Žil spolu se svou matkou na řetězu u maringotky, bez přístřešku, vody a jídla… I takový pejsek ale potřebuje domov

Foto: Radek Havlíček (stejně jako ostatní snímky v článku)

Popisek: Goro je kříženec labradora a setra; vypadá spíš jako labrador, ale povahu má po setrovi a je to lovec. I venku by utekl za zvěří

FOTO Goro je pejsek, na kterém byste na první pohled nepoznali jeho smutnou minulost. Tedy na jeho chování ne, na těle jsou jizvy zřetelné. Přesto je veselý, šťastný, snaživý. Goro hledá zkušeného páníčka, který bude trpělivý a plný lásky. Musí být přitom opatrný, protože ozvy minulosti se mohou při vypjaté situaci objevit. Hrubost a nespravedlnost Goro nesnáší.

Goro žil společně se svou matkou Barunkou uvázaný na řetězu u maringotky v lese, bez přístřešku či dostatku vody a jídla. Žil s lidmi bez zázemí, kteří byli silní alkoholici. „O pejsky se nestarali dobře a ubližovali jim, proto je kompetentní orgány odebrali. V místě původního bydliště pejsků se již žádní další psi nenacházejí. Odebrané psy umístili do spolku Pro psí duši z.s., kde byl Goro od 3. června 2019. Do našeho útulku byl převezen na konci loňského září. Barunka zůstala v jejich péči, ale bohužel již kvůli nádoru na plicích zemřela. Goro na ní byl velmi fixovaný a těžce nese, že je bez ní,“ přibližuje Gorův smutný příběh mluvčí táborského útulku Zdenka Fürst.

Goro je macek - zhruba šestiletý, třicetikilový pes. Váhu a věk odhadl veterinární lékař

Bál se, plazil po zemi a počůrával se

Při přijetí do spolku byl Goro velmi podvyživený, chudokrevný a měl špatné ledviny a vážil sotva 24 kilogramů. Hodně vrčel, bál se a plazil se a počůrával se při snaze o kontakt. Je to pejsek, který se bál a stále bojí křiku a prudkých pohybů, protože mu bylo v minulosti velmi krutě ubližováno. Mimo jiné má Goro po těle i zjizvená místa, která již nezarostou srstí, svými původními majiteli byl opařen vroucí vodou.

Po těle má trvalé zjizvení od opaření vroucí vodou bývalými ´páníčky´

„V péči spolku se začal dávat dohromady, nabíral hmotnost, učil se manipulaci a povelům. Dnes zvládne chodit na procházky, nandavání náhubku i vyčesání. Bohužel však s nabytím jistoty začaly problémy s jiným psem. Německým ovčákem, se kterým se přeli o vůdčí pozici a hlavně o mamku Barunku, která si oblíbila i ovčáka Blacka a to Goro těžce nesl. Vše se stupňovalo až došlo k tomu, že Goro v afektu rvačky s konkurentem zranil člověka. Ukousl neúmyslně článek prstu pracovníkovi spolku, který se snažil rvačku zastavit. Upozorňujeme, že měl Goro při střetu na tlamě náhubek, ale je to velký pes a prst do náhubku omylem našel svou cestu. Spolek bohužel nemohl Gora bezpečně a dlouhodobě oddělit od Blacka, který je pro složitou povalu ve spolku na dožití, proto byl Goro převezen do našeho útulku,“ vysvětluje Zdenka Fürst.

Výchovu ani lásku nepoznal

Goro byl nepolíbený výchovou, ale už se naučil povel sedni, ke mně a na místo, dokonce umí dávat pacičky. Není to stoprocentní, ale piluje se a pokud se na něj jde bez nátlaku, učí se moc rád. Zvládá již nasazení náhubku, ale při manipulaci je někdy maličko strnulý, obzvláště pokud se člověk bojí a váhá. Poté je ale hrozně rád, když se vyjde na procházku, protože ta ho baví nejvíc. Nejraději má takzvanou stopovačku. „Celý život byl zvyklý rvát za řetěz a snažil dostat se ze svého vězení, tedy se zatím těžce odnaučuje na vodítku tahat,“ říká Zdenka Fürst.

Koho Goro hledá?

Vyrovnané a sebejisté lidi s vlídným srdcem. Základem je domov bez dětí, ke kterým ho pro jeho minulost doporučit nelze. Jeho páníček musí být fyzicky zdatný a také psychicky odolný a měl by mít už i nějaké zkušenosti s chovem psů. Tolerance, trpělivost, čas a pochopení budou nutné k soužití. K tomu je třeba jasně stanovit pravidla a režim fungování. Goro třeba ztuhne, když se mu člověk moc dotýká jizev. Je to logické a člověk si na to jen musí dát pozor. Případně, že Goro váhá, je to na něm okamžitě vidět a stačí jen převést pozornost jinam. Nechat jizvy na pokoji, vyzvat k nějakému povelu a odměnit za provedení.

Goro očividně dostal jméno podle japonského, v osmdesátých letech nesmírně populárního filmu ´Goro, bílý pes´

Goro se určitě hodí na zahradu k domu, celý život žil venku. Ze zahrady nemá tendence utíkat, ani přelézat plot. S lidmi nemá problém, a když jsou oni v pohodě, je i Goro a nechá se i rád podrbat od lidí, které nezná. Návštěvy bude pobízet k tomu, aby mu daly něco dobrého. Jakmile člověka zná, zvládá veškerou nutnou manipulaci. Při návštěvě veterinárního lékaře doporučujeme, aby měl pro jistotou vždy náhubek. Gorovi můžeme plně věřit, ale opatrnosti není nikdy dost.

„Goro dokáže dobře vycházet se psy. V útulku nemá problémy ani na procházce. Trochu jiné je to však doma, ale velmi to záleží na okolnostech a povaze druhého psa. Pokud by to byl pohodář, který si nebude vyskakovat a zabírat Gorovi věci, mělo by to fungovat. Fenečky má rád, takže podobně velká fena by mu byla dobrou kamarádkou a berličkou. Pozor se však musí dát na to, že si Goro hlídá své jídlo, musí se krmit v klidu a odděleně. Dlouhá léta hladověl a zatím nepochopil, že mu už jídlo nebude odpíráno a nemusí se toho bát. Goro je ošetřený proti vnějším i vnitřním parazitům, očkovaný, kastrovaný a označený mikročipem,“ dodává Zdenka Fürst z táborského útulku.

Vložil: René Flášar