Jaké má pan profesor Fiala reálné pravomoci učinit Česko ,šťastnějším'. Okénko ,ven' Miloše Horkého

Čím jsou reálné pravomoci profesora Fialy omezeny?

Především, už asi před patnácti lety jsme si toho ani nevšimli, ale v Lisabonské smlouvě jsme odevzdali suverenitu našeho státu uskupení jménem Evropská unie a její agentuře, Evropské komisi. Čí moc je nadřazena? EU a EK, tedy ,Brusel', si předvolal polskou vládu před štrasburgský soud ve věci sporu, čí zákony mají přednost, zákony Bruselu, či zákony, vydané národním parlamentem? Polská vláda a polský ústavní soud se domnívají, že je to polský parlament, jehož zákony mají přednost před jakýmikoliv jinými zákony a nařízeními. Argumentují, že Polsko je suverénní stát. S tím v zásadě souhlasí i Brusel, avšak s malou výjimkou – Polsko je sice suverénní stát, pravda, ale přednost mají bruselské zákony. Komise EU již zaslala Polsku požadavek na zaplacení 69 milionů eur, neboť Polsko ve Štrasburku prohrálo soudní spor a neplní nařízení Evropského soudního dvora o reformě soudnictví.

Sídlo Evropského parlamentu. V něm sedící dámy a pánové stále častěji rozhodují, co smíme či nesmíme. Je snad už v dohledu doba, kdy právní systémy členských států upadnou navždy v zapomnění?; foto Hans Štembera

Premiér Fiala si z toho jistě vezme ponaučení. Lze očekávat, že se postará, aby návrhy zákonů České republiky nebyly v rozporu s těmi bruselskými. Ve snaze svého předchůdce se už, právě v otázce nadřazenosti zákonů ve sporu komise s Polskem a Maďarskem, postavil na stranu Bruselu. Není pochyb, že náš se zcela jistě bude snažit učinit Česko šťastnějším, avšak to, že bez protestu akceptuje pravidla, předepsaná Bruselem, může být  problémem v těchto jeho snahách.

Parlamentní zákony se musí přizpůsobovat bankovním zákonům

Dalším omezením reálných pravomocí pana premiéra je status České národní banky. I ČNB se honosí svou nezávislostí, kterou musí premiér respektovat. Výsledkem je například fakt, že zatímco úroky České národní banky oscilují dnes kolem 2,5 procenta, Evropská centrální banka a podobně i FED (centrální banka USA, ještě se k ní vrátíme) má úrokovou sazbu 0 %, či dokonce úrokovou sazbu zápornou. Inflace stále stoupá, přesto však ČNB stále zvyšuje úrokovou sazbu. Úroky významně ovlivňují makroekonomickou rovnováhu měny. Minulý premiér si stěžoval na jednání banky. ČNB si v rámci své nezávislosti počíná doslova pirátsky, především ale její šéf nekonzultuje svá rozhodnutí ani s předsedou vlády. Víte, jak se tomu říká lidově, viďte? Ano, bankovní bublina si vydobyla svou nezávislost na všech premiérech a na zákonech všech států. Jsou to parlamentní zákony, které se musí přizpůsobovat logice bankovních zákonů, a ne naopak. Dohoda pana profesora s prezidentem o výměně šéfa ČNB je podstatným krokem k získání nezávislosti vlády na chapadlech ČNB. (více ZDE)

Dalším reálným omezením premiérových snah je zadlužení státního rozpočtu, které mu zanechal jeho předchůdce. Nemá ovšem cenu plakat nad rozlitým mlékem, to je situace, s níž se musí vyrovnat všichni předsedové vlád na celém zadluženém světě. Jedná se o velmi bolestivou záležitost. Dluhy hospodaření předchozích vlád se splácet musí. Aby je náš rozpočet dokázal snížit, musel by především souhlasit věřitel. Ale žádný věřitel v celé historii nikdy nic neslevil. To není historie shakespearovského Shylocka, je to naše ekonomická realita. V tomto směru je jedinou možnou cestou Solónova reforma ze starověkého Řecka, ovšem ta by musela být celosvětová, tedy globální, což zatím, zdá se, zdaleka neodpovídá dosavadnímu chování tzv. filantropů, tedy institucionálních investorů, což jsou ti nesmírně bohatí lidé, kteří mají peníze nazbyt.

