Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Vítězslav Jandák o médiích: Spíš než do novinářů bych kopal do vydavatelů. Ale kdo kopne do pana Bakaly, například, že jo…

10.06.2014
Vítězslav Jandák o médiích:  Spíš než do novinářů bych kopal do vydavatelů. Ale kdo kopne do pana Bakaly, například, že jo…

Autor: archiv V. Jandáka

Popisek: Vítězslav Jandák ve svém srubu v jižních Čechách se svým psím společníkem Albertem

ROZHOVOR Exministr kultury, poslanec a herec Vítězslav Jandák patří po Miloši Zemanovi k jednomu z největších glosátorů. Paradoxně by mohl Jandák plnit roli novodobého „politického Nostradama“. Co předpověděl, to se splnilo. Jak dneska pohlíží jihočeský poslanec na situaci ve státě ve straně, co si myslí i Miloši Zemanovi a jak vidí situaci v Rusku a na Ukrajině, na to pro ParlamentniListy.cz s nadhledem sobě vlastním odpověděl.

Jak se daří Vítězslavu Jandákovi, čím se zabývá?

Drobnou poslaneckou každodenní prací. Nezabývám se mejdany, tedy Majdany, ale zabývám se tím, jak lidé žijí a jestli potřebují pomoct, a to je v této době to nejpodstatnější, co by člověk měl dělat!

Proč nejste v nějaké z důležitých poslaneckých funkcí?

Protože Vítězslav Jandák je takovej, jakej je! A tím pádem je lepší, když je stranou, moc do těch věcí nemluví, protože občas bohužel má pravdu a to se jaksi nehodí současnému politickému mainstreemu. Není to „in“. Já jsem loajální poslanec, jsem prostý voják Poslanecké sněmovny, jak říká kolega Koskuba. A když je potřeba útoku, zaútočím, ale v podstatě se dneska už jenom hodně bráním.

Jak to děláte, že když jednou za čas ve sněmovně promluvíte, tak to stojí za to?

Já si myslím, že je potřeba, aby se méně kecalo, více dělalo a občas glosovalo! Ale tady se hodně kecá, málo dělá a vůbec neglosuje a to si myslím, že je škoda.

Tak jedním z glosátorů je Miloš Zeman…

Ano, můj velký vzor. A samozřejmě říkám znovu a nahlas, vždy jsem ho podporoval, protože to je jeden z největších jaksi politiků po roce 1989, kterého jsme měli.

Lidé mu ale často vytýkají, že je „vulgární“, moc obyčejný, občas má „virózu“, co vy na to?

Já si mimo jiné myslím, že s tou „virózou“ to byl velký podtrh od protistrany, která to na něj udělala a nahrála, protože ten jeho „protikandidát“, je často vidět u velkého štamprlete oproti tomu Milošovi a tomu prezidentovi je aspoň rozumět. Nejen myšlenkově, ale i proto, co chce vůbec říct. Takže já si myslím, že Miloše Zeman je neprávem napadán, ale samozřejmě, že když občas kopne do novinářů, tak mu to novináři vrátí. To je zcela logické. Protože Milošovi ještě nedošlo, že to novinářský řemeslo je strašně těžký řemeslo. Takže si myslím, že člověk by měl být k novinářům shovívavý. A myslím si, že bychom spolu tak nějak všichni měli soucítit, protože jsme všichni tak nějak na té „Noemově arše“, takže, co se dá dělat…

Máte pocit, že jeden druhého potřebuje - tedy politik novináře a naopak potřebují?

No stoprocentně! Je to tom moje staré, co říkám: Téze, antitéze, a z toho nějaká syntéza. Ale tady je nějaká téze, mnohdy blbá, ale je zato takové to prudké vynadání, ale tak by to nemělo být. Novinář by se měl pokusit se vždy tomu politikovi, proto aby se dozvěděl člověk víc, tak by měl v podstatě leckdy i oponovat, ale ne ho urážet, ne ho shazovat. To se někdy plete, ale je to taky o tom, že dneska novináře může dělat, kdo chce. Dneska může dělat filmového režiséra, kdo chce, dneska může hrát, kdo chce, ztratilo se řemeslo, ztratila se stavovská čest, a to je škoda. Novináři jsou samozřejmě na ráně. A zapomíná se, že většinou jsou novináři zaměstnanci, a zaměstnanci, jak všichni dobře víme, mají poslouchat. Takže spíš než do novinářů bych kopal mnohdy do vydavatelů. Ale kdo kopne do pana Bakaly, například, že jo…

Česká média procházejí nějakou krizí, všichni víme, že mnohá jsou ráda, že jsou ráda. Čím myslíte, že to je?

Můžete mi říct, co u nás neprochází krizí, to bude kratší. Já si myslím, že média u nás mají jednu smůlu, a to je smůla malýho národa. My vždycky někoho posloucháme, někomu lezeme do zadku a ztrácíme vlastní myšlení ve jménu velké věci, kdysi moskevské, teď washingtonské.  Tehdy to byl internacionalismus, dneska jsou to lidská práva. Za tyhle dvě slova se schová absolutně každej.

Nedávno jste rozbouřil vody nápadem, a to spojit veřejnoprávní televizi a veřejnoprávní rozhlas, co je za problém?

Já si myslím, že tady vůbec nejde o problém! Když se podívám okolo, třeba do Rakouska, jsou to instituce, které jsou spojené, když se podívám na BBC a mohl bych jmenovat další, tak je to určitý model. Já jsem nikde neřekl, že prosadím svůj model, ale snažil jsem se prosadit diskuzi na toto téma. Politik má podle mého názoru úkol dávat témata společnosti, sbírat věci, které lidi zajímají, to znamená, že pro mě to bylo určité téma. A protože jsme v ekonomické nouzi, už tedy velmi dlouho a je potřeba šetřit, proč tedy nešetřit na tom, kdy lze spojit dvě instituce.

Ale šetřit se dá i jinde, i v samotné politice, ve správě státu, nemáte ten pocit?

Samozřejmě! Ušetřilo by se, kdyby se konečně jednou snížila administrativa v téhle zemi. K čemu má ČR 18 ministerstev, řekněte mi, k čemu máme Ministerstvo pro lidská práva? Já jsem z toho jelen! Četl jsem Ústavu nedávno, od shora až dolů, a říkal jsem si – vždyť tam jsou všechna lidská práva zakotvena. Proč tedy k tomu musíme mít extra ministerstvo. A pak jsou další věci, proč nespojit Ministerstvo pro místní rozvoj a nespojit Ministerstvo zemědělství, a tak dále. A myslím si, že když může mít Maďarsko o deseti milionech obyvatel osm ministerstev, tak proč my máme o deset ministerstev víc? Nechápu! Tedy chápu, že kmoši potřebují fleky, já to všechno chápu, ale myslím si, že by se to dalo udělat daleko jednodušeji. A když jsem nositelem velkých myšlenek, tak bych je měl plnit a nejen o nich žvanit. A v téhle zemi se žvaní a nic nedělá. Řekněte mi, co se změnilo za posledních deset let…

Kdyby měl Vítězslav Jandák pár miliard, koupil by si některá média, nebo je vám proti srsti, že kolega, politik, byť ministr a vicepremiér má několik médií?

Tak za prvé, nejsem blázen, abych si kupoval média! Nepotřebuju, aby o mě média psala hezky, to vůbec ne a jiný důvod nevidím, protože média jsou dnes v těžké krizi. Vezměte si, jak klesly deníky, sledovanost televizí, zachraňuje to jedině internet. Ale určitě bych nedal miliardy k tomu, abych si koupil média. A jestliže si je koupil, máte na mysli jistě pana Babiše, tak si je koupil, a proč by si je nekoupil, když na to má, nebo když mu na to někdo půjčí. Mě to je jedno. Tady není zákon, který by mu to zakazoval. Je to podle mého názoru blbá investice, ale když si to chce koupit, ať si to koupí.

A není v tom střet zájmů?

Ne, není. Co říká zákon? Neříká nic o tom, že jako politik nesmíte vlastnit časopis, televizi, rádio, či jiné médium.

Co si myslíte o vstupu Andreje Babiše do politiky?

Že je docela dost odvážný a patrně má hodně silné nervy. Myslím si, že neměl ani zapotřebí chodit do té vlády. Ale když už tam je, tak všichni očekávají, a o to bude pomsta horší, od voličů, když se mu to nepodaří. Já jenom bych připomněl, že jsem byl první v této zemi, kdo řekl, že Ministerstvo kultury povede jako firmu. Je to zapomenuto. Ono je hodně věcí hodně zapomenuto. A pak, když to řekl Babiš, tak to vzbudilo obrovský rozruch a říkali, že to nejde… ono to jde! Protože je to – má dáti, dal. Ať se na mě nikdo nezlobí, je to o těch počtech. Vy máte mandatorní výdaje, další výdaje, vy to musíte splnit a nesmíte jít do sekery.

Co vás v české politice stále překvapuje?

No mnoho věcí, ale třeba ta „dynamika“, s kterou se pracuje. Já jsem třeba před lety navrhl zaklápěcí otáčivé hlediště v Českém Krumlově. Dneska po šesti sedmi letech se přišlo na to samé, co jsem tehdy navrhoval, ale třeba do té komise, která o tom má rozhodovat, jsem vůbec nebyl přizván. Začínám si trochu připadat jako Mandela české politiky, protože jsem odříznutý absolutně ode všeho. Já si nestěžuju, jsem bojovník, budu bojovat.

Co sociální demokracie, nemá zrovna na růžích ustláno momentálně, jaký je pohled obyčejného poslance ČSSD?

No nemá na růžích ustláno, ale každý svého štěstí strůjcem, jak se říká. Tady sociální demokracie může děkovat jenom sobě. Nemůže se vymlouvat na to, že lidi nám tak náhodou nepřišli k volbám. To, že se propadáme, tak se propadáme. Dneska asi strany klasického typu nemají budoucnost. Teď momentálně je období, kdy jsou v módě hnutí, touha po partách, a touha po spásných jedincích… to tak je. Když se podíváte do historie, už to tady bylo. Teď jsme to trochu odnesli, ale co můžeme dělat. Pořád věřím, že těch 135 let sociální demokracie aspoň uchrání od totální prohry a likvidace.

Váš kolega, herec Martin Stropnický je ministrem obrany, vy jste byl „jenom“ ministrem kultury…

No, já jsem byl „jenom“ ministrem kultury. Tak samozřejmě, Martin hrál víc hrdinských rolí, proto dostal zřejmě obranu, já jsem víc o věcech diskutoval a provokoval, proto jsem dostal jenom kulturu. Ono je to obsazovaný typově, zřejmě (dlouhý smích).

Jaký je podle vás stav české armády, máme se bát?

No bát se můžeme, nikoli téhle armády. Ta je příliš slabá, aby přemohla tenhle národ, to vůbec ne. Ale vezměte si jednu věc, že ta armáda podle posledních studií má bojovou schopnost, že by jeden týden uchránila jeden kraj, tak to bůh ví co není, ale úkol dnešní armády asi není v tom, aby měla tisíce tanků a tak, protože válka, která už probíhá, je to „kyberválka“, nebude potřebovat množství vojáků, množství tanků, ale množství té nejlepší techniky, která, jak je vidět, u nás zrovna moc nebude a není ani potřeba.

Patříte k takovým „Nostradámům“ české politiky, protože to vše, co jste před lety předpověděl, se plní, včetně toho, že Zeman bude prezidentem. Bude podle vás válka – Ukrajina – Rusko – Evropa – USA?

Ještě ráno jsem si myslel, než jsem se opět podíval na zahraniční weby, podotýkám, zahraniční, nikoli na české, protože to je skutečně normalizační zpravodajství, to co tu předvádí, většinou, tak už dneska si myslím, že samozřejmě nebude. Byl jsem přesvědčen, že se sejde Putin s Obamou v Normandii. Obama se zaříkal, že se s Putinem nikdy nesejde, tak nejdřív poobědvali, pak se sešli mezi čtyřma očima, takže samozřejmě opět došlo na má slova. A myslím si, že ta situace, kam se dostala Ukrajina, díky EU a jaksi Západu, se z toho dostane a stane se z ní typ státu, který někdo nazývá „finlandizační“, neutrální, který bude nárazníková zóna mezi dvěma kolosy. Ty se sice občas kamarádí, ale přesto mám pocit, že se tak dvakrát nemilují – Ruská federace a státy k ní přidružené plus Čína a na druhé straně Západ. A co je nutné, je zastavit vraždění, které dneska je. To je děsivé.

Před časem jste zmínil v nadsázce Sibylino proroctví, která kdysi řekla, že pokud bude válka, tak od Tábora na jih bude klid. Proto jste si pořídil srub v jižních Čechách a proto tam trvale žijete?

Od Tábora na jih bychom to měli přežít, takže můj odhad je velmi optimistický. My to přežijeme tady v jižních Čechách a myslím, že si to zasloužíme, vždyť jako jediný kraj nemáme dálnici, tak co chcete (smích). Jihočeši jsou neustále „mlácení“ všema režimama. Tady i za totality byly nejnižší platy, tady se vždy žilo nejchuději, ale nejlépe, protože tady byli vždy jedni z nejkvalitnějších lidí….

René Kekely

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

 

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace