Tunýlek jménem Lavička Václava Havla. Komentář Štěpána Chába
komentář
21.08.2019
Foto: Facebook
Popisek: Lavička Václava Havla, pořizovací cena 300 000,-
V Brně zahájili veřejnou sbírku na zbudování Lavičky Václava Havla. Suma 300 000,- za dvě židle a jeden stůl s dírou uprostřed. Nedalo mi a zeptal jsem se výborného truhláře a Ferdy mravence, práce všeho druhu, za kolik by byl schopen podobnou skulpturu udělat. Kritickým okem si inkriminovaný útvar prohlédl a pravil, ať mu dám na ruku 20 000,- a mám to doma.
Zároveň ovšem dodal, že strom uprostřed stolu je trochu nepraktický. Jednak na sebe dva sedící a rozjímající nad odkazem Havla neuvidí a zároveň prý nejde pominout ani fakt, že strom poroste a v budoucnosti mu začne být díra ve stole malá. Ale proti Gustě žádný dišputát, dodal a mávl rukou.
30 000,- za užití jména
Cenu lavičky zvyšuje poplatek za užití jména Václav Havel. Ten si cení Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97 na 30 000,-, suma nejde na nadaci, ale bere si ji na přilepšenou Knihovna Václava Havla. Proti tomu není co namítat. Je to svého druhu komický, ale legitimní požadavek Dagmar Havlové. Výroba lavičky a užití jména nám dohromady dává 50 000,-. K tomu připočítáme šlechetných 50 000,- za práci dělníka, který skulpturu připevní. Lavička ovšem stojí 300 000,-. Proč tolik?
Umělecké dílo
Červená lavička Ferdinanda Vaňka neboli alter ega bývalého prezidenta Václava Havla stojí před Národní technickou knihovnou v Praze. Její cena se vyšplhala na závratných 850 000,-, přičemž princip její stavby je nápaditý, ale zároveň dětinsky jednoduchý (dotaz na Ferdu mravence a jeho ohodnocení – stejnou lavičku by vyplodil za 15 000,- a ani by se nezapotil, přičemž by ji vylepšit tím, že by nebyly vidět nosné prvky lavičky). Ovšem Praha 6 argumentovala u ceny tím, že polovina sumy je za umělecké ztvárnění, druhá polovina za technické provedení. A jsme zase u toho, 425 000,-, tedy polovina uhrazené sumy, versus 15 000,-, tedy odhad od oka člověka, který by lavičku dokázal za jedno odpoledne vytvořit. Cenu za umělecký přínos na svůj bankovní účet připsali Lea Dostálová a Petr Pištěk.
K ceně Laviček Václava Havla uvedla Dagmar Havlová pro deník Právo: „Lavičky jsou projekt Knihovny Václava Havla a hlavní část výtěžku z tohoto projektu plyne jeho autorovi, profesoru Bořku Šípkovi, další část knihovně a nadaci z projektu patří jen tři procenta.“ Takže jádro pudla je odhaleno. Drtivou část sumy si účtují pozůstalí po Bořku Šípkovi. Ale tady jde u ceny polemizovat. Ano, první lavička, která vyrostla ve Washingtonu byla svým způsobem uměleckým dílem a mohla si nárokovat takovou cenu za ‘uměleckou hodnotu‘. Ale už druhá lavička je duplikát, nemluvě o dalších a dalších. Cena by tedy měla jít dolu u každé další lavičky.
V zahraničí a v ČR
Nevidím zásadní problém v tom, aby Česká republika financovala nebo spolufinancovala vznik laviček v zahraničí. Přeci jenom odkaz Havla v zahraničí není nikterak rozviklaný kauzami a postoji, které o Havlovi máme v povědomí v České republice o prolamování Benešových dekretů, podpoře války v Jugoslávii nebo války v Iráku, vytvoření elitářské skupiny lidí a tak podobně. V zahraničí je Václav Havel jen konstruktem humanismu a odporu proti diktatuře. Nechť tedy slupka jeho jména reprezentuje republiku.
Jinak je to v České republice, tedy na domácím hřišti. V Brně vyhlásili veřejnou sbírku na vybudování lavičky. Pokud si Brňané nasbírají do klobouku 300 000,-, ať si lavičku postaví. Správný přístup. Pokud ovšem vzniknou požadavky, aby se lavička platila z veřejných peněz, jsem hrubě nespokojen. Protože v České republice prostě víme, že Havel nebyl jen humanista a bojovník za demokracii, ale také pěkný vykuk a sígr. A máme u nás mnohem ryzejší charaktery, jejichž památku bychom si měli s úctou připomínat. Daleko hodnotnějším symbolem boje proti zlu je u nás Karel Kryl. Ten svým myšlením a filosofií spojuje znesvářené názorové tábory doposud, protože jeho odkaz je prostě univerzální. Havel rozděluje. Havel se stal jen modlou, ke které se někteří modlí, jiní po ní plivají. Jeho modla se postupem času stala jistou známkou elitářství. Havlova památka se dá vtělit do slova – věř. Krylova památka zase do slova – pochybuj. Troufám si tvrdit, že druhá památka nám je mnohem bližší.
Vložil: Štěpán Cháb