Ze Zlaté Koruny až do Boršova. Na kolobrndě romantickou krajinou kolem Dívčího hradu. Český poutník
20.05.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Vesnička Třílvová, kterou na svém pozemku vybudoval Jiří Bauer
FOTOGALERIE Využívám krásného květnového počasí a poprvé v letošním roce naskakuji na koloběžku Kostka, abych se vydal na putování ze Zlaté Koruny do Boršova nad Vltavou. Čeká na mě bývalý klášter, tajemná zřícenina a hlavně mnoho překrásných scenérií.
Výlet začínám tradičně na vlakovém nádraží. Tentokrát mě zeleno-oranžový vlak společnosti GW Train Regio vysazuje na zastávce Zlatá Koruna. Přestože je koloběžka dnes už běžně k vidění, budí můj dopravní prostředek na nádraží rozruch. „Proč na koloběžce a ne na kole?" ptají se mě manželé, kteří se chystají na cyklistickou pouť podél Vltavy. „Je mnohem lehčí, skladnější a trochu pomalejší než bicykl, což mi umožňuje nejen prosvištět krajinou, ale zároveň ji i pozorovat a kochat se její krásou," vypočítávám výhody kolobrndy. Navzájem si přejeme klidné putování a naše cesty se rozdělují.
Z kláštera se stala továrna
Koloběhem mířím do bývalého cisterciáckého kláštera v centru Zlaté Koruny, podle kterého dostala ves své jméno. Původně gotický klášter založil nad meandrem Vltavy Přemysl Otakar II. v roce 1263 a původně se jmenoval Klášter Svaté Trnové Koruny.
Součástí komplexu je také kostel Nanebevzetí Panny Marie z roku 1300 a k němu přiléhající gotický konvent s křížovou chodbou a rajským dvorem z období kolem roku 1500. V roce 1785 císař Josef II. klášter zrušil a změnil v továrnu. V letech 1909-1938 prošel komplex rekonstrukcí a následně se otevřel veřejnosti.
Od kláštera sjíždím k Vltavě, kde potkávám „staré známé" z nádraží, kteří se podivují, kde jsem se tu vzal. Vzápětí zjišťuji, že jsem si spletl směr a čeká mě „koloběžení" zpět do kopce. Naštěstí jsem ještě plný síly, a tak mi tahle rozcvička nedělá problém. V horní části Zlaté Koruny se napojuji již na správnou červenou značku a mířím k Plešovicím.
Vesnička věnovaná českobudějovickému rozhlasu
U studánky s freskou Madony při Fritschově stezce se občerstvuji lahodnou vodou a vydávám se do dalšího, tentokrát mnohem prudšího stoupání. Musím přiznat, že v polovině jsem z koloběžky raději slezl a zbytek cesty se o ni jen opíral. V duchu jsem trochu brblal, že jsem si nevybral jinou cestu, ale hned na začátku Plešovic jsem poznal, že jsem zvolil správně. Nikdy bych nespatřil miniaturní vesničku Třílvová, kterou na svém pozemku vybudoval Jiří Bauer. Každá chaloupka má jméno a je věnovaná konkrétnímu pracovníkovi českobudějovického rozhlasu, jehož je Bauer velkým fanouškem.
Loučím se s Plešovicemi a mířím ke zřícenině hradu Dívčí Kámen. Cestou ještě míjím Třísov, kde mě informační tabule upozorňuje, že se v těchto místech nacházelo keltské oppidum o rozloze 26 hektarů, z něhož zůstala zachována soustava příkopů a valů s patrnou bránou.
Zřícenina snílků a romantiků
Dívčí Kámen je jednou z nejrozsáhlejších a nejlépe dochovaných středověkých památek u nás. Hrad vznikl v polovině 14. století a opuštěný je od počátku 16. století. Místo v současnosti vyhledává řada romantiků a snílků, zdejší genius loci je opravdu hodně silný.„Je to nejmagičtější místo jaké znám, vracím se sem každý rok nabíjet energii a setkávat se s předky," říká trochu tajemně Michal, kterého potkávám ve zdech zříceniny, kterak dokončuje svoji meditaci.
Opět sedlám dvoukolého oře a sjíždím do údolí k Vltavě, abych pokračoval k Boršovu. Kolem řeky koloběžím přes osm kilometrů. Cesta mi trvá poněkud déle, než by ji zvládli jiní turisté, ale není to moji špatnou kondičkou, nýbrž krásou zdejší krajiny. Ta mě nutí neustále zastavovat a kochat se.
Kousek před Boršovem odbočuji na skok z hlavní cesty, abych se zastavil u památníku amerického pilota Raymonda F. Reutera, kterého v těchto místech 17. dubna 1945 sestřelily německé stíhačky. Jeho letadlo po dopadu na zem explodovalo a výbuch pilotovo tělo roztrhal. Ostatky kapitána Reutera byly pochovány na boršovském hřbitově a později převezeny na americký vojenský hřbitov ve Francii.
Pohádkový zámek slouží opuštěným dětem
Z Farského lesa je to do Boršova již jen kousek. Zastavuji se u gotického kostela svatého Jakuba Staršího z konce 13. století. Na závěr své cesty ještě mířím ke krásně opravenému zámečku ve stráni nad Boršovem, který dnes slouží coby dětský domov.
Objekt prošel před několika lety rekonstrukcí a vypadá opravdu jako z pohádky. Od zámečku mířím k místnímu nádraží a pak už se kodrcavým vláčkem nechávám odvézt k domovu.
Vložil: René Flášar