Putování k zaniklým osadám. Pěkná na Šumavě; vstup povolen jen o víkendu. Český poutník
21.10.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Osada Pěkná
FOTOGALERIE Malebná krajina, vojenský prostor, zapomenuté vesnice… Vítejte na putování okolím vesnice Pěkná na Šumavě. Na dnešní výlet je dobré se vydat o víkendu nebo ve dnech státního svátku, trasa totiž částečně vede okrajem vojenského prostoru a ve všední den je do těchto míst vstup zapovězen. Zakázanou část vedoucí přes vojenské území lze sice obejít po okolních loukách a lesích, terén je zde ale špatně přístupný, proto je opravdu lepší počkat na víkend.
Z vlaku vystupuji na zastávce Pěkná a po žluté turistické značce se vydávám k vesnici, podle které je zastávka pojmenovaná. Do vsi je to odsud asi dva kilometry. Procházím po starších mostech a po chvíli stojím na místě dobře známém vodákům. Tady u Pěkné končí úsek, který je možné splavovat pouze s povolenkou.
Pamětní deska připomíná zdejší historii
Dominantou osady Pěkná, která spadá pod městečko Nová Pec, je kostel svaté Anny. Postaven byl v letech 1788-91 v klasicistním stylu. Jde o obdélný jednolodní kostel s užším presbytářem a trojbokým závěrem. K jihozápadnímu průčelí kostela byla v roce 1903 přistavěna věž s krytým přístupovým schodištěm. Na zdi kostela je pamětní deska, která připomíná osudy zdejší vesnice, do kterých krutě zasáhla válka a následné vystěhování německých obyvatel.
Od kostela je to k vojenskému prostoru přibližně půl kilometru. Dnes je ale neděle, tak můžu klidně dál. Procházím opuštěnou krajinou a přemýšlím o tom, jak se zde lidem dřív žilo. Jednoduché to asi neměli.
Zaniklá stavení připomíná jen nádobí
Procházím pod vrcholem Korunáč a žlutá značka mě směřuje k bývalým Jodlovým chalupám. V místech, kde na začátku minulého století stávalo kolem dvanácti chalup, dnes zbylo jen pár dožívajících ovocných stromů a dvě výklenkové kapličky. Že zde kdysi žili lidé naznačují kamenné terasy, které oddělovaly jednotlivé pozemky. Na několika místech je vidět také staré nádobí, které přežilo likvidaci osady. Krajina není ale úplně bez „lidské nohy.“ Kousek výš nad bývalými Jodlovými chalupami stojí tři nová stavení.
Žlutá značka mě přivádí až do bývalé osady Horní Sněžná a k Doupné hoře. Tady „přeskakuji“ na zelenou, kterou po pár desítkách metrů opouštím a lesními cestami směřuji do Volar, kde mé dnešní putování končí. Pokud nechcete bloudit po lesních cestách, můžete do Volat dojít i po zmiňované zelené značce, jen si ještě trochu zajdete. Přežijte ve zdraví blížící se sychravé dny a vašemu putování zdar!
Vložil: René Flášar