Národní pták. Dovolím si navrhnout hned tři. Komentář Štěpána Chába
komentář
12.11.2021
Foto: Se svolením Česká televize
Popisek: Sojka bonzačka
Koaliční vláda sepsala svou vládní dohodu a cíle, kterých je třeba dosáhnout. Jedním z posledních bodů k dosažení je volba národního ptáka. Vím, že je to vějička na odvedení pozornosti. Národ se zhádá o to, který pták by mohl definovat českou mentalitu. Ne, ne, moravskou orlici dejme stranou. My se potřebujeme pohádat a rozvášnit se nad naprostou hovadinou. Tak, jdu se rozvášnit. (Mimochodem, ptáka pro EU již hledala naše šéfredaktorka, za pomoci expertů ornitologů, taková ona je, chce ´tvrdá´ data - a našla.)
Prvním ptákem musí být sojka. Sojka práskačka, která donášela Krakonošovi. Sojka práskačka, která donáší na souseda, zvedá telefon, když vidí člověka bez roušky venčit psa. S jakým nadšením se ozve – čim, čim, čimčaráda čim. To samé za bolševika. Řeči se nosí na vyšetřovnu, esembáci nepotřebují odposlouchávat, mají své dobrovolné zvědy, kteří neváhají použít své čim, čim, čimčaráda čim. V poslední době se ujalo nošení do Bruselu. Prostě potřebujeme mít nadřazené uši, kterým je třeba svěřit prohřešky souseda. Teď, hned, prosím, naslouchejte mi, chci to na všechny okolo říct. A páni z honorace a dámy z honorace nás ze Strakovky i nabádají – udávejte prohřešky svých spolužijících. My je potrestáme. Budete se moci dívat. A mnout si ruce.
A sojka nejradši donáší na straky, našeho druhého potenciálního národního ptáka. Kdo nekrade, okrádá rodinu. A kdo je zbabělý si nakrást, ten aspoň na ty odvážnější práská. Sojka se strakou. A straka se sojkou. Ale ne, nejdřív v naší novodobé historii nastoupila straka. Otevřela si dvířka 90. let a kradla a kradla, roznášela a rozpouštěla základy, na kterých republika mohla stát, aby netvořila taková hejna sojek bonzaček. Nepovedlo se, straky se začaly prohánět republikou a všechno hodnotné se ztrácelo v propadlišti jejich hamižnosti. Sem tam zaúpěla sojka bonzačka, ale nikdo ji neposlouchal. Byl čas strak zlodějek.
Ale i ten pominul. A zlatá éra sojek bonzaček zase nastoupila. Prosím, Brusele, pomoz nám s námi samotnými. Hlásíme, poslušně, že tenhle krade a krade, protože sedí na místě, na kterém máme sedět my, proto hlásíme, že krade. Že krade je nám vlastně úplně jedno, to místo, co nám ukradl, to nám vadí. Prosím, Brusele, pomoz, sjednej nápravu, rádi předáme své pravomoci do tvých rukou, stejně ty pravomoci sloužily jen pro to, aby se straky navzájem chránily. Stejně tak se prosilo do Moskvy. Podobně se šeptalo do Berlína.
A tak se tu okrádáme a bonzujeme na sebe a zase okrádáme, abychom na sebe bonzovat mohli a najednou koukáme, že jsme všechno rozkradli a morálka národa, který mohl povstat v zářivé budoucnosti a stát se jedním z nejlepších států světa, se propadla do příkopu mezi kořalečníky a násosky. K naší smůle. A nebude to jiné. Nebude? I mohlo by, když najdeme odvahu si přiznat třetího národního ptáka.
Tím je blboun nejapný. Vyhynulý pták, který pobavil svět svou neschopností přežít. Stejně jako my. Stále dokola se necháváme polykat okolními státy i s jejich národními ptáky. A zrovna tomu, kdo nás spolkl, jako sojka práskačka donášíme a čekáme, až dějiny vystřelí ze své Aurory, aby se straky na chvíli mohly rozletět za kořistí. A takhle si tu žijeme ve vzácné symbióze sojky práskačky a straky zlodějky a jsme čím dál víc blbouny nejapnými.
Promiňte, ale nepotřebujeme hrdého dravce s královským rodokmenem, aby za nás předstíral naši duševní urozenost. Potřebujeme nejdřív získat hrdost a důstojnost, pak už královský dravec přiletí sám. Sedne si k nám na rameno, podívá se na mrtvá tělíčka sojek a strak u našich nohou a řekne nám tiše do ouška – ale že ti to trvalo, blboune jeden.
Zakončil bych to citátem Pavla Eisnera. Zvelebitele a milovníka českého jazyka: „Může se stát, že jazyková kultura národa pokulhává za jeho jazykem. To je případ váš, vy lidé čeští. Máte v rukou stradivárky, a hrajete na nich jako šumaři.“ To samé můžeme říct o řízení naší země. Máme v rukou nádhernou a bohatou zemi ve strategickém středu Evropy, a ryjeme držkou o zem. Nemyslím si, že jsme zemí sojek, strak a blbounů nejapných, jen to tak často vypadá.
Vložil: Štěpán Cháb