Obří oslík s dredy, který tahal děla. Na Zemi živitelce představili živoucí raritu

Foto: Výstaviště České Budějovice

Popisek: Osel poitouský na Zemi živitelce

Mezi autonomními roboty a moderní zemědělskou technikou letošního ročníku agrosalonu Země živitelka budil pozornost neobvyklý živý exponát – vzácný osel poitouský, největší plemeno domácího osla na světě. Na výstaviště jej přivezli chovatelé ze Zoochovu Kružberk.

Padesátý první ročník veletrhu, který ve čtvrtek otevřel brány a potrvá do úterý 26. srpna, láká na stovky vystavovatelů z pěti zemí. Návštěvníci mohou ochutnávat regionální speciality, prohlížet si techniku nebo vyslechnout odborné přednášky. Letošní ročník s podtitulem Nová éra se zaměřuje na budoucnost oboru, mezi kterou paradoxně zapadl i tento prastarý, téměř vyhynulý savec.

Francouzské národní plemeno

„Tento oslík je nejmohutnější osel na světě. Je to národní plemeno Francouzů. V kohoutku může mít až 170 centimetrů a vážit kolem 350 kilogramů,“ vysvětlil u výběhu pro Deník chovatel Tomáš Pater. Návštěvníci mohli obdivovat pětiletého hřebce jménem Kilucru de la Farge, přezdívaného Kyle. Zoochov Kružberk chová zatím pouze dva jedince tohoto kriticky ohroženého plemene.

Chovatel Tomáš Pater se svými oslíky. Foto Výstaviště České Budějovice

Chovatel Tomáš Pater návštěvníkům přiblížil jeho bohatou historii: „Původně se používali také ve válce jako tahouni děl. Dnes nacházejí uplatnění třeba v zemