V Písku mají nejstarší veřejnou fungující hydroelektrárnou v Čechách. Prácheňské muzeum tu bude provozovat svou expozici
06.11.2023
Foto: Město Písek (stejně jako ostatní snímky v článku)
Popisek: Městská elektrárna v Písku
Od začátku roku 2024 bude expozici v městské vodní elektrárně provozovat Prácheňské muzeum v Písku. Rozhodli o tom radní na svém říjnovém jednání. Současnému provozovateli, píseckému zastupiteli Marku Andělovi, končí v závěru tohoto roku nájemní smlouva. Exponáty vystavené v elektrárně mělo město v pronájmu od Národně technického muzea, ten byl ale již ukončen a předměty si pražské muzeum odvezlo.
„Prácheňské muzeum projevilo zájem v prostorech vodní elektrárny vybudovat novou expozici, protože má ve svém depozitáři řadu zajímavých předmětů. Zároveň by zajistilo prohlídky pro veřejnost,“ řekl starosta Michal Čapek. Doplnil, že si zájmu Prácheňského muzea o městskou elektrárnu cení a doufá, že nově vybudovaná expozice přiláká k návštěvě místní obyvatele i turisty ve větší míře, než tomu bylo dosud.
Prácheňské muzeum v Písku bylo založeno v roce 1884 jako Městské muzeum. Nejprve bylo umístěno v různých budovách po městě a od roku 1902 sídlí v objektu bývalého královského hradu z poloviny 13. století. Zde se postupně rozšiřovalo o další prostory, v nichž vznikaly stálé expozice, výstavní síně, depozitáře pro sbírkové předměty, odborná pracoviště i zázemí pro návštěvníky. Zpočátku v muzeu pracoval pouze jeden zaměstnanec a vždy několik zapálených dobrovolných odborníků, teprve v šedesátých letech 20. století přicházejí první odborní pracovníci a sbírkové předměty se třídí podle oborů. V té době mělo muzeum okresní působnost.
Od roku 1990 nese název Prácheňské muzeum v Písku a svou působnost rozšiřuje do jisté míry na území celého historického Prácheňského kraje, jehož byl Písek v minulosti centrem. Objekty muzea prošly v letech 1984 – 1993 generální rekonstrukcí, na jejímž konci byl vznik nových, moderně pojatých expozic. Ty byly oceněny s přihlédnutím k celkové práci píseckých muzejníků Výborem Rady Evropy cenou Evropské muzeum roku 1996.
V současné době může nabídnout muzeum badatelům knihovnu odborné literatury se studovnou a návštěvníkům mimo tři výstavní prostory následující stálé expozice: Pravěk a doba slovanská, Počátky hradu a města Písku, Dějiny regionu, Chráněná území, Nerostné bohatství, Kulturní tradice Písecka, Zlato v Pootaví, Ryby a rybářství (akvária s živými rybami jihočeských řek a rybníků), Písecký venkov v 19. století, Obrazová galerie českých panovníků a Lapidárium. K dospozici je též muzejní obchod i s malým občerstvením.
Pod Prácheňské muzeum v Písku patří ještě několik poboček: Památník Adolfa Heyduka v Písku, Památník města Protivína a Pozorovací věž v Národní přírodní rezervaci Řežabinec, Řežabinecké tůně.
|
Zvelebení ostrůvku
Malý ostrov u vodní elektrárny by si město chtělo vypůjčit od Povodí Vltavy a zvelebit ho. „Dokážu si představit, že by se zde mohly konat třeba svatební obřady. Mohla by tu být i půjčovna loděk nebo šlapadel, která tu zatím chybí,“ poznamenal starosta.
Provoz technologické části elektrárny, která generuje elektřinu, převezme nově vzniklá městská společnost Energetická správa Písek, s. r. o.
Městská elektrárna v Písku je nejstarší veřejnou fungující hydroelektrárnou v Čechách. Elektrárna vznikla přestavbou původního Podskalského mlýna poté, co v Písku František Křižík nejprve provedl úspěšnou demonstraci osvětlení centra města obloukovými lampami. Toto předvedení veřejného elektrického osvětlení se uskutečnilo ve čtvrtek 23. června 1887 kolem desáté hodiny večer a mělo u místních obyvatel ohromný úspěch. Písek se tak stal prvním městem v Čechách se stálým veřejným elektrickým osvětlením.
Elektrárna byla po předchozím téměř ročním počátečním zkušebním provozu oficiálně spuštěna 31. srpna 1888 v prostorách tehdejšího Podskalského mlýna a zpočátku ji poháněla vodní kola na spodní vodu. Dnes patří do seznamu kulturních památek a již od roku 1901 v ní pracují dvě francisovy turbíny vyrobené karlínskou firmou J. C. Bernard.
|
Zdroj: Tisková zpráva
Vložil: Markéta Vančová