Zapomenuté nádraží znovu ožívá. Putování do Černého Kříže. Český poutník
22.09.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Budova nádraží
FOTOGALERIE V posledním letním putování vás vezmu na výlet do šumavské osady Černý Kříž. Osada je tvořena pěti staveními, černým křížem, podle kterého dostala svůj název, mostem přes studenou Vltavu a především železniční stanicí, která je největší zdejší stavbou. V letošním roce navíc usiluje o titul nejkrásnějšího nádraží České republiky.
Samotná osada Černý Kříž nemá příliš dlouhou historii, do roku 1910 zde stála jen hájenka, kterou několik generací obhospodařovala rodina Paleczků. Když pak byly v roce 1910 železniční tratě budějovicko-želnavská a čičenicko-volarská prodlouženy a přes Nové Údolí spojily Čechy s Bavorskem, setkaly se tehdy právě v místě dnes nazývaném Černý Kříž. A protože ono místo neneslo v té době žádné místní jméno, dostala nově postavená železniční stanice, vklíněná mezi Hraniční hvozd a Mrtvý luh, úřední název podle vysokého kříže temné barvy, který stál na břehu řeky Vltavy. Cestující tehdy vysedali ve stanici U černého kříže. V roce 1924 byl název nádraží změněn na „Černý Kříž“.
Vlaky s pohnutým osudem
Historii nádražní budovy a celé tratě se nejvíce věnuje výpravčí z nedalekých Volar Roman Kozák. O zdejších osadách už sepsal řadu článků a knížek. Právě z nich se dozvídám, že staniční budova byla stavěna podle projektu z roku 1892, který byl v té době používán při stavbě místních drah po celých Čechách.
Ve třicátých letech minulého století byl na nádraží čilý ruch, fungoval zde nepřetržitý provoz. Do Černého kříže začaly zajížděly v té době i rychlíky. Bohužel tudy projížděly i vlaky s pohnutým osudem. „Šlo například o transport uprchlíků z Uher, kteří zde byli v červnu 1945 zastaveni pouhých 8 kilometrů od bavorských hranic, aby se 24. července vydali na zpáteční cestu.
Zajímavostí je 510 vagónů se senem, vypravených z tohoto nádraží za výjimečného sucha v roce 1947 na pomoc strádajícímu vnitrozemí,“ píše Roman Kozák v jednom ze svých textů. Těžké časy přišly do Černého Kříže znovu po roce 1948, kdy se stanice ocitla v hraničním pásmu. Rokem 1951 provoz na Černém Kříži upadá postupně natolik, že v Novém Údolí je trať přerušena a po 25 letech mizí hned 18 kilometrů kolejí na bavorské straně.
Do Stožce pod dohledem pohraničníků…
Železniční trať z Černého Kříže do Nového Údolí zůstala sice zachována, ale osobní vlaky od 70. let končily jízdu nuceně ve Stožci, za nímž byla trať přehrazena vraty a zatarasena výkolejkou, a do Nového Údolí jezdily jen kontrolované manipulační vlaky se dřevem. Provoz osobních vlaků do Nového Údolí byl na české straně znovu obnoven 30. června 1990.
Nádražní budovu v Černém Kříži ale lepší osud dlouho nečekal. Na chvíli zde sice vznikla znovu výdejna jízdenek, a dokonce i pohádková kancelář. S postupnou modernizací provozu na železnici začal ale opět význam stanice upadat. Posledních osm let byla už zcela opuštěná. Svůj domov zde ale našly černé kočky, které se staly legendou a jezdí za nimi lidé z blízkého i dalekého okolí.
Nádraží znovu ožívá
Letos na jaře se dočkal znovuvzkříšení i život na nádražní budově. V prostorách bývalé čekárny otevřel spolek Na návštěvě malé turistické muzeum s občerstvením. Razantně se tak po letech opět proměnil vzhled stanice. Na oknech i perónu se objevily květiny, odpočívajícím turistům i cestujícím čekajícím na svůj vlak jsou k dispozici stoly s lavicemi a křesly. Volnou chvíli si všichni mohou zpestřit hraním různých společenských her nebo četbou knih a časopisů.
Proměnu nádraží nenechali jeho návštěvníci bez odezvy, a tak se stalo, že se v letošním roce železniční stanice Černý Kříž dostala až do finále soutěže o nejkrásnější nádraží České republiky. Pokud byste chtěli nádraží v Černém Kříži podpořit, hlasovat můžete na webové stránce ankety. Jak život na Černém Kříži nyní vypadá zjistíte na facebookové stránce nádraží.
Vložil: René Flášar