Sídlo České národní banky v pražské ulici Na Příkopě, hned proti starobylé Prašné bráně. Od roku 1900 stála v těchto místech budova Živnostenské banky, postavená podle projektu Osvalda Polívky v novorenesančním slohu s prvky secese. Brzy ale přestala kapacitně stačit. V anonymní soutěži na novu stavbu zvítězil Josef Gočár, bance se ale jeho návrh jevil jako příliš nákladný, navíc k němu měl výhrady i magistrát. A ta k byla stavba svěřena Františku Roithovi, který se umístil s levnějším projektem na druhém místě. Práce začaly v roce 1935, nový palác byl dostavěn v roce 1942 a stál něco přes 100 milionů. Nad střed průčelí byla z původního paláce přenesena socha Génia (Světlonoše) se lvem; foto Hans Štembera

Zadlužení je tedy nesmazatelnou položkou státního rozpočtu nové vlády. Až dosud se náš premiér prezentoval jako ,slušný' člověk, ale můžeme konstatovat, že i jeho předchůdce se zachoval slušně, neboť zanechal Česko s výrazně nižším relativním zadlužením rozpočtu vůči HDP, než je evropský průměr. Oproti Evropě jsme zhruba na polovině a oproti eurozóně na jedné čtvrtině zadlužení v poměru vůči HDP (více ZDE).

Podobný charakter však mají i mandatorní výdaje státního rozpočtu. Ani ty nemůžete prostě zlikvidovat škrtem od stolu. Mandatorní výdaje mají v státním rozpočtu takovou váhu, že s jejich snižováním musí souhlasit parlament. Představují kolem 80 procent českého státního rozpočtu, a pokud premiér nechce vyvolat pouliční nepokoje jejich omezováním těchto výdajů, jež jsou nutné a na něž jsou lidé zvyklí, nemá příliš mnoho prostoru k manévrování. Zbývá mu pitomých 20 procent. Tím náročnější je pak úkol, který sliboval ve volbách, učinit Česko šťastnějším.

Společnost hladoví po informacích

Dalším omezením reálné moci premiéra jsou média, která se honosí svou nezávislostí a nedají si na ni sáhnout. Tvrdí dokonce, že na nich je závislý celý osud demokracie. Společnost má hlad po informacích a výsledkem pak je, že jakékoliv tvrzení, které je„puštěno do světa jednou ze silných mediálních skupin u nás, ale i ve světě, je schopno se tvářit jako všeobjímající pravda. Pod štítem svobody a nezávislosti médií je též možno ovlivňovat veřejné mínění. To je skvělé, nemyslíte? Ale pod statusem svobody a nezávisti je též možno torpédovat svébytnost národa. Pod rouškou nezávislosti je možno sloužit i cizí mocnosti (více ZDE).

Tak zatím tu máme pět významných omezení, která musí předseda vlády respektovat, a nejen to, ,všemocný' premiér se jim musí podřizovat. Máme tu však ještě další reálné omezení, premiér musí respektovat občanskou společnost. Ta je podle svého vlastního chápání souhrnem nevládních organizací a institucí, které tvrdí, že zastupují zájmy a vůli občanů. Zatímco svůj zákonodárný sbor si volíme, a potom vidíte, jak to dopadá, když si poslanci odjedou na půl roku do Ameriky, zástupci tzv. občanské společnosti, často se jim říká neziskovky, se rozhodli, že budou prospívat národu podle svých představ. Osoby, které pak o sobě tvrdí, že zastupují občanskou společnost, si ve skutečnosti dělají, co chtějí, a berou za to ze státního rozpočtu nekřesťanské peníze v tučných prebendách.

Sociální vědy mají obecně za to, že pro zdravé fungování demokracie nestačí pouhá soutěž volených politických stran, je to právě občanská společnost, která je považována za klíčovou pro fungování nezávislého svobodného státu. Nicméně viděli jsme už, že náš stát zdaleka není nezávislý, a proto není ani svobodný. Náš stát je v podřízeném postavení vůči cizí mocnosti. A tak hlavní náplní některých neziskovek není nic jiného než podávání hlášení této cizí mocnosti, úplně stejně jako tomu bylo za komunistů, kdy všechny informace končily v Moskvě.

Dva prezidenti, dva Václavové

Po slavném Sametu se na vývoji v Česku podepsaly dvě osobnosti, jejichž intelektuální spor zůstal dodnes nevyřešen. Václav Havel viděl demokracii a občanskou společnost jako dvě strany téže mince. Moderní demokratický stát potřebuje pestrou občanskou společnost se svou institucionální hierarchií, jako protiváhu státní správy, politických stran a soukromých podniků. Podle Havla mají tyto instituce umožnit člověku žít mnohem plnější a tvořivější život. Neziskovky mají přispívat k stabilitě státu a zároveň vytvářet nejlepší obranu proti „každému pokusu uzurpovat moc“. Naše nová vláda by se ráda vrátila k ,havlismu'.

Václav Klaus naopak viděl v jádru tzv. občanské společnosti prvky zaklíčeného korporativismu, v kterém neziskovky, jež se ani nepokoušely získat společenský, tedy demokratický mandát, zasahují do veřejného dění v zájmu korporací.

Monopol na globální vlastnictví

Dnešní vývoj společnosti je však natolik pokročilý, že nejde již jen o Klausův zaklíčený korporativismus, společnost je v moci monopolů. V rámci ústavních záruk a garancí ve všech demokratických zemích na světě, v rámci nedotknutelnosti soukromého vlastnictví se dnes ve společnosti rozvinul nikoliv monopol soukromého vlastnictví, dnes naši demokracii svírá monopol na globální vlastnictví. Pro jeho rozsah platí myšlenka amerického prezidenta Baracka Obamy, kterou pronesl při svém posledním projevu na půdě OSN v roce 2016: „Svět, kde jedno procento lidí vlastní 99 procent zdrojů, nemůže být nikdy světem klidným a šťastným.“.(ZDE)

Přemýšleli jste někdy o tom, co chtěl vyjádřit Obama ve svém poselství? Promýšleli jste někdy škodlivost monopolu na globální vlastnictví? Já vím, necítíte se být ekonomy, ale -  dejte si to. Tento monopol má zničující důsledky. Jedno procento osob vlastní zdroje a 99 procent si musí u filantropů půjčovat, aby přežilo. Jsou jim zadluženi ve všech ohledech. Ať už formou přímých bankovních úvěrů, nejčastěji kvůli bydlení, nebo formou zadlužení obcí, měst a okresů, úvěrů firem, které lidem dávají práci, bez níž by nepřežili a nesplatili by své půjčky. Jsou zadluženi, protože i jejich stát je zadlužen. To vše jsou důsledky globálního monopolu na soukromé vlastnictví.

O výši našich dluhů dnes rozhodují jiní, sami do toho nemáme co mluvit; ilustgrační foto Pixabay

Evropská unie, jíž jsme členy, si dokonce vydobyla právo zadlužovat nás, evropské občany, národy a státy. Brusel si půjčuje na svůj New Green Deal neuvěřitelných 750 miliard eur. Musíme si uvědomit, že Evropská komise a Evropská unie nemají žádný majetek, kterým by mohly filantropům ručit za tento bezprecedentní úvěr. Brusel reprezentuje Evropu, ale je to majetek členských států, jenž poskytuje záruky na tuto obří půjčku. Jak vám bude, až budeme nuceni prodat Karlštejn za babku, když přijdou potíže? My jsme ručiteli úvěrů, ale všechny pravomoci patří Bruselu, není-liž pravda? I to je daň za zastupitelskou demokracii...

Kdopak má ty peníze ,nazbyt'?

