Lyžařka o zrazené lásce: Byl mi nevěrný, přiznala Kateřina Neumannová o exmanželovi, otci své dcery Jindrovi. Že ji dostal do monstrózního finančního průšvihu, o tom mluví také

Foto: Facebook

Popisek: Kateřina Neumannová žije v Praze anebo na šumavském Zadově

Bývalá česká běžkyně na lyžích, olympijská vítězka a mistryně světa v běhu na lyžích si zažila snad všechno. Byla miláčkem národa i vyvrhelem, to když Mistrovství světa v Liberci skončilo stamilionovými dluhy. V té chvíli ji navíc opustil manžel a otec malé dcery. Jenže Kateřina Neumannová není zvyklá se vzdávat. Ne nadarmo má na kontě 5 olympijských medailí.

Naštěstí je ze sportu zvyklá být sama za sebe. „Sport mě naučil vyhrávat i prohrávat. Chci být nejlepší, umím ale přijmout i porážky,“ říká Kateřina v rozhovoru pro OnaDnes. Přitom to chvíli vypadalo, že se sportem má utrum. „Stala jsem se jako školou povinná mistryní republiky v kanoistice a prodělala formální zdravotní testy, které odhalily růstové onemocnění páteře. Přišel krutý verdikt od lékařů: Sportuj si pro radost, hodně plav, hodně cvič, ale na vrcholový sport zapomeň! A mně se zhroutil svět,“ popisuje.

Běžky jsem zkusila z legrace

Jenže  se s definitivem odmítala smířit. „Nemohla jsem, sport byl pro mě život. Začala jsem různě sportovat, dělala jsem rekreačně kde co, včetně běžek, které měli rádi naši a brácha. Z legrace jsem si zkusila pár závodů na Šumavě. Na Zadově tehdy sídlilo středisko vrcholového sportu a já za jeho svěřenkyněmi zůstávala jen o pár vteřin. A to nezůstalo bez odezvy. Všiml si mě můj pozdější trenér Standa Frühauf a já se po roční pauze nevracela už ke kanoistice, nýbrž na lyže,“ popisuje, jak se dostala ke sportu, který ji později proslavil.

Pro samý sport nebyl čas na lásku

A také ji vzal dětství a mládí. Čas nebyl ani na randění. „I v tomhle jsem měla jasno. Nikdy bych nešla na rande místo tréninku. Kvůli mé zabejčenosti neměly vztahy moc šanci. Bylo to vždycky jen na chvíli. Žádná vážná známost. Nebylo kdy. Když jsem začala kolem maturity tvrdě trénovat na lyžích, bydlela jsem na Šumavě v penzionu, trenér tam jen přišel a odešel, a já tam jinak byla sama. Věděla jsem, že to jinak nejde, ale bylo to občas smutné. Holt vždycky je něco za něco,“ říká vyrovnaně.

Manžel, dítě, konec kariéry

První její velkou láskou byl vlastně až manžel, manažer Josef Jindra, se kterým má dceru Lucii. Když byly dceři dva roky, přestala se sportem. „Skončila jsem přesně v okamžiku, kdy jsem skončit chtěla. Byla jsem dobrá, pak se mi narodila Lucka, pak jsem získala nejvyšší trofeje. Když jsem vyhrála olympiádu, bylo jasný, že nikdy už nebudu lepší a slavnější. Bylo mi 33 let a našla jsem motivaci pokračovat ještě rok. Po olympiádě v Turíně jsem následující zimu vyhrála mistrovství světa v Japonsku a skončila.“

A dojezd

Jaký byl dojezd? „Byl to relativně příjemný náběh do reality. Náraz přišel až s Libercem. Zamávalo to se mnou. Pracovně, vztahově, lidsky. Já zůstala stejná, ale okolo mě se hodně změnilo. Můj život byl najednou úplně jiný,“ popisuje chvíle, kdy vyšlo najevo, že lidé okolo ní ji a její jméno jen využili a že teď je místo s medailemi spjato s monstrózními dluhy. A navíc se jí rozpadl vztah.

