Český Sinatra vydělával skoro jako ‘božský Kája‘, jen doma ho nikdo neznal. Když chtěl makat v cizině, musel za to soudruhům platit. Tajnosti slavných
13.05.2017
Foto: ladakerndl.cz
Popisek: Laďa Kerndl se svými láskami Bublinkou a Šišinkou
VIDEO Díky podmanivě zastřenému a charakteristicky zabarvenému hlasu dostal přezdívku český Sinatra a v současnosti je nekorunovaným králem naší jazzové a swingové hudební scény. Navíc fanynky okouzluje mužností a romantickým životním příběhem. Ve skutečnosti ale tak úžasný zdaleka nebyl.
Mužný vzhled, někdy poněkud drsnější chování a romantický životní příběh – to jsou kromě mimořádného hlasu devízy, jimiž si zpěvák a muzikant Ladislav Kerndl udržuje stabilní fanouškovskou základnu, především z řad dam ve středních letech. A pozor – rodák z Blanenska je zapřisáhlý Moravák, takže ho nelze oslovovat jinak než Laďo. Krátce! Zatímco většina československých občanů sotva mohla přes západní hranici jen nakouknout, on si odtamtud vozil pohádkově vysoké honoráře. Taková obživa ale měla svá nepsaná pravidla, jejichž úskalí poodhalil až po letech. Stejně jako některá tajemství ze svého života.
Everybody Loves Somebody (Big Band CL & Laďa Kerndl):
Na klavír se učil hrát od sedmi let
Začátky v trampské osadě
Pro své rodiče se stal nejkrásnějším dárkem ke konci druhé světové války, narodil se totiž 16. května 1945 v Brně. Láska k hudbě i talent se u něj začaly projevovat již velmi brzy, od sedmi let hrál na housle, kytaru a klavír. Už jako kluk začal jezdit na čundry a miloval trampské písničky. V roce 1960 byl u založení osady Tomahawk, která byla známá tím, že byla složena ze samých muzikantů. Vyučil se nástrojařem a vystudoval strojní průmyslovku, souběžně ale nezanedbával ani výuku v hudební škole. V pouhých sedmnácti letech získal své první profesionální angažmá v populárním divadle Večerní Brno, kde vystupoval v recitálu Ljuby Hermanové. Bez hudby se samozřejmě neobešla ani doba základní vojenské služby, kde založil kapelu Henkls, což byla jeho trampská přezdívka. Po vojně vystřídal několik různých kapel a orchestrů – v oce 1966 hrál s orchestrem Antonína Blažka, a pak po roce měnil ‘chlebodárce‘, od orchestru Karla Seiferta přes Jaroslava Valu a Jana Vosmekla až po orchestr Milana Šíbla. V roce 1970 pak odstartoval profesionální dráhu sólového zpěváka a hudebníka. To už ho ale mnohem víc zajímal jazz a swing.
Na osadě Tomahawk
Vydělával jako Gott
Jako sólista nejprve vystupoval se skupinou Termiti kapelníka Jaroslava Řehánka, později přestoupil do špičkové kapely Leona Slezáka. Mezitím se stihl oženit, zplodit syna a rozvést se. A protože po rozvodu potřeboval změnu, uvítal možnost vystupování v zahraničí. Nejprve vyrazil se Slezákem do Norska, pak ho osud zavedl na moře, které se mu stalo osudem – téměř čtvrt století se plavil jako zpěvák a muzikant na amerických výletních lodích. A o příjmech, na něž si na zaoceánských lodích přišel, si mohla v té době většina lidí jenom nechat zdát. Byly opravdu božské, a navíc se mu podařilo dosáhnout podobné pozice jako slavný Karel Gott. Navštívil na 160 států světa a své zážitky z té doby později vylíčil v knížce Moře, přístavy a lásky, která vyšla v roce 2006 v nakladatelství Vlastimila Šimůnka. Přesto se každoročně vracel domů do Československa, kde stále příležitostně koncertoval, často s orchestrem Gustava Broma. Znovu se oženil a stal se otcem dcery Terezy, která díky tomu prožila nezapomenutelné dětství na palubách lodí.
New York, New York (s Karlem Černochem a Tomášem Savkou):
S orchestrem Leona Slezáka na lodi Vistafjord
Vozil domů valuty
Kerndlova situace byla komplikovanější, protože na rozdíl od Zlatého slavíka, kterému pomáhala proti státní moci i obrovská popularita doma i v zahraničí, především v německy mluvících zemích, Laďa byl v Československu téměř neznámý. Přesto se mu podařilo zahraniční kariéru udržet, hlavně díky tomu, že odevzdával státu nemalé peníze v ‘tvrdé‘ měně. Na moři vystupoval jako zpěvák a bubeník za 1350 dolarů měsíčně. „Tehdy byl kurz dolaru 44 korun. Lehkými počty se tedy doberete k sumě 50 000 korun,“ prozradil ve svém životopisu Kariéra na druhý den, kterou si nadělil jako dárek ke svým sedmdesátinám. Z příjmů sice odevzdával polovinu Pragokoncertu, i tak mu ale zbýval pořádný balík. Průměrný plat v tehdejším Československu totiž činil 2000 korun, většinou ale takové příjmy měli spíš zaměstnanci v dělnických profesích. Například většina absolventů vysokých škol dostávala ještě v polovině osmdesátých let nástupní plat 1500 korun hrubého. Odevzdáváním půlky platu do státní kasy ale jeho ‘úlitby‘ mocným zdaleka nekončily.
V Granadě
Hlášení a dárečky
Při každém návratu domů musel povinně ‚na kobereček‘ – podat podrobné hlášení StB o svých cestách. A hlavně o lidech z nejbližšího okolí. S kolegy proto vždy předem vymýšleli zdánlivě věrohodné báchorky, aby se pes nažral a koza zůstala celá. Potřebovali estébákům zavalit hlavy záplavou banalit, v níž by se důkladně ‘vycachtali‘, protože nechtěli svými ‘informacemi‘ nikomu ublížit. Nešlo ale jen o informace. Úředníci, kteří mu povolovali pobyt v zahraničí, z toho také chtěli něco mít a někteří prý byli tak neomalení, že si klidně řekli o konkrétní věci. „Jednou si odpovědný úředník poručil, že mu máme přivézt nejnovější model televize Sony s velkou obrazovkou. Tenkrát byly televizory velké, těžké krabice, my ji navíc museli do Československa propašovat, aby se nemuselo platit clo. Samozřejmě to musel být dárek,“ přiznal Kerndl ve svých vzpomínkách. Ničím neobvyklým prý nebyla ani ‘přátelská setkání‘ s komunistickými pohlaváry, která organizoval a financoval z vlastní kapsy. Pravidelně je prý hostil v některém z nejdražších hotelů, a dokonce jim kromě velkolepé žranice platil i prostitutky.
Svůj osud znám:
S manželkou Miladou
Smrtka zaútočila ze všech stran
Radikální zlom v jeho životě znamenal rok 1994, kdy mu lékaři diagnostikovali zhoubný nádor v hrdle. „Kouřil jsem tehdy dvě krabičky denně a dost pil. Rakovina ten můj divoký způsob života zastavila,“ přiznal Laďa před časem Blesku. I když zákeřná rakovina zabila jeho otce a tetu, nemínil se vzdát. Jeho hlavní motivací byla dcera Tereza, která byla tenkrát sotva osmiletá. „Nádor na pravé mandli postupně metastazoval do lymfatického systému, takže léčba byla velmi náročná. Absolvoval osmadvacet ozáření a jedenáct měsíců chemoterapií. „Nejhorší bylo, že jsem vůbec nemohl jíst a za měsíc bylo přes třicet kilo dole,“ vzpomínal. „Bylo mi zle. Myslel jsem, že nedožiju rána. Lékaři dokonce řekli mé ženě, že mám před sebou posledních osmačtyřicet hodin života.“ Když se po dlouhém léčení konečně postavil na nohy, došlápla si zákeřná nemoc na jeho o osm let mladší manželku Miladu. I ona podstoupila operaci, ozařování a chemoterapii a nakonec je jim podařilo oběma nad nemocí zvítězit. „Důležité je mít oporu v rodině a chtít vší silou žít. Víra ve vlastní síly a budoucnost je strašně důležitá,“ dodává Laďa.
Statek Ladi Kerndla v Žernovníku
Přesčas si užívá naplno
I když málem přišel o hlas, nakonec se mohl vrátit i na pódia. Svůj život po překonání zákeřné choroby nazývá Laďa přesčasem a využívá každý okamžik. Žije s rodinou v Žernovníku na Blanensku, kde vzkřísil k životu rozlehlou ruinu 250 let starého statku. Kromě bytových prostor tu najdeme i vnitřní bazén, vinný sklípek, funkční jazzový klub či malé muzeum, mapující pestrý hudební život pána domu. Jako správný tremp a vodák, který kdysi dokonce závodil na čtyř- i osmiveslicích, nezapomněl ani na jezírko a mohutný vyřezávaný totem. Další stálou výstavu Po stopách Ladi Kerndla, mapující jeho kariéru i život, najdeme od letošního dubna na zámku Letovice. Stále vystupuje a mimo jiné jsou již v prodeji i vstupenky na jeho letošní tradiční vánoční koncert, který se uskuteční v brněnském kulturním centru Semilasso.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na
Vložil: Adina Janovská