Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Přečetli jsme

Přečetli jsme

Noviny, časopisy, weby, nic zajímavého nám neunikne. S naším komentářem pak ani vám

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Premiéry Pavla Přeučila

Premiéry Pavla Přeučila

Filmové hity. A kdy jindy než ve čtvrtek

Sobota Pavla Přeučila

Sobota Pavla Přeučila

O víkendu jen lehčí čtení od našeho komentátora

Vycházející české hvězdy

Vycházející české hvězdy

Je jim sotva přes dvacet, přesto již nastartovaly raketovou kariéru

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Uplynulý týden očima šéfredaktorky. A zvířátko nakonec

Český poutník

Český poutník

René Flášar a jeho dobrodružné putování Českem na našich stránkách

Kultura

Kultura

Knížky rádi čteme, rádi o nich píšeme. Nechybí exkluzivní recenze

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Senioři se cítí ve světě mladých ztracení a osamělí, vysvětlil zakladatel Senior pointů. Mluvil i o agresi, již zažívají

30.11.2018
Senioři se cítí ve světě mladých ztracení a osamělí, vysvětlil zakladatel Senior pointů. Mluvil i o agresi, již zažívají

Autor: Narrative Media

Popisek: Senior pointy najdete ve všech krajích, neustále přibývají nové, o Mikuláši otevřou ten dosud poslední v Krnově. V Jihomoravském kraji je najdete v sedmi městech, jen samotné Brno má Senior pointů šest.

ROZHOVOR Osamělost seniorů se zvyšuje, s mladšími těžko nacházejí společnou řeč. Záchranné lano jim házejí Senior pointy… Žijí na můj úkor, ze sociálních dávek, jsou pomalí, jsou přítěží. To jsou jen některá z prohlášení, jež mladí lidé často pronášejí na adresu seniorů, stejně jako senioři místy nešetří slovy zklamání nad mladou generací. Z šetření, které provedla vedoucí aktivizačního oddělení Domova pro seniory v Sokolnicích Eva Stiborová mezi 645 žáky základních a středních škol mimo jiné vyplývá, že třetina malých školáků se s rodiči o babičce a dědovi nebaví, 50 % středoškoláků seniorům vytýká, že pracují, 44 % z nich věří, že bydlení seniorů řeší domovy důchodců, naopak jen 10 %, že rodina. Zato 48 % ví, že důchody se vyplácejí z daní.

„Při jedné z návštěv v domově přišly děti popřát našim seniorkám k Svátku matek. Poté co jim zazpívaly a zarecitovaly v odpočinkovém koutku na chodbě, jsem projevila přání, aby navštívily i seniorky na pokojích. Dozvěděla jsem se, že ´někteří rodiče si nepřejí, aby děti viděly seniory ležící v postelích na pokoji´. Toto sdělení mě ohromilo. Nezlobím se na učitele a mám pochopení pro jejich snahu nedostat se do konfliktu s rodiči, na druhou stranu jako člověk pracující v sociálních službách nechápu a naprosto nesdílím postoj, který tabuizuje stáří a staré lidi obecně,“ říká Eva Stiborová. Podle ní a dalších odborníků, kteří se seniory pracují, je právě tento postoj předávaný rodiči dětem jedním z hlavních důvodů, proč si k sobě generace tak těžko hledají cestu. Sociolog PhDr. Zdeněk Papoušek tvrdí, že ti mladí, kteří zažili babičky a dědečky v rodinách, nemají problém starší generaci přijímat. Podle něj však vztahy radikálně naboural život v komunismu, rozbité majetky, potlačení spolků jako Sokol – to vše vedlo k roztříštění přirozených rodinných vazeb.

V současnosti funguje 34 Senior pointů

„Senioři jsou ohroženi sociálním vyloučením více než mladší lidé. S diskriminujícím chováním se setkal každý desátý senior. Nejčastěji řeší problémy v MHD, v čekárnách u lékaře a také zaznamenáváme stížnosti na slovní napadání ze strany mládeže,“ zmiňuje Jakub Carda, ředitel Společně, o. p. s., která se stará o seniory prostřednictvím Senior pointů.

Jakub Carda prozradil, že právě rozhovory se staršími lidmi před 11 lety přiměly spolek Společně, o. p. s., aby rozjel projekt Senior pointů – míst, kde senioři nalézají útočiště a dočkají se pomoci a sociálního kontaktu. V současnosti jich funguje 34, do konce roku přibydou další dva. Lidé se sem nejčastěji chodí poradit, jak na mobilní telefon a další techniku, řeší bydlení, ale úplně nejvíce ocení, že se s nimi někdo baví. „Když mluvím s dětmi o tom, jak někteří senioři žijí, jak si povídají s televizí, mají slzy v očích. Když děti kritizují jejich honbu za slevami v obchodech, neuvědomí si, že je to třeba proto, aby jim o víkendu mohla dát babička stovku. Je třeba o tom mluvit,“ dodává Stiborová.

Bourání bariér mezi generacemi

„Průměrný věk v Česku se zvyšuje, od roku 1990 se protáhl o více než 5 let a 8 měsíců. Muži se průměrně dožívají téměř 76 let, ženy pak téměř 82. „Poptávka po ´oáze‘ ve zrychleném a pro seniory mnohdy nepřátelském světě se rapidně zvyšuje. Snažíme se jim nejen poskytnout zázemí, ale také je přirozeně propojovat s mladší generací. Organizujeme povídání ve školách a školkách, zpívání dětem a řadu dalších aktivit, při nichž se mohou přirozeně poznat,“ pokračuje Jakub Carda.

Na negativní postoj až dvou třetin Čechů na seniory poukázal též průzkum statistického úřadu Evropské unie Eurobarometr, který srovnal vnímání české populace ve věku 55+. Odpovědi porovnal s průměrem členských států EU a Německa. Zatímco v ČR 54 % dotazovaných vnímá populaci 55+ zcela negativně, v EU je to pouze 28 % a v Německu dokonce jen 19 %. Podle prof. MUDr. Hany Matějovské Kubešové, CSc., přednostky Kliniky interní, geriatrie a praktického lékařství FN Brno, se naštěstí začíná o stárnutí více mluvit. „Senioři se často ocitají sami, jejich osamělost způsobují rozpady rodin už v mladém věku, děti pak mívají více babiček, a ne vždy se se všemi stýkají. Děti nevidí rodiče, jak se o babičku nebo dědečka starají, nevědí, co to obnáší a necítí se k tomu povinováni. Ke změně postoje a pochopení je třeba emoční zážitek. My například při osvětě využíváme modely simulující stáří – aby si mladý člověk uvědomil, jak se cítí ten, kdo už mladý není,“ dodává profesorka Matějovská Kubešová. Protože toto téma je velmi závažné, požádali jsme pana Cardu o doplňující rozhovor…

Jakub Carda: Vzájemné nedorozumění má někdy až agresivní projevy

 

 

Jakub Carda

Kdo přišel s nápadem vybudovat pro seniory „oázy“ v podobě Senior pointů?

Naše sdružení se zabývá se řadou projektů, které zajímá starší část naší populace. Senioři tak byli zvyklí za námi chodit na návštěvu, promlouvat s námi o těchto projektech a někdy chtěli zkrátka jenom posedět, nebo s něčím poradit. Když jsme viděli, kolik lidí hledá radu, pomoc nebo společnost, rozhodli jsme se v roce 2011 vyškolit kolegy pro práci s tou skupinou. Začali jim pomáhat a z toho vznikly první Senior pointy. 

Jaké zkušenosti se stárnutím máte vy osobně? Jaké vztahy panovaly s prarodiči ve vaší rodině?

Měl jsem obrovské štěstí, že jsem osobně poznal všechny babičky a dědečky a vždy jsem s nimi vycházel moc dobře. Jak postupně odcházeli začal jsem si uvědomovat, jak moc pro mě znamenali. Často si na ně vzpomenu a vážím si chvil, kdy jsem byl s nimi. V naší rodině jsme bydleli všichni spolu, rodiče i prarodiče v jednom domě. Proto mi kontakt se staršími lidmi přijde přirozený.

Co vás na dnešní společnosti bolí a co naopak těší? 

Senioři to mají mnohdy těžké, zvláště když zůstanou sami. Jsou ohroženi sociálním vyloučením více než mladší lidé. S diskriminujícím chováním se setkal každý desátý senior. Nejčastěji řeší problémy v MHD, v čekárnách u lékaře a také zaznamenáváme stížnosti na slovní napadání ze strany mládeže. Bariéra mezi seniory a mladými lidmi roste v podobě vzájemného nedorozumění, které má někdy až agresivní projevy. Často narážíme na to, že mladí lidé staršími pohrdají, vnímají je jako někoho, kdo zabírá místa v tramvaji, jako přítěž, která stojí peníze. Na rozdíl od asijských zemí nám chybí úcta a respekt ke stáří a situace se neustále zhoršuje. Senioři se cítí ve ´světě mladých´ ztraceni, sami a nepotřební. Jsem přesvědčen, že je tady stále velký prostor pro jejich začlenění do aktivního života. Za dobu, co se seniory pracujeme, mi připadá, že si lidé příliš neuvědomují fakt, že senioři nám toho mohou ještě mnoho nabídnout, a především se podělit o své bohaté životní zkušenosti.

Co se vás za dobu provozu Seniorů pointů nejvíce lidsky dotklo?

Nejtěžší případ, který jsme řešili, byla pomoc s repatriací dcery, která zemřela v zahraničí. Pomáhali jsme s tím jedné z našich seniorek a bylo to to nejtěžší, co nás za dobu provozu Senior pointů potkalo. Naopak největší radost jsme měli, když nás senioři pozvali na svou svatbu.

Kdo se u vás o Senior pointy stará?

Většinou se jedná o vrstevníky těch, kterým pomáháme, tedy aktivní senioři, kteří chtějí pomáhat a být mezi lidmi. Ti také nejlépe rozumí těm, kdo Senior pointy vyhledávají.

Jsou rozdíly mezi využíváním Senior pointů v jednotlivých krajích? 

Rozdíly jsou značné a souvisí s nabídkou konkrétních aktivit v daných místech, a také podporou, kterou konkrétní kraj projektu nabízí.

Setkali jste se při zakládání Senior pointů v jednotlivých krajích s nějakými obtížemi nebo naopak vždy s otevřenou náruči? 

Snažíme se postupně Senior pointy otvírat ve všech krajích. Někde to trvá déle, a je to komplikovanější, ale nemůžeme říct, že by nějaký kraj byl vyloženě proti. Projekt začal v Jihomoravském kraji, který hned zpočátku projekt velmi podporoval. V této chvíli je nejvíce otevřený a přístupný kraj Moravskoslezský. Jihomoravský kraj projekt bohužel Senior pointy podporuje v daleko menší míře než v minulých letech.

Jak vysvětlujete náplň vaší práce vlastním dětem a příbuzným?

Mám ještě malé děti a těm říkám, že děláme něco pro babičky a dědečky. Když se mě zeptají přátelé, vysvětluji to tak, že provozujeme takový „google pro seniory“, kde jim poradíme a snažíme se vyřídit co potřebují.

Bojíte se stárnutí? 

Ne, díky kontaktu s řadou seniorů se nebojím. Věřím, že každé období v životě člověka má své výhody i nevýhody.

Vložil: Markéta Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace