Jednou ten marasmus přejde a my se napřímíme. Ostatně jako vždycky. Bolkovi jeho nekonečný optimismus prostě sluší

Foto: ČT

Popisek: Bolek Polívka se do historie české kultury zapsal zlatým písmem

FOTO Bolek Polívka je jedním z našich nejsvéráznějších herců vůbec. Jen málokomu se podaří v jakékoliv roli zůstat svůj, ale přitom autentický. V rozhovoru pro MF Dnes se rozhovořil například o tom, jak je jeho slavná komedie Kurvahoši… dodnes platná.

Herec se prý cítí fit, bohužel jeho o mnoho let mladší partnerka má zdravotní problémy, a tak se musel prozatím vzdát cestování: „Už koncem září jsme měli s Marcelkou vymyšlených krásných pět dní, že pojedeme na svíčkovou. Tentokrát to mělo být do Říma. Tak tomu typu výletu říkáme svíčková, protože se to pojí s těmi dramatickými večery při svíčkách. Těšili jsme se do jednoho hotelíku blízko Španělských schodů, dostal jsem tu cestu od Marcelky jako dárek k Vánocům. Jenomže teď do toho vstoupila ta zdravotní štrapace, takže zůstaneme doma,“ prozradil se svým vždy přítomným humorem.

Bolek na červeném koberci filmového festivalu v Karlových Varech, foto KVIFF

Otec s vznešenými ideály

Bolek Polívka nebyl nikdy oblíbenec minulého režimu a ani on ho nemiloval. Na jeho smýšlení měl totiž vliv tatínek: „Můj tatínek mě vychovával jako vlastence – Čechoslováka. On byl ročník 1899, takže naplno žil těmi vznešenými sokolsko-vlasteneckými ideály. A věřil jim. A v jejich duchu mě vychovával, často o tom vyprávěl a mě ty jeho věty jako mladého zasahovaly, padaly na úrodný terén. A zůstalo mi to dodneška, takže když se řekne například ‘samočisticí mechanismy demokracie‘, tak vím, o čem mluvím. Vím, že to má smysl. Je to podobné jako s vírou – tu také nevymýtíš tím, že dokážeš, že bůh neexistuje, neboť víra není podepřená důkazy právě proto, že je to ta víra. A tak já, nakažen tím tatínkovým vlastenectvím, věřím jako v lidi. Věřím, že můžou být lepší, než jsou. A věřím i v to, že ten marasmus jednou přejde, že se napřímíme a podobně,“ řekl s neutuchajícím optimismem, který je tak nedostatkové zboží.

Svatojánský věneček je výpravná pohádka režiséra Jiřího Stracha z roku 2015. Pohádka byla natočena v Rabštejně nad Střelou a na zámku v Uherčicích. Bolek si v pohádce zahrál krále, foto ČT

Jsme vypočítaví a buranští

Film Dědictví, který natočil v devadesátých letech s Věrou Chytilovou, byl divácky úspěšný, kritici ho však strhali: „Vyčítali tomu, že to jede na vině těch divokých komedií, a vyznívalo to tenkrát dost jednohlasně. Mám dojem, že jsme se v té době lidí dotkli tím, že si někdo dělal srandu z něčeho, co ještě tehdy bylo posvátné. Že jsme poukázali i na to, jak umíme být vypočítaví, hladoví a buranští. A ozývaly se hlasy, že takoví přece nejsme a že by se to nemělo pořád opakovat, když to není pravda,“ řekl Bolek Polívka v rozhovoru.

Film ale přežil a dnes patří už ke klasice, která věrně ilustruje divoké devadesátky: „Snad se potvrzuje, že ta ironie a sarkasmus a s tím i sranda má nějakou logiku, která nás časem doběhne. Přispělo k tomu i to, že spousta situací a replik v Dědictví byla autentická. Jako třeba věta: ‘Mně nevadí, žes vstúpil – mně vadí, žes vystúpil.‘ Většinu jsem jich zaslechl v Olšanech, kam jsem se přestěhoval v osmaosmdesátém roce, takže pro mě všichni ti místní byli noví, zajímaví a v podstatě celé Dědictví je o někom z nich. Například postava Bohuše je složená ze dvou nebo ze tří lidí,“ prozradil Bolek Polívka v MF Dnes.

Divadlo, to je Bolkův svět. Zahrál si se svou dcerou Aničkou, zahrál si se svým synem Vladimírem, na snímku ve hře Šašek a syn právě s Vladimírem Polívkou, foto Fcebook

Divadlo, které se za jméno nestydí

Od devadesátých let se Bolkovi daří v Brně provozovat divadlo, které je pojmenované po něm: „Tak Janáček divadlo ještě stále v Brně má, ale Mrštíci – ti to nechali městu, Mahen – ten to nechal národu. A já jsem vydržel, to je pravda,“ glosuje tuto skutečnost se smíchem. Na své divadlo je pyšný: „Já myslím, že to jméno mu neškodí a že tam děláme a také tam zveme dobré věci. Dáváme prostor i lidem, kteří čerstvě vyšli z JAMU, čtyřikrát za rok si tam můžou něco zkusit vytvořit. Z mladých tam teď třeba mají krásné představení Letem sokolím dva kluci s krásnými jmény – Ondřej Klíč a Michal Chovanec. A taky divadlo stále zvelebujeme, od letoška už nám nevržou židle,“ pochlubil se v MF Dnes.

Psali jsme

Chantal, Bolek a Anna Polívkovi spolu ve filmu? V první valašské pohádce, která pojednala otravný product placement originálně

Může poslouchat všechno

I v dnešní době si herec uchovává dobrý přehled, přitom zůstal optimistou: „Komplikují nám to ty masáže, které schytáváme ze všech stran, z různých úhlů. Člověk se musí dost orientovat a zajímat, aby rozeznal skutečnou informaci od pitomostí. A brzdí nás i ta naše česká přesvědčenost o našich pravdách,“ uvažoval Bolek Polívka. Kromě optimismu si Bolek Polívka uchovává schopnost o čemkoliv diskutovat, a to v klidu: „Já mám sílu poslouchat všechno, i když se někdy hrozím, jak je to průhledně autopropagandistické a s jakou otevřeností někdo dokáže přesvědčivě lhát. Ale taky se mi často stává, že slyším dva diskutéry, a když mluví jeden, tak si říkám – tož on má pravdu! A když pak mluví druhý, tak si říkám – ale tož on má taky pravdu! A tak jim oběma přitakám, třeba u nás v hospodě v Olšanech. Načež se to tam tak zhádá, až někdo rozčileně řekne – já bych tě nejradši praštil po čuni! A taky tam jeden můj kamarád říkává: Ty nás tady vždycky rozeštveš a potom sa tomu ještě tlemíš,“ popsal se trefně.

Psali jsme

Začínala jako ´ošklivka´, až skoro ve čtyřiceti zjistili filmaři, že je vlastně krásná. I s raťafákem po slavném tatínkovi. Týden v kultuře

Vložil: Michaela Špačková