Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
MFF Karlovy Vary 2019

MFF Karlovy Vary 2019

Hvězdy, hvězdičky, róby, filmy i drsná kritika

Na vlastní kůži

Na vlastní kůži

Ivan Břešťák dělal krimi na Nově, má na kontě 1 200 reportáží. Nyní se vydává pro Krajské listy.cz tam, kam se bojí i benga

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho kulturního redaktora

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Filmové stopy

Filmové stopy

Zajímá vás, jak teď vypadá fabrika z filmu Marečku, podejte mi pero? Reportáže z míst, kde se natáčely kinohity

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Krtek nám sloužil jako indikátor stavu beztíže… Americký astronaut Andrew Feustel byl na návštěvě v Česku

21.04.2019
Krtek nám sloužil jako indikátor stavu beztíže… Americký astronaut Andrew Feustel byl na návštěvě v Česku

Autor: Facebook

Popisek: Andrew Feustel v ruce s Ginzovým obrázkem na letošním snímku od AV ČR

FOTO Turné se konalo ve dnech 4. až 15. dubna… Andrew Feustel přijel na pozvání Akademie věd ČR, během turné navštívil Prahu, Terezín, Olomouc, Ostravu a Brno. Právě jeho poslední zastávka v Brně se konala symbolicky na Mezinárodní den kosmonautiky, který odkazuje na let Jurije Gagarina 12. dubna 1961. V článku najdete kromě mnoha zajímavostí z Feustelova pobytu u nás i unikátní zápisky, které si dělal Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR. Proč zrovna on? Protože právě pan Suchan astronauta a jeho ženu celou dobu doprovázel, ke všemu jsou jeho postřehy velmi zábavné...

Páteční celodenní program, v němž nechybělo ani setkání s primátorkou Markétou Vaňkovou, zakončil přednáškou o pobytu ve vesmíru na Hvězdárně a planetáriu Brnu. Lístky na ni zmizely během 15 minut. „Je mi velkou ctí potkat se s panem Feustelem, skvělým astronautem, který na své cesty do vesmíru vždy bral i nějaký předmět vztahující se k České republice. Brno má ke kosmonautice blízko, provozujeme tu jednu z nejlepších hvězdáren v Evropě a brněnští vědci a firmy vyrábí součástky do raket,“ uvedla primátorka města Brna Markéta Vaňková.

Přednáška Andrewa Feustla pro veřejnost v Hvězdárně a planetáriu Brno, foto Facebook / AV ČR

Jde o Feustelovu třetí oficiální návštěvu v Česku, tento význačný astronaut NASA tu byl v letech 2009 i 2011, kdy se setkal i s těžce nemocným prezidentem Václavem Havlem na Hrádečku. Letos v dubnu zde strávil celkem jedenáct dní, během nichž cestoval po celé republice a na besedách s veřejností popularizoval vesmírný výzkum.

Po přistání jsem nebyl schopen čtyři až pět hodin chodit

Zatím se jen 559 lidem podařilo dostat do vesmíru, počítáno 100 km nad zemským povrchem a výš. Andrew Feustel v něm strávil 226 dní, navíc několikrát vystoupil do volného kosmického prostoru, kde pobyl celkem 61 hodin a 48 minut při opravách Hubbleova dalekohledu nebo Mezinárodní vesmírné stanice ISS. Na ní také prováděl spoustu vědeckých experimentů – od testování látek pro léčbu rakoviny přes sekvenování RNA až třeba po zjišťování mobility spermií. Je tedy jedním z pěti privilegovaných lidí, kteří se kdy podívali do vesmíru. Jeden z nejzkušenějších astronautů na světě, Američan Andrew Feustel, na tiskové konferenci v Akademii věd ČR přiblížil svou loňskou misi, která byla jeho nejnáročnější a zřejmě i poslední cestou. Na Mezinárodní kosmické stanici totiž strávil 6 a půl měsíce.

Astronaut Andrew Feustel s Krtečkem na vesmírné stanici, foto Facebook / Do kosmu s Krtkem

„Po přistání jsem nebyl schopen čtyři až pět hodin chodit. Nebyla to otázka sil, ale rovnováhy a koordinace. Takové problémy jsem při svých předchozích, kratších cestách neměl,“ uvedl Andrew Feustel s tím, že po týdnu už se cítil mnohem lépe a po měsíci se proháněl v závodním autě bezmála třistakilometrovou rychlostí. Do kabiny ve vesmírné lodi Sojuz si přitom vzal kresbu chlapce Petra Ginze, který si prošel terezínským ghettem a byl zavražděný v Osvětimi. Nechyběla tam ani figurka oblíbeného Krtka, který se podle Feustela při letu v Sojuzu stal jeho „indikátorem stavu beztíže“.

Maminka jeho ženy pochází ze Znojma

Tento třiapadesátiletý astronaut má k Česku více než vřelý vztah, jeho manželka Indira má české kořeny a její maminka pochází ze Znojma. To Indira stála za první Feustelovou návštěvou Česka v roce 2009, to ona ho také inspirovala k tomu, aby si do kosmu vzal nejen Krtka a Ginzovu kresbu, ale třeba také Nerudovy Písně kosmické. U nich se však muselo přihlížet i k jejich velikosti a hmotnosti, a tak nakonec zvítězilo Topičovo vydání z roku 1916, které tehdy Feustel přivezl zpátky do Čech a připsal tam svoje věnování. Během letošního turné se Feustel zaměřil hlavně na Moravu a Slezsko, kde měl řadu přednášek a besed se studenty.

Poslední dny na palubě Mezinárodní vesmírné stanice ISS si Andrew zpříjemňoval třeba i výbornou čokoládou, foto Facebook / Do kosmu s Krtkem

V kosmu necítím žádný stres

„Od malička jsem chtěl létat do vesmíru, byl to můj sen,“ řekl Feustel a překvapivě uvedl, že žádný velký psychologický stres v kosmu necítí. „V NASA jsme na naše mise dobře připraveni, já jenom vykonávám práci nachystanou techniky a inženýry.“ V kosmu podle svých slov každý den dvě hodiny cvičí, aby se v beztížném prostředí udržel v kondici, a téměř každý den provádí vědecké experimenty, některé z nich se týkají i výzkumu rakoviny. „V žádném případě to není rutina,“ říká Feustel, který je sice oficiálně ve „vesmírném důchodu“, ale rád by ve vesmírném programu pokračoval a zapojil se do projektu opětovného výstupu člověka na Měsíc během nadcházejících pěti let.

Indira Feustel: Mám strach, když Andrew startuje

Poté svůj pohled na život s astronautem přidala Indira. „Na jeho poslední misi jsme spolu mluvili každý týden hodinu na videu. Když letěl na Mezinárodní komickou stanici, dokonce mi z okýnka ukázal naši Zemi. To byl nádherný pocit,“ řekla Indira Feustelová, která s manželem může telefonovat, nebo mu dokonce posílat balíčky. „NASA má svůj úřad podpory pro rodiny, takže v tomto směru nestrádáme. Ale jsou v tom i některé velmi těžké chvíle, třeba když za ruku držím své dva syny a přihlížíme, jak Andrew startuje. Má za sebou tři starty a tři přistání, a vůbec nepřehání, když ty okamžiky přirovnává k explozi,“ dodala Indira.

Manželka astronauta Andrewa Feustela, Indira, má kořeny v Indii a České republice, foto Facebook / AV ČR

Historie kosmických letů má i svoji tragickou statistiku: v roce 2003 zahynul při přistání amerického raketoplánu Columbia i izraelský kosmonaut Ilan Ramon, který se jako první pokusil do vesmíru vynést kresbu Petra Ginze… „Chtěl bych zdůraznit, že peníze na vesmírný výzkum nekončí ve vesmíru, ale na Zemi. Měli bychom si uvědomovat, že máme pouze jednu planetu, a musíme hledat nové domovy,“ řekl na závěr Andrew Feustel.

Důležité je umět se pohybovat pomalu

„Vše, co děláme mimo naši planetu, děláme pro naši planetu.“ Tak by se dalo stručně shrnout poselství, které předával při svém putování po ČR Feustel. V pátek 12. dubna v nabitém sále krásné Hvězdárny a planetária Brno uzavřel cyklus svých přednášek pro veřejnost a v pondělí 15. dubna ukončil svou oficiální cestu pod záštitou AV ČR. S manželkou Indirou navštívili nejen Prahu, ale také Olomouc, Ostravu a Brno, kde je vítali představitelé těchto měst a univerzit, ale především přednáškové sály plné nadšených posluchačů, kteří je zasypali nejrozmanitějšími otázkami.

Všechny čtyři věci spojené s Českou republikou, které astronaut Feustel vzal do vesmíru v letech 2009, 2011 a 2018. Foto Facebook / AV ČR

O své zkušenosti ze svých pobytů na oběžné dráze se ochotně podělil se stovkami posluchačů. Vysvětlil například, že výstupy do volného prostoru nacvičují na Zemi ve vodním prostředí – to sice nenapodobuje stav beztíže dokonale, ale naučilo je jedné velmi užitečné věci: pohybovat se pomalu. Když totiž na oběžné dráze provádějí opravy či montáže vně kosmické stanice, pohybují i velice hmotnými předměty – a kdyby do nich strčili příliš velkou silou, tyto předměty by se mohly snadno dát do pohybu, ale v prostředí mikrogravitace by je nic nezastavilo – až náraz do jiného objektu, třeba ISS. Což by mohlo mít vážné následky.

Peter Ginz se vrátil do Terezína

Těžištěm Feustelovy návštěvy v Terezíně byl jeden vzácný symbolický dar. Astronaut totiž řediteli Památníku Terezín Janu Roubínkovi předal kopii Ginzovy kresby Měsíční krajina, kterou čtrnáctiletý Petr Ginz nakreslil v terezínském ghettu nedlouho po svém příjezdu roku 1942. Mezi hrozivými měsíčními vrcholky vystupuje v dálce světlá planeta Země a působivému obrázku se dostalo zvláštního privilegia: byl doslova „pokřtěný“ vesmírem. Feustel si ho totiž společně s dalšími pěti Ginzovými kresbami vzal loni s sebou na svou nejdelší cestu do kosmu. Na Mezinárodní vesmírné stanici tehdy strávil více než půl roku, kdy prováděl i řadu vědeckých experimentů.

Andrew Feustel na prohlídce expozice v terezínském Domově 1, kde žil Petr Ginz. Foto Facebook / AV ČR

„Kresby jsem měl ve své spací kabině uložené v malé plastové tašce,“ řekl Feustel. Ginzovy kresby měly pro Feustela velký symbolický význam nejenom proto, že předci jeho ženy Indiry byli internováni v Terezíně. Do kosmu se Ginzovy kresby snažil před Feustelem vynést již izraelský kosmonaut Ilan Ramon, raketoplán Columbia však při návratu shořel čtvrt hodiny před přistáním. Shodou okolností to bylo zrovna 1. února, na den narozenin Petra Ginze.

Z vesmíru fotil i brněnský okruh

Feustel také přiznal, že se mu líbí sci-fi: vlastně ho přivedlo k tomu, co dělá dnes. A protože má rád i auta a automobilové závody, vyfotografoval z paluby Mezinárodní vesmírné stanice i brněnský okruh pro automobilové a motocyklové závody – snímek pochopitelně vzbudil nadšení brněnských posluchačů jeho přednášky. Samozřejmě nezapomněl ani na fotografie předmětů, které ho doprovázely na oběžnou dráhu: české vlajky a kresby židovského chlapce Petra Ginze „Měsíční krajina“, kterou namaloval v terezínském ghettu dva roky před svou smrtí, a především na video s oblíbenou postavičkou Krtečka. Indira Feustelová zase neopomněla připomenout silné rodinné vazby k Brnu prostřednictvím své maminky, rodačky ze Znojma.

Brněnský automodrom MotoGP vyfotografovaný astronautem Andrewem Feustelem z Mezinárodní kosmické stanice, tedy z výšky 400 km nad zemským povrchem. Foto Facebook / Do kosmu s Krtkem

Z úst představitelů jednotlivých měst a jejich univerzit (Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě a Univerzity Palackého v Olomouci) zaznívala slova díků manželům Feustelovým, že nezůstali pouze v hlavním městě České republiky, ale zavítali i do regionů, ale v nemenší míře i za „inspiraci, jakou je jejich návštěva pro mladé lidi, za motivaci studentů. Ti, jak kupříkladu uvedla prorektorka Vysoké školy báňské-Technické univerzity v Ostravě Jana Kukutschová, tak mohou vidět, že když si člověk vybere něco, co ho baví, a jde si za tím, může dosáhnout i velmi vysokých cílů.

Senátor Jiří Dušek, ředitel Hvězdárny a planetária Brno, rovněž zdůraznil, že příběhy, které vyprávějí astronauti, prokazatelně zvyšují zájem o vědu a kosmické aktivity a určitě přivádějí nové zájemce ke studiu přírodních věd. Podotkl zároveň, že nikde jinde v ČR než v Brně, respektive v Jihomoravském kraji, není tolik firem, a to i soukromých, které by se zabývaly kosmickým průmyslem a kosmickou vedou. Jedna z nich nyní dokončuje komponenty, které v roce 2020 poletí na Mars, jiná společnost zase vyrábí komponenty pro evropské rakety Vega atd.

Jak se ve vesmíru chodí na záchod aneb S Feustelovými po ČR, den za dnem

Pavel Suchan (na snímku) z Astronomického ústavu AV ČR dělal manželům Feustelovým na jejich turné po Čechách a Moravě doprovod. Zajímavé, leckdy velmi zábavné zážitky s astronautem a jeho ženou si zapisoval a později publikoval po dnech na stránkách AV ČR.

Den první: „Doufám, že máte velké auto,“ smál se Andrew Feustel

Tak přiletěli. Odpočatí, usměvaví, vlídní. Manželé Andrew a Indira Feustelovi. Indira, po mamince Češka, na nás hned spustila česky, zatímco Andrew střídal angličtinu, ruštinu a češtinu. Uctivě jsme se podivili, kde se naučil i trochu té češtiny. Každý muž pochopí další řádky, Indira totiž odpověděla: „Musí.“:-)

O cestě do Evropy jsme měli díky globalizaci dobrý přehled. Začalo to hned ráno, když astronaut Andrew Feustel poslal fotografii zabalených kufrů s dovětkem: „Doufám, že máte velké auto.“ Odpověď šla od řidiče Astronomického ústavu AV ČR obratem – poslal fotografii mikrobusu s návěsem a komentářem: „Zavazadla nejsou problém.“ Moc mě těší, že mezi námi panuje úcta, ale i veselost a přátelství.

Máme se v následujících dnech na co těšit a vy s námi. A kdo manžele Feustelovi vítal na letišti? Místopředseda Akademie věd ČR Jan Řídký, ředitelka Divize vnějších vztahů SSČ AV ČR Kateřina Sobotková a František Fárník z Astronomického ústavu AV ČR. Vzal jsem s sebou ale ještě jednu celebritu, astronautu Andrewu Feustelovi zvlášť blízkou: Krtka-astronauta, kterého vzal v roce 2011 na palubu raketoplánu Endeavour. To bylo přivítání! Drew hned zkontroloval suchý zip a svůj podpis na krtečkových pacičkách :-).

Den druhý aneb co si dal Krtek-astronaut na oběd

Úchvatný hotel Alchymist hned naproti americkému velvyslanectví na Malé Straně, před nímž na chodníku najdete letopočet 1517, a to v Americe nemají, až se z toho tají dech. Přesný odjezd na tiskovou konferenci, jenže na tu míří také americký velvyslanec a není vůbec jednoduché sladit pořadí – jsme na telefonu a čekáme. Až pan velvyslanec dorazí do budovy Akademie věd, můžeme pokračovat. „Kde jste?“ „Přejíždíme most.“ „Dobře.“ „Tak jak to vypadá?“ „Velvyslanec už je tady, můžete.“ Tak vypadala komunikace, která měla sladit pořadí příjezdů do budovy Akademie věd.

Tisková konference s početným zastoupením médií, fronta kamer na začátku a mezi fotografy žena v tričku NASA – že by někdo z amerického velvyslanectví? Ale kdepak:-). Když přišla ještě jednou odpoledne na oficiální focení pro Akademii věd, teprve jsem jí poznal. Fotografka Akademie věd prostě zašla den předtím do obchodu, aby si koupila tričko NASA. Při vší úctě ke všem oficiálním poctám, není tohle největší pocta?

Před obědem s americkým velvyslancem Stephenem Kingem, předsedkyní Akademie věd Evou Zažímalovou a dalšími hosty. Nutno podotknout, že pan velvyslanec je bodrý a příjemný muž a jeho paní krásná dáma :-).

A když jsme už u těch oficialit...Skončila tisková konference, po mnoha a mnoha rozhovorech (teď čtu na Facebooku jednu zmínku novinářky, že „každý novinář měl pět minut, protože nás bylo hodně, ale stálo to za to“. Ostatně také ještě jedna historka – jdu za jedním novinářem a říkám: „Prosím ještě počkejte, počítáme s vámi až v 11:20 hodin.“ A on říká: „To nevadí, třeba mě v 11:19 napadne ta nejlepší otázka.“) se ocitáme s Feustelovými v Knihovně Akademie věd sami.

Najednou, kde se vzaly tu se vzaly, na skle ve foyeru jsou přimáčknuté dětské obličeje a svoje zraky vpíjejí směrem k astronautu, kterého lze od běžných čtenářů poznat hned na první pohled – modrá kombinéza amerických astronautů. Máváme na ně, aby vešli dovnitř. Následuje nečekané setkání školáků ze ZŠ Táborská v Praze, kteří šli kolem a nakoukli. Inspirace! Krása! Jen prosím a vyzývám učitele a učitelky v České republice. Máme před sebou ještě mnoho formálních setkání a veřejných vystoupení v Praze, Olomouci, Ostravě a Brně, tak tuhle náhodu nezkoušejte úplně všichni :-).

No a co měl Krtek-astronaut z roku 2011, který šel na oběd s Krtkem-astronautem z roku 2018 a také s astronautem Andrew Feustelem, jeho ženou Indirou a americkým velvyslancem k obědu? To už prozrazuje fotografie. My jen dodáváme, že v restauraci neměli tak malý látkový ubrousek, takže si vzal ubrousek pro člověky, což pro něj byl spíše celotělový kabát – prostě ostuda :-).   

Den třetí aneb dneska to byl koncert

Že americký astronaut běžně nerozumí česky, je normální. Důležité je ale to slovo běžně. Drew Feustel není běžný americký astronaut. Lidé ho u nás vnímají tak trochu jako českého astronauta. To se ale stále víc a víc blíží pravdě.

Andrew Feustel totiž stále více a stále častěji promluví česky. Zatímco hned po příletu astronaut svoje porozumění české řeči popsal 40 %, dnes už mluvil o 50 %, zítra to určitě stoupne minimálně na 51 % – jsou to prostě fofry. A věřte, že to není vtip, v autě opravdu mluvíme dvojjazyčně. Zatím :-). 

Dnešní den patřil pořadu České televize Hyde Park Civilizace. Kdo nikdy nebyl v režii, neuvěří, co práce dá, abychom se my diváci mohli pohodlně rozvalit na gauči, chroupat chipsy nebo ujídat čokoládu a komentovat, co to tam v tom studiu říkají.

Skoro desítka lidí v režii a nějakých pět lidí ve studiu se stará o to, aby se nám chroupalo dobře. Práce mají fakt hodně. „To je dneska koncert, co?“ – pronesla dramaturgyně pořadu Hyde Park Civilizace v režii zhruba ve 2/3 vysílání. Děkujeme Andrewovi Feustelovi a jeho paní za první housle, Danielu Stachovi za excelentní výkon, panu režiséru za skvělého dirigenta a Gabriele Cihlářové za napsání partitury :-).

Den čtvrtý aneb nátřesk, jako kdyby měl přijet prezident

Už v jednu odpoledne začali přicházet první zájemci k pražskému Planetáriu, aby si počkali na vstupenky, které se vydávaly od čtyř na představení, které bylo od šesti. Dřív se tomu říkalo: „To je nátřesk, jako kdyby měl přijet prezident.“ To už ale dávno neplatí. To je nátřesk, jako když má přijet astronaut – Drew Feustel. 

Plný sál pražského Planetária a především nálada v něm byl zážitek. Potlesk, když se na kopuli objevila fotografie české vlajky v kopuli ISS se Zemí v pozadí, jásot, když se objevila fotografie Krtečka-astronauta na ISS, němý úžas při videu o životě na ISS, bujarý smích z dětské otázky, jak jinak než: „Jak se ve vesmíru chodí na záchod?“, a především z Drewovy odpovědi. 

Andrew Feustel přebírá od předsedy České astronomické společnosti Petra Heinzela stříbrnou pamětní minci k 100. výročí založení České astronomické společnosti (1917) vyraženou v České mincovně v Jablonci nad Nisou (2017). 

Jednou z nejzajímavějších věcí bylo oblečení posluchačů. Zatímco dva kluci, věk tak 8 a 10 roků, přišli v oblecích a v kravatách, s plackami Do kosmu s Krtkem z roku 2018, ale i z roku 2011 (rodina z Karlových Varů se vystajlovala vskutku do detailu), jinou rodinu bylo možné poznat podle triček NASA, dva bráchové přišli oblečení v tričkách s mlhovinou – prostě každý podle své chuti a nátury. Většina lidí seděla, ale někteří už museli stát, a to dokonce ve dvou sálech, jak bylo plno. Správce sociálních sítí Akademie věd si to celé užil vleže na zemi, asi tam měl lepší signál.  

„Peníze do pokladničky dostáváte předem nebo až po návratu?“ Jedna z vítězných otázek soutěže vzdělávacího programu Do kosmu s Krtkem. Za ní teď astronaut Drew Feustel odevzdal certifikát, že se tato otázka dostala až na oběžnou dráhu. Bratři si přišli na pódium nejen pro certifikát, ale přinesli astronautovi jako dárek… pokladničku :-). „Kdy jste se rozhodl letět do vesmíru?“ zeptal se malý kluk. „Asi tak v době, kdy jsem byl stejně starý jako ty,“ odpověděl astronaut. Může být lepší inspirace než tohle?

Specifické téma je přistání kabiny Sojuz – při záběrech vám fakt zatrne. Trysky na zmírnění pádu a jejich efektivita? No rána to fakt musí být, jak když s vámi třískne o zem, tedy pardon, o Zem. A jedna zajímavost. Věděli jste, že logo Expedice 56 na Mezinárodní kosmické stanici, které Andrew Feustel při této Expedici velel, navrhl jeho syn Aden? A že Aden byl i v sále pražského Planetária. No, fanynky si ho budou moci najít ještě v Brně. Aden se učí a už hodně umí česky. 

Konec dobrý, všechno dobré, říká se. Tak jo :-). „Tady ještě něco je,“ řekla pečlivá pracovnice pražského Planetária Lenka a hodila „to“ do tašky na stole. Vytřeštil jsem oči – byl to Krteček-astronaut z ISS ve svém plastovém skafandru. Dobře to dopadlo. Konec dobrý, všechno dobré.

Den pátý aneb důležité slzy

Manželé Feustelovy provází optimistická aura. Lidé kolem nich se usmívají. Prostě dobrá, pozitivní nálada. Je tu ale jedna výjimka a potvrdila se už na úvodní tiskové konferenci i v neděli v pražském Planetáriu.

Když se řeč astronauta Andrewa Feustela stočí na kresbu židovského chlapce Petra Ginze Měsíční krajina, kterou namaloval ve svých necelých 14 letech v terezínském ghettu (jednou mohl Petr Ginz být třeba skvělým vědcem, malířem, možná astronautem), v tu chvíli vidíte, jak se celý sál začíná proměňovat, prostředí jako by ztuhne, tíže našich dějin a holocaustu na nás doléhá… a je to dobře! Protože tohle se prostě nesmí opakovat.

Andrew Feustel vzal kresbu Petra Ginze (přesněji její kopii) s sebou na oběžnou dráhu jako symbol právě proto. Dnes ji předal řediteli Památníku v Terezíně Janu Roubínkovi. Kresba bude umístěna v expozici muzea, zřejmě právě v té budově, kde ji Petr Ginz nakreslil. Je moc dobře, že se právě tomuto aktu věnuje velká pozornost, na místě vystoupila také předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, přijeli i místopředsedové Jan Řídký a Zdeněk Havlas.

Indiře Feustelové se při jejím proslovu vyhrnuly na tvář slzy a musím říct, že jsem k tomu neměl daleko ani já. Tak už si jen představte, že je vám 14, vůbec netušíte, no vlastně on tušil, jak to tak může s tím pohledem na Zemi z Měsíce být, ale pokusíte se o to. A to 15 roků před vypuštěním vůbec první umělé družice Země…

Přejděme ale k příjemnějším věcem... Co že bylo v Terezíně k obědu? Klasická česká kuchyně: hovězí vývar s játrovými knedlíčky, kachna s bílým a červeným zelím a bramborovým a houskovým knedlíkem a jablečný štrůdl. Česká kachnička zaujala astronauta Feustela natolik, že předběhl svoji ženu Indiru, která je na sociálních sítích mimořádně aktivní a fotil první. Na Becherovku bych málem zapomněl...

Manželé Feustelovi měli možnost vidět originál titulní strany časopis VEDEM vydávaným v terezínském ghettu, jehož redaktorem byl i Petr Ginz. Držet se mohl pouze v rukavicích a úctu jste mohli krájet – i ředitel terezínského památníku u toho šeptal... a znovu mám to zvláštní chvění v duši. Byly to opravdu silné okamžiky.

Ovšem pravá perla současné doby byla cesta po dálnici do Senátu. Uprostřed České republiky, v autě vyrobeném v Německu, provozovaném Astronomickým ústavem české Akademie věd, jsme všichni využívali služeb českých operátorů internetu, aby Andrew Feustel mohl sledovat americký online přenos z oběžné dráhy. Právě totiž vystoupili dva astronauti z ISS do volného kosmického prostoru, zatímco řidičův telefon (bez ztráty pozornosti :-) řidiče) nám ukazoval, kde se ISS právě nachází. Globalizace a technologie v jedné minutě.

Závěr patřil přijetí v Senátu. Jak bych to jen měl napsat, aby bylo vidět, že to není formální popis, ale že se to skutečně tak odehrálo? Zažil jsem totiž mnoho a mnoho takových setkání, ale tohle bylo naprosto skvělé, přátelské, formální a přitom neformální. Senátor Jiří Drahoš, místopředseda Senátu Jiří Oberfalzer, předsedkyně Akademie věd Eva Zažímalová, místopředseda Akademie věd Jan Řídký, manželé Feustelovi – skvělé přijetí, skvělá nálada a hodina utekla jako nic a byla naplněná zajímavou diskuzí.

A o čem se mluvilo? O Písních kosmických ve vesmíru, o Krtku-astronautovi, o kosmickém výzkumu a vědě, o rodinách, o německých předcích astronauta Feustela (odtud příjmení), o programu astronautova turné, který je před námi, o vážné situaci, kterou velitel ISS Feustel musel řešit, když začal klesat tlak vzduchu na ISS a spousta dalšího. 

No tak si v klidu čtěte, my už jedeme do Olomouce – těšíme se.

Den šestý aneb je libo jablíčka z Ústavu experimentální botaniky AV ČR?

Trochu jsme měli obavy z brzkého vstávání a dlouhé cesty do Olomouce. To jsme ale netušili, že už po půlhodině budeme na sedadlech tančit a zpívat. Náš řidič, fanda radia BEAT, totiž tajně zavolal do vysílání, a ač zrovna v programu nebyly písničky na přání, požádal o jednu spojující dvě lásky Drewa Feustela – rakety kosmické a rakety tenisové –, a to navíc moderátorku, řečenou Kachna, která se vyzná v kosmonautice a často posluchače informuje, co kde lítá do vesmíru. No a tak na 10. kilometru dálnice D1 se v rádiu ozvala Kachna a ohlásila song pro astronauta Feustela, který právě míří do Olomouce. Že jsme fakt „tančili“ a zpívali, má Indira Feustelová na videu.

Takového rektora byste si přáli! Profesor Jaroslav Miller, rektor Univerzity Palackého, je chytrý muž s velkým rozhledem, ale především veselý, srdečný, neformální. Studenti ho mají rádi – není lepší propagace pro studium na univerzitě. Přijetí u něho, ale i společný oběd s ním byl neuvěřitelně příjemný zážitek. On teda zážitek je Olomouc a její lidé vůbec, všichni jsou tu prostě hrozně milí.

Na tiskové konferenci profesor Jaroslav Doležel z Ústavu experimentální botaniky AV ČR, špičkový vědec světového formátu a úžasný člověk, vypráví o spojení botaniky a kosmonautiky - experimentech na ISS... a také o výběru jablek pro astronauty na ISS. Dlouhou story završuje tím, která jablka byla vybrána a pan rektor to nevydrží a pronese: „Z tvojí zahrady, ne?“ Blízko ale pan rektor byl. Jablka odrůdy Opál totiž na ISS putovala ze šlechtitelské stanice Ústavu experimentální botaniky AV ČR.

Kdo nefotí selfie, není in ani cool. V závěru besedy na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého se přihlásí muž a požádá astronauta Drewa Feustela, jestli by si s posluchači neudělal selfie… bouřlivý smích… a co víc, Andrew Feustel bere do ruky telefon a selfie je na světě. No, Akademie věd je seriózní instituce, raději jsme ještě udělali jednu klasickou skupinovou fotku, což některé generace nechápou, co to je :-).

Atmosféra byla skvělá, potlesk zněl každou chvilku. To, že Češi, Moravané a Slezané vnímají Andrewa Feustela tak trochu jako „svého“ astronauta, bylo vidět z velkého aplausu, který sklidila Indira Feustelová, když řekla: „Já Drewovi navrhuji, abychom se přestěhovali do České republiky.“

Pevnost poznání, mraky lidí jako všude. Ovšem jedna perla – klučina v první řadě, vítěz jedné ze soutěží Do kosmu s Krtkem. Na hlavě čepice NASA, na sobě bundu s nášivkami NASA, mikina NASA. Zmínil jsem se v žertu, jak to bude asi s ponožkami – a fakt že jo, byly na nich kosmické lodě. A co víc, po besedě za mnou přišla maminka – klučina ukázal pod mikinou tričko její vlastní výroby s planetami. Řekl jsem tomu skvělému klukovi, který když dostal slovo na dotaz, pravil sebevědomě: „Mám tři,“ a vytáhl notes, že takovéhle maminky se musejí hýčkat. Maminka se usmála a pravila: „On mi vaří večeře…“

Nevím, jak besedu v Pevnosti poznání vnímali posluchači, podle mně je musejí ještě teď bolet ruce, jak pořád tleskali. Nálada byla skvělá, smáli jsme se a vyzvídali na astronautovi, prostě mix vzdělání, inspirace, zábavy a mnoha dalšího. Jak by ne, když astronaut například na otázku jednoho kluka: „Jak se čůrá ve vesmíru?,“ odpovídá: „Musíš dobře mířit.“ Takže se není co divit, že se tady situace otočila a o společnou fotografii požádal Andrew Feustel. 

Věděli jste, že skafandr, který astronauti používají pro výstup do volného kosmického prostoru, na Zemi váží 130 kg, astronauti se do něj oblékají tři hodiny a pak v něm na takzvané kosmické vycházce stráví mezi šesti a osmi hodinami?

Den sedmý aneb rekordman Ostrava

„Kak limuzína“ – ozvalo se z prostřední řady mikrobusu, a dokonce s dobrým ruským přízvukem. To americký astronaut upravoval rozteče sedaček, aby si udělal co největší pohodlí. Zatímco astronaut si se vším poradí, pro mě je nejobtížnější pobyt na hotelích. Místní organizátoři i Akademie věd se o nás vzorně starají, a tak Feustelovi i jejich doprovod bydlí v těch nejlepších hotelích ve městě. A v tom je právě ten háček.

Zatímco v běžné koupelně najdete kohoutek hned, v takovém hotelu vám to (tedy mně to :-) zabere klidně i pět minut, protože je architektonicky originální a vůbec nevypadá jako kohoutek). A když už ho najdete, poleje vás voda ze stropní sprchy i přesto, že si myslíte, že to bude ta ze zdi. Takových záludností potkáte mnoho, od snahy vypnout podsvícení televize na zdi, abyste mohli usnout, přes lžíci na boty, která přeci v nobl hotelu nesmí být vidět, aby nekazila výhledy, takže to vzdáte, narvete na sebe boty, abyste pak otevřeli ledničku, ale ono je to šuple a tam je ta lžíce. O výtahu, který jede jen, když najdete kartu od pokoje, ani nemluvě. Naše turné je fofr. A tyhle hotelové vychytávky na klidu nepřidají :-).

Andrew Feustel dostal hned po příjezdu do Ostravy dárek. Nebyl u toho žádný fotograf, takže ho uvidí jen čtenáři našeho blogu :-). Dárek je od Ústavu geoniky AV ČR a předal ho ředitel pracoviště Josef Foldyna. Na snímku je kromě manželů Feustelových a ředitele ústavu také prorektorka Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava Jana Kukutschová, která Feustelovy v Ostravě vítala.

Rekordman Ostrava. V aule Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava je 550 lidí. Atmosféra opět skvělá. Potlesk, když se na plátně objeví česká vlajka v kopuli ISS, smích (takový ten blažený :-)), když se v kopuli ISS objeví Krteček a Drew vypráví (je na něm vidět, jak má tuhle pasáž rád), že to je Krtek-syn a ukazuje Krtka-otce, pardón, Krtka-astronauta z roku 2011. 

Ovšem jak to organizátoři udělali – jestli NASA, Akademie věd, primátor Ostravy, správce budovy, co já vím – v polovině besedy Andrewa Feustela letí nad Ostravou ISS. Vlastně… jestli ji nepřitahují všechna ta trička, čepice a mikiny s nápisem NASA...

