Nesměl točit, učit, ani hrát, překonal pět infarktů. Co nakonec zabilo velkého barda, Rudolfa Hrušínského staršího? Tajnosti slavných

Foto: Teraz.sk

Popisek: Počátkem normalizace byl Rudolf Hrušínský starší čtyři roky bez práce. Nejvíc ho ale vyčerpala polistopadová politika, scény a hádky poslanců, které musel poslouchat ve Federálním shromáždění.

Vzpomínat na něj budeme určitě i za sto let. Hercem se Rudolf Hrušínský starší prostě stát musel. Mohli bychom ho vídat v mnohem větším počtu filmů, jenže komunisté si na něj za normalizace zasedli kvůli podpisu Vaculíkova dokumentu 2000 slov a celých šest let nesměl točit. To ale zdaleka nebyla jeho jediná životní tragédie...

Narodil se jako Rudolf Böhm v jihočeské Nové Včelnici, v rodině, plné hereckých osobností, jejíž kořeny sahají až k Josefu Kajetánu Tylovi. Rodiče byli slavní herci první poloviny 20. století Hermína Červíčková a Rudolf Hrušínský nejstarší. Ochotníkem se stal brzy, po přestěhování do Prahy ale zamířil na gymnázium, protože si rodiče přáli, aby se věnoval i něčemu pořádnějšímu, než bylo divadlo. Už v tercii ho ale vyloučili. Zprvu uvažoval i o jiných zaměstnáních, nakonec ale v patnácti letech zahájil profesionální hereckou kariéru.

V mládí byl považován za milovníka na stříbrném plátně i v reálném životě

Kamenná tvář, typický hlas

Postupně se vypracoval až k činohernímu souboru Národního divadla díky výrazné osobitosti. Minimálně používal gesta a mimiku ve prospěch dokonale ovládaného hlasu, kterým dokázal naznačit i sebemenší citové či rozumové pohnutky. Jeho filmovým debutem se stal stále populární snímek Cesta do hlubin študákovy duše. Od té doby do roku 1993 dokázal natočit přes stovku filmů, díky nimž se zapsal do diváckého povědomí. Kromě hraní si vyzkoušel i režii, pod jeho velením vznikla ještě před koncem války divadelní hra První případ. Jinak ale zůstal u své největší vášně, herectví.

Jako naprosto jedinečný nezapomenutelný dobrý voják Švejk

Počátek normalizace v 70. letech minulého století mu vynesl zákaz vystupování, zřejmě protože podepsal v roce 1968 prohlášení Ludvíka Vaculíka 2000 slov. Následovaly čtyři roky bez práce a finanční tísně. Současně se zákazem hraní totiž přišel i vyhazov z DAMU, kde pracoval jako asistent, a byly mu odepřeny i veškeré zahraniční nabídky. To zřejmě bylo důvodem, proč podepsal Antichartu, i když toho velmi litoval. Stejně jako desítky dalších herců ho k tomu donutily okolnosti.

Vyhrála krásná Židovka

Když se koncem 2. světové války oženil, byla to pro velké množství jeho fanynek opravdu rána. Do té doby totiž platil za milovníka jak na stříbrném plátně, tak i v reálném životě. Jeho vyvolenou se stala poloviční Židovka Eva Koubová, jejíž rodinu potkal smutný osud v koncentračním táboře Osvětim.

S manželkou Evou

„V srpnu jsme jely s přítelkyní Mílinkou do Plané nad Lužnicí. Když jsme vystoupily z vlaku, padl mi do očí plakát, který oznamoval, že večer v sokolovně hrají Maryšu, kde hostuje Rudolf Hrušínský mladší se svými rodiči. A já jsem tenkrát, ve svých šestnácti letech, sebevědomě prohlásila: Dneska se s ním seznámím a dáme si rande!“ vzpomínala Eva Hrušínská na seznámení s manželem. Společně vychovali dva syny – Rudolfa a Jana, kteří oba dva pokračují v hrušínské herecké tradici stejně jako vnoučata Rudolf Hrušínský nejmladší a Kristýna Hrušínská.

Životní zklamání mu způsobila politika

Na počátku 90. let se chvíli věnoval i politické činnosti, po převratu v roce 1989 totiž patřil mezi poslance Federálního shromáždění za Občanské fórum. V politice ale dlouho nevydržel. Po dvou letech odešel z Občanského fóra, velice zklamaný tím, kam se republika dál ubírá. Neustálé půtky a nevraživost mezi poslanci nepřímo zhoršily jeho těžkou nemoc a po dalších dvou letech zemřel na šestý infarkt.

V roce 1983 ve slavném filmu Slavnosti sněženek, který natočil režisér Jiří Menzel
podle stejnojmenné knihy Bohumila Hrabala

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Adina Janovská