Přes Brno na Měsíc, a pak rovnou na Mars. Jihomoravská metropole ožije kosmickými výpravami. Měsíc je ze sýru. Mars z marshmellow. Nebo ne?
31.07.2021
Foto: Hvězdárna a planetárium Brno (jako v textu)
Popisek: Planeta Mars, vykukující zpoza stromu. Něco takového zažijete jen v Brně.
V roce 2019, ke kulatému výročí prvního (a posledního) přistání člověka na Měsíci, si nechala Hvězdárna a planetárium Brno vyrobit model Měsíce. O rok později se vedle měsíce objevil i model Země. A letos, aby se pokračovalo v započaté (snad) tradici, přibyl i model Marsu. Od 5. do 12. srpna bude k vidění na Kraví hoře. Děti s sebou.
Když se blížilo padesáté výročí přistání člověka na Měsíci, lámali si v brněnské hvězdárně hlavu s tím, jak tak významný krok pro lidstvo oslavit. A přišel nápad na výrobu obrovského modelu Měsíce. Myšlenka nadchla a 20. července se po Brně ‘rozkutálel‘ model našeho přirozeného satelitu. A ne, nebyl to žádný drobeček. Váží 150 kilogramů a je na něm do všech detailů vykreslený povrch Měsíce. Nádherná podívaná.
A protože se nápad líbil, co líbil, přímo nadchnul, otevřely se dveře pro další model. A tak se o rok později vedle Měsíce začal ‘kutálet‘ i model naší planety. Zevnitř osvícený. Podívaná naprosto úchvatná. A rok se s rokem sešel a k Zemi a Měsíci přibyla i planeta Mars. Všechny tři modely získaly svá jedinečná jména. Měsíc si užívá jméno Lunalón, Země Tarralóna. A nakonec Mars, který hvězdáři pojmenovali s tím pravým astronomickým humorem, Marsmeloun.
Marsmeloun
Autory modelu Marsu jsou multimediální architekti VISUALOVE, Michal Okleštěk a Jan Machát, kteří stojí i za tvorbou předchozích dvou modelů. “Přece jen vytvořit model Marsu je složitější, než se může zdát. Práce na něm trvala několik měsíců. Samotná tvorba textury trvala v grafických programech tři týdny. Předcházelo jí shánění podkladů z NASA a jejich úprava, aby byly výstupy použitelné při tisku,” objasňuje Michal Okleštěk. “I když jsme dělali nafukovací objekt již potřetí, tak nemůžeme říct, že by byla práce o tolik jednodušší, právě naopak. Povrch Marsu je tvořený krátery, planinami, koryty po lávových řekách a vše správně graficky zpracovat byla mravenčí práce,” dodává Jan Machát.
Všechny tři modely jsou navrženy tak, aby byly pro publikum zajímavé ve dne, ale také v noci. Proto se při výrobě VISUALOVE věnovali také osvětlení navržené grafiky Marsu a ladili teplotu chromatičnosti světla, aby v létě na Kraví hoře měli lidé opravdu pocit, že se jedná o rudou planetu.
Co uvidíte na Marsmelounu?
„Jedná se dosud o nejlepší mapu Marsu, kterou jsme měli kdy k dispozici,” komentuje model Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, velitel stroje na zázraky. „Základem bylo 73 tisíc záběrů s rozlišením až osm metrů, které pořídily orbitální části sond Viking 1 a Viking 2 v letech 1975 až 1982. K jejich 'sešití' posloužilo téměř 40 tisíc měření výškových profilů sondou Mars Global Surveyor. Jen tak šlo na sebe navázat všechny snímky bez patrných překryvů, artefaktů, s minimálním zkreslením a také bez ohledu na úhel nasvícení Sluncem. I tak ale bylo nezbytné kontrolovat pixel po pixelu. Podklady byly černobílé (snímány však byly s pomocí červeného, neutrálního a modrého filtru), obarveny byly až dodatečně. Výsledné rozlišení je 232 metrů na jeden obrazový bod, textura má velikost přes 40 GB.”
Na modelu je patrná celá řada výjimečných detailů: polární čepičky, sopky, nejrůznější údolí a samozřejmě i krátery. Polární čepičky obsahují směs vody a oxidu uhličitého, která vymrzá přímo z atmosféry. Na okrajích má podobu tenké jinovatky, uprostřed je to ale ledová vrstva o tloušťce až jeden kilometr. Jak se na Marsu střídají roční období (ze stejného důvodu a ve stejném pořadí jako na Zemi), bělavé čepičky zvětšují a zmenšují své rozměry.
Velké krátery na povrchu Marsu jsou zpravidla pojmenovány podle významných vědců, ty menší podle pozemských měst. Poblíž jižního pólu je kráter Mendel o průměru 77 kilometrů, Marťanskou poctou bylo vyznamenáno i město Cheb (průměr 8 km), Njesko (podle Nýrska, 28 km) a Tábor (19 km). No pak je tu Morava Valles o délce přes 350 kilometrů, tedy skoro stejně jako její pozemský protějšek. Nachází se v oblasti Noctis Labyrinthus (česky Labyrint noci), což je spletitá síť propojených údolí, připomínající zářezy, vykrojené ostrým nožem do silné kůry stromu. V těchto údolích (a občas i v přilehlých náhorních plošinách) se udržuje mlha, tvořená zřejmě zmrzlou vodní párou.
Největší (vyhaslou) sopkou na Marsu je Olympus Mons. Má podobu rozlehlého plochého kužele, základna vulkánu má průměr 540 km, vrchol vystupuje 26 km nad okolní terén. Pozemské sopky, například na Havajských ostrovech, jsou ovšem ve srovnání s touto marsovskou naprostými trpaslíky.
Údolí Marineru, neboli Valles Marineris, nelze na Marsu přehlédnout. Rozsáhlý údolní systém byl objeven v listopadu 1965 kosmickou sondou Mariner 9, a tak nese její jméno. Je to unikát v celé Sluneční soustavě: délka údolí dosahuje 4000 km (to je pětina celkového obvodu planety!), široké je místy až 600 km, hluboké 6 km. Vznikl v místech zeslabení kůry Marsu.
Marsmeloun a realita
Mars má přibližně poloviční velikost naší Země, avšak pouze desetinovou hmotnost. Jeho celkový povrch je zhruba stejně velký jako povrch všech pozemských pevnin. V létě se ručička teploměru, umístěného na tamním rovníku, sice vyšplhá na +10 stupňů Celsia, každou noc ale klesne na -100 stupňů Celsia. V oblasti jižního pólu se dokonce zastaví ještě o 30 stupňů Celsia níže. Díky řídké atmosféře je na povrchu Marsu velmi nízký tlak, podobně nízký, jako na Zemi ve výšce třicet kilometrů nad zemí.
V našem měřítku by 21 kilometrů vysoký Olympus Mons měl tři centimetry, naopak nejhlubší místo v kaňonu Vales Marineris by sahalo asi 1,5 centimetru hluboko. Planeta Mars má dva měsíce. Phobos by vypadal jako hrudka o velikosti asi tři a půl centimetru a planetu by oblétl jednou za necelých osm hodin ve vzdálenosti devíti metrů. Poloviční Deimos by se pohyboval ještě třikrát dál. Aby to bylo ještě depresivnější, naše planeta by měla zhruba dvakrát větší velikost než Marsmaloun, avšak hledat bychom ji museli i při největším přiblížení ve vzdálenosti osmdesát kilometrů, tedy u Jihlavy! A Slunce? To by bylo u Aše v podobě koule o průměru dvou kilometrů.
Vložil: Kamil Fára