Vilém Famm: Vy, co jste druzí, třetí, čtvrtí nebo poslední. I vy máte šanci stát se prvními. Vaše dopisy
22.03.2022
Foto: Pixabay
Popisek: Orchidej. První mezi všemi? Jen čirou náhodou
Náš čtenář a poměrně častý dopisovatel Vilém Famm přišel se zamyšlením o náhodě a životě. Kdo je teď první, může být zítra poslední. A obráceně. Možná určitá naděje, že nezůstaneme na místě, ale neustále se posunujeme o kousek vstříc budoucnosti, kterou náhoda neplánovaně ovlivňuje den co den.
„Kdo z nás neslyšel slova o přirozeném výběru?“ ptá se Vilém Famm a pokračuje: „Učili jsme se, že ti lepší přežívají a jsou to oni, kteří pak tvoří dějiny. Je tomu tak doopravdy? Nemůže se stát, že druhý se stane prvním? Prosím, zamysleme se čistě teoreticky.
Máme rostliny jednoho druhu, kdy jedna, prosím jen jedna, dosáhla např. nebývalé krásy. Je zkrátka první. Přichází však tvrdá selekce a mráz tuhle rostlinu, protože se neuměla ochránit, spálí. První je pryč, není.
Máme zde však ještě lepší příklad. První mráz překoná. Má nejlepší předpoklady stát se nositelkou rodu, ale…příchozí srnec ji spase. První neexistuje a druhý se tak stává prvním. Zde názorně vidíme, že nejenom výběr vlastností hraje svoji roli, ale i náhoda. Člověk se zřejmě zrodil náhodným omylem z opice a souhrou náhod dospěl do fáze rozmnožování, kdy se mu podařilo stvořit postupně několik životaschopných jedinců předchůdců lidského rodu. Stačilo přitom jen tak málo. První člověk mohl z mnohých příčin zahynout a svět by dále čekal na náhodu tohoto stvoření. Svět by pokračoval dál a bez člověka. Možná by mu bylo tak líp.
Doufám, že nyní chápete, že slova o přežití díky lepším vlastnostem částečně berou za své. Jistě mají velký vliv na rozvoj druhu, ale musíme si též uvědomovat, co dokáže náhoda. Tak se stává, že neplatí, že silnější vyhrává. Zde jsme též svědky, že emoce zde nemají místo, nehrají žádnou roli. Vše totiž probíhá dle svých zákonitostí nebo též vzpomínané náhody.
Náhoda stála za stvořením nejenom člověka. Náhoda stála za jeho uchováním, nebyl to tedy jen přirozený výběr. Věřit v náhodu neznamená však věřit v osud. Náhoda, jak už bylo vzpomenuto, může zlikvidovat i lepšího. Pak platí, být ve špatný čas na špatném místě. Tak se druhý stává prvním. Nevěřme tedy, že nutně vítězí ten lepší. Anebo vítězí ten lepší, protože je ve vhodný čas na vhodném místě. Je to však důkaz, že je lepší? O tom silně pochybuji a nyní zřejmě i vy.
Jak je vidět nemusíte tedy zoufat vy, co jste druzí, třetí, čtvrtí či další nebo poslední i vy máte šanci státi se prvními i když ve skutečnosti budete stále druhými, třetími, čtvrtými, dalšími, posledními, ale proto nezoufejte, vždyť jste nyní první,“ zakončil optimisticky text Vilém Famm.
|
Život je jen náhoda v zamyšlenějším podání. Při odskoku do lidské společnosti, do toho konstruktu plného nepřírodních zákonitostí, ovšem pravidla náhody padají na méně úrodnou půdu. Založit si limonádovou velmoc vedle již existujících limonádových velmocí je téměř nemožné. Pravidla trhu, kde se náhoda utrhla ze řetězu a stala se součástí byznysplánu. Ale možná i tržní pravidla kopírují pravidla života a přírody. I řediteli korporace může vlak ujet nohy. Náhoda tomu bude chtít. I člověku, který se denně tahá kolem píchaček k práci, může spadnout do klína příležitost stát se magnátem přes limonádu. Jen těch překážek bude muset překonat daleko víc, než ten, který má jen přeběhnout koleje a nenechat si vlakem ujet nohy.
Poslední může být první. Možná velká naděje, když se začne společnost ubírat ke své minulosti a první se stane posledním, protože se společnost prostě otočí na patě a jde zpátky poznávat v praxi hříchy minulosti vlastních otců. To se stane ten první nejen posledním, ale i nejposlednějším.
|
Vložil: Štěpán Cháb