Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2022

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Vilém Famm: Peníze na integraci Romů musíme vynakládat za jasných pravidel. Vaše dopisy

28.01.2022
Vilém Famm: Peníze na integraci Romů musíme vynakládat za jasných pravidel. Vaše dopisy

Foto: Se svolením Úřad vlády

Popisek: Fotografie běžné ulice

V České republice existuje a funguje nespočet neziskových organizací i státem vedených institucí, které si vytyčily za cíl integrovat Romy do společnosti a dovést je k velké míře zaměstnanosti a tím k vlastní spokojenosti, kdy v jejich komunitě nebudou vznikat patologické situace. Jenže jak se zdá, takové neziskovky i přes vytyčený cíl příliš dobré výsledky nemají. A na řešení této otázky se zaměřil Vilém Famm, náš pravidelný přispěvatel.

„Index zaměstnanosti naprosto přesně kopíruje skutečný stav věci, jak se ostatně brzy přesvědčíte,“ začal své obšírné vysvětlování Vilém Famm a pokračoval: „Je naprosto našim věrným obrazem. Procentuálně ukazuje míru zaměstnání každého jednotlivce. Je tedy určen všem. Zřejmě se najde i ten, kdo moje řešení odmítne, doufám jen, že navrhne něco lepšího.

Brouzdal jsem nedávno na internetu a přitom narazil na článek, který nás informoval asi o více než 150 organizacích pro podporu Romů. Konstatování zde bylo prosté. Vynaložené peníze jsou, více či méně, vyhozeny oknem. Názor celkem známý, tak jsem listoval dále, a protože jsem již nic zajímavého nenašel, prohlížení jsem ukončil.

Ležím tedy, rozhlížím se, jsem přece ve svém koutku. Dívám se na „Jedno krásné letní odpoledne.“ Najednou nápad. Řešení bylo na světě. Jak chtějí hodnotit úspěšnost vynaložených peněz bez jasného ukazatele? Co vlastně sledujeme? Začlenění Romů. To, co zní vznešeně, je zcela prosté, zařadit Romy do práce. Romové, kteří jsou u nás na Moravě již více než 400 let. Svobodomyslný národ, který se nikomu nepodařilo podmanit, národ, který se nedal zotročit, národ, který nebyl ochoten na někoho pracovat. Jak rád bych napsal, že oni pouze prokrastinují, ale tenhle stav bych si pouze namlouval.

Peníze na integraci Romů je zapotřebí vynakládat za jasných pravidel. Bez pravidel nelze hrát ani fotbal či hokej. Bez pravidel nelze řešit romskou otázku. Zapojí-li se Romové do práce, tak budou mít nějaké finance a jejich problémy zmizí.

Aby opravdu zmizely, je nutno začít používat index zaměstnanosti. My přitom můžeme získat tento měřitelný ukazatel bez toho, abychom zřizovali nový úřad díky informacím, které jsou již shromažďovány Správou sociálního zabezpečení. Digitalizace je výborný počin. Díky vhodnému programu lze jednoduše stvořit index zaměstnanosti. Lidé jsou evidováni a každý má účet o svém zaměstnání. Tento účet se uzavře při odchodu do důchodu. Zcela jasně vypovídá o délce jeho zaměstnání. My však potřebujeme vypovídající hodnotu teď, nyní.

Podle nových pravidel budeme odcházet do důchodu v 65 letech. Nárok na důchod nám však vzniká, jen pokud máme odpracováno nejméně 35 let. Pro výpočet indexu zaměstnanosti potřebujeme ještě jeden ukazatel a tím je doba, po kterou bychom měli pracovat. Pro někoho je to třeba již od 15 let a jiný začne až v 25. Pro náš výpočet je, řekněme, vhodný model od 15 let do 65, tj. 50 let. V průběhu 50 let musíme tedy odpracovat oněch 35 let, aby vznikl nárok na důchod. Tento vztah je nutné vyjádřit procentuálně. Takže 35 let z 50 roků je 70 %. U toho, kdo začne pracovat později, si to spočítejte sami. My bychom však měli pracovat s indexem, který je nejvýhodnější právě pro osoby, které práci zrovna nevyhledávají.

Základní index zaměstnanosti je na světě. S ním můžeme poměřovat jednotlivého pracovníka. Stačí jen vědět jaký má index za minulý rok a jaký má index za roky všechny, co podléhal evidenci o zaměstnání. Index je nižší, či vyšší 70 % a tedy má nekompromisně jasnou vypovídací hodnotu o pracovitosti klienta.

Pracujete-li celý rok, t. j. 12 měsíců, váš index je 100%.

 

 

Měsíc           Index zaměstnanosti
1 8,33 %
8 66,64 %
9 74,97 %

 

Z uvedeného vidíte, že klient až po odpracování 9 měsíců dosáhne na nárok starobního důchodu. Pokud pracuje méně, tak za 50 let, co je na trhu práce, důchodu nedosáhne. Úřad každého klienta bude moci průběžně (zřejmě dotazem) informovat o skutečném stavu zaměstnanosti, jehož součástí bude i index zaměstnanosti.

V případě vynaložených peněz pro nějakou skupinu lidí je nutné onou organizací uvést jmenný počet, včetně celkového indexu zaměstnanosti. Zde by zřejmě bylo vhodné sečíst jednotlivé indexy a vytvořit opět jen jeden skupinový a po roce vše zopakovat. Tak si snadno ověříme účinek vynaložených peněz. Index zaměstnanosti nekompromisně ukáže, jak daný klient, klienti, si stojí se stavem k naplnění práva obdržet důchod. My jasně vidíme, zda byly peníze vynaloženy smysluplně. Ostatně, než se úřadem započne program na získání indexu zaměstnanosti zavádět, tento může být ověřen právě u organizací, které pracují pro Romy. Ty se přesvědčí o účinnosti svého konání. Výsledek bude znám již za rok. Pokud by u organizací byly vhodné podklady už nyní, dá se vše vyhodnotit i zpětně.

S indexy pracovitosti mohou pracovat např. úřady práce, či ti, co přidělují sociální dávky. Bylo by zřejmě spravedlivé, pokud by ti, co by pracovali na méně než 70 %, dostávali jen dávky minimální. Zde je nutné vytvořit podle indexu zaměstnanosti jasná pravidla.

Problém se zdá být vyřešen. Je zde však jedna skutečnost - začleňování Romů řeší, tak jako se děje i nyní, odprostřed. Úřad by měl klienty začít evidovat již dříve a to od doby, kdy započala jejich příprava na zaměstnání. To by byla první etapa indexu, ta druhá je o evidenci zaměstnání. Stav první etapy nastává dnem započetí školní docházky. Tedy již od 1. třídy. Je nutné evidovat jednou za rok omluvenou i neomluvenou absenci - vyjádřenou, pochopitelně, procentuálně. Právě absence se stává hlavním ukazatelem přístupu žáka ke studiu. S tímto ukazatelem lze pracovat, tak jako používáme výsledky zaměstnanosti.

Pokud nepodchytíme dětskou část a budeme zjišťovat výsledky u již hotových lidí, vytvořených právě v jejich prostředí, tak děláme velkou chybu. Příprava na zaměstnání je tou nejdůležitější částí. Ona nám totiž ukáže, jaké budeme mít odborníky. Pokud jsou na děti pobírány sociální dávky, tak ti, co nenavštěvují školu řádně, budou pobírat jen minimum. Pravidla by zde měli stanovit odborníci. Tím, že bude znám stav věcí, mohou efektivněji pracovat sociální pracovníci.

Chceme-li věci měnit, tak pomocí indexu zaměstnanosti, ale ve dvou etapách. Úřady práce a nejenom ony, získají pravdivý přehled o klientovi, o jeho přístupu k práci a on bude vědět, že taky bude po zásluze odměněn. Nového zaměstnavatele zcela jistě bude též zajímat váš index zaměstnanosti.

