Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
S cestovatelem Milošem Beranem

S cestovatelem Milošem Beranem

... do Číny a dál, za exotikou. Trocha povídání a nádherné fotky

Fejeton Jiřího Macků

Fejeton Jiřího Macků

Každou neděli něco trošinku hlubšího k zamyšlení od doyena redakce

Koronavirus ´2020

Koronavirus ´2020

Vše o pandemii, která pokračuje i v roce 2021

Glosy Iva Fencla

Glosy Iva Fencla

Ze Starého Plzence až na kraj světa

TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

VIP skandály a aférky

VIP skandály a aférky

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Knižní recenze

Knižní recenze

Exkluzivní recenze o literatuře vážné, stejně tak i o detektivkách a jiných lehčích žánrech

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Máma onemocněla rakovinou a její malý syn začal malovat. Výstava ve Sladovně má vernisáž v úterý

07.01.2014
Máma onemocněla rakovinou a její malý syn začal malovat. Výstava ve Sladovně má vernisáž v úterý

Foto: Archiv

Popisek: Synočáry

FOTOGALERIE Výstava „Adam a Iva - SYNOČÁRY", jejíž vernisáž proběhne 7. ledna v 17.00 v Malé galerii písecké Sladovny, má zajímavou, až srdceryvnou historii. Je dokonce už čtvrtá v pořadí, ta předchozí se konala vloni na přelomu listopadu a prosince v galerii Vyšehrad na pražském Vyšehradě…

A nyní k samotnému příběhu, který vypráví sama malířka Iva Petrová z Písku, která v březnu oslaví již 51 let a má dvě již dospělé děti. Zmíněný Adámek, narozený v roce 2002, je její „pozdní" dítě, s nímž žije sama...  

„Nuže, idea začít zpracovávat abstraktní obrázky malého syna se zrodila v mé hlavě před nastoupením náročné léčby mého onkologického onemocnění. Jednalo se o autologní transplantaci kostní dřeně a v pořadí šlo o již druhou terapii v historii mé chronické choroby, jejímž projevům čelím doposud.

Začal v pěti letech

Psal se rok 2009 a tou dobou jsem měla již nashromážděnou pěknou řádku Adamových mimořádně komponovaných kreseb, s jejichž vytvářením začal v pěti letech - v roce, kdy jsem onemocněla poprvé. V čase jejich vzniku jsem nad nimi dokázala jen kroutit hlavou, vybarvovat si je (neboť on sám pracoval většinou  jen s tužkou nebo jednobarevným fixem) a konzultovat jejich neobvyklost s kamarády výtvarníky a psychology. Shodovali jsme se všichni na jediném - to, co máme před sebou, není běžné pro dětský způsob výtvarné reflexe světa... A to bylo tak všechno, co se s tím dalo dělat.  Přičteme-li, že kresby se rodily pod rukama dítěte, které nemá žádné výtvarné ambice a jehož jedinou prioritou je fotbal, máme zde skutečnost nadmíru zajímavou...

Krátce před mým nástupem na náročnou léčbu, doprovázenou nezbytnou porcí strachu o vlastní život, jsem se rozhodla, že pokud se v pořádku navrátím domů, nakoupím si plátna a začnu Adamovy kresby transformovat do barev na velké plochy. Jsem  profesí restaurátorka zejména závěsných obrazů a vlastním vybavený ateliér a tak od myšlenky nebylo k realizaci daleko.

Na počátku bylo malování terapií

Na jaře roku 2010, po celkovém zotavení jsem počala uvádět v život, co jsem si předem umanula a postupně jsem nalézala takovou radost a potěšení z tohoto počínání, že slovy se to vypovědět nedá. Původní záměr byl jen a jen malovat a sytit si tak své dny. Vytvořit si mechanismus zapomnění na diagnózu, u níž stojí nevyléčitelná. Pokusit se o vytvoření vlastní terapie, jakési léčebné kůry...

Časem mi docházelo, že malování Adámkových kompozic má pro mne obrovskou sílu, nečekanou, nebojím se říci až spirituální... A tak jsem pochopila, že Adam mi ty kresby DAL (nevím, od koho je „dostal" on, ale najisto vím, že mně je daroval a beze slov mne tak vybídl, abych malovala a uzdravovala se silou oněch obrazců a tvarů, do nichž s takovou blažeností vkládám barvy).

Již čtvrtá výstava rodinného dua

Píši sice  o původním záměru jen a jen malovat a nic víc, ale jednoho dne viděl počátek mé tvorby pan Ivo Kořán, historik umění a natolik mne podpořil v mém konání a inspiroval i k vystavování, že nakonec už roky vzniká cyklus, který neustále narůstá a chystá se na další představení veřejnosti. Nastávající výstava bude obsahovat 27 pláten, z nichž deset je již prodaných a budou zapůjčena majiteli. Těší mne, že zájemci o moje obrazy  (a to by mne na začátku ani ve snu nenapadlo, že bych mohla svá díla prodávat ) pociťují právě onu sílu z nich, která je pro mne tak životadárná a která, jak doufám, může mít a má působnost větší než jen na samého autora, tedy na mne.“


Text, který k první výstavě v Prácheňském muzeu v Písku v srpnu 2011 napsal historik umění Ivo Kořán.

Životem zasuté vidiny dětství prozařují obrazy jen vzácně – mohou jim dát svrchovanou lehkost pousmání – tak u švýcarského Paula Kleea – ale mohou je vrátit i k tváři Medusy. Obojí tehdy, je-li umělec ponechán sám sobě.    

Výstava ukazuje vazbu docela zvláštní, s níž se dosud nikdo z nás nesetkal – vazbu psyché syna a matky. Asi zbytečně bychom se pokoušeli dešifrovat tvary chlapcových kreseb a stejně liché by byly upomínky na paralely v umění rustikálním i v obrazech slavných surrealistů. Tady jde zjevně nikoli o vyjádření tvaru, nýbrž o pohyb vnitřního dění.     

Kresby jsou pozdravem, oslovením, výrazem vztahu, projevem lásky a touhou po stejně láskyplné odpovědi. A stejně obrazy povyšují i prohlubují kresbu a odpovídají tím vroucím hlasem, jakým promlouvá pouze matka.     

Úštěpy vědomí, slyšeného, dotýkaného, předvídajícího i hluboko zasutého nabývají pevného tvaru. Vzájemným objetím se uspokojují i sílí. Zaklínají čas a spolu se vracejí do lůna bezpečí.     

Přivykli jsme obrazům viděného i vysněného. Zde máme obrazy dění, které je základem života.

Vložil: Anička Vančová

Galerie

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace