Na Šumavu se po staletích vrací nádherná šelma, bát se jí ale nemusíme. Navíc pozor - zabití vlka je trestné

Foto: Česká krajina

Popisek: Vlk obecný na záběru fotopasti na Šumavě

Vlka, pohybujícího se po Šumavě, zachytily fotopasti například na Železnorudsku, ale i na Lipensku nebo v Novohradských horách. Několik fotografií skrývaly přístroje, umístěné v centrální části Šumavy. Za celý rok 2015 odborníci evidovali více než pět takových nepřímých pozorování, což je nejvíc za celou dobu, co Správa Národního parku Šumava využívá pro pozorování fotopasti.

„V současnosti využíváme v terénu více fotopastí, než tomu bylo, dejme tomu, před deseti lety a díky tomu máme více hmatatelných dokladů o výskytu vlka. Zatím rozhodně nelze hovořit o smečce, či dokonce nějaké stabilní populaci, ani rozmnožování nebylo potvrzeno, nicméně zdá se, že jejich přítomnost je stále častější,“ vysvětluje zoolog Správy Národního parku Šumava Luděk Bufka. „Vlci dokážou za den ujít desítky kilometrů. Je tedy možné, že stejný jedinec prošel za dva nebo tři dny kolem několika fotopastí, od sebe vzdálených více než sto kilometrů. Spolehlivě tak můžeme tvrdit, že se na Šumavě pohybuje maximálně několik jedinců vlka,“ dodává.

S největší pravděpodobností se jedná o zvířata původem z tzv. evropské nížinné populace, která se z Pobaltí a východní Evropy již v minulosti rozšířila do Polska, severního a východního Německa, a odtud dál migrují vlci na jih a západ. Jejich rozšiřování jen potvrzuje zlepšování stavu ochrany přírody, a to nejen v chráněných územích. „Vlk je velmi adaptabilní. Dokáže se do značné míry přizpůsobit i lidmi osídlené krajině a není primárně vázán na divoké území. Přesto se nám ale poslední dobou ukazuje, že se bezzásahová prostředí stávají jádrovými územími vlků. Šumava tak v budoucnu může v jejich výskytu hrát zásadní roli,“ vysvětluje Luděk Bufka.

Lidé se ale vlka nemusí obávat. Je to velmi plachý tvor, který se kontaktu s lidmi straní. Navíc Šumava nabízí dostatečnou potravní nabídku pro tyto šelmy v podobě jelení zvěře, a tak by nemělo docházet k nějakému častému napadání hospodářských zvířat. „Mám z toho trendu velkou radost. Potvrzuje, že Šumava jde správným směrem a ochrana přírody má smysl. Této šelmy se opravdu nemusíme bát. Pohádka o Červené Karkulce je jen pohádka, která má za úkol pobavit i postrašit děti. Vlk není hloupé zvíře, naopak, je natolik chytrý, aby se člověku vyhnul. Málokdo ví, že se tu vlci pohybují už od 80. let a nikomu neublížili,“ říká ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.

„Jsem přesvědčený, že se v nejbližších letech, třeba do pěti, maximálně deseti let, vlčí smečka na Šumavě usídlí. Záleží ale jen na nás, jestli jim ten prostor pro život dáme a nebudeme je likvidovat, jako tomu bylo ještě v nedávné minulosti. Věřím ale, že lidské myšlení a vědění se už posunulo dál,“zakončuje Pavel Hubený.

Čím se liší vlk od ovčáka

Vlk obecný je největší psovitá šelma, průměrná hmotnost dospělého jedince dosahuje 30 až 40 kilogramů. Na první pohled se podobá psímu plemenu německého ovčáka. Na rozdíl od něj má ale výrazně širší hlavu, špičatější čumák, šikměji postavené oči a menší trojúhelníkové uši. V českých zemích byl vlk pronásledován a loven už od středověku, přechodné navýšení populace vlka v Česku bylo zaznamenáno pouze v období třicetileté války, pak jeho stavy rapidně klesaly. Na Šumavě byli poslední jedinci uloveni mezi lety 1891 až 1894. V současné době patří vlk mezi chráněné živočichy a jeho lov je trestný.

Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .

Vložil: Redaktor KL