Mnohoobroční kanovník od Salvátora. Okénko ,ven' Miloše Horkého

Foto: Hans Štembera

Popisek: Tomáš Halík, farář akademické farnosti při kostele Nejsvětějšího Salvátora v Praze

Pan mnohoobroční kanovník od Salvátora se v médiích nechal slyšet, že papež má potíže s výběrem nového českého arcibiskupa, protože „ve střední generaci kněží (u nás) není příliš z čeho vybírat“. Ten překvapivě nenávistný soud vynesl nad sborem kněží v Česku člověk, který ve své rigorózní práci na Karlově univerzitě ze 70. let citoval 35x Marxe, 5x Lenina a 3x Engelse. Kde takový člověk bere drzost k tak příkrému odsudku lidí, kteří vykonávali službu věřícím v době totality?

Očekává se, že papež jmenuje v době blízké nového českého primase, nicméně panu Bergogliovi to trvá. Pochybné oprávnění k tak nevybíravému útoku na celou generaci českých kněží si získal mnohoobroční kanovník díky tomu, že má pravidelný přístup k médiím, a hlavně získal i přístup k José Bergogliovi samotnému. Není divu, že k sobě našli přátelský vztah, vždyť oba vyšli z amorální líhně Tovaryšstva Ježíšova, tedy jezuitského řádu. Mít svůj soukromý přístup k papeži je ovšem živnou půdou pro našeptávače typu shakespearovského Jaga. Jak vidíme, náš našeptávač ji náležitě využil.

Rozruch v nudném církevním životě

Podívejme se tedy, s kým máme tu čest v obou případech. Jedním z nich je Argentinec, 85 let, bývalý vyhazovač a člen Rotary klubu z Buenos Aires, který se jako airesský biskup postaral o rozruch v jinak nudném církevním životě tím, že zpopularizoval (nechal vyrobit fotografickou dokumentaci) jeden z posledních paranormálních jevů, který podle pravidel církve aspiruje na označení zázrak. V církevní pojmologii má název Eucharistický zázrak v Buenos Aires 1992-1996. V rámci církevní hierarchie se to ukázalo jako chytrý a dalekosáhlý tah, který se zúročil v roce 2013. Od té doby Argentinec vystupuje pod pseudonymem František.

Argentina prošla divokou historií, kromě sporu o Falklandy s Británií, čtyřicetimilionový národ prošel érou vojenských diktátorských vlád, doprovázených řadou násilností, viz tzv. Špinavá válka (ZDE), jež skončila roku 1983. V jejím průběhu se staly tisíce aktivistů včetně odborářů, studentů, novinářů oběťmi mučení a vražd. Okolo 10 000 lidí prostě zmizelo. Tedy teror nesrovnatelný s tím, co se dělo u nás za komunistů. Tyto násilnosti byly podporovány vládou diktátorů, takže není divu, že i náš vyhazovač a biskup byl obviněn z nedostatečné podpory aktivistů (ZDE). Inu, služba církvi v Jižní Americe stejně jako služba za totality byla službou nelehkou.

Papež František v Evropském parlamentu, foto se svolením Radio Vaticana

Selanka v krásné Praze a historickém Erfurtu

Druhý z nich, kterému je dnes 73 let, Čech, mnohoobroční kanovník od Salvátora, si naopak za totality užíval študáckou selanku, toulal se krásnou Prahou či historickým Erfurtem a sepisoval své akademické práce, jež mu měly dopomoci k té dlouhé řadě titulů před i za jménem. Troufám si tvrdit, že náš pan mnohoobročník je v tomto směru českým rekordmanem. Je ovšem nadán výjimečnou pamětí, která mu pomáhá při psaní knih a také při spřádání intrik. Už tu byl zmíněn jeho rozsudek nad celou generací kněží, uveďme však pro úplnost jeho rigorózní práci ze sedmdesátých let, s obsáhlými citacemi marxistických klasiků. Jen tak pro legraci, uveďme si úvodní citát z jeho rigorózní práce: „Náboženská bída je jednak výrazem skutečné bídy, jednak protestem proti skutečné bídě. Karel Marx.“ 

Chytrým trikem takových doktorandských ,pravd' je pak fakt, že se napíše diplomka, která tematizuje nejhloupější dílo nevýznamného religiózního autora, a doktorandský výtvor se oděje marxistickým hávem. Pokud je autor nadán fantazií, podepřenou dostatkem pamětí, práce obsáhne minimálně 250 stran a je prošpikována všemožnou sbírkou citací nic neříkajících latinských frází. Pikantní na věci je, že se adept, aby získal celou tu řádku titulů před a za jménem, musí dovolávat ve svých pracích ,logiky'. Dovolávat se logiky je ovšem problémem pro všechny církevní filozofy a sociology, neboť logika má svá vědecká pravidla, zatímco dogma katolické víry stanovuje věřit v božské zjevení, což se ovšem vzpírá veškeré logice. Pak vznikají takové produkty, jako je i Zázrak z Buenos Aires z let 1992-1996. Nicméně pan mnohoobroční kanovník se asi s požadavky na logiku z pohledu církevního vyrovnal výborně, neboť v roce 2015 se stal viceprezidentem mezinárodní vědecké rady pro výzkum hodnot a filozofie ve Washingtonu (Council for Research in Values and Philosophy). „Potěš pánbu“ poslání toho koncilu, v Česku máme s ,koncily'  už své zkušenosti, třeba s tím v Kostnici... Ale budiž Čechům ke cti, že pořád ještě máme chytré lidi, kteří vědí, jak na to, není-liž pravda?

Tyto dvě církevní osobnosti tedy našly v sobě zalíbení, svěřují si své nejtajnější myšlenky o dalším vývoji křesťanské církve. Obě jsou však i literárně plodné. Dovolte mi pár vynikajících citací z díla obou.

Bergoglio, rádoby levicový papež, a jeho Fratelli Tutti

„Bůh stvořil všechny lidské bytosti rovné v právech, povinnostech a důstojnosti a vyzval je, aby žily společně jako bratři a sestry..." Lidstvo historicky i s bohatým přispěním církve nikdy nemělo ,rovnost v právech', naopak už v době, kdy byla sepsána, Bible respektovala otrokářství jako společenský institut.

„Přesto při pozorném sledování našich současných společností vidíme četné rozpory, které nás vedou k úvahám, zda je rovná důstojnost a lidská práva všech lidských bytostí, slavnostně vyhlášená před sedmdesáti lety, skutečně uznávána, respektována, chráněna a podporována v každé situaci... Technologie se neustále vyvíjí, přesto jak by bylo úžasné, kdyby růst vědeckých a technologických inovací mohl být doprovázen větší rovností.“ Bergogliovo vyjádření ovšem znovu potvrzuje, že už od dob tridentského koncilu se moudří církevní otcové chytře vysvlékli ze vší historické odpovědnosti za sociální vývoj svých oveček a vůbec celé společnosti. Co na tom, že jejich moudra, hlásaná z kazatelen, nejsou pak ničím jiným, než hloupým plácáním?

Ovšem naproti tomu náš kanovnik hájí vědeckou pravdu: „Socialistická kritika teologie včetně její marxistické kritiky, jak o tom pojednáme na jiném místě, je jistě možná; ovšem vzhledem k výběru této práce jen jako jakýsi meta-krok, který předčasně proveden na rovině vlastních studií a jakoby uvnitř nich nelze kvalifikovat jinak než jako předsudek..." Přitom je celá církev postavena na předsudku, který obepíná svět již tisíce let. A navíc, kam se nám podělo zjevení?

„Projdeme-li nejranější dokumenty křestanského sociálního myšlení - kázání středověkých reformátorů i listiny církevní diplomacie, spisy prorockých horlitelů i paragrafy sociálních katechismů, sny utopistů a argumenty encyklik - najdeme skutečně hojné doklady obou pólů, jak jsme je zachytili v Marxově výroku.“ Z úst adepta vědy našeptávajícího levicovému papeži to vše zní jako vtip, není-liž pravda? My si však už nevypravujeme vtipy, církevní hodnostář dokáže sladit Marxe s celou církevní historií, plnou násilí a válek.

