Kolem unikátního železničního viaduktu k jeskyni, za jejíž objevení může spadlé kladívko. Český poutník
23.03.2019
.jpeg)
Foto: René Flášar
Popisek: Unikátní chýnovský železniční viadukt
FOTOGALERIE Na dnešní sobotní výlet vás pozvu do městečka Chýnov na Táborsku. Milovníci sochařství vědí, že se zde narodil známý sochařský mistr Ivan Bílek, my se ale společně vydáme po zdejší naučné stezce, která nás z chýnovského náměstí dovede až k unikátní Chýnovské jeskyni.
Základní škola je, společně s kostelem, dominantou Gabrielova náměstí. Postavena byla v letech 1897 a 1898 a v současnosti nabízí výuku od první až do deváté třídy. Na náměstí a v jeho okolí je také k vidění několik klasických venkovských domů z 19. století. Naučná stezka začíná v lesoparku kousek za školou. Naučná stezka návštěvníky seznamuje prostřednictvím informačních panelů s historií města, jeho nejvýznamnějšími pamětihodnostmi a okolní přírodou. Jednosměrná trasa stezky nás například zavede k monumentálnímu železničnímu viaduktu, Chýnovské jeskyni a lomu Pacova hora.
Chýnov znal i Kosmas
Historie Chýnova sahá až do roku 982, kdy se o městě zmiňuje Kosmova Kronika česká. Za vlády Slavníkovců stávalo v místech dnešního zámku, který slouží jako domov seniorů, opevněné hradiště. Po jejich vyvraždění získávají město Přemyslovci. V následujících stoletích má Chýnov různé majitele. Zajímavé je, že již v 15. století byl v Chýnově vystavěn vodovod, jehož realizací byl pověřen Jakuba Krčín z Jelčan. Chýnov byl od nepaměti městem, až do roku 1951, kdy mu byl tento titul odebrán. Znovu byl prohlášen městem až v roce 1994.
Močítka a prolézací Zeměkoule…
Ale nyní už pojďme do přírody. Místní zdejší lokalitě přezdívají Močítka, nejspíš proto, že je zde hodně vlhko a mokro… Kdysi tu býval hustý les, dnes je bohužel řada okolních strání vykácených. Než se dostaneme k jedné z hlavních turistických atrakcí, železničnímu viaduktu, musím vám doporučit zastavení u železné prolézací „zeměkoule.“ Ta kdysi zdobila každé dětské hřiště, dnes už ji snad najdete pouze v Chýnově…
Viadukt s devíti polooblouky
Železniční viadukt přes údolí Chýnovského potoka byl postaven italskými dělníky v roce 1888 a je tvořen devíti mostními polokruhovými oblouky. Stavba je to vskutku impozantní. Naučná stezka dále pokračuje podél zmiňovaného potoka, přes místní louky až do lesů za městem. Na informačních tabulích je možné se seznámit se zdejší faunou i živočišnou říší. Pokud se na cestu vydáte brzy ráno nebo naopak k večeru, nejspíš se kolem vás budou prohánět srnky a srnci jako na nějaké lesní dálnici. Při své cestě jsem jich napočítal celkem dvanáct.
Přibližně kilometr před cílem cesty se naučná stezka napojuje na modrou turistickou značku a společně nás dovádí k Chýnovské jeskyni. Ještě před ní se nezapomeňte zastavit u zdejších historických včelínů. V letní sezóně bych se ale nepřibližoval příliš blízko…
Kladivo zapadlé do úzké pukliny
U Chýnovské jeskyně naše dnešní putování končí. Ještě než se ale rozloučíme, musíme si něco o této unikátnosti povědět. Chýnovská jeskyně byla objevena v malém selském lomu na jižním svahu Pacovy hory. V létě roku 1863 zde skalník Vojtěch Rytíř při práci upustil kladivo, které zapadlo do rozsedliny ve skále. Aby nástroj našel, musel se protáhnout do úzké pukliny a překvapeně zjistil, že štěrbina se mění v širokou chodbu, která pokračuje do hloubky. Zda lamač své kladivo našel, se zpráva již nezmiňuje, ale jisté je, že objevil vchod do jeskyně, v té době největší v Čechách. Již několik dní po objevu kustodi Musea království Českého Antonín Frič a Jan Krejčí jeskyni zaměřili a zhotovili první mapu podzemních prostor.
Zpřístupnění zajistil místní rolník Rothbauer
Objevitelský sestup popisují takto: „První, kdo se dovnitř odvážili, byli: Jan Strnad, dozorce nad vápnem, pak skalníci Josef Janů a Jan Švehla. Svítíce si dračkami prošli všechny chodby jeskyně, a ponejprv jen po delším bloudění opět cestu nazpět nalezli. …Odvážnými sáhodlouhými kroky sestupovali jsme po obrovských čili čertových schodech, ohromných to balvanech se stropu spadlých a tu se již z dáli zatřpytila voda, odrážejíc paprsky pochodní a oznamujíc nám, že se na nejhlubším místě jeskyně nalézáme.“
Od roku 1865 začalo přičiněním rolníka Josefa Rothbauera zpřístupňování jeskyně. Ten prokopal usazeniny, do strmých úseků umístil žebříky a úpravou vchodu umožnil již roku 1868 prohlídku prvním návštěvníkům. Jeho vnuk Václav Rothbauer se zasloužil o velmi citlivé a romantické zpřístupnění zbudováním kamenných schodišť a můstků. Roku 1952 pak byla celá trasa elektrifikována.
Deset druhů netopýra
Jeskyně stále zachovává svůj historický ráz zpřístupnění a zůstává romantickou vycházkou do historie. Jeskyně je významným zimovištěm 10 druhů netopýrů žijících na území České republiky a v jeskyni trvale žije řada bezobratlých živočichů. V současné době je nejdéle veřejnosti zpřístupněnou jeskyní České republiky. Je také jako Národní kulturní památka zařazena do evropské sítě chráněných území soustavy NATURA 2000.
Tak teď už o jeskyni víte téměř vše, ale ještě je potřeba ji navštívit. Přímo u ní je parkoviště pro automobily, ale lepší je využít železniční dopravu. Ze stanice Chýnov se můžete vydat právě po naučné stezce nebo případně po modré značce, která začíná přímo u nádraží. K jeskyni dojdete zhruba po třech kilometrech. Krásný první jarní víkend přátelé a putování zdar!
Vložil: René Flášar