Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Humpolácké, neflexibilní, ale jediné možné, říká komentátor. Zvýšení minimální mzdy v Česku potřebujeme jak prase drbání, dodává i s pádnými argumenty

27.09.2017
Humpolácké, neflexibilní, ale jediné možné, říká komentátor. Zvýšení minimální mzdy v Česku potřebujeme jak prase drbání, dodává i s pádnými argumenty

Autor: A2larm.cz / repro

Popisek: Drůbežárna ve Vodňanech, zde také Saša Uhlová v rámci svého unikátního žurnalistického experimentu pracovala

Saša Uhlová ve spolupráci s magazínem A2larm se rozhodla strávit půl roku v několika z nejpohrdanějších a nejmizerněji placených zaměstnáních v České republice. Své zkušenosti sepsala do několika článků pod souhrným názvem Hrdinové kapitalistické práce, chystá vydání knihy a připravuje dokumentární film, který se bude točit právě kolem finančně a lidsky nejponižujících prací.

V internetovém magazínu Britské listy se nad tématem zamýšlí Jiří Hlavenka a poukazuje na několik zajímavých fenoménů, které reportáže Saši Uhlové provázely a provázejí. Udivuje ho, že mnozí komentátoři, kteří se texty Saši Uhlové zabývali, s překvapením zjistili, že někdo pracuje za mizerných 13 000,- hrubého měsíčně. Jiří Hlavenka si myslí, že to komentátoři tak nějak tuší, ale vytěsňují, aby se chudobou jako takovou nemuseli zabývat. 

To jste spadli z Měsíce?

Zajímavá byla úvaha Jiřího Hlavenky o překvapení komentátorů nad tím, že se v České republice porušují pracovní zákony, jak vyplývá z reportáží Saši Uhlové. „To kolegové diskutující spadli z Měsíce, že nevědí, že zákony týkající se práce se u nás porušovaly vždy, že už za bolševika byly jen cárem papíru?“ Píše Hlavenka a dodává, že se pracovní zákony porušují stále, protože to je pro zaměstnavatele prostě výhodné a zaměstnanci mlčí, smíří se s tím. 

Pracujeme za h*vno, ale humor neztratíme

Sám Hlavenka považuje za překvapení to, že se zaměstnanci s velmi špatnými podmínkami smířili. A jako by otrocky svůj osud přijali. Obdivuje až šibeniční humor, kterým opepřují ztrátu vlastní svobody. Přitom odměnou jim je jen almužna, za kterou by málokdo chtěl vůbec vstát z postele. Poukazuje na to, jak spolu kolektiv drží: „Jak silným faktorem je kolektiv, který při té bídě drží pohromadě a pomáhá si. A jak nemilosrdně toho zaměstnavatelé - kterými je často i instituce placená z veřejných peněz, jako je fakultní špitál – využívají.“ 

Fachmani, kteří makají a za málo

Hlavenka popisuje diskusi, kterou sám v nedávné době zažil s několika lidmi, tzv. fachmany, lidmi, kteří do práce dají kus duše. A jejichž výdělky jsou sice o něco lepší, než v popisovaných pozicích Saši Uhlové, ale pracovní podmínky jsou mnohdy o dost horší. V diskusi se Hlavenka dozvěděl, že kdyby fachmani se špatnou prací sekli, mají hned za rohem další, placenou o 30 až 40 % lépe. Ale neseknou s ní. 

To komentuje Jiří Hlavenka: „Nerozumím tomu. Zapadá to ale dobře jako dolní díl skládačky, když si vzpomenu na pár let starou diskusi s jedním významným německým zaměstnavatelem, který tu má továrnu a Čechy si nesmírně chválí - šikovní, pracovití, ukáznění - to jinde v Evropě nenajdu, dodával. Reportáž Saši Uhlové dodává dalších několik slov, které ovšem on už v rozhovoru se mnou neřekl.“ 

Ve Švýcarsku minimální mzda není

Na výše řečené reaguje Jiří Hlavenka poukázáním na minimální mzdu. Konstatuje, že například ve Švýcarsku není potřeba minimální mzda stanovená zákonem. Protože oborové organizace, které sdružují zaměstnavatele do skupin, se dohodly na minimálních mzdách i bez asistence zákonů. A samozřejmě i bez potřeby své zaměstnance vydřít až na kost tím, že jim dají mzdu výsměšnou a ponižující. A ve Švýcarsku to funguje. 

U nás minimální mzda být musí a musí plošně a postupně růst

Hlavenka konstatuje, že ve Švýcarsku zaměstnavatelé přemýšlejí jinak. Nechtějí získat konkurenční výhodu tím, že budou shánět zaměstnance, kterým budou moci zaplatit co nejméně. Přemýšlejí jinak. Hledají kvalitu, inovace, spolehlivost. Nebo kombinaci toho všeho. A v tom se snaží prosadit jako lepší nad konkurencí. „Samozřejmě, jak už bylo vícekrát řečeno, následovat švýcarský model bychom mohli tehdy, kdyby u nás žil dostatek Švýcarů, tedy asi tak 10 miliónů. Pokud ne, je plošné a postupné (!) zvyšování minimální mzdy prostředkem sice trochu humpoláckým, neflexibilním, s možnými některými negativními efekty zejména v případě silné ekonomické krize, ale zřejmě nic rozumnějšího se u nás nyní dělat nejde. Do sofistikovaných a vycizelovaných řešení jsme ještě nedorostli; časem to ale přijde,“ uzavírá svůj text Hlavenka.

 

 

Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .

Vložil: Štěpán Cháb

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace