Znojemské okurky z Turecka a... Potravinová nesoběstačnost s koronavirem narůstá do nebezpečných rozměrů

Foto: Facebook (stejně jako v článku)

Popisek: „Vyrobeno na jižní Moravě.“ To ano, ale ty okurky vyrostly také na jižní Moravě, nebo v Turecku?

Okurky ze Znojma, které se prodávají pod značkou Znojmia, si pořídit můžete. Jenže hrozí, že právě do vašich rukou padne sklenice této oblíbené pochoutky, jejíž původ nebude tak docela z jižní Moravy, ale z Turecka. Může za to koronavirová krize, ale i příliš deštivé počasí přes léto. Okurky se neurodily. A to i proto, že mnozí zemědělci je ani nezasadili.

A tak Znojmia musela sáhnout do zahraničních rezerv. Ti, co si okurky z jihomoravského Turecka koupili, si teď stěžují na chuť. Není to ta správná, která příjemně řízne do jazyku a ke kusu masa je jako božská mana. Ty z Turecka jsou konzistencí blátivé a bohužel trochu jako bláto i chutnají. Není holt okurka jako okurka. A staletími prověřenou kvalitu té pravé jihomoravské receptury na pěstování prostě neokecáme. A hlavně, okurky z jižní Moravy do sebe tu zemi nasají. A my prostě radši chuť Moravy než Turecka.

Historie znojemských okurek se začala psát před 448 lety, kdy si opat Šebestián Freytag přivezl semena a jako první pěstoval v Louckém klášteře okurky. Než se ale dočkaly obliby, trvalo to ještě sto let a zpočátku se jedly pocukrované, jako dezert. Jejich zavařování se pak stalo řešením, jak naložit s nadprůměrně vysokou úrodou. Dnes jsou také přísadou lokálních specialit, například znojemské roštěné nebo znojemského guláše

Neúroda

„Už delší dobu je nekupuji také, nejsou dobré ani chuťově – hnus a chuť bláta,“ píše na jejich adresu i uživatelka Maiky Okénková. „Chuť jak bláto a jasno bylo, když jsem zjistil, že tradiční receptura je v podstatě receptura turecké babičky = Vyrobeno v Turecku!“ napsal Petr Los na Facebooku ve svém příspěvku, který se objevil třeba ve skupině Vyrobeno ve Znojmě.

„Ačkoli jsme vždy vyráběli a vyrábíme okurky Znojmia v České republice a dáváme přednost jejich nákupu od tradičních tuzemských pěstitelů, u části jejich výroby jsme si letos museli vypomoct dočasnou produkcí v Turecku,“ sdělil iDnes Milan Linka, PR manager společnosti Orkla Foods Česko a Slovensko, pod níž značka Znojmia spadá. Kvůli pandemii koronaviru mnoho zemědělců okurky letos vůbec nezaselo. A to je podle Linky důvod, proč musela Znojmia sáhnout do tureckých zásob. Ale vše podle starých znojemských receptur. „Výroba v Turecku, kde je dostatek kvalitní suroviny, probíhá podle tradičních Znojmia receptur – včetně macerátu z České republiky – a pod přísným dohledem našich odborníků ze závodu v Bzenci,“ zdůraznil. Ale správnou chuť to prostě nemá. O neúrodě mluvil i Bohuslav Novák, jehož společnost Novák konzervárna je se svými 80 osázenými hektary okurek největším producentem na jihu Moravy. Okurky se kvůli dešti na polích topily a chytaly plíseň.

Příliš deštivé počasí nás sice zachránilo od sucha, okurkám ale nesvědčilo

Letošní neúrodu potvrdil i Otto Bouda, který se svou ženou vede vlastní okurkářský podnik Bouda 1883. Ale zároveň popsal, jak k nakládání přistupovat, aby se nezměnily v bláto. „Používáme co nejkrásnější okurky, k tomu zeleninu a koření. Snažíme se, aby měly charakter znojemských okurek, s čímž mají velkovýrobci problémy a dnes už spíš jen nesou tu značku, ale to je dáno technologií, hrnou jich obrovské množství,“ řekl pro iDnes Otto Bouda, jehož firma je držitelem mnoha ocenění za kvalitu svého zboží. U znojemských nakládaných okurek záleží i na času. Ráno sesbírat, a odpoledne mít naložené. Velkovýrobci něco takového nezvládají. Podle Boudy se musí okurky do sklenic také pěchovat hezky ručně.

Cena zahraniční

„Vzhledem k tomu, že se většina ovoce a zeleniny, prodávané v Česku, dováží ze zahraničí, není cenotvorba v rukou našich pěstitelů, ale odvíjí se od cen v zemích, odkud se do Česka ovoce a zelenina dováží. Proto také mají ceny ovoce a zeleniny vysokou volatilitu, to znamená, že se velmi rychle mění, třeba o desítky procent za týden. Záleží totiž na tom, odkud se produkty dováží a v jaké oblasti jsou ceny v době tamní sklizně, případně zda pocházejí z naskladněných zásob. Vliv na rostoucí cenu má i aktuálně omezená prostupnost hranic, ani ne tak pro zboží, jako pro sezónní pracovníky. Ceny podle všeho dál porostou díky stále rostoucí byrokracii a regulacím,“ vysvětlil agrární analytik Petr Havel pro web, sdružující farmářské trhy.

Farmářské tržiště Náplavka

Řešením, jak zbrzdit růst cen, je nákup sezónního ovoce a zeleniny od českých pěstitelů. Uplatnit se na českém trhu pro ně ale není vůbec snadné. Pro většinu z nich jsou farmářské trhy jediným způsobem prodeje. „Pro 80 procent našich prodejců znamenají farmářské trhy jediný prodejní kanál, jediné odbytové místo pro jejich produkty, a tím pádem je i klíčovým místem jejich živobytí. Jarní uzavření farmářských trhů pro některé znamenalo nutnost omezení produkce,“ řekl Jiří Sedláček, předseda Asociace farmářských tržišť České republiky.

Jak jsme na tom?

Prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek uvedl, že soběstačnost země s ohledem na výrobu vepřového masa se pohybuje v rozmezí 36 až 38 procent, u drůbežího jde o 55 procent, u vajíček 60 a u mléka kolem 85 procent. Nejhůř je na tom Česko s ohledem na brambory nebo zeleninu, které jsou typické pro mírné pásmo. Soběstačnost v tomto ohledu odpovídá zhruba pouhým 30 procentům. Což je, když vezmeme v patrnost, že jsme byli bramborářskou velmocí, kuriózní zjištění. Soběstační jsme u produkce hovězího masa a obilí. V roce 1990 jsme byli soběstační ve všech ohledech, navíc jsme u některých rostlinných nebo živočišných produktů sáhli i k vývozu.

Podle lobbisty supermarketů Tomáše Prouzy, jak napsala Agrární komora, nenesou hlavní vinu za vysoké ceny ovoce a zeleniny obchodní řetězce. Příčinou je prý celá řada dalších (podle nás záhadných) faktorů, které se na vysokých cenách podepisují. Realita je však zcela jiná, jak nám názorně v době sklizně dokazují někteří zemědělci, kteří se rozhodli uspořádat pro zájemce samosběry přímo z pole či prodávat ze dvora.

„Zajištění potravinové bezpečnosti má být klíčovou prioritou státu. Koronavirová krize zhoršila dostupnost zejména ovoce a zeleniny ze zemí jižní Evropy a ukázala, že si musíme pomoci sami. Pokud bude mít Česká republika dostatek vlastního ovoce a zeleniny, které u nás jde vypěstovat, lze tento problém hravě eliminovat. Potravinovou soběstačnost je nutné řešit i pro případ, že by se vyplnily předpovědi a na podzim přišla druhá vlna epidemie,“ řekl předseda obchodního Družstva CBA Roman Mazák. Jak se ostatně i stalo…

Evropská unie

„V souvislosti se zvyšováním soběstačnosti nemůžeme dále akceptovat čtyřnásobné rozdíly v objemu národních podpor na jednotku produkce mezi Českou republikou a starými zeměmi EU. Neřešená disproporce vytlačuje naše kvalitní a nákladově konkurenceschopné výrobky živočišného původu z vlastního trhu, země se stává kolonií a uvolnění pracovníci námezdní sílou pro u nás podnikající subjekty ze starých zemí,“ řekl Jandejsek Parlamentním listům.

„U ovoce jsme jen od vstupu do Evropské unie přišli o deset tisíc hektarů ovocných sadů, přitom Polsko se stalo největším pěstitelem jablek v Evropě. V případě drůbežího a vepřového masa jsme pak přitom nejen nesoběstační, ale situace se navíc stále zhoršuje, jak ukazuje Zpráva o stavu zemědělství za rok 2018,“ doplnil Mazák.

Prezident Agrární komory ČR Zdeněk Jandejsek

Sklady a pojistné

„V prvé řadě je třeba dobudovat kapacitu skladovacích prostor, aby mohl být spotřebitel zeleninou a ovocem, které lze skladovat, zásobován po delší období kalendářního roku než nyní,“ uvedl agrární analytik Petr Havel. Zároveň je podle Zemědělského svazu potřeba usilovat i o podporu pojištění proti hůře pojistitelným rizikům, jako jsou sucho, jarní mrazíky nebo chladné a deštivé léto, které jsme zažili letos. Podle svazu je potřeba bojovat i proti dovozu potravin, prodávaných řetězcům za podnákladové ceny, protože těm čeští zemědělci nemají šanci konkurovat.

„Tento stav vyžaduje řešení vytvořením fondu těžko pojistitelných rizik, kde by zemědělci vlastnili 50,1 procenta a stát 49,9 procenta a ve stejném procentu by také každoročně do tohoto fondu přispívali. Celkový roční příspěvek by tvořila částka kolem 1,5 až dvou miliard korun. Pro čerpání by byla nastavena přesná pravidla, například: Škody na rostlinné výrobě by se řešily, až když překročí deset procent produkce z průměrných výsledků za posledních sedm let. U základních komodit živočišné výroby by bylo čerpání při poklesu ceny uvedených komodit pod nákladovou cenu, sníženou o odpisy (příkladem může být nákladová cena mléka 8,20 koruny za litr mínus odpisy na jeden litr mléka, to je šedesát halířů na litr, tj. 7,60 koruny na litr). To znamená, pokud by cena mléka klesla při současných cenách vstupů například pod 7,60 koruny za litr, mohla by se kompenzace z fondu těžko pojistitelných rizik uplatňovat, aby nedocházelo k likvidaci stád dojnic,“ přisadil si pro Parlamentní listy Jandejsek.

Co takhle namísto do obchodu vyrazit na samosběr? Zemědělci většinou prodávají ovoce a zeleninu za podobné ceny, za jaké je dodávají obchodním řetězcům. Už jsme třeba na samosběru zahlédli mrkev za 3 Kč/kg, cibuli za 5 Kč/kg, zelí za 7 Kč/kg či červenou řepu za 5 Kč/kg. Proč jsou pak prodejní ceny v obchodních řetězcích často i o více než 100 procent vyšší, než nákupní? Protože zkrátka chtějí levně nakoupit a draze prodat, píše Agrární komora.

Supermarkety

Roman Mazák vidí velký problém v zahraničních řetězcích. „Nemají potřebu akcentovat české potraviny, některé dováží až 90 procent výrobků ze zahraničí. Jako klíč vidíme preferenci tuzemských výrobků, rozlišujeme přitom, zda byly v Česku pouze vyrobeny, nebo zda za nimi stojí i firma s českými majiteli. Právě u této skupiny navrhujeme, aby byl její podíl ve všech obchodech v Česku 50 procent. Celkový podíl potravin, vyrobených u nás, bez ohledu na vlastnickou strukturu, by pak měl být 80 procent,“ sdělil předseda Družstva CBA.

Roman Mazák by se zároveň nebránil plánům, které zazněly v Poslanecké sněmovně, kde poslanci navrhovali dostat českou produkci na 85 procent nabídky všech obchodů. A dává za příklad Maďarsko, kde podobná praxe funguje už deset let. „Z hlediska výroby potravin pak navrhujeme také inspiraci Maďarskem. Déle než deset let tam platí zákon o privátních výrobcích. Pokud je chce kterýkoliv obchod distribuovat, musí je přednostně nechat vyrobit v Maďarsku, jejich dovoz z jiných států je zakázaný. Pokud to jde v Maďarsku, není důvod, proč podobné pravidlo nezavést i v Česku. Potravinové soběstačnosti by to jistě pomohlo,“ řekl Mazák.

Vložil: Kamil Fára