Milda Kopecký a jeho mlýn v Křemži, kde se odehrála příšerná tragédie. Exkluzivně z letního seriálu Chalupáři stříbrného plátna

Foto: ČAS

Popisek: Miloš Kopecký v Červeném mlýně

UKÁZKA Nakladatelství Čas vydává zajímavou knihu, kterou napsal Radek Laudin. Jmenuje se Chalupáři stříbrného plátna (aneb Výlety k chatám a chalupám slavných českých herců): s podtitulem „tipy na výlety po celé ČR na místa, kde trávili odpočinek přední čeští herci 20. století“. Dnešní ukázka je o Červeném mlýnu v Křemži, v okrese Český Krumlov, kde strávil spoustu šťastných chvil herec Miloš Kopecký.

Červený mlýn, stojící o samotě, byl místem, kde se ve čtyřicátých letech odehrála rodinná tragédie. O zhruba dvě desetiletí později koupil stavbu na břehu Křemežského potoka herec Miloš Kopecký. Jižní Čechy miloval.

Tragédii ze čtyřicátých let dnes připomíná u polní cesty nedaleko mlýna kříž a pamětní kámen. Samotu tehdy obývala rodina se čtyřmi dětmi. Jedné noci otec vstal, rozsekl své ženě hlavu sekerou a zabil i jedno ze svých dětí. Pak se oběsil. Tak ho našli lidé, kteří se do mlýna seběhli. Ostatní děti z rodiny utekly do okolí. Podle lidí ze sousedství vrah neunesl fakt, že jeho druhá manželka měla psychické problémy. Červený mlýn byl pak dlouho prázdný. Svůj název ovšem nezískal kvůli krvavé tragédii, ale proto, že se v jeho blízkosti kdysi těžila načervenalá hlína.

Miloš Kopecký trávíval dovolenou v jižních Čech už v padesátých letech. Byl šťastný, když mohl pomáhat zemědělcům. Obracel seno, jezdil na plně naložených fůrách, pásl krávy.

Konkrétně do Červeného mlýna začal jezdit ve druhé polovině šedesátých let. Přátelil se s křemežským lékařem Alešem Hartmanem. Ten byl u toho, když si herec bral na radnici v Křemži svou čtvrtou ženu, tanečnici Janu Křečkovou. „V létě roku 1966 jsme odjeli na dovolenou do jižních Čech a Milda říká: ´Co kdybychom se vzali tady?‘ Neměla jsem potřebná lejstra ani šaty, ale on mě přemlouval:  ´Když se budeme brát na Staroměstské radnici, to bude jízlivých řečí...‘ A tak nás oddali v Křemži na národním výboru - pionýrky tam recitovaly, ale ani nevím co, protože jsem z nich dostala záchvat smíchu,“ vzpomínala později Kopeckého žena v Magazínu MF DNES.

Letní svatební hostina byla na zahradě zdravotního střediska, kde Hartmanovi bydleli. Všichni uvolněně polehávali na dekách, pod okny hrála muzika. Herec ještě toho dne poslal telegram nic netušícím rodičům své milované: „Tak právě před chvílí, v 10.00, bylo v Křemži dílo dokonáno, děkuji za dceru, zdá se býti dobrá.“ Svatebčané se pak šli koupat k místnímu rybníku. Kopečtí tam později mířili - již jako rodiče - za osvěžením i s malou dcerkou.

Právě lékař Hartman Kopeckému doporučil ke koupi Červený mlýn. Ten leží blízko obce Chlumeček, která je součástí Křemže. K sídlu se jde polní cestou mezi dvěma ohrazenými výběhy koní. Je to odbočka doleva ze silnice z Chlumečku směrem na Brloh. Cesta k Červenému mlýnu pokračuje po louce kolem malého dřevěného srubu (po pravé straně).

Při pohledu na okolní zalesněné vrchy a při poslechu šumění potoka vedle mlýna se dá snadno pochopit, proč měl herec toto odlehlé místo rád. Na duchy prý nevěřil, a tak mu nevadilo, co se tu kdysi odehrálo. V okamžiku koupě ale podle sousedů o dvojnásobné vraždě nevěděl. Za stavbu na samotě prý tehdy dal čtyřicet tisíc korun. A na sousedním potoce si s pomocí místního řemeslníka vytvořil malou přehrádku, aby se mohl koupat v tekoucí vodě mezi pstruhy.

V okolí Červeného mlýna dodnes žijí lidé, kteří si na Kopeckého pamatují. „Jednou v neděli mi jeho tchán řekl, že všichni odjíždějí. Ať si prý u mlýna v pondělí posečeme vysokou trávu, že tam nikdo nebude. V pondělí jsme vyrazili s károu a kosou. Jenže u mlýna jsme uslyšeli vrčet sekačku na trávu. Sekala tam krásná osmnáctiletá dívka v bikinách. Najednou vyšel Kopecký ze dveří a zakřičel na nás: ´Co chcete?!‘ Tak jsme se rychle otočili a mazali zpátky. Pak jsme se dozvěděli, že on v neděli odvezl rodinu do Prahy a v pondělí se do mlýna vrátil s tou krasavicí,“ zavzpomínal s úsměvem jeden ze sousedů.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.

Vložil: Anička Vančová