Jako neřízená střela místo učení raději flámoval. Pak ale přišlo tvrdé probuzení ze snů. Tajnosti slavných
27.11.2024
Foto: Se svolením Divadla Oskara Nedbala Tábor
Popisek: Táborský rodák, hudební skladatel a výjimečný violista Oskar Nedbal
Český hudební génius se stal ve Vídni za rakousko-uherského mocnářství historicky nejmladším dirigentem, kterého znal celý svět. Miloval život a od prvních tónů rozdával radost plnými hrstmi, přestože na něj od mládí dopadaly jedna rána za druhou.
Kdo by neznal jeho slavné operety Polská krev nebo Vinobraní. Výjimečný hudební talent Oskar Nedbal, který se narodil před 150 lety, prožil mimořádně rychlý start na hvězdné nebe i nelítostnou kritiku, intriky a otevřené útoky. „Chtít něco dobrého a být velkým znamená nejednou ten nejtěžší kříž – jmenovitě mezi malými,“ prohlásil o něm první dramaturg Slovenského národního divadla Tido J. Gašpar. „Nic nemodeloval a nenapodoboval. Nic uměle nestylizoval… Byl milé dítě. Měl tělo obra, ale dětskou duši.“ Radost, upřímnost a pohoda z něj přímo tryskaly a v zajetí hudby si dokázal tuto schopnost uchovat. Pak se ale na něj začaly valit existenční problémy, které nakonec neustál.
Žák Antonína Dvořáka
Narodil se 26. března 1874 jako šesté ze sedmi dětí táborského advokáta Karla Nedbala a jeho ženy Aloisie, dcery hospodářského správce v Pelhřimově. Jeho otec, velký vlastenec a milovník hudby, založil táborský hudební spolek, takže jeho děti vyrůstaly obklopeny uměním. Oskar se velmi brzy začal učit na housle, zprvu pod vedením regenschoriho Františka Enderle. Po obecné škole nastoupil na gymnázium, vnímavý otec ale brzy pochopil, že syn dostal do vínku mimořádné nadání, takže ho už v jedenácti letech přihlásil na pražskou konzervatoř. První dva roky se Oskar učil hrát na trubku a souběžně se dál věnoval soukromě houslím, pak přestoupil do houslového oddělení a začal hrát na violu. Počátkem roku 1891 se stal žákem Antonína Dvořáka, který učil hudební kompozici, a absolvoval houslovým koncertem.
Jako oheň a voda
Už jako chlapec dostal příležitost hrát s orchestrem, který založil a vedl jeho otec v Táboře a který existuje dodnes pod názvem Komorní orchestr Bolech. Vystupoval s ním jako houslista, violista, pianista i jako dirigent. Na konzervatoři se spřátelil s Josefem Sukem, který byl na rozdíl od Oskara spíš mírný a velmi zbožný. Stali se nerozlučnou dvojkou a od druhého ročníku spolu i bydleli. Ve třídě patřil Oskar nejen k nejlepším studentům, ale také k nejdivočejším, dochovaly se vzpomínky na jeho lumpárny včetně pozdních příchodů do vyučování oknem. Učení mu šlo samo, takže mu nemusel věnovat příliš času, místo toho prý už tenkrát velmi rád flámoval.
Polská krev:
Kouzlo osobnosti
V posledním roce studia se oba stali na popud profesora Hanuše Wilhana členy nejprve studentského, brzy ale prvního stálého profesionálního komorního souboru v českých zemích. Pod názvem České kvarteto začali vystupovat v roce 1892, Nedbal v něm hrál čtrnáct let a působil v něm také jako vůdčí osobnost a manažer. Nebo spíš jako „holka pro všechno“, kouzlem osobnosti a výmluvností dokázal tak působit na pořadatele akcí, že brzy hráli po celé Evropě. Už v roce 1894 ale vystřídal profesor Wilhan kamaráda Otto Bergera, který onemocněl tuberkulózou, a jeho nečekaná smrt znamenala pro Oskara první vážný otřes. Další přišel o dva roky později, když jeho starší bratr Vilém spáchal sebevraždu, a v roce 1899 podlehl vážné nemoci otec Karel.
Nejmladší dirigent
Kromě violy se od mládí zajímal také o dirigování a 24. listopadu 1896, v pouhých dvaadvaceti letech, poprvé dirigoval Českou filharmonii. A velmi úspěšně. V srpnu 1898 si v táborském děkanském kostele vzal o dva roky mladší Josefinu, dceru hoteliéra a místostarosty Jana Setunského, a v únoru 1901 se jim narodil syn Oskar. Tehdy už měl Oskar bránu do hudebního světa otevřenou dokořán, brzy se stal jedním z nejvýznamnějších dirigentů a řídil koncerty například ve Vídni, Berlíně, Londýně, Paříži, Petrohradu Oděse či Varšavě. V roce 1902 uvedl velmi úspěšně ve Vídni uvádí poprvé kompletní Smetanovu Mou vlast, jeho kariéra nabrala obrátky, díky koncertům a turné byl víc na cestách než doma.
Když láska odchází…
Jeho krásná žena, kterou velmi miloval, ale krátce po porodu onemocněla vážnou plicní chorobou a nepomohlo jí ani finančně nákladné léčení v luxusním sanatoriu v cizině. V pouhých sedmadvaceti letech počátkem ledna 1903 nemoci podlehla a Oskar ztratil smysl života. Uzavřel se do sebe, pronajal si malý domek téměř v sousedství svatojakubského hřbitova, aby jí byl co nejblíž. Z domku téměř nevycházel, a když chtělo České kvarteto zkoušet, chodili jeho členové k Oskarovi domů. Jeho psychický stav byl tak vážný, že se stěží dokázal postarat sám o sebe, takže si dvouletého syna převzali hned po Josefinině smrti do péče její rodiče.
Pokračování v pátek 29. listopadu
(zdroje: Wikipedia, ČSFD, FDB, Časopis Harmonie, Opera Slovakia, Opera Plus, Lubomír Tyller: Kniha o městě Tábor, Divadlo Oskara Nedbala Tábor, Česká televize, Encyklopedie Prahy 2, Mezinárodní společnost Oskara Nedbala)
Vložil: Adina Janovská