Uvedl jsem výše, že římským biskupem a tím hlavou katolické církce se stal rádoby levicový biskup. Použil jsem slovo rádoby, protože církev se již před staletími chytře vyvlékla ze vší dějinné odpovědnosti za společenský vývoj a jejím jediným cílem je ochránit si svůj majetek, jak jsme mohli vidět online i ve sporu o pražskou katedrálu. Kromě všech nezpochybnitelných historických důkazů jsem byl osobně svědkem, jak v době sporů mezi katolickou církví a českým státem v roce 2010 kněží sbírali vybavení a inventář katedrály, aby tyto věci „proboha“ nepřipadly státu. Viděl jsem kněží, jak vynášeli poháry, lavice, závěsy, a dokonce monstrance, mešní víno a hostie. Byl to nevýslovně smutný pohled.

Nebe po česku. Anděl Petronel v podání Ivana Trojana je paličatý nešika a přetrhdílo. Na co sáhne, to zkazí, ale přitom nikdy nepřizná svoji chybu. Zakrátko si proti sobě poštve všechny svaté. Jediný, kdo s ním má ještě trpělivost, je sám Pán Bůh (Jiří Bartoška); foto se svolením Česká televize - Jiří Červený

Bergoliovo následování Jana Pavla II.

Byl jsem však také svědkem Bergogliova přijetí v katolickém Irsku. Bergoglio si přál sloužit mši na stejném místě v dublinském Phoenix parku, kde ji sloužil před mnoha lety i Josef Wojtyla, populární papež Jan Pavel II. Při návštěvě Jana Pavla přišlo na dublinskou louku kvůli jeho mši kolem milionu lidí, což je na Irsko, které má necelých pět milionů obyvatel, věc naprosto neuvěřitelná a neslýchaná. Na mši Jorge Bergoglia přišlo s bídou dvacet tisíc lidí. Důvodem té katastrofy nebylo odvrácení katolických Irů od víry, ale víceméně Bergogliovo vyjádření v irské televizi, z něhož si irští ortodoxní katolíci vybrali jeho podporu irským kněžím, kteří pohlavně zneužívali irské děti. Pro pana Bergoglia tím zcela skončilo období, kdy se chtěl přiživit na slávě svého velkého předchůdce. Proto v roce 2015 pozdravil jen na dálku, on-line, ze Svatopetrského náměstí shromáždění věřících na Sv. kopečku u Olomouce. Náboženská obec si jistě pamatuje, že Jan Pavel poctil toto shromáždění v roce 1995 osobně. Myslím, že tu lekci si pan Bergoglio bude pamatovat až do konce života.

Takže výběr českého primase zřejmě Jorge Bergogliovi bude ještě chvíli trvat, doufejme však, že jeho volba nakonec nepadne na mnohoobročního kanovníka od Salvátora. Byl by to na Čechy podraz, ale nakonec nebyl by to od papežského stolce podraz první, jak nás učí historie Jana Husa. Nicméně, učiňme závěr našeho zamyšlení poněkud optimističtějším.

Vánoční pohádka, což je institut neznámý v žádné z okolní zemí, ryze český film Anděl páně, nadaný typickým českým humorem, se stal nejžádanějším a nejúspěšnějším filmem v Česku všech dob. Překonal dokonce i česko-německý pohádkový film Tři oříšky pro popelku s Libuškou Šafránkovou (ZDE). Anděl páně se velice vtipně otírá o Bibli a biblické historky. Ten, kdo četl Bibli, se nemůže ubránit smíchu. Skutečně, příběh svými biblickými vtípky dává pohádce další rozměr. Češi tak opět prokázali, že si po dlouhém období totality uchovali zdravý rozum. Je to optimistická zpráva v současné době nejistoty vlády politických amatérů...

(Článek s vyjádřením Tomáše Halíka najdete ZDE)

Vložil: Miloš Horký