Jiná otázka pak zní: Kdopak má takové obrovské peníze nazbyt? Mohl by takový dobrodinec či filantrop zachránit náš svět? Tito filantropové, tzv. institucionální investoři, představují onen monopol na globální vlastnictví, oni představují ono jedno procent osob, jež vlastní 99 procent zdrojů. Zde je pramen nerovnosti, jímž se však dnes v této úvaze raději nebudeme zabývat. Nicméně 99 procent lidí dluží za svoji možnost přežití onomu jednomu procentu lidí, filantropů. Monopol na globální vlastnictví pak ovládne všechno, ovládne politiku, zmocní se zákonů, už dávno vlastní média, a tím ovládne i myšlení lidí. Není pak divu, že ve světě je tolik profesionálních podvodníků, kteří se nechávají najmout, aby na tom ovládnutí myslí členů lidské společnosti aspoň něco vydělali. Nemylme se, jsou chytří, velmi chytří, a často jsou ověnčeni celou řádkou titulů, někdy jsou mezi nimi i profesoři a akademici. Ale nemusíte být ani příliš chytří, tito lidé mají především přístup ke všem informacím. Je to dobrý kšeft, být jedním z nich. Nemají charakter. Tím, zdá se, jsou neporazitelní.

Jediným způsobem, jak mohou lidé obstát v dnešním světě, je nutnost získat práci. Někdy královsky placenou, třeba v bankovním průmyslu, často však placenou mizerně. Lidé v bídě jsou ochotni udělat cokoliv, pokud za to dostanou zaplaceno. Je to způsob, jakým přežívají. Síla systému, v kterém jsou firmy vlastněné filantropy, schopné dát lidem práci, byť práci mizerně placenou, je silou, před níž se musí sklonit i náš premiér. I on musí přijmout fakt, že jedno procento osob vlastní globální zdroje a 99 procent lidí žije na dluh.

Systém monopolu na globální vlastnictví je ve skutečnosti hlavni hrozbou tradiční společnosti. Víte, kdy nastane hořký okamžik zlomu? Bude to ve chvíli, kdy členské státy nebudou schopny splácet úroky, což jsou peníze, ze kterých žijí naši filantropové (více ZDE).

Kdo tedy zachrání tento svět?

Reálné pravomoci profesora Fialy učinit Česko ,šťastnější' zemí jsou, jak jsme viděli, při vší jeho poctivé snaze slušného člověka, velmi, velmi omezené. Ale to, co platí pro českého premiéra, platí pro každého vůdce na celém světě. Všichni se potýkají s nadnárodními sdruženími, jež jim diktují, co mají dělat. Všichni premiéři a prezidenti se potýkají s bankovní mocí, všichni se potýkají se zadlužením, které jim zanechali jejich předchůdci, všichni se potýkají s mocí médií a všichni se musí vyrovnat s občanskou společností a mocí neziskovek, ať tím, že je ,demokraticky' uplácí ze státního rozpočtu, nebo je zcela ,nedemokraticky' zaženou do podzemí.

Kdo tedy zachrání tento svět? Každý mladý muž a každá mladá dáma vám potvrdí, že starší generace tomu dnešnímu světu vůbec nerozumí, což nakonec uznávají i oni sami. Mezi starými lidmi, ač si o sobě myslí, jak jsou moudří a zkušení, tedy nebudeme zachránce tohoto světa hledat. Lidé, kteří jsou založeni nábožensky, přišli s tvrzením, že „svět, jak jej známe, brzy skončí, protože rozšíření zla a morální zkaženosti už překročila hranici, kterou je Bůh ochoten tolerovat“ (ZDE).Takže mezi nábožensky založenými lidmi to taky nevypadá, že by se zrodil onen mesiáš, na kterého oni čekají už dva tisíce let.

My v Česku máme slabost pro studenty. Jejich tradice se táhne už od roku 1848, 1918, potom Kounicovy koleje 1939, Palach v roce 1968, a nakonec Letná 1989. Skvělá historie, nicméně inteligence mladých lidí na celém světě klesá už po mnoho let (více ZDE). Předpokládám, že mnoho lidí se mnou bude souhlasit, že na funkci zachránce světa potřebujeme aspoň trochu inteligentního člověka. Takže na mladé to taky nevypadá.

Barikáda před Prašnou bránou v roce 1818. Během Svatodušních bouří v roce 1848 bojovaly v Praze proti zhruba deseti tisícům vojáků maximálně tři tisíce povstalců. Zahynulo 43 Pražanů a 63 utrpělo zranění. Císařská armáda ztratila při potlačování povstání pouze 85 vojáků. Proti krvavé lázni, kterou Rakušané připravili Maďarům v roce 1849, to byla selanka.; foto se svolením Muzeum hl. m. Prahy

Myslel jsem i na armádu, jenže my v Česku máme už od doby Dobrého vojáka Švejka a feldkuráta Katze tak trochu nedůvěru v armádu. Neradi vidíme uniformy. Je to jistě nešťastný předsudek vůči a já osobně se domnívám, že tento český kognitivní bias (předsudek) rozhodně není na místě. Ale každý psycholog a každý politik vám potvrdí, jak těžké je bojovat proti předsudkům...

Myslel jsem i na vědce a doktory, na akademiky, jenže ti jsou zaměstnaní honbou za tituly před a za jejich jmény. Takže ani oni nemají čas zachraňovat svět. Myslel jsem i na prosté lidi, kteří vždy měli svůj zdravý selský rozum. Ale indoktrinace médií u nich už vykonala své dílo, takže se nedá předpokládat, že by snad oni mohli pozvednout prapor lidstva do výše...

Máme tu však docela milé židovské přísloví: „Kdo zachránil jednoho člověka, jakoby zachránil celý svět.“ Ale dovolím si nesouhlasit. My potřebujeme zachránit aspoň 500 milionů lidí, aby lidstvo jako živočišný druh přežilo. Ptáte se, proč 500 milionů lidí, když jich na světě žije osm miliard? To je obsahem prorockého poselství našich elit.

Prorocké Poradní kameny (U.S.A., stát Georgia)

Těch prorockých 500 milionů je vytesáno do kamene na prorockých Poradních kamenech (U.S.A., stát Georgia).V Georgii, na Jekyll Islandu, vznikla kdysi myšlenka na založení americké centrální banky, FED (více ZDE). FED způsobil nejhorší hospodářskou a finanční katastrofu v letech 1929-1933, jak zjistil Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny 1976. Zde, v Jekyll Islandu, opět v naší staré známé Georgii, nám elity zanechávají proroctví, jež vytesáno do Georgijských poradních kamenů (více ZDE) zní:

Nenahraditelné poslání ,elit'

Naše ,elity', ty „volené“, ale především ty, které nikdo nevolil, nicméně svým majetkem tam nesporně patří, se už rozhodly. A není pochyb, že se rozhodly správně, víc lidí není naše země schopna uživit. Přírodní zdroje budou brzy vyčerpány, k snížení počtu obyvatel není žádná hloupá válka zapotřebí. Bude to bolet, ale k tomu procesu není žádná alternativa.

Začali jsme už v Evropě, není to tak nesnadné. Nebudeme nic zakazovat ani přikazovat, ale postupným utahováním zelených opasků kvůli bezpečnosti a ochraně postupně znemožníme výrobu potravin a výstavbu nových domů a bytů. Proces bude doprovázen výpadky elektřiny a dodávek tepla kvůli obavě z oteplování. Je dobře známo, že potmě přijde chladná smrt snáze a rychleji, nepomohou vám ani dva svetry...

Byl to Isaac Newton, který vypočítal, že konec světa přijde v roce 2060 (ZDE). Myslíte si snad, že se na konci 17. století přepočítal? Člověk, který objevil zákon gravitace a zákony mechaniky? Já si to nemyslím. A víte, dokdy bude nutno splácet našim filantropům dluh 750 miliard eur, který nám připravila Evropská komise? Evropa bude platit až do roku 2058. Brusel se tedy uťal o dva roky... (více ZDE)