Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Příště v dobytčáku a pouze na konečnou stanici. Komentář Štěpána Chába

komentář 18.12.2019
Příště v dobytčáku a pouze na konečnou stanici. Komentář Štěpána Chába

Foto: Facebook

Popisek: Koleje nejsou dálnice, jet po nich může v jednu chvíli jen jeden vlak, cestující tak nemá na výběr a musí jet tím, co mu na nástupišti přistaví

Nové jízdní řády a pravidla pro cestu vlakem jsou kuriózní. Připadá mi, že jej autoři sestavovali při chůzi lesem někdy kolem půlnoci. Každý klacek, o který zakopli, pak s mistrovstvím zakomponovali do nových jízdních řádů, abychom si my, cestující, vyžrali jejich nešťastnou existenci a cholerickou letoru. „Ták,“ říká si sestavovatel jízdních řádů, původem ze španělské vesnice. „Ty bys chtěl přejet z bodu A do bodu B. Tak to si budeš muset, holenku, koupit čtyři jízdenky a jako bonus dostaneš po hubě od průvodčího, protože sis sedl jinam, než do vagonu se zeleným proužkem.“

Na jednu jízdenku po celé Evropě, ale pouze v případě, že se obloukem vyhnete České republice, kde k přejetí z kraje do kraje budete potřebovat jízdenky čtyři, k tomu povolení radiotelegrafisty, vypracovaný posudek kádrovací komise, psychologický profil jak svůj, tak svého strýce, rýč, lopatu a sestavu patnácti reflexních kolíků velikosti A1 až C8. Jako hrdí majitelé bydliště německy píšícího Kafky jdeme ve stopách jeho Zámku, kde nic není nemožné, protože je nemožné všechno.

Podle řádů

Za tu dobu, co se České dráhy naučily jezdit podle řádů, si mnozí z nás zvykli, že na vlaky je spolehnutí. Ale to by přeci nešlo, aby bylo u nás na něco spolehnutí. Tak se do toho vložila nutnost zohlednit také soukromé dopravce. Nu ano, proč ne, volný trh je svatý. Ovšem má to své limity. Volný trh musí ve vlastním zájmu dávat na výběr a lidem ulehčovat bytí až za hranice rozmazlování. Tak to s tím volným trhem je a má být.

Jenže to bychom nesměli žít v České republice, kde se použití volného trhu a jeho mechanismů může zvrhnout do něčeho obludného. Příkladem jsou právě nové jízdní řády a pravidla na železnici, kde vše dosud fungovalo, České dráhy držely majoritní podíl na celém trhu železnice a cestující měl jakous takous jistotu, že vystoupí tam, kam si naplánoval dojet. A to dokonce na jednu jízdenku přes celou republiku. S tím je konec.

Kterým vlakem? Není na výběr

Podívejme se na to očima cestujícího. Tomu je naprosto ukradené, kterým vlakem a s kterou společností pojede. Je potřeba zohlednit jediné – jeho touhu se dostat tam, kam potřebuje, a to za použití co nejmenšího počtu omezení a mrzení, které jej může potkat. Ovšem volný trh na železnici v našem podání dopadá tragicky. Cestující nemá na výběr, musí si koupit více jízdenek od více dopravců, musí jet se společností, která si jeho trať vysoutěžila, protože jiná společnost trať neobsluhuje, jelikož soutěž nevyhrála. Cestující je tak donucen platit té společnosti, která zrovna železnici okupuje. Nemá na výběr. Což mu nutně zvyšuje jak počet jízdenek, tak pocit frustrace.

Z bodu A do bodu B

Dovolím si citovat Novinky.cz: „Při cestě třeba z Valtic do Prahy se situace nemění. Cestující si koupí jízdenku ČD, která mu v tomto případě platí i z Valtic do Břeclavi a následně i ve vlaku Břeclav – Praha. Pokud jede s jiným dopravcem, třeba Regiojetem, potřebuje z Valtic do Břeclavi jízdenku IDS, následně pak lístek soukromého dopravce. Ale třeba ze Zastávky u Brna potřebuje do Opavy jízdenky tři. S lístkem IDS JMK přijede ze Zastávky do Brna. Dál do Ostravy - Svinova pak potřebuje cestovní doklad Regiojetu a na poslední část cesty do Opavy zase jízdenku ČD.“

Kafka by záviděl. Má to jednu výhodu, může vzniknout nový obor. Máme daňového poradce, můžeme vytvořit i železničního poradce. A možná bychom se pro příští rok mohli společně složit na to, aby se tvůrcům jízdních řádů dostalo kvalitní psychoanalýzy, protože za novými řády a pravidly na železnici je jednoznačně nějaké to zneužívání v jejich dětství. Anebo - že by se ti dopravci domluvili? Byl by to fakt takový problém?

 

QRcode

Vložil: Štěpán Cháb