Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Náhodná chyba, nebo zkouška pozornosti? Tornádo z jihu Moravy přelétlo do Strakovky. Komentář Štěpána Chába

komentář 08.07.2021
Náhodná chyba, nebo zkouška pozornosti? Tornádo z jihu Moravy přelétlo do Strakovky. Komentář Štěpána Chába

Foto: Hans Štembera

Popisek: Ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová s ministrem vnitra Janem Hamáčkem. Zachyceni při souboji? Před polibkem? Při tanci? Při plánování toho, jak to těm deseti milionům dole osladit?

Lidé jsou bestie, zloději, podvodníci a tak se k nim také musí přistupovat. To by mohlo být nové motto České republiky na prezidentské standartě. Tedy alespoň podle toho, jak k obyvatelstvu přistupuje současná vláda plná falešného PR. Jenže ono to smrdí. Nu, postupně.

Před dvěma týdny se několika obcemi na jižní Moravě prohnalo tornádo. I mně se ráno po tornádu stáhlo u fotek z poničených obcí hrdlo a vyšťoural jsem na sbírku lidem něco přes devět stovek a teď tu týden před výplatou vaříme kolínka, protože na víc není. A poslal bych zase, protože ta hrůza, kterou tam lidé museli prožít, byla neskutečná.

Mám malý pokojíček, vím přesně, kde co leží, kam sáhnout, takový můj osobní útulný kouteček na celém široširém světě. A už jen představa, že se přižene živel a celé mi to zničí, je strašlivá. Že sebere člověku to osobní a vyžene ho někam do stanu, do tělocvičny, do potřebnosti, je hrozivá. A právě na to se složili všichni lidé, kteří po pár stovkách a tisícovkách naposílali přes miliardu korun, aby si obyvatelé ze zničených obcí mohli zase vybudovat svá hnízdečka, v kterých budou vědět, kde co leží, proč to tam leží a jaký k tomu mají vztah. Je to takové to krásné a nesmírně důležité souznění mezi lidmi. Taková ta láska, kterou mezi sebou, ač si nadáváme, pereme se a naoko se nesnášíme, k sobě cítíme. Vzájemně, to je to slovo. A právě na slovo vzájemně byla a je určená veřejná sbírka. Na to, aby si člověk koupil třeba veselé papuče ve tvaru růžového králíčka, protože ho to ukotví v bezpečí domova. Nosil je dlouhé roky před tornádem. A právě ten detail umí zlikvidovat, nebo udržet člověka při zdravém rozumu. To stát nedá a neumí dát. Papuče nejdou před státem obhájit, ale člověku dovolí se nezbláznit.

Jenže to se mohlo porušit škaredým postojem vlády, která se rozhodla celé veřejné sbírky zneužít a zahrnout ji do vlastních výpočtů. Kdyby si bdělé oko nevšimlo. A já nevím, nechápu to. Proč? To se vláda musí neustále chovat k lidem jako k nepříteli? Jako ke sprostému podezřelému? Kde je to slovo vzájemně? To to skutečně funguje tak, že ze strany státu musíme vždycky a nutně očekávat jen pohlavky a škodolibost? Pak se není co divit, že důvěra ke státu a jeho institucím je prostě na bodě mrazu. Čekat podraz i při žádosti o přídavek na dítě, a tak vyrazit na úřad se svědkem, nebo přinejmenším s diktafonem v kapse. Aby náhodou nedošlo k omylu, k chybě.

No jasně, že k chybě. Jako chybu úředníků označila kroky vlády ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová, když byla konfrontována se skutečností, že se stát chystá ukrást veřejnou sbírku. „Nikdy jsme nechtěli snižovat dotaci o dary, bohužel úřednická formulace bodu 7 programu Živel, která měla lidi chránit před nepříjemnostmi a měla technicky usnadnit dodržování pravidel, v kontextu celé situace vyzněla špatně a necitlivě. Cílem bylo pouze zabránit proplacení jednoho nákladu dvakrát a předejít tím problémům, které by tak žadatelům mohly nastat,“ řekla ministryně Dostálová. Ale řekla to jen proto, že se jim na to přišlo? A kdyby se na to nepřišlo? Byla by to stále chyba? Došlo by k omluvě z vlastní iniciativy, nebo by si stát rukou této vlády prostě přivlastnil mezilidskou solidaritu a tím ji vlastně znehodnotil a zahodil její nesmírný význam?

Dovolím si ještě poukázat na podivná slova ministryně Dostálové, která vinu hodila na úředníky svého ministerstva, kterému kraluje a které je pod její zodpovědností. Je to prohlášení slabošské a ubohé. Program Živel vzešel z jejího ministerstva, z její iniciativy, a byl signován její rukou. Neexistuje, naprosto neexistuje, aby se jakýkoliv ministr jakékoliv vlády vyviňoval z toho, co vzešlo z jeho ministerstva a co sám podepsal. To je naprosto nepřípustné. Je to její zodpovědnost. A pokud to byla chyba, které si ministryně nevšimla, ale prostě jen podepsala předložený papír, tak ať jde dělat na ministerstvu uklízečku, ta podepisuje jen příjem saponátů. Když nafasuje místo Sava leštěnku, neublíží to tisícům lidí a nezkřiví to význam naprosto klíčové solidarity mezi lidmi. Jděte fakt do kelu.

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb