Romantický příběh Edušky a Hančí. Milovanou první dámu však manžel opustil předčasně. Tajnosti slavných
12.10.2018
Foto: výřez, repro / Xantypa
Popisek: Hana Benešová objektivem slavného fotografa Františka Drtikola. Obdivovaná první dáma dožila ve vile v Sezimově Ústí, kterou si manželé postavili spolu, pod ustavičným dohledem StB
Žádná z československých prvních dam nebyla tolik uctívaná jako manželka Edvarda Beneše Hana. O její nesmírné oblibě svědčí i to, že po ní bylo pojmenováno mnoho novorozených děvčátek. Jí samotné ale štěstí mít vlastní dítě dopřáno nebylo. O to více pečovala o svého muže, starala se o domácnost i o jeho zevnějšek a navíc mu neúnavně dělala osobní sekretářku. A i když šlo o velmi krásné manželství, mnohokrát čelilo těžkým okamžikům a zkouškám. Nejvíce však tuto noblesní ženu zdrtilo, když milovaný „Eduška“ předčasně zemřel.
Hana Benešová získala sympatie veřejnosti už jako reprezentativní manželka ministra zahraničí, jímž se stal Edvard Beneš po vzniku Československa. Vždy veřejnost okouzlovala nejen vytříbeným vkusem, srdečným chováním, ale také znalostí několika světových jazyků. Podle pamětníků se stala skutečnou ikonou, někteří lidé si ji natolik vážili, že před ní na ulici s úctou poklekli. A když jela tramvají, spolucestující prý povstali.
Dokonalá dáma
Jak už jsem v předchozím příspěvku zmínila, vztah mezi Hanou a Edvardem připomínal příběh z červené knihovny. Oba pocházeli z prostých rodin, ale díky šťastné shodě okolností se poprvé setkali v romantické Paříži (jako studenti slavné Sorbonny) a zde se také zasnoubili. V té době byli oba chudí (byť Hanu adoptovala bohatá teta) a Edvard před sebou Hanu varoval. Jenže ona neomylně tušila, že plachý a uzavřený mladík, který ji tolik zaujal, má dobře našlápnuto. A nemýlila se. Za pár let po skromné svatbě už byla manželkou uznávaného diplomata, posléze ministra zahraničí a nakonec i prezidenta. Své reprezentativní funkce se ujala s vrozeným talentem a i když se dodnes zmiňuje především to, že se velmi elegantně oblékala (a její nástupkyně na Hradě se jí marně snažily napodobovat), nejvíce respektu získala především díky tomu, jak se chovala. Podle autora jejího životopisu Petra Zídka neměla žádné špatné vlastnosti a soukromý život byl v souladu s tím, jak se prezentovala na veřejnosti. Karel Čapek ji charakterizoval jako dokonalou dámu, tichou, jemnou, krásnou, trpělivou a skromnou. A připomněl slova T. G. Masaryka, který se nechal slyšet, že bez Beneše bychom neměli svou republiku a bez paní Hany toho úžasného Beneše.
Hana Benešová v Olomouci, scan fotografie ze sbírky Michala Ziky
Eduška a Hančí
Jediným problémem klidného a harmonického manželství „Edušky“ a „Hančí“ se stala okolnost, že neměli děti. Hana několikrát potratila a přes opakované léčení v lázních už pak nemohla přijít do jiného stavu. Přiznala se, že ji velmi trápí vědomí, že svému muži nemůže dát dítě. Do jisté míry jim však potomka nahrazoval synovec Jiřík. O to více se pak věnovala práci, a jak už to u prvních dam bývá obvyklé, také charitě. Mimo jiné aktivity se stala i předsedkyní Československého červeného kříže. Nejtěžší chvíle jejího života nastaly po válce. Prezident Beneš měl vážné zdravotní potíže, které mu zhoršovala i složitá politická situace v zemi. Po únoru 1948 se rozhodl na svoji funkci podruhé abdikovat a krátce na to zemřel. Z korespondence Hany Benešové vyplývá, jak těžce se se smrtí svého muže vyrovnávala. V jednom z dopisů se dokonce přiznala, že bez něho neumí žít vlastní život.
Pod dohledem StB
Nakonec to ale s obvyklou noblesou dokázala. I když řada lidí po komunistickém převratu žádala, aby byl bývalé první dámě zabaven majetek, především vila v Sezimově Ústí, režim se k ní zachoval až překvapivě velkoryse. Měla k dispozici velký byt, řidiče, služku i komornou. Do konce života však zůstala pod dohledem Státní tajné bezpečnosti a respektovala, že se nebude nijak politicky angažovat. Jedinou výjimku učinila, když v roce 1969 kondolovala matce Jana Palacha. Hana Benešová zemřela v požehnaném věku 89 let. Svého milovaného muže přežila o víc než čtvrtstoletí.
Vložil: Adéla Hofmanová