Rum vůbec nemusel být Tuzemák… Zlý Brusel? Neřekla bych. Mýty a legendy o Evropské unii s Pirátkou Markétou Gregorovou

Foto: Piráti

Popisek: Markéta Gregorová

Někteří z vás, čtenářů, si možná vzpomenou, že před ´evropskými volbami´ jsme dávali každý týden slovo trojce na pirátské kandidátce, Mikuláši Peksovi. Tento seriál ´S Pirátem na palubu EU´ byl zakončen rozhovorem šéfredaktorky Anny Vančové, která je velkou příznivkyní EU - v podobě, v níž (ještě) neexistuje (na rozdíl od většiny redakce, která to vidí spíše na Czexit), s panem Peksou, v němž zpovídaný slíbil, že pokud se do Bruselu dostane, dá o sobě Krajským listům.cz vědět. Mikuláš Peksa tak trochu zklamal (nestíhá, chlapec, stal se rovnou předsedou Evropské pirátské strany), jeho žezlo, no tedy spíše veslo či pádlo převzala kolegyně, Markéta Gregorová. Velmi sympatická žena, má totiž Kočku. Více o ní pak dole pod článkem. A nyní už rovnou na palubu EU s Pirátkou Markétou…

Často se mi stává, že slyším lidi nadávat na Evropskou unii. Ještě častěji se ale stává, že pláčou na špatném hrobě. Evropská unie je komplikovaná instituce, ale její komplikovanost není vymyšlená jen tak z plezíru. Když si představíte, že byste se měli na čemkoliv shodnout s dalšími 27 státy, komplikovanost Unie vám už nepřijde tak obrovská. Ale to je i mou ambicí, pokusit se fungování Unie vysvětlit a co nejvíce přiblížit každému, kdo nemá chuť ani čas sledovat politiku a světové dění několik hodin denně. Moje motto je snadné – I Ty jsi Brusel.

Videa Markéty o EU najdete ZDE.

Občas nějakého toho komisaře zamítneme

Brusel není nějaká zvláštní sekta lidí, kteří u svíček plánují budoucnost celé Evropy. Je to složitá struktura, která je volena námi, občany EU. I když často slyšíme, že například komisaři jsou „nikým nevolení úředníci“, není tomu tak. Nejsou sice voleni úplně přímo, jako například europoslanci, ale jsou voleni členskými státy. Členské státy nezastupuje nějaký šílený úřední orgán, ale ve většině případů jsou to ministři, premiér nebo prezident. Pokud tak vyhraje volby v České republice Andrej Babiš, bude to on (a jeho vláda), která nového komisaře jmenuje. Vůle lidí je tak díky českým parlamentním volbám zastoupena i u onoho „nikým nevoleného“ komisaře. Někdy se dokonce stane, že tito navržení komisaři nakonec tuto práci nedostanou, protože musí být každý jeden komisař odsouhlasen Evropským parlamentem, kde už jsme my, přímo volení politici.

Psali jsme

Největší vliv mají lidovci a socialisté. Ti ten složitý systém EU vytvořili, takže si ho nezbourají. Volte změnu, říká Pirát Peksa

Na férovku s Eurem

Dalším mýtem je, že nám „zlý Brusel“ diktuje, co máme dělat; a my jako chudinky musíme jen čekat, mlčet a držet krok. Není tomu tak. Jde o to, že si členské země můžou vyjednat výjimky v podstatě na cokoliv. Jenže k tomu musíte znát jazyky, být přesvědčivý vyjednavač, ale hlavně – myslet to s Českou republikou vážně dobře a bojovat za ni. Někteří čeští politici raději nedělají nic a poté vše svedou na „zlý Brusel“. Lidé jim zatleskají a zahraniční politici v Bruselu se na nás nechápavě dívají, jak to tady vedeme. Vezměme si například Euro. Česká republika při vstupu do EU nijak netrvala na výjimce, která by nám dovolila nepřijmout nikdy Euro a zůstat u naší Koruny. Tato pasivita vedla k tomu, že je teď Česká republika v prapodivné situaci, kdy se naoko tváří, že na zavedení pracujeme a určitě ho chceme přijmout, ale ještě na to není ten nejlepší čas. Přitom pravdou je, že české vlády veřejně opakují, že se Euro zavádět nebude. Například Dánsko si tuto výjimku vymohlo a mohou směle vydávat prohlášení, že se své Koruny nezbaví. V jejich případě to pak alespoň nepůsobí tak tragikomicky, jako v tom našem.

Tuzemák se mohl jmenovat rum, kdyby…

Stejně tak tomu bylo u slavného tuzemáku. Evropská unie jednoduše zavedla pravidla pro to, co znamená slovo rum, pokud něco prodávám jako rum. Logika byla jednoduchá. Pokud třeba zítra pojedu do Rakouska a na benzínce se zastavím, abych si koupila čaj, tak očekávám, že když si koupím nápoj s názvem čaj, nebude to sójové mléko. Jiným případem je, pokud se jedná o nějakou regionální výjimku. Pokud lidé v Rakousku už po staletí říkají sójovému mléku čaj, je to jiná situace. Stejně tak si Česká republika mohla vyjednat regionální výjimku pro tuzemský rum. Tuzemák by se tak dál mohl prodávat jako rum, protože by byl na speciálním seznamu výjimek. Co myslíte, snažila se česká strana o tuhle výjimku?

Vložil: Anička Vančová