Romská otázka se díky tomu může posunout právě k svému řešení. Je přece zcela na této komunitě, zda budou žít podle našich pravidel a jasná pravidla je to, co nám chybí.

Index zaměstnanosti může tedy být oním katalyzátorem změny, kterou chceme a tím je začlenění Romů do společnosti,“ zakončil Vilém Famm.

 

Jsou mezi námi lidé, kterým když v jejich dvaceti řeknete, že nedostanou starobní důchod, když to takhle povedou dál, budou to mít na háku. Na stejném háku to budou mít i ve třiceti, čtyřiceti, padesáti. Trochu je to bude mrzet ve věku, kdy se stanou starobními důchodci bez nároku na hojnou almužnu z našeho průběžného důchodového systému. Ale to je tak všechno. Po chvilce mrzení si skočí i ve věku důchodce na sociálku a nechají si všechno dorovnat do životního minima. Obklopení širokou rodinou budou vesele žít dál. Tak jim začít osekávat životní minimum? No, to nejde, je to životní minimum.

Jedinou účinnou metodu vykoumal bolševik. Ustanovil povinnost pracovat a kdo nepracoval, šel do kriminálu za příživnictví. Ale já se do doby povinnosti pracovat vracet nechci. Je to systém dělnický a krutý. A notabene stát nemá právo nařizovat zaměstnavateli kvóty na zaměstnance. Kde by taková práce pak vznikala? Vrátili bychom se zpět do represivního systému.

Index zaměstnanosti sice zní zajímavě, ale vždyť takový index neveřejně existuje. Pan Famm jej vypsal. Odpracovat musíme 35 let, jinak nebude důchod. 35 let musíme odpracovat do 65 let. Žádný opravný režim neexistuje. A s takovými ciframi si poradí kdokoliv. A pokud ve čtyřiceti dojde ke zjištění, že ještě na práci nesáhl, zjistí, že už má po ptákách. A vlastně teprve kolem čtyřicítky si člověk začne uvědomovat, že je blíž rakvi než kolébce. A některým je to i tak ukradené. Životní minimum a široká rodina tu bude pořád. Tak co kdo řeší?

Tak zrušit životní minimum? Ale to se dotkne lidí, kteří se ocitli v bídě a potřebují na přechodnou dobu pomoct. Omezit ho a osekávat? To samé, pro mnohé je to jediný příjem a bez něho začnou trpět hlady, vyrazí je na ulici.

Dokud si Romové nezačnou z ghett pomáhat sami, neodejdou odtamtud a ghetta budou růst. Stát s tím, nechce-li uvrhnout na celou společnost represe, nehne. Ono to fakt nejde jinak, než takovým lidem do omrzení ukazovat, že to jde lépe. A to jim ukáže jen jejich vlastní rodina, nikdo jiný. Neziskovky jsou jen ten pověstný bílý rasismus bez výsledku.

Možná by naopak mohly fungovat motivační dávky. Pracuješ? Tak tady máš odměnu. Chodí tvé děti pravidelně do školy? Tady máš odměnu navíc? Tak ony chodí i do kroužku? No tak tady máš navíc. Povýšili tě? Tady máš odměnu navíc. Pracují oba rodiče? No to je báječné, tady máte prachy a utopte se v nich. Pozitivní motivace. Stejně pitomý nápad jako negativní motivace, protože stát by přišel na huntu, vyplácet bonusy by nesměl jen lidem z ghetta, ale všem. Nejde upřednostňovat nebo upozaďovat jednu vybranou skupinu. No, řešení není, není, pokud se do jeho řešení nezapojí sami lidé, kteří jsou jeho základem, tedy Romové z ghett. Ale předpokládám, že pokud někomu nevadí, že žije v ghettu, pak vydrží všelijaký ústrk a bude mít na háku veškerý bílý rasismus, který ho chce z hnoje ghetta dostat.

Vložil: Štěpán Cháb