To je křiku o sociálním bydlení a obchodu s chudobou, ale… Zástupce ombudsmanky řekl nahlas, o čem se mlčí

Foto: Hans Štembera

Popisek: Stanislav Křeček

Zástupce ombudsmanky Stanislav Křeček se ve svém blogu na Aktuálně.cz zamýšlí nad sociálním bydlením. A nedochází zrovna k hezkým závěrům. Ptá se totiž, proč si lidé, kteří mají k dispozici od státu příspěvky na bydlení v ubytovnách, raději nepronajmou za stejné peníze normální byt a bydlí ve „vyloučených“ lokalitách. Důvod je celkem prostý, jen se o něm nemluví, není to totiž politicky korektní.

Pronajímateli přece může být jedno, z čeho nájemce platí, jestli z dávek, které zaručuje stát, nebo ze svého…  Jak to tedy je se sociálně vyloučenými lokalitami?  Podle advokáta Křečka tu nejsou proto, že by lidé, kteří zde bydlí, byli jen chudí, ale proto, že v naprosté většině tito lidé dříve bydleli v bytech, které zdevastovali a vybydleli, nebo nebyli schopni se přizpůsobit běžnému životu ostatních obyvatel, pokud jde o veřejný pořádek a respekt k požadavkům na klidné bydlení sousedů. Jednoduché, že?  

Chudí lidé nejsou nutně problémoví, problémoví zas nejsou chudí

„Chudí lidé (důchodci, samoživitelky) bydlí v nejrůznějších částech našich měst a obcí, aniž by se jednalo o lokality „vyloučené“. Tvrzení, že do vyloučených lokalit a ubytoven se stěhují lidé, kteří již nemohou platit nájemné v normálních bytech, je nesmysl. Stejné sociální dávky a příspěvky na bydlení, které, při splnění stanovených podmínek, dostávají lidé bydlící ve vyloučených lokalitách, přece dostávají i lidé bydlící v normálních bytech,“ říká Křeček.

Kdo pronajme byt devastátorovi?

Proč tedy tak prosperují ubytovny? Není to obchod s chudobou, jak se mnohdy píše. „Jde o to, že lidem, kteří devastují byty a chovají se nepřijatelně, žádný příčetný pronajímatel normální byt z dobrých důvodů nepronajme. Aniž by měl v úmyslu kohokoliv diskriminovat,“ konstatuje Křeček. Právě to podle něj bylo důvodem, proč obce nesouhlasily s návrhem předloženého zákona o sociálním bydlení, který jim ukládal povinnost poskytovat byty i těm, kterým byl předchozí nájem bytu zrušen pro hrubé porušování nájemní smlouvy. „Pokud totiž neodstraníme příčiny, které vedly k tomu, že se tito lidé museli přestěhovat do „vyloučených lokalit“, pak tyto lokality budou existovat dále, bez ohledu na existenci zákona o sociálním bydlení,“ navrhuje řešení advokát.

Nastupují kšeftaři

Co ale s nepřizpůsobivými, tedy těmi, komu nikdo příčetný byt nepronajme? Musí přece někde bydlet. Tady je prostor pro šmelináře, co skupují byty a pronajímají je – ale ne sociálně slabým, protože 15 tisíc, co běžně sociálka platí za byt, není cena pro chudáka, ale pro toho, za koho platí jiní a kdo jinde na pronájem nemá šanci. „Devastace bytů a domů pak dále pokračuje, „vyloučenými lokalitami“ se stávají další a další části našich měst,“ konstatuje smutnou pravdu zástupce ombudsmanky.

Co stát nedomyslel

Jistě, sociální bydlení tu není jen pro asociály, ale i pro už zmíněné matky samoživitelky a seniory. „Obávám se, že nejen tvůrce zákona, ale i četné aktivisty domáhající se jeho rychlého přijetí nenapadlo, že tyto dvě skupiny občanů, které pro své další bydlení potřebují pomoc od státu, nebude asi možné vyřešit v jednom zákoně. Jedni potřebují od státu peníze na zaplacení nákladů na bydlení v bytech, ve kterých již dlouho bydlí, a tedy žádné sociální byty nepotřebují, a naopak: druzí potřebují bydlení a nikoliv peníze, které dnes odevzdávají „obchodníkům“ nikoliv s chudobou, ale s neschopností státu pochopit (a přiznat) o jaký problém se ve skutečnosti jedná,“ kritizuje jednání státu Stanislav Křeček.

Zatím to stát vede tak, že vytváří podmínky pro vznik dalších a dalších vyloučených lokalit, dalších a dalších vybydlených bytů a kšeftařů s nimi…

Originální text najdete ZDE.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .  

Vložil: Dáša Vrchotová