Už nebylo kam píchnout, a tak měl v ruce kanylu. A k tomu vždycky flašku v kapse. Uštval se k smrti kvůli jediné ženě. Tajnosti slavných
17.06.2017
Foto: ČT
Popisek: Vladimír Menšík
VIDEO Nedokázal se zbavit pocitu, že jí něco dluží. Kvůli ní jel po celý život neustále na plný plyn a systematicky pracoval na svém předčasném konci. Kupředu ho hnala láska k ženě, kterou považoval za nejúžasnější bytost na světě.
Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal… řečeno slovy romantického básníka Karla Hynka Máchy. V případě nezapomenutelného a bezesporu jedinečného herce a komika Vladimíra Menšíka je ale nutno žal nahradit slovem zodpovědnost. Za všechny své nejbližší a téměř bez hranic. Tenhle pocit v něm klíčil již od útlého dětství. Pocházel totiž z Ivančic, a navíc se opravdu povedl – byl totiž čistokrevný Moravák. Možná netušíte, co to znamená, a tak jen pro vysvětlení. Moravák je zvláštní druh chlapa, který nikde jinde v srdci Evropy opravdu nepotkáte. Rázná hlava rodiny, která je nejen zvyklá rozhodovat, ale především převzít a nést plnou zodpovědnost za všechny své nejbližší. A navíc mít pro ně srdce naplněné láskou, trpělivostí a empatií. I když to poslední slovo se stalo módním až v posledních letech. Právě takový Vladimír Menšík byl a bezmezně zbožňoval především jednu jedinou ženu, která v jeho očích byla odjakživa ztělesněním anděla – svoji maminku, která se jmenovala Andělka.
Silvestr 1968 – Vraťte mi mého orgána:
Humor je vážná věc
„Humor je vážná věc. Jakákoliv tvořivá práce se neobejde bez vnitřní pohody tvůrce. Radost a utrpení je možné v umění zúročit jenom tehdy, když je do hloubky zažité. Jsou sice v životě člověka události a situace nad jeho síly, ale častěji nás trápí a rozdrobují rozličné malichernosti, kterým připisujeme větší význam, než ve skutečnosti mají. Schopnost uchovat si vnitřní pohodu spočívá v tom, najít věcem pravé místo v žebříčku hodnot a věnovat se podstatnému,“ vyjádřil svůj přístup k životu v knize Stromeček mého veselého života, kterou před téměř čtvrtstoletím uspořádala z jeho různých rozhovorů s novináři a veřejných vystoupení Menšíkova druhá manželka Olga. Populárním se podle Menšíka klidně může stát i diletant, zatímco dobrý herec se někdy ocitne na okraji zájmu veřejnosti. Pak zbývá položit si otázku, zda jednomu či druhému nechybí opravdovost. Umění navázat tu neviditelnou nitku mezi komikem a divákem se neobejde bez lidskosti a laskavosti. A v tom tkvělo jádro originálního Menšíkova humoru, který lidé tak milovali. Rád vzpomínal na své dětství, vyprávěl historiky ze života a současně kolem sebe šířil tak obrovskou dávku energie, že jí nešlo nepodlehnout. Dokázal to vždy a za všech okolností, i když mu bylo nejhůř.
Silvestr 1977 – scénka s Jiřinou Bohdalovou:
Velký herec ve smokingu konferenciéra
Do dějin české televizní zábavy se kromě nekonečné řady scének zapsal i originálním moderováním velkých zábavných pořadů. Pardon – tenkrát se tomu říkalo konferování. Každý, kdo někdy k tomuto ‘řemeslu‘ jen vzdáleně přičichl, vám potvrdí, že je to obrovská dřina. A když má výsledek k něčemu vypadat, vyžaduje profesionalitu a mimořádný herecký talent. Vladimír Menšík dokázal k neutišitelným záchvatům smíchu přivádět desítky i stovky lidí v sále a současně tisíce u televizních obrazovek s obdivuhodnou lehkostí. Žil silou okamžiku, miloval improvizaci a vtipnou historku dokázal vytvořit i z naprostého nesmyslu. Pracoval prakticky neustále a se stále stejně skvělými výsledky. A to se neobešlo bez hnacího motoru, dnes bychom spíš řekli dopingu. Netajil se tím, že se při fungování naplno neobejde bez nějaké té skleničky. Ve skutečnosti jich bývalo spíš víc a k nim přidával ještě slušnou každodenní dávku cigaret, přestože byl dlouhá léta těžký astmatik. Z toho, čím se udržoval v tempu, mu pak bývalo špatně, což se zase snažil napravovat léky. Dostal se tím do vražedného kolotoče, jehož otáčky se neustále zrychlovaly. Ke konci už si píchal injekce sám, a když už měl ruce tak rozpíchané, že nebylo kam jehlu zabodnout, nechal si nastálo zavést kanylu.
Tonda má ženskou:
(populární silvestrovská scénka z manželského života s Jiřinou Bohdalovou)
Zařadil moc vysokou rychlost
Pracoval prakticky neustále, jinak ani žít neuměl. S několika kolegy dělal až tři besedy denně, o prázdninách pak většinou natáčel filmy. V divadle hrál jen výjimečně, většinu svých nezapomenutelných postav vytvořil pro film a televizi. K hektickému tempu měl několik důvodů. Jednak miloval kontakt s lidmi, a navíc finančně podporoval velkou část své rodiny. Cítil se za všechny zodpovědný a chtěl se o všechny postarat. A také se postaral. Jenom mamince Andělce posílal na přilepšenou k malému důchodu každý měsíc tisíc korun, někdy i dva, což byla tenkrát spousta peněz. Vydělat je ale dokázal, pro rychle se rozvíjející televizní tvorbu se totiž stal téměř nenahraditelným ‘materiálem‘. Diváci ho milovali i jako průvodce legendárním cyklem historek ze života Bakaláři, paradoxně právě tenhle projekt prý Vladimír Menšík neměl vůbec rád. Považoval ho za „kouli na noze, která je k uzoufání pravidelná a nudná, kde je sevřen banálním textem“. Mnohem raději měl Křeslo pro hosta, do kterého si zval především vědce a lékaře. Jakmile se ale změnila doba a byl nucen zvát i komunistické funkcionáře, snažil se z pořadu vyzout. Dokonce se kvůli tomu i pohádal s tehdejším ředitelem Československé televize Janem Zelenkou. Nakonec se pořadu přece jen zbavil, údajně tak, že na jedno natáčení přišel opilý. Na rozdíl od pracovitosti se z tehdejšího ‘celospolečenského‘ hlediska neosvědčil vůbec. Sice se stejně jako většina kolegů stal v padesátých letech členem KSČ, po deseti letech byl ale vyloučen pro pasivitu. Přesto si ho mocipáni natolik vážili, že ho na udělení titulu národní umělec osobně navrhl Gustáv Husák.
Noviny
(silvestrovská scénka s Jiřinou Bohdalovou z roku 1977, která se nakonec do oficiálního sestřihu nedostala)
Vražedný koktejl
Jeho zdravotní stav se dramaticky horšil a bylo mu pouhých padesát osm let, když si uvědomil, že už je s ním opravdu zle. A tak když byl za ním jeho synovec Pavel Svozil v Praze, poslal po něm mamince Andělce peníze skoro na celý rok dopředu. Naposledy se objevil kamerou 27. května 1988 v pořadu ABECEDA. Po natáčení odjel do Brna, kde měl druhý den vystupovat na galavečeru v brněnské hale Rondo. V tu dobu slavila jeho maminka narozeniny. Před odjezdem si ještě vyzvedl léky od své lékařky a po příjezdu do moravské metropole se nejprve stavil v nemocnici. Když pozdě večer konečně dorazil k mamince, byl prý v hrozném stavu. „Aplikoval si do kanyly střídavě stříkačky antihistaminik s těmi na povzbuzení srdce. Když si vzal léky na astma a sedativa na bolesti, usínal, nebo téměř upadal do bezvědomí. Pak si vzal léky na povzbuzení srdce, ale za chvíli se zase dusil a naříkal bolestí. To se periodicky opakovalo. Přitom ještě bral léky na bolesti žaludku. Nemohl jíst, všechno, co snědl, vyzvracel. Těžko posoudit, zda si touto ‘samoléčbou‘ spíš neubližoval. Možná vícenásobně překračoval přípustné maximální dávky léků,“ prozradil později Pavel Svozil. Na večer v Rondu už sílu neměl, místo něj zaskočila Magdalena Dietlová. A diváci ho už pak nikdy nespatřili. Druhý den ráno lékař doporučil převoz do nemocnice, do sanitky už ho ale nesli na nosítkách. Po pár hodinách boj se životem a o život definitivně prohrál.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská