Ze zaniklé obce k vypálenému loupeživému hradu. Český poutník
11.05.2019
Foto: René Flášar
Popisek: Tak skončila dříve žádaná tvrz Hus
FOTOGALERIE Na dnešní výšlap se vydáme do romantického údolí říčky Blanice na Prachaticku. Podíváme se na pietně obnovený hřbitov, který jediný přežil zánik vesnice Cudrovice, vyšplháme ke zřícenině hradu v němž řádili loupeživí rytíři a potěšíme se úchvatnými pohledy na šumavskou krajinu.
Náš asi šestikilometrový výlet startujeme na malém parkovišti u bývalé obce Cudrovice. Po modré turistické značce se vydáváme do údolí řeky Blanice, která ve zdejší krajině vytváří úchvatná zákoutí, která vypadají jako vystřižená z dokumentů o kanadské divočině.
Pomalu, ale jistě směřujeme k hlavnímu bodu naší cesty, ke zřícenině hradu Hus. Cesta vede hustým lesem, nejprve po širší cestě a poté po vyšlapané pěšině s kameny a kořeny. Míjíme i několik jeskyní, vstup do nich je ovšem zatarasen kovovými mřížemi.
Hrad, který doplatil na své obyvatele
Po chvíli se před námi objevuje kovový most přes Blanici a poté už na nás čeká prudké stoupání k hradní zřícenině. Občas klopýtneme o nějaký kořen a strmé pohledy do údolí řeky postupně začínají nahánět husí kůži. Cesta proto rozhodně není vhodná pro kola ani hodně malé děti.
Povolení k výstavbě hradu získali v roce 1341 od krále Jana Lucemburského bratři Jenčík, Vavřinec, Herbort a Pešek z Janovic. Jednou z podmínek bylo, že se hrad stane královským manstvím a bude vždy otevřen králi v boji proti nepřátelům. V roce 1359 na základě potvrzení Karlem IV. se panství s hradem Hus stalo vlastnictvím Peška z Janovic. Po roce 1363 páni z Janovic z tohoto kraje odešli a hrad se stal nejspíš majetkem krále. Pozdějšími držiteli či správci hradu byli například Zikmund Huler z Orlíka, Oneš z Orlíka a Vožice, Mikuláš z Pístného, Jan z Mikulovic nebo Jan Smilka z Křemže, za jehož éry byl hrad využíván jako základna k loupeživým válkám. Po Smilkově smrti v roce 1439 osazenstvo hradu v loupení pokračovalo pod vedením Habarta Lopaty z Hrádku. V roce 1441 byl hrad půl roku obléhán, dobyt, vypálen a pobořen.
Nebezpečí číhá v okolí hradu i dnes
Dnes z hradu zůstalo několik kousků kamenných zdí. Pohledy do údolí k říčce Blanici jsou potěchou pro romantickou duši, zároveň ale nahánějí strach. Stačí jeden chybný krok a člověk už se na žádný jiný výlet nepodívá. Přímo u zdi zříceniny je náhrobek s připomínkou jedné takovéto smutné události.
Opouštíme zříceninu a modrá značka nás lesem přivádí ke Kouzelné studánce. Vody z ní v současnosti mnoho neteče, takže těžko zjistit, zda zdejší tekutina je opravdu natolik zázračná. Třeba někdy příště…
Rašelinový rybník
V další části cesty se dostáváme ke Křišťanovickému rybníku s příjemně rašelinovou vodou. Rybník se svými 17 hektary je oblíbeným koupalištěm a místem pro trávení dovolené pod stanem. Je vhodný pro koupání i plavbu na lodičce, kterou si můžete zapůjčit. V sezóně je k dispozici travnatá pláž s molem, občerstvení i menší autokemp.
Osady u Zlaté stezky
Od rybníka zamíříme k samotným Křišťanovicím, kde se napojíme na Zlatou stezku, která v minulosti vedla z Pasova do dnešních Starých Prachatic. K ochraně této i souběžných cest byla postavena řada hradů a hrádků, mezi nimi například i Kašperk, Kunžvart, Stožec, nebo námi navštívený Hus. Kolem cest vznikla také řada osad a měst. Z nich si vybojovaly rozhodující význam biskupské město Pasov na německé a nově vzniklé město Prachatice na české straně. Zvláště Prachatice byly se Zlatou stezkou spjaty doslova bytostně a díky ní se postupně domohly postavení jednoho z nejvýznamnějších českých měst.
Všechno se v prach promění…
Po zlaté stezce přicházíme kolem zaniklého Blanického mlýna zpět k bývalé obci Cudrovice. Ta byla, ostatně jako mnoho jiných šumavských vesnic, zbořena v roce 1956. První zmínka o obci pochází z roku 1456. V roce 1910 měla ještě 20 domů, ve kterých žilo 140 německých obyvatel. Byl zde kostel Zvěstování Panny Marie se třemi zvony, postavený v letech1849-1850. Do dnešních dnů se dochoval ale pouze malý hřbitov, u něhož naše dnešní výletování tak trochu symbolicky končí. Ze všeho bohatství, které Cudrovice měly, nezbylo zhola nic, jen ten hřbitůvek. A stejně tak dopadneme i my. Jednoho dne nebudeme vlastnit nic a zbude z nás jen troška prachu. Krásné jarní dny a nepropadejte depresím…
Vložil: René Flášar