Kruh se uzavírá, opět jsme na hranici, říká Brouček, skaut, který Betlémské světlo před třiceti lety přivezl do Česka poprvé

Foto: Facebook / Betlémské světlo (stejně jako ostatní snímky v článku pokud není uvedeno jinak)

Popisek: Normálně jezdívali skauti a skautky pro Betlémské světlo do Vídně. Kvůli koroně se letos setkali s rakouskými skauty na hranici u Mikulova

Když Jan Svoboda starší před Vánoci 1990 jako vedoucí oddílu skautů v Masarykově čtvrti v Brně nasedl spolu s hrstkou přátel do malého mikrobusu, aby si na hranicích v Břeclavi připálili od rakouských skautů Betlémské světlo, netušil, že se rodí novodobá tradice. Ta od té doby trvá a koronavirus způsobil, že po těch 30 letech se pomyslně vrací na začátek – skauti si pro něj tentokrát kvůli pandemii koronaviru nejeli do Vídně, ale v neděli ráno, 13. prosince 2020, jej převzali na hraničním přechodu Mikulov-Drasenhofen od svých rakouských kolegů. A tak plamínek, zažehnutý v Betlémě, kde se podle křesťanské tradice narodil Ježíš Kristus, je zase v České republice…

Věčné světlo Betlému se tak o Vánocích rozlije ve stovkách tisíc domácností po celé naší republice. Tradici putujícího Betlémského světla po celé Evropě zahájili v roce 1986 rakouští skauti. Spolu s plamínkem chtěli skauti šířit také myšlenku míru, přátelství a pokoje, které k Vánocům patří, a patřit by měly i ke zbytku roku. Světýlko po České republice už 30 let rozváží skauti, celá akce stojí na stovkách dobrovolnících, plamínek je tak rovněž symbolem nezištnosti a lidské vzájemnosti.

Předání Betlémského světla, starší pán s rouškou a v čepici vpravo je Jan Svoboda starší, nestor celého tohoto krásného zvyku

Ani covid nesfoukl plamínek naděje

„Věděli jsme o této tradici, kterou skauti v Rakousku udržují už od roku 1986, a přemýšleli, jak ji dostat i k nám. Před rokem 1989 to bylo nemožné, protože přes hranice by se s ním skauti nedostali. V roce 1989 Betlémské světlo předávali rakouští skauti exilovým skautům z Československa, Polska a Maďarska. O rok později už to mohlo být oficiální. Otázka byla, na čem to postavit,“ vzpomínal pro iDnes Jan Svoboda starší.

Skauti z Jihomoravského kraje s Betlémským světlem

V Rakousku skauti takto děkovali sponzorům, kteří věnovali peníze na pomoc nevidomým. Jenže v Československu nic takového neexistovalo. „Pak jsme to postavili jako součást Vánoc, kdy skauti mohli lidem ve svém okolí říct, jak si jich váží, a popřát hezké svátky s tím, že nestojí na hmotných darech, ale na úplně jiných hodnotách,“ popisuje Jan Svoboda mladší, jemuž tehdy bylo 15 let a stal se jedním z prvních kurýrů Betlémského světla. Tradice se udržela až doposud, ovšem letošní rok byl výjimečný. Pro světýlko si skauti nemohli zajet do Vídně, ale museli jej převzít od rakouských skautů na hranicích.

Revoluční rok 1989

Obzvláště revoluční rok 1989 byl výjimečný. Světýlko se do tehdejšího Československa dostalo poprvé. Skauti jej v Praze odvezli symbolicky k soše sv. Václava a položili jej na podstavec. „Pamatuji si, že se kolem nás shromažďovali další lidé, co tudy procházeli. Václavské náměstí tenkrát stále bylo takovým kotlem, kde se pořád něco dělo,“ vzpomínala Michala Rocmanová, která tehdy vedla v Praze ilegální skautský oddíl.

Brněnský biskup Vojtěch Cikrle převzal v neděli v katedrále sv. Petra a Pavla od skautů Betlémské světlo. Nejen odtud bude možné si v dalším týdnu odnést Betlémské světlo domů, aby se pro každého mohlo stát symbolem lásky, pokoje, naděje… V sobotu 19. prosince ho budou skauti rozvážet po celé ČR. Foto Biskupství brněnské / Filip Fojtík

A honem za biskupem do Brna

Prvním místem, kde v naší republice zaplál plamínek z Betléma, se stala brněnská katedrála sv. Petra a Pavla. 13. prosince přijal tamní biskup Vojtěch Cikrle z rukou skautů naději na mír, pokoj a přátelství. Zajít si pro něj můžete každý den od 9:00 do 17:00. Pak může světýlko z Betléma planout i u vás doma a třeba donést vám trochu toho pokoje a klidu, který teď všichni potřebujeme jako sůl. Všechny aktuality, včetně seznamu míst, kam si lidé mohou pro plamínek přijít, lze najít ZDE.

Vlakové lampy a spaní na nádraží

Jistě si dokážete představit, jak obtížná musela být organizace takového rozvážení Betlémského světýlka bez internetu a mobilních telefonů. Většinou se vše odehrávalo pomocí pošty a dopisů svěřených do jejích rukou. To pak docházelo k různých špílcům osudu. „Naplánovali jsme tratě, které by obsáhly celou republiku, rozeslali dopisy známým skautům a s napětím čekali, kdo si pro světlo na nádraží přijde,“ popsal pro iDnes Svoboda starší.

„Trasy vedly do Ostravy, do Jeseníků, do Plzně, do Prahy. V Praze světlo přebrali železničáři a vezli ho třeba do Karlových Varů nebo do Liberce a tam si světlo skauti vyzvedli a lucerny poslali poštou zpět. První tři roky nám to vozili Vídeňáci na hranice nebo do Brna. Teprve od roku 1994 jsme se osmělili a vyrazili do Vídně,“ doplňuje Svoboda starší alias Brouček. Pro převoz skauti v té době používali lucerny, které se dříve používaly jako koncová světla vlaků.

Bert a Brouček, dva nestoři Betlémského světla v družném rozhovoru. Jan Svoboda starší, o němž byla řeč, má skautskou přezdívku Brouček (na snímku vlevo)

„A pak vzal každý, co sehnal, hlavně to musela být chráněná lampa, aby se nerozbila, pokud by se převrhla. Dnes už se používá lampový olej, takže je to snesitelné i ve vlaku. Poprvé jsme jeli s petrolejem a byl to opravdu neskutečný zážitek,“ líčí Svoboda junior. Jenže v Rakousku měli zavedený systém. S rozvozem jim pomáhaly i místní železniční dráhy. „Na to jsme nemohli spoléhat, proto jsme museli vytvořit jinou strukturu vlastních poslů, i když České dráhy mají velké pochopení. Dodnes platí, že si skauti jízdenky platí. Nechceme omezovat počet kurýrů ve skupině a navíc razíme teorii: Chceš něco dělat, musíš tomu něco přinést,“ vysvětluje Svoboda mladší.

Jenže bez moderních komunikačních technologií byla někdy špatná domluva. Skauti rozváželi světýlko po celé republice a doufali, že na zastávce bude čekat jejich souputník, který si světlo přebere. Někdy čekal, někdy ne. „A někdy také nečekali, protože měl vlak zpoždění, šli se domů vyspat a já strávil noc na lavičce, protože čekárna byla zavřená, stejně tak všechny hospody i stánky. Termosku s pitím jsem nechal doma a jídlo mi došlo, ale na to jsem trénovaný. Ruce jsem si hřál o lucerničky. Ani jsem neonemocněl. Být na Vánoce zdravý je velká motivace,“ řekl Jan Svoboda mladší.

Tenhle krásný zvyk, nebo tradice, chcete-li, trvá u nás již 30 let

Zakšeftujeme si se světýlkem

Před lety se dokonce někdo pokusil Betlémské světlo zobchodovat. „Někdo si jej chtěl zaregistrovat jako známku, ale tomu jsme včas zabránili. I po 26 letech můžeme říct, že akce zůstala nezávislá a dobrovolná. A víte, co bylo v začátcích nejtěžší? Vysvětlit obdarovaným, že za to nic nechceme, že na nic nevybíráme a že jim chceme prostě jen tak udělat radost,“ dodal Jan Svoboda mladší.

Vložil: Kamil Fára