Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Jednou ten marasmus přejde a my se napřímíme. Ostatně jako vždycky. Bolkovi jeho nekonečný optimismus prostě sluší

27.10.2019
Jednou ten marasmus přejde a my se napřímíme. Ostatně jako vždycky. Bolkovi jeho nekonečný optimismus prostě sluší

Foto: ČT

Popisek: Bolek Polívka se do historie české kultury zapsal zlatým písmem

FOTO Bolek Polívka je jedním z našich nejsvéráznějších herců vůbec. Jen málokomu se podaří v jakékoliv roli zůstat svůj, ale přitom autentický. V rozhovoru pro MF Dnes se rozhovořil například o tom, jak je jeho slavná komedie Kurvahoši… dodnes platná.

Herec se prý cítí fit, bohužel jeho o mnoho let mladší partnerka má zdravotní problémy, a tak se musel prozatím vzdát cestování: „Už koncem září jsme měli s Marcelkou vymyšlených krásných pět dní, že pojedeme na svíčkovou. Tentokrát to mělo být do Říma. Tak tomu typu výletu říkáme svíčková, protože se to pojí s těmi dramatickými večery při svíčkách. Těšili jsme se do jednoho hotelíku blízko Španělských schodů, dostal jsem tu cestu od Marcelky jako dárek k Vánocům. Jenomže teď do toho vstoupila ta zdravotní štrapace, takže zůstaneme doma,“ prozradil se svým vždy přítomným humorem.

Bolek na červeném koberci filmového festivalu v Karlových Varech, foto KVIFF

Otec s vznešenými ideály

Bolek Polívka nebyl nikdy oblíbenec minulého režimu a ani on ho nemiloval. Na jeho smýšlení měl totiž vliv tatínek: „Můj tatínek mě vychovával jako vlastence – Čechoslováka. On byl ročník 1899, takže naplno žil těmi vznešenými sokolsko-vlasteneckými ideály. A věřil jim. A v jejich duchu mě vychovával, často o tom vyprávěl a mě ty jeho věty jako mladého zasahovaly, padaly na úrodný terén. A zůstalo mi to dodneška, takže když se řekne například ‘samočisticí mechanismy demokracie‘, tak vím, o čem mluvím. Vím, že to má smysl. Je to podobné jako s vírou – tu také nevymýtíš tím, že dokážeš, že bůh neexistuje, neboť víra není podepřená důkazy právě proto, že je to ta víra. A tak já, nakažen tím tatínkovým vlastenectvím, věřím jako v lidi. Věřím, že můžou být lepší, než jsou. A věřím i v to, že ten marasmus jednou přejde, že se napřímíme a podobně,“ řekl s neutuchajícím optimismem, který je tak nedostatkové zboží.

Svatojánský věneček je výpravná pohádka režiséra Jiřího Stracha z roku 2015. Pohádka byla natočena v Rabštejně nad Střelou a na zámku v Uherčicích. Bolek si v pohádce zahrál krále, foto ČT

Jsme vypočítaví a buranští

Film Dědictví, který natočil v devadesátých letech s Věrou Chytilovou, byl divácky úspěšný, kritici ho však strhali: „Vyčítali tomu, že to jede na vině těch divokých komedií, a vyznívalo to tenkrát dost jednohlasně. Mám dojem, že jsme se v té době lidí dotkli tím, že si někdo dělal srandu z něčeho, co ještě tehdy bylo posvátné. Že jsme poukázali i na to, jak umíme být vypočítaví, hladoví a buranští. A ozývaly se hlasy, že takoví přece nejsme a že by se to nemělo pořád opakovat, když to není pravda,“ řekl Bolek Polívka v rozhovoru.

Film ale přežil a dnes patří už ke klasice, která věrně ilustruje divoké devadesátky: „Snad se potvrzuje, že ta ironie a sarkasmus a s tím i sranda má nějakou logiku, která nás časem doběhne. Přispělo k tomu i to, že spousta situací a replik v Dědictví byla autentická. Jako třeba věta: ‘Mně nevadí, žes vstúpil – mně vadí, žes vystúpil.‘ Většinu jsem jich zaslechl v Olšanech, kam jsem se přestěhoval v osmaosmdesátém roce, takže pro mě všichni ti místní byli noví, zajímaví a v podstatě celé Dědictví je o někom z nich. Například postava Bohuše je složená ze dvou nebo ze tří lidí,“ prozradil Bolek Polívka v MF Dnes.

Divadlo, to je Bolkův svět. Zahrál si se svou dcerou Aničkou, zahrál si se svým synem Vladimírem, na snímku ve hře Šašek a syn právě s Vladimírem Polívkou, foto Fcebook

Divadlo, které se za jméno nestydí

Od devadesátých let se Bolkovi daří v Brně provozovat divadlo, které je pojmenované po něm: „Tak Janáček divadlo ještě stále v Brně má, ale Mrštíci – ti to nechali městu, Mahen – ten to nechal národu. A já jsem vydržel, to je pravda,“ glosuje tuto skutečnost se smíchem. Na své divadlo je pyšný: „Já myslím, že to jméno mu neškodí a že tam děláme a také tam zveme dobré věci. Dáváme prostor i lidem, kteří čerstvě vyšli z JAMU, čtyřikrát za rok si tam můžou něco zkusit vytvořit. Z mladých tam teď třeba mají krásné představení Letem sokolím dva kluci s krásnými jmény – Ondřej Klíč a Michal Chovanec. A taky divadlo stále zvelebujeme, od letoška už nám nevržou židle,“ pochlubil se v MF Dnes.

Může poslouchat všechno

I v dnešní době si herec uchovává dobrý přehled, přitom zůstal optimistou: „Komplikují nám to ty masáže, které schytáváme ze všech stran, z různých úhlů. Člověk se musí dost orientovat a zajímat, aby rozeznal skutečnou informaci od pitomostí. A brzdí nás i ta naše česká přesvědčenost o našich pravdách,“ uvažoval Bolek Polívka. Kromě optimismu si Bolek Polívka uchovává schopnost o čemkoliv diskutovat, a to v klidu: „Já mám sílu poslouchat všechno, i když se někdy hrozím, jak je to průhledně autopropagandistické a s jakou otevřeností někdo dokáže přesvědčivě lhát. Ale taky se mi často stává, že slyším dva diskutéry, a když mluví jeden, tak si říkám – tož on má pravdu! A když pak mluví druhý, tak si říkám – ale tož on má taky pravdu! A tak jim oběma přitakám, třeba u nás v hospodě v Olšanech. Načež se to tam tak zhádá, až někdo rozčileně řekne – já bych tě nejradši praštil po čuni! A taky tam jeden můj kamarád říkává: Ty nás tady vždycky rozeštveš a potom sa tomu ještě tlemíš,“ popsal se trefně.

+

Je to smutné, ale se svým optimismem a vírou v dobro působí Bolek Polívka jako ze starých časů. Optimismus se dnes nenosí, stejně jako schopnost poslouchat v debatách druhé a dokázat hodiny diskutovat bez toho, aby diskutující skončili u alespoň slovní agrese. Je nádherné, že to ještě někdo umí.

-

Bolek totiž není úplně z tohoto světa. Naplno se to projevilo, když si vzal větší sousto, než které snesl – hovoříme o provozování farmy v Olšanech. Hospodaření zde skončilo krachem, farma měla jít do dražby… Jenomže to by nebyl Bolek, aby vše po starosvětsku nevyřešil. Místo, aby utekl a k nezdařenému podnikání se postavil zády, prý vše ze svých honorářů splatil...

Vložil: Michaela Špačková

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace