Zabouchneme turistům dveře před nosem? Nejnavštěvovanější destinace se dusí pod jejich přívaly. Páteční komentář Pavla Přeučila
komentář
01.09.2017
Foto: Facebook
Popisek: Český Krumlov
Turistická sezóna vrcholí a co si budeme říkat, Praha se proměnila v turistickou atrakci první kategorie. Ve starobylých uličkách Starého Města či Malé Strany si připadáme jako na Matějské pouti. Tak dlouho jsme sem lákali turisty z celého světa nejrůznějšími kampaněmi za miliony, někdy docela průšvihovými, až teď máme, co jsme chtěli. Nebo snad nechtěli? Došlo to tak daleko, že pražští radní začínají přemýšlet, jak přívaly turistů omezit.
A není to jen Praha, ale také Český Krumlov, Telč, Lednicko-Valtický areál a další místa. Libujeme si, jak se nám podařilo vybudovat ubytovací kapacity, jak jsme vylepšili služby. Libujeme si, že Praha patří mezi nejbezpečnější hlavní města světa a že nám sem turistický ruch přináší miliardy. V oblasti služeb turistům vznikly tisíce pracovních míst. V centru města je neustále hlava na hlavě, v ulicích a uličkách Starého města není večer k hnutí a najít volné místo v restauraci je docela problém. Ač to tak nevypadá, centrum se ale nebezpečně rychle vylidňuje. Původní obyvatelé mizí po desetitisících a na jejich místo nastupují kanceláře, luxusní obchody, případně turistické apartmány pro movité návštěvníky. Praha i další turisticky exponovaná místa ztrácejí svůj genius loci, a stávají se pouhými disneylandy se starobylými kulisami.
Duch starobylého města zmizel
Mám přítele, který žije v italském Rimini. Miluje starou architekturu, historické památky a stavby od gotiky po secesi. Každým rokem odjížděl začátkem července na třítýdenní dovolenou do Čech a jen tak bloumal po krásných místech, dýchajících staletou historií. Prchal prý před přívalem turistů, který v létě každoročně zahltil přímořská letoviska. Letos po dlouhé době nepřijel. Na můj email, kdy se zase uvidíme v Praze, mi přišla poměrně obsáhlá odpověď. Až prý bude Praha zase taková, jako bývala. Nevidí prý žádný důvod jezdit z jednoho blázince do druhého. Byl prý zvyklý posedět si v typické staropražské hospůdce u dobrého piva s doutníčkem, který si koupil v malé trafice naproti. Byl zvyklý se toulat po úzkých uličkách s hlavou vzhůru a pozorovat krásu starobylých staveb. Staropražské hospůdky zmizely, doutníček si nikde nedá ani náhodou a místo obdivování fasád a krásné architektury se musí protlačovat davy turistů, dávat pozor, aby do nikoho nevrazil a hlídat si kapsy, aby ho nikdo neokradl. Na to prý není zvědavý. Docela mu rozumím, já bych v plné sezóně také nejel do Rimini ani náhodou.
Města se začínají bránit
Nejsme v tom ale sami. Stejně tak úpí pod náporem turistů například Paříž, Londýn, Barcelona, Benátky nebo Dubrovník. Některá z těchto měst už se začínají bránit. Například Dubrovník, do kterého proudí statisíce turistů díky seriálu Hra o trůny, natáčeném zčásti právě tam. Připlouvají zejména na výletních lodích a radní Dubrovníku už připravují jejich omezení. Mají být zavedené kvóty, určující nejvyšší přípustné počty turistů, kteří se dostanou do města. Katastrofální je i masivní úbytek původních obyvatel města. Jak uvádí starosta Dubrovníku Mato Frankovič: „Některé výletní linky s mými plány nebudou souhlasit, ale mým hlavním cílem je zajistit kvalitní zážitek pro návštěvníky a kvalitu života, čehož v této situaci nemohu dosáhnout,“ řekl starosta. Mezitím, co počet turistů rostl, počet trvalých rezidentů se výrazně snížil. Z pěti tisíc místních obyvatel v roce 1991 jich zůstalo jen 1157 (zdroj).
Původní obyvatelé mizí a nahrazují je turisté
Jinde, například v Barceloně a dalších španělských městech chystají citelně vysoké turistické daně a bojují proti stále narůstajícímu počtu bytů pronajímaných turistům. Barcelona zastavila vydávání nových licencí na ubytovací služby a bojuje proti službám typu Airbnb, které mají na svědomí katastrofálně rychle mizící dostupné bydlení. Stejnou situaci nyní zaznamenáváme i v Praze. Centrum Prahy se vylidňuje a na druhé straně neúměrně rychle stoupají ceny bytů i nájmů v hlavním městě. Výstižně situaci popisuje například komentář Aktuálně.cz ZDE.
„V centru se už dlouho nebydlí. Centrum Prahy je místním obyvatelům vyvlastňováno turistickým ruchem hotely, úřady a kancelářemi v dříve obytných domech, samozřejmě i s tím spojenými životními náklady. ´Vylidňovací´ fenomény jako ubytovací služba Airbnb jsou jen aktuální verzí procesu, který po roce 1989 dostal nové grády. Praha zvažuje zákaz nočního prodeje alkoholu ve večerkách. V centru se nedá bydlet. V roce 1980 v Praze 1 žilo 53 tisíc obyvatel, v roce 1991 43 tisíc, dnes necelých 30 tisíc. Ani ne polovina toho co v roce 1970. V Praze 2 je to podobné, od roku 1991 tu ubylo víc jak 30 tisíc lidí.“ (Údaje pocházejí ze sčítání lidu).
Existuje vůbec nějaké řešení?
Kde hledat řešení? Jakákoliv turistická daň nejspíš přílivu návštěvníků nezabrání. Už léta se mluví o tom, že je třeba rozptýlit turistický ruch i do menších měst a zajímavých destinací, kterých máme habaděj. Zatím se to příliš nedaří. Je také třeba se razantně pustit, tak jako například v Barceloně, do nelegálních pronajímatelů bytů, posvítit si na služby typu Airbnb. Když už jsem se zmínil o té Barceloně, tak mne trápí ještě jedna věc. I když je centrum tohoto města také přeplněno luxusními podniky, exkluzívními prodejnami či kancelářemi, stačí zajít do kterékoliv postranní uličky a narazíte na řady malých krámků s potravinami, tiché hospůdky a levná bistra. To už v Praze nenajdete. Zkuste najít na Starém městě nebo na Malé Straně obchůdek s potravinami, kde by si nejen místní mohli nakoupit. Daly by se spočítat možná na prstech jedné ruky. Do Prahy jezdí turisté především za jejím genius loci, které se dosud vymykalo jiným evropským velkoměstům. Dnes se ale rozdíly smývají a jednou na to můžeme ošklivě doplatit.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na .
Vložil: Pavel Přeučil