Beseda skončila a lidi se snaží zdvořilým, i když všemožným způsobem dohledat astronauta, který už odešel s paní prorektorkou. Někomu se to i podařilo. „Potkal jsi astronauty, co byli na Měsíci? Armstronga? Jestli mi rozumíš,“ ptá se na chodbě pán plynulou češtinou. No, už musíme jít, tak volám řidiči, aby přijel k jinému východu, protože ten, kde stojí s autem, už je zavřený. Po chvilce přijede, ale za autem běží skupina lidí. Andrew Feustel se na mně otáčí a s výrazem Italů, které přišli ve filmu Slunce, seno, erotikapřivítat vesničané, upozorňuje na blížící se nebezpečí, patrně rozlícený dav.

Ne, byli to studenti astrofyziky Slezské univerzity v Opavě. Nikdy nebudu vědět, jestli tolik chtěli společnou fotografii s astronautem nebo měli zrovna hodinu tělocviku. Fotku ale získali, Drew Feustel, když zjistil, oč jde a že to není natáčení dalšího dílu režisérem Troškou, ještě vystoupil z auta. Ale scéna to byla jako z filmu :-).

A trochu kosmonautiky na závěr. Andrew Feustel odpovídal na dotaz, jaký je rozdíl mezi výcvikem ve skafandru na Zemi pod vodou a ve volném kosmickém prostoru. Stručně řečeno, voda má odpor, takže se zde astronauté ve skafandrech pohybují pomalu. Ve volném kosmickém prostoru tenhle odpor není, ale je dobře, že jsou zvyklí na pomalé pohyby. Přeci jenom rychleji „šťouchnout“ do tunového přístroje by uvnitř ISS nebylo ono – a venku ve vesmíru by ho už taky nemuseli najít.

Ať žije Ostrava, těšíme se v pátek do Brna.

Den osmý aneb jedeme jako dokonale sehraný stroj

Ráno po snídani patřilo nadaným dětem, žákům ze ZŠ Hnojník, jejich žurnalistickému kroužku, který se věnuje především vesmíru a kosmonautice. Otázky kladly děti v angličtině a paní učitelka jen doplňovala překladem to, čemu děti z odpovědí Drewa Feustela úplně nerozuměly. Jedna ze situací – klučina pokládá dotaz v dost slušné angličtině, astronaut odpovídá asi tři minuty a paní učitelka se ptá: „Porozuměl jsi odpovědi?“ Klučina odpovídá: „Ano, pochopil jsem, že ne.“

Znenadání do programu doplňujeme ještě jednu zastávku, v Léčebně dlouhodobě nemocných v Ostravě–Radvanicích, kde pobývá dlouholetý ostravský popularizátor astronomie a kosmonautiky Tomáš Pertile. Ten v minulém roce oslavil 85 let. Nápad vznikl spontánně a výsledek je úžasný.

Americký astronaut přijel poděkovat někomu, kdo v tehdejším Československu popularizoval a propagoval americkou kosmonautiku, jezdil si půjčovat na americkou ambasádu v Praze filmy z výprav Apollo a přednášel pro veřejnost, jak USA dobývají vesmír.

O tom všem Tomáš Pertile z nemocničního lůžka mluvil a také vzpomínal na minulou návštěvu Feustelových v roce 2011 ve Valašském Meziříčí a Brně. A jestli by někoho napadlo, že LDN není zrovna veselé místo, tak dnes bylo. Nejen, že tam nebylo smutno, ono tam bylo přímo veselo, smáli jsme se a povídali a troufnu si říct, že nejen Tomáše Pertileho návštěva posílila, ale i obráceně. Kéž bychom za sebou měli i my ostatní to, co Tomáš Pertile dokázal, a kéž by se i dalším dostalo takového ocenění jako poděkování od astronauta Feustela.

No a když veselo, tak jedna příhoda na závěr. Odcházíme z léčebny a je mi blbé to nevysvětlit zdravotnickému personálu, tak říkám, že tu byl americký astronaut, aby poděkoval za práci panu Pertilemu. Koukali na mě dost nevěřícně a jedna ze sester odpovídá: „My si mysleli, když jste včera večer volali, že jde o nějaký vtip.“ No, neuvidíš, neuvěříš. Já si dokonce myslím, že tomu nevěří ani teď.  

A jedeme do Prahy. Jak vypadá komunikace v autě? Většinou elektronicky. Z přední sedačky se odesílají zprávy do druhé řady, kde sedí Andrew Feustel a Indira Feustelová. Jednomu nebo druhému posílám tu fotografie, tu odkazy na videa z předchozího dne, tu časový harmonogram na další den. Odešlu a za dvě sekundy se zezadu ozve buďto „děkuji“ nebo „děkuji“ (sedí tam Indira i Drew). V autě se totiž plní sociální sítě. Mezi předními a zadními sedačkami se nejvíce používá WhatsApp.

Prý jsme už po republice projeli dálnicí k Terezínu, dálnicí do Olomouce a Ostravy a zpět do Prahy. Musím říct, že jsem za celou tu dobu viděl asi tak dva kilometry silnice a pár stromů kolem. Zajistit turné znamená komunikovat s velkou spoustou lidí – od podpory v Akademii věd přes regionální partnery až třeba po recepce hotelů. A dotazy lidí, žádosti milovníků kosmonautiky, Krtka i Drewa nebo Indiry, většinou ale obou, či dokonce všech tří. Takže buďto telefonuji, většinou píšu esemesky, zprávy na chatu nebo píšu mejly. A také otočený dozadu odpovídám na dotazy manželů Feustelových. Takže kdyby nás řidič zavezl do Bratislavy, poznal bych to patrně až tam. Naštěstí máme skvělého řidiče, absolutního profesionála, který se s Feustelovými zná už z minulých dvou návštěv. Jedeme jako dokonale sehraný stroj, teda auto :-).

No ale dojeli jsme správně do Prahy i do Vily Lanna Akademie věd, kde se večer konala slavnostní recepce s vedením Akademie věd a za účasti pražského primátora. Přišel i nečekaný host - usměvavý profesor Vadim Petrov, skladatel hudby k pohádkám o Krtkovi (nejen). V srdečném rozhovoru s Drewem a Indirou Feustelovými se tak úžasně uzavřel kruh od Zdeňka Milera přes Krtka až k jeho „druhému otci“ Vadimu Petrovovi.

A na závěr příhoda, kterou na recepci vyprávěl Andrew Feustel. Před snídaní v Olomouci vyrazili manželé Feustelovi na procházku a hledali historické centrum. Jel kolem na kole pán v kšiltovce, a tak ho oslovili. Vytřeštil oči a rozechvělým hlasem řekl: „Já vím, kdo jste,“ a radil a radil… Holt, když jste slavní, neskryjete se nikde. A obráceně – než někomu budete radit cestu, nejdřív si ho pořádně prohlédněte. 

Den devátý aneb vzor rodiny

„Bude svíčková,“ píše do auta směřujícího do Brna senátor a ředitel Hvězdárny a planetária Brno Jiří Dušek. V autě zavládne americké veselí nad typicky českým jídlem, a tak posíláme odpověď manželů Feustelových: „Těšíme se na setkání i na jídlo.“ Přesně v tomto pořadí.

Vracíme se v rozhovoru ke včerejší návštěvě u Tomáše Pertileho v Léčebně dlouhodobě nemocných v Ostravě. Čteme si spoustu kladných reakcí a poděkování, což nám dělá radost. Drew se vyptává na podrobnosti, kdo to je, co dělal, jaký to má význam v České republice atd. Turné po naší zemi je pořádný kalup a chápu, že zvládá akorát tak sledovat, kam ho přivážíme, kdo se s ním potkává a jak se kdo jmenuje. A tak je dobře, že při cestách na další místa máme čas, abychom se k některým zastávkám vrátili. Indira mluví o srdci a všichni se shodujeme, že to bylo úžasné setkání. 

Přemýšlím, čím je tohle turné odlišné od turné v roce 2011. V zájmu veřejnosti rozhodně ne, v zajímavosti přednášek také ne – i když tedy video, které astronaut Feustel ukazuje v závěru své prezentace, je prostě návykové :-). Ale už to mám. Sociální sítě. V tom je zásadní rozdíl. Už ráno se vidíme včera, dnes a zítra. Zatím co Drew kontroluje mediální výstupy, Indira na Instagramu chystá svůj dnešní příběh. Do toho přichází sestříhané video Akademie věd z předchozího dne a k tomu už hledáme, na jakých sociálních sítích jsou instituce, kam dnes míříme. 

K obědu je slíbená svíčková. Nutno podotknout, že excelentní, podle tohoto receptu se zde vaří už přes 50 roků. Obědvá s námi manažer hotelu. Pro Američany je Brno malinké městečko, což se potvrzuje vzápětí, když manažer hotelu zjišťuje, že, aniž by to tušil, se zná s příbuznou Indiry Feustelové, která zde bydlí.

Ale co chci napsat, je věta, kterou jsem zaslechl vůbec poprvé, a přitom vystihuje přesně to, co vidíme, slyšíme a vnímáme: „Vy jste pro mě vzor rodiny,“ říká manažer Michal Říčánek. Já si vybavuji, jak rodina spolu neustále komunikuje, jak sdílí společné zážitky a jak z nich vychází vzájemná úcta a láska.

Podobně úžasnou myšlenku vyslovuje Josef Lazar z Ústavu přístrojové techniky AV ČR, když na tiskové konferenci mluví v souvislosti s dnešním Mezinárodním dnem kosmonautiky o tom, jak kdysi byly lety do vesmíru pro lidi převratné a vzhlíželi k nim. Dnes je jiná doba a mnozí lidé se na Zemi mnohdy bojí – ať už o svou bezpečnost, zdroje potravy, o planetu jako takovou... a jak je tedy důležité, abychom si podobně jako to dělá Andrew Feustel připomínali lety do vesmíru jako inspiraci i nezbytnou pokoru člověka.   

Večerní přednáška a beseda v planetáriu na Kraví hoře je pro nás organizátory lehce napínavá. Krtek-astronaut otec (let STS 134 raketoplánu Endeavour), ale i Krtek-astronaut syn (let Sojuzem na ISS v roce 2018) totiž byli vyrobeni zde v Brně a na Kraví horu přišli předsedkyně představenstva a ředitel výrobního družstva Moravská ústředna Brno.

A tak bylo třeba hlídat, aby jim Krtci astronauti neskočili do klína jako mamince a tatínkovi. Bylo by přeci jen trapné je od sebe odtrhávat. Nestalo se, Krtci-astronauti s námi jedou dál. Protože při přednášce došlo na opravu mikrofonu, které se chopil nejblíže stojící Andrew Feustel (astronaut si poradí se vším), došlo na přídavek, příhodu z roku 2011, kdy nám v Mariánských lázních pršelo, a tak jsem musel koupit narychlo deštníky – ve vietnamském obchůdku, každý za 70 Kč. Přišlo mi to jako cenově velmi výhodná koupě, zvláště když za tu cenu byly skládací a vystřelovací.

Tehdy jsem ale zklamal. Když jsme totiž vyšli na déšť, hrdě jsem podal všem deštníky, jako že jsem to dobře zařídil. To ještě není pointa. Astronaut Feustel vzal deštník, rozevřel ho a deštník skutečně vystřelil – astronautu zůstalo v ruce madlo a deštník odletěl do deště daleko od něj. Já tenkrát vypadl z role a místo, abych to začal řešit, jsem se smál asi pět minut. Byla to přeci jen emotivní situace, jak nejlevnější deštník světa otevírá představitel nejmodernějších technologií lidstva a vzápětí se vysokou rychlostí zase oddělují zhruba o 20 metrů. Trajektorii jsem nestačil spočítat… 

Andrew Feustel dostal dopis. Přes Hvězdárnu a planetárium Brno ho poslali žáci a učitelé školy z Miroslavi mezi Znojmem a Brnem. V angličtině. Představte si, že vaše děti mají takové učitele jako v Miroslavi, kteří inspirovali žáky 3. třídy k takovému činu. Co může být krásnějšího?

„Vážený pane řediteli, píšu Vám jménem žáků 3. tříd ZŠ v Miroslavi. Téměř celý měsíc jsme probírali, nejen v Prvouce, téma Vesmír. Všechny nás to ohromně bavilo a všichni jsme se těšili na plánovanou exkurzi do planetária. Myslela jsem si, že tím téma uzavřeme, ale informace o návštěvě amerického astronauta vyvolaly novou vlnu zájmu o vesmír. Děti sledují ve zprávách a na internetu každičký krok astronauta a hltají každou novou informaci o něm. Dokonce vymyslely soutěž pro všechny žáky naší školy. O vítězi má rozhodnout losování ze správných odpovědí. A jako hlavní cenu pro vítěze si vymyslely fotografie s podpisem astronauta. Proto se na Vás obracím s dotazem, zda budou na páteční akci k dostání fotografie s podpisem? Pokud ano, bylo by možné si jednu zamluvit pro vítěze soutěže? Žáci také napsali dopis pro Andrewa v angličtině. Jak bychom ho mohli doručit a kam? Děkuji za odpověď. S pozdravem Olga Široká, ZŠ Miroslav.“ Prostě paráda. 

Únavu našeho týmu se snažíme tajit, abyste nás nelitovali. Ale je. Když jsem si na závěr dnešního dne čistil na hotelu zuby, překvapila mě neznámá chuť zubní pasty. Zajímavá, ne nutně nepříjemná. Koukám na značku... a on to gel Ibalgin na bolavá záda. Tak hezký den a vyjděte pravou nohou. Já se na chvilku odmlčím, víkend máme volný, poslední blog bude za pondělí.

Den dvanáctý aneb tohle je budoucnost

Mikrobus Astronomického ústavu AV ČR právě zaparkoval na svém místě v ondřejovské hvězdárně a řidič Jiří Kašpárek ukončil výkaz jízd. Skončilo turné Andrewa a Indiry Feustelových po České republice. Po naší zemi jsme najeli celkem 2508 kilometrů a autu se točila kola celkem 47 hodin a 10 minut.

Možnost setkání s astronautem Andrewem Feustelem a jeho ženou mělo v přeplněných sálech v Praze, Olomouci, Ostravě a Brně, ale také při drobných setkáních třeba se školáky, dohromady něco přes 2000 dospělých, dětí i studentů. Ti měli na sobě v průběhu turné celkem 155 mikin NASA, 48 triček NASA, 4 bundy NASA, jeden pracovní oblek astronautů NASA, 32 čepic NASA… a jedny ponožky s planetami. Nejmladší účastník ještě ani nedorostl dvou let, nejstarší měli moudrost zhruba 85 roků.

Nejvíce příbuzných Indiry Feustelové bylo na představení v Brně. Nejvýš nad městem se manželé Feustelovi ocitli v Ostravě, když vyjeli na radniční věž, aby se podívali na hranici mezi Moravou a Slezskem. Nejvíc diváků se vešlo do auly Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava. První místo v pořadí připadlo na Prahu, zatímco poslední vystoupení v Brně se uskutečnilo přesně na výročí prvního letu člověka, Jurije Gagarina, do vesmíru. Dne 12. dubna jsme si tak připomněli Mezinárodní den kosmonautiky.

Setkali se s jednou předsedkyní Akademie věd (více jich v České republice není), s jedním rektorem (Univerzita Palackého v Olomouci), jednou prorektorkou (Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava), jednou primátorkou (Brno) a jedním primátorem (Praha), s jedním místopředsedou Senátu Parlamentu České republiky a se dvěma senátory, s jedním americkým velvyslancem (víc jich v České republice není), s 12 řediteli a ředitelkami a také s jedním excelentním hudebním skladatelem, Vadimem Petrovem.

O turné se staral tým pěti lidí z Akademie věd a Astronomického ústavu AV ČR a o zpřístupnění fotografií a videí pro vás dalších pět včetně budoucích článků například v časopise Akademie věd A / Věda a výzkum.

Všimli jste si hodinek, které měl v průběhu turné astronaut Feustel na ruce? Začaly se nám na to množit otázky. A tak jsme se zeptali. Jsou to hodinky z jeho druhého letu, kdy v roce 2011 letěl na oběžnou dráhu v raketoplánu Endeavour – mise STS 134. 

Už také víme, jak to bude s Krtkem-astronautem synem, jak s oblibou říká Drew. A pokračuje: „Tenhle malý Krtek je mojí manželky Indiry.“ A ona říká: „Až se narodí moje vnouče, dám mu ho.“ Manželky astronautů, jak ona sama vždycky připomíná, mají strach o své muže při každém startu do vesmíru i při přistání. Moc jí ho tedy přejeme (toho Krtečka, ne start, ten přejeme astronautovi Feustelovi). V České republice zůstává jako vyslanec americké kosmonautiky, ale zároveň jako český astronaut :-), Krtek z roku 2011.

Mimochodem, používám tady slova jako kosmonautika/astronautika/astronaut/kosmonaut. Jste chytří čtenáři, a tak už jistě víte, že astronaut je Američan (NASA) nebo Evropan (ESA), zatímco kosmonaut je z bývalého východního bloku ještě za existence Sovětského svazu (například náš Vladimír Remek) nebo dnes z Ruska. A zrovna dnes jsem se poprvé na jednom školním plakátu setkal s pojmem Feustelnaut. Pokrok nezastavíte... 

Dnešní den znamenal několik drobnějších zastávek. Andrew Feustel uvedl jedno své krátké vystoupení slovy: „Já byl ve vesmiru, net raketoplan, eto raketa.“ Vysloužil si tak obrovský potlesk dětí. Zažili jsme vskutku skvělé otázky dětí z prvního stupně základní školy, mnohdy kladené dobrou angličtinou. „Měl jste ve vesmíru sny?“ „Na jaké jídlo jste se po návratu nejvíc těšil?“ „Proč není ve vesmíru gravitace?“, což sice není pravda, že tam není, ale tu otázku položila holčička z první, možná druhé třídy, a to jí šlechtí, že se na to zeptala. Dozvěděla se, že astronauti vlastně neustále vedle Země padají.

Jedna otázka přišla také v ruštině: „Kak vybirajut sa kosmonafty?“ Když ke mně přišel jeden malý klučina a zeptal se mě: „Proč máte ......... hlavu?“, měl jsem velkou radost, že i mě se někdo zeptal, jen jsem nerozuměl tomu prostřednímu slovu. Zopakoval: „Proč máte ........ hlavu?“ Asi to bude chytrou, napadlo mě. Tak jsem se zeptal ještě jednou, abych to slyšel na plné pecky. A slyšel jsem: „Proč máte lesklou hlavu?“  

Při jedné zastávce jsme projížděli podzemním parkovištěm a já jsem zahlédl jakési auto, které svým vzhledem vybočovalo od jiných na první pohled. Viděl ho ovšem i Drew Feustel, který auta miluje... a tak jsme museli projít zpět tím parkovištěm a auto najít. Ale šlo to rychle, astronaut Feustel má v sobě zjevně zabudovaný navigační systém pro vyhledávání netypických aut a veteránů. Bylo to BMW Alpina, které se jen tak nevidí. Stálo tam delší dobu a uklízečka se zjevně nikdy neodvážila ho utřít od postupně padajícího prachu. Drew Feustel se během turné podepsal tolikrát, že už to ani nevyhledával. Ale na tuhle moji výzvu zabral, tohle auto byla jeho srdeční záležitost. 

Během cesty jsme od Lukáše Lizúcha z Nového Hrozenkova dostali otázku, kterou jsme astronautu Feustelovi tlumočili. „Co by byla vaše první slova, kdybyste přistál na Měsíci nebo na Marsu?“ A odpověď zní: „Tohle je budoucnost.“ Celkem dobře víme, že tam Andrew Feustel poletí spíš naším autem než Sojuzem. Měli jsme totiž velkou radost z pochvaly, kterou vyslovil mikrobusu Astronomického ústavu AV ČR. Prý je mnohem pohodlnější než kosmická loď Sojuz :-).

Závěrečné loučení. Nebylo krátké a bylo skutečně velmi srdečné. Snad se na mně nebude náš řidič Jirka zlobit, když prozradím, co mi pak řekl: „Ještě chvíli a byly by slzy v očích.“ A to je nějaký tvrďák, mj. dobrovolný hasič. Tak už nám jenom přejte, ať zítra brzy ráno nevyskočíme z postele a nebudeme chtít jet vyzvednout manžele Feustelovi, protože co bychom jiného měli dělat...

Tak příště, milý Drew, milá Indiro, příště po návratu z Měsíce! Moc se těšíme. A děkujeme za všechno, co jste pro nás tady v České republice udělali.

Vložil: Markéta Vančová

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace