Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Problém je jinde, jenže média píší to, co chceme číst, přemítá o „žďárské tragédii“ primář psychiatrie. A dodává: Představte si, že máte schizofrenii v rodině…

26.11.2014
Problém je jinde, jenže média píší to, co chceme číst, přemítá o „žďárské tragédii“ primář psychiatrie. A dodává: Představte si, že máte schizofrenii v rodině…

Autor: Facebook

Popisek: Park v bohnické léčebně, ilustrační foto

EXKLUZIVNĚ, ROZHOVOR Poslední dobou se na téma duševních chorob – i kvůli „žďárské kauze“, kdy schizofrenička vtrhla na střední školu a ubodala mladíka, který chránil kamarádku, popsalo víc papíru, než celá dlouhá léta předtím. I nás zajímalo, jak se na celou kauzu i problémy v české psychiatrické péči dívá dlouholetý praktik, MUDr. Jan Tuček, Ph.D., primář psychiatrického oddělení v nemocnici České Budějovice, který, jak prozradil, se duševně nemocným věnuje již dvacet let.

Poté, co žena trpící schizofrenií ubodala ve škole ve Žďáru nad Sázavou mladíka a napadla další studentku a policistu, se rozpoutala mediální a politická kampaň na téma „kdo za to může“ a „jak se ochránit před nebezpečnými šílenci mezi námi“.  Co soudíte o roli médií v této kauze?

Média podle mého názoru ukazují realitu, takovou jakou si ji přejeme mít. Noviny, které vydávaly jen dobré zprávy, nikdo nekupoval. Je už v lidské povaze, že nás zajímají neštěstí druhých a ve skrytu duše se radujeme, že něco podobného nepotkalo nás. Média tedy píší o tom, co chceme slyšet. Kdyby nás taková témata nezajímala, tak o nich psát nebudou. Pro média je jistě atraktivní titulek o tom jak „šílená“ žena vraždí, takou zprávu jistě otevře každý. Je ale nutné si uvědomit, že takový článek dokáže zlikvidovat práci na destigmatizaci duševních chorob, která tady dlouhou dobu probíhala. Jistě, stala se tragédie, která byla o to horší, že při ní zemřel dospívající muž. Na druhou stranu, věnují média tolik prostoru jiným, podobným tragédiím? Kolik stejně starých lidí zemře při např. při dopravních nehodách a jak moc prostoru se tomu věnuje?

Domníváte se, že šlo o systémové selhání, anebo o jednotlivou tragédii, jíž nešlo zabránit? Pokud zde jde o systémové selhání, čí je tedy vina? A jak bychom měli napříště podle Vašich zkušeností postupovat?

Kdo selhal, proč selhal, co by se mělo dělat, mi nepřísluší hodnotit. Moje informace o uvedené kauze jsou pouze z médií, a proto se k této konkrétní kauze nemohu vyjádřit. Stane-li se nějaké neštěstí, všichni hledají viníka, protože potom ta vina je na někom jiném. Ale co když jednoznačný viník není? Koho potom označím – společnost, stát? Chceme takovou společnost, která by nás vedla všude za ruku a hlídala nás na každém kroku? Některé věci se prostě stanou a nejsme schopni jim zabránit, i když jsme udělali vše, co bylo v našich silách. To ale neznamená, že bychom neměli rezervy v péči o duševně nemocné. Celá oblast psychiatrie je výrazně podfinancovaná, z rozpočtu na celkovou zdravotní péči dostává psychiatrie pouze necelá tři procenta. To nás řadí k zemím jako Bulharsko, Arménie a podobně. Vyspělé země dávají až 8 %. V současné době se v rámci reformy psychiatrie připravují i organizační změny, které mohou napomoci v péči o duševně nemocné.

Literární noviny napsaly: Tragikomické na politických vyhlášeních o „systémových selháních“ je to, že česká psychiatrická péče má už pětadvacet let „systémové problémy“ a že díky nezájmu politiků o tuto oblast je není schopna vyřešit. Jaký je Váš názor?

V oblasti psychiatrie pracuji již asi dvacet. Za tu dobu se nic podstatného nezměnilo, bylo vymyšleno několik koncepcí, které skončily někde v šuplíku. V současné době připravovaná reforma má podle mého názoru největší šanci něco změnit. Za svou ji bere i ministerstvo zdravotnictví, které ji významně podporuje.

Co by měl podle Vás dělat stát pro své duševně nemocné?

Zajistit jim odpovídající zdravotnickou péči. To znamená dostupnost vzdělaných odborníků, léků, příjemné prostředí, ve kterém se budu léčit. Když porovnáte prostředí, ve kterém se někteří naši pacienti musí léčit, s jinými somatickými odděleními, tak máte pocit, že jste někde o nejméně třicet let zpět. I když se již řada věcí podařila změnit.

MUDr. Jan Tuček, Ph.D., primář psychiatrického oddělení v nemocnici České Budějovice

Naši pacienti také potřebují jistotu, ne neustále změny v sociálním sektoru. Nyní je např. velkým problém stanovení invalidity, kdy řada pacientů se schizofrenií najednou dostává invalidní důchod II. stupně. Protože jsou invalidní od své rané dospělosti, jejich důchod je jen velmi malý.

Jak by měla vypadat ideální psychiatrická péče? A je problém jen v chybějících penězích?

Ideální psychiatrická péče neexistuje. Ta bude, až budeme umět vyléčit příčinu duševních chorob. V současné době se ukazuje, že nejúspěšnější je propojení lůžkové, ambulantní a komunitní péče. Hlavně komunitní péče v naší zemi chybí. Na tyto skutečnosti reaguje ale již zmiňovaná reforma psychiatrie.

Obáváte se, že kvůli žďárské kauze budou duševně nemocní opět stigmatizováni?

Představte si, že máte někoho se schizofrenií v rodině. Tak vás uvedené články určitě nenechají v klidu. Přitom když se podíváte na statistiky trestných činů, tak se ukazuje, že schizofrenní pacienti nepáchají více trestných činů ve srovnání s běžnou populací. Jen se o nich více mluví a jsou mediálně zajímavější. Proto může být ve společnosti vyvolán falešný pocit nebezpečnosti duševně nemocných.

České Budějovice měly také svoji kauzu, vraždu manželů Malhockých. Prý je pachatel už opět na svobodě… Co o tom soudíte Vy?

Že bylo postupováno podle platných zákonů. Pokud se nám to nelíbí, potom změňme zákony a chovejme se zase podle nich. Každý si ale vyberme, v jaké zemi chceme žít.

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh  na ');.          

Vložil: Anička Vančová

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace