Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Jiřina Jirásková, Podskalský a jejich vila v Malenicích: V koutě zahrady jsou hrobečky! Exkluzivně ze série Chalupáři stříbrného plátna

22.06.2014
Jiřina Jirásková, Podskalský a jejich vila v Malenicích: V koutě zahrady jsou hrobečky! Exkluzivně ze série Chalupáři stříbrného plátna

Autor: Renáta Novotná

Popisek: Jiřina Jirásková s buldočkem Emičkou na zahradě v Malenicích

UKÁZKA Nakladatelství Čas vydává zajímavou knihu, kterou napsal Radek Laudin. Jmenuje se Chalupáři stříbrného plátna (aneb Výlety k chatám a chalupám slavných českých herců) s podtitulem „tipy na výlety po celé ČR na místa, kde trávili odpočinek přední čeští herci 20. století“. Dnešní ukázka je o jihočeských Malenicích, kde si měli dům Jiřina Jirásková a Zdeněk Podskalský.

Rod režiséra Zdeňka Podskalského žije v Malenicích od sedmnáctého století. V posledních více než čtyřiceti letech jezdila do Pošumaví i herečka Jiřina Jirásková.

Malenická vila Marie stojí jen několik kroků od místní prodejny potravin u mostu přes řeku Volyňku. Postavili ji otec Zdeňka Podskalského a jeho bratr ještě předtím, než se tvůrce filmu Noc na Karlštejně narodil. Vila dostala jméno podle režisérovy babičky.

Rod Podskalských dříve žil v jednom malenickém statku, který je dnes opravený a sídlí v něm jiní majitelé. V rodině se tradovalo, že režisérův dědeček tento statek kdysi propil. Vila Marie tak byla vlastně postavena pro babičku jako náhrada.

Režisér filmu Světáci se u zalesněných vrchů v malebných Malenicích cítil jako doma. Když se ho někdo ptal, jestli pojede v sobotu na chalupu, odpovídal, že chalupu nemá. Do Malenic totiž jezdil jako domů.

Když začala v šedesátých letech jezdit s Podskalským do Malenic i jeho partnerka Jiřina Jirásková, byla vila obrostlá kopřivami. „Kromě kopřiv tam byly divoké maliny a mezi tím jedna zoufalá lilie. Rozhodla jsem se, že tu zahradu zvelebím. Byla to tvrdá práce a od Zdeňka jsem požadovala, aby mně někdy pomohl. Jednoho krásného dne, když jsem dodělávala oběd, Zdeněk najednou stanul ve dveřích kuchyně a řekl: ´Já tě upozorňuju, že na zahradě jsem nikdy nepracoval, nepracuju a pracovat nebudu! Na to jsme vždycky někoho měli!‘ Mně se zavařilo v hlavě, frajer jeden měšťáckej! Vypnula jsem elektrický sporák se slovy: ´Já tě upozorňuju, že jsem nikdy nevařila, nevařím a vařit nebudu!‘ Později jsem ale dostala hlad, ten oběd jsem dovařila, a tak u toho zůstalo. Zdeněk na té zahradě nechtěl pracovat a já ty obědy vařila. Později se mu začala zahrada velmi líbit,“ popsala před lety Jiřina Jirásková v Listech Strakonicka.

Malenické zahradě se věnovala hlavně v době normalizace, kdy nemohla třináct let před kameru ani před mikrofon. „Byla to léta našeho nejhezčího soužití. Zdeněk se choval fantasticky. Ve mně byl takový vzdor. Několikrát mi bylo nabízeno, že když své postoje ze šedesátých let odvolám, budu moci pracovat. Ale já jsem si řekla: Nikdy. Takže sedmdesátá léta bylo období, kdy jsem bývala často ve Zdeňkově domě v Malenicích. Vybudovala jsem tam v té době zahradu, která se dnes podobá parku. Udělala jsem ji celou včetně skalky, jezírka a poloantického atria. Taky jsem si opatřila odbornou literaturu a celou zimu šprtala, abych dohnala vše, co jsem nevěděla. Celý život jsem Zdeňkovi záviděla jeho hluboké přírodovědné znalosti,“ zavzpomínala herečka v MF DNES. V té době se naučila poznávat spoustu ptáků po hlase i podle letu. Přiznala však, že v mykologických znalostech byl pro ni Podskalský nedostižný.

Do malenické skalky si vsadila i deštěm smytá torza soch bez tváří, stejně jako japonskou pagodu. Sochy pocházely z pražského Faustova domu. „Při jeho přestavbě odvážely náklaďáky shazovaná torza kdovíkam, snad na skládku. Nedalo mi to a šla jsem do Muzea hlavního města Prahy, zeptat se, jestli jim patří, že bychom o některá z nich měli zájem, a oni řekli, že beze všeho, jen si je musíme sami odvézt. To jsme udělali, a myslím, že se u nás na zahradě docela zabydlela. Jednomu jsme vždycky říkali Mozart a druhému Rembrandt,“ vysvětlila jednou v Právu. Na zahradě též pohřbila své oblíbené francouzské buldočky.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace