bohužel často jedná o naprostou zkázu.

„Základem pálení je pořádně rozdělat oheň, jak říkáme rozfajrovat to, tedy dosáhnout optimální teplotu a až pak postupně do ohně házet klest, větve, klacky a klacíky. Nesmí se pálit listí, což je největší zdroj čoudu a smradu. Při pálení klestu nejen při extrémním počasí máme na Rezekvítku své zásady, kterých se držíme. Nejsou to žádná spásná opatření, jen léta praxe a ohořelých vlasů. Jako prevence snižování rizik se jimi ale lze řídit:

• pálení vždy ohlašujeme na Evidenci pálení,
• je potřeba u sebe mít funkční telefon, ať už proto, že budou volat v případě hlášení hasiči, nebo že si hasiče můžeme zavolat sami, kdyby se oheň vymknul kontrole,
• pálit by měly minimálně dvě osoby (na jedno ohniště musí být minimálně dva lidé), nikdy nepalme sami, pamatujte, že většinu mediálních senzací má na svědomí jednotlivec,
• vždy je nutné mít u sebe dostatek vody (alespoň 20 l na jeden oheň) a práškový nebo vodní hasicí přístroj (nemít s sebou vodu a minimax je záruka zákonu schválnosti, že oheň přeskočí a začne hořet víc než ohniště),
• ohniště se snažíme dělat co nejmenší, kolem ohniště vypálíme (necháme vypálit) bezpečnostní prstenec v šířce 0,5 m,
• nikdy nezapalujeme velkou hromadu, ale postupně přikládáme odebíráním z velké hromady na extra založené ohniště,
• u sebe máme vždy kovové lopaty, které se použijí v případě hašení (vhodným nástrojem jsou také vidle a hrábě, opět ve formě kovu, protože plastové nářadí se poněkud taví),
• držíme si maximální výšku plamene do 3 m (větší plameny mají velký žár, který paličovi zbytečně taví oblečení, kůži, chlupy, obočí, rozhodně neplatí, čím větší vatra, tím větší Jánošík),
• po ukončení pálení necháváme alespoň hodinu oheň dohasínat, poté kovovými hráběmi stáhneme popel co nejvíce do středu, pomocí lopaty popel vršíme na homoli (snažíme se tím odstranit všechen materiál, který by mohl začít po čase hořet),
• po ukončení prací ohniště celé dokola zalijeme vodou (nemá smysl prolévat vodou na žhavý popel, protože se voda ve vteřině vypaří),
• z místa odcházíme, až když nejsou plameny a z popelu se nekouří,
• trávu vypalujeme zásadně v zimě od listopadu do konce února, na malých ploškách a pouze jako ochranářské opatření, které jsme si odsouhlasili s orgánem ochrany přírody;
• nepálíme listí, odpadky či pneumatiky (kdo umí pálit, pneumatiku nepotřebuje, je to jen výraz slabosti a paličské nevyzrálosti),
• ohniště nezakládáme v blízkosti křovin, na pařezech nebo blízko automobilů, kterými jsme na území přijeli,
• nepálíme v počasí, kdy teploty přesahují 25 °C, kdy hrozí podstatně větší riziko vymknutí se ohně kontroly,
• nepálíme, když je silný vítr nebo když víme, že v dalších dvou dnech bude větrné počasí.
  
  

Všechna zmíněná opatření mají svá opodstatnění. Kdo je nedodržuje, pouze a jen zbytečně riskuje. Ne nadarmo se říká, že oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. Když už jsme u těch pořekadel, zkušenost praví, že i mistr tesař se někdy utne; pod tím si představte cokoliv, třeba i to, jak nám občas blafne hloh, obočí anebo stráň,” uzavírá Vilém Jurek.

Vložil: Andrea Morkusová