Stamilionové dluhy a konec vztahu

V důsledku libereckých událostí vzal za své vztah s otcem Lucky a mužem, který ji k funkci ve výboru přivedl. „Lépe řečeno, tyhle události urychlily to, co by se stejně stalo. Byla asi otázka času, kdy vše praskne a náš vztah nevydrží. Manžel mi byl nevěrný. Asi nikdo netouží po tom, aby se rozpadl vztah, ve kterém je dítě. Šok to byl,“ přiznává Kateřina.

Naše životy se nepotkávaly

Už proto, že skončil asi první vážný vztah, který měla. „Mnoho let jsem trénovala a žila spíš sama a najednou se objevil někdo, kdo mě vzal na víno, na dovolenou a otevřel mi prostor, který jsem do té doby neměla možnost zažívat. Bylo to hrozně fajn, ale stále to nebyl reálný, dennodenní život. Já jezdila po světě trénovat a závodit, on měl svoji práci a taky pořád cestoval. A najednou byla Lucka a já po ukončení kariéry myslela, že začnu žít normálně. Místo toho jsem zjistila, že se naše životy moc nepotkávají a já pořád na něco čekám,“ vysvětluje běžkařka.

Ukončila to nevěra

A pak přišla nevěra. Zjistila to prý náhodou. „Když jsem sportovala, byla jsem zahleděná sama do sebe a navíc jsem nikdy nebyla ten typ, který by někde něco zjišťoval a po něčem pátral. I když podezření jsem možná měla, podívám-li se čestně zpět,“ připouští. „Chvíli jsem ještě doufala, že se stane zázrak. Brzy jsem ale zjistila, že vztah vrátit nejde a už je potřeba spoléhat se na sebe. Bylo to těžký. Protože zrovna v tom období po Liberci, kdy jsem byla ze všech stran bombardovaná, jsem víc než kdy jindy potřebovala oporu doma.“

Sešup absolvovala sama

Na sešup z přízně davů zůstala sama. A bylo to těžké. „Nejdřív si musíte odžít fázi, kdy vás nebaví vůbec nic. To je nejhorší období, kdy nemáte radost vůbec z ničeho. Blbě spíte, zhubnete. Pak to odezní a po pár měsících nastává další, radostnější fáze. Odžít si to se vším všudy je ale otázka několika roků.“

Neměla ani vlastní telefon

Spálila prý za sebou všechny mosty. „A vzhledem k tomu, že jsem s partnerem měla dohromady pracovní zázemí jeho firmy, kancelář, účetnictví a další věci, nezbývalo nic jiného. Jenomže já dřív nic z toho neřešila. Neměla jsem svoje webové stránky, svoje auto, telefon, nic. Postupně jsem to musela dát všechno do pořádku. Proto jsem taky měla obrovskou radost, když jsem si pořídila svoje první vlastní auto. Byla jsem na sebe pyšná. Bylo to i dost motivující období,“ tvrdí dnes.

Krize z ní udělala babu

Prý jí přineslo i to, že o sebe víc dbá a je víc ženská. „I když stále je mi v mužském světě nejlíp. Nebráním se ale tomu nechat se hýčkat. Ať už je to kosmetika, dobrý kadeřník, pár hadříků, jiný styl oblékání. Roky jsem žila v tom, že jsem oblečení dostávala a nemohla si ho vybírat. Už jsem těch tepláků a tašek měla dost. Je mi dobře, když mě někdo pochválí, že mi to sluší. A protože v podpatcích trpím, bývají boty mojí finančně náročnou položkou - musím si kupovat měkké a drahé,“ líčí.

Peníze? Nemám

Finančně zajištěná prý není. „Nedělala jsem sport, který by to dokázal. Ale tak je na tom většina sportovců. Ano, vstupovala jsem do normálního života s tím, že jsem si nemusela brát hypotéku na byt. Jenomže abych se měla dobře, musím hodně makat a chytat příležitosti, které mi život přináší.“

Na běžky prý občas vyrazí rekreačně, na milované Šumavě. Spoluběžkaři ji prý poznávají a jí to těší. „A nejvíc mě, v dobrém slova smyslu, deptají rychlí turisti, kteří se za mě zavěsí ve stopě, já jim chci ujet, ale už na to moc nemám a pak musím, neviděna, hluboce oddechovat za stromem,“ směje se Kateřina. Prý si momentálně vystačí sama s dcerou a psem, další lásku už nehledá. I když, kdo ví… 

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.           

Vložil: Dáša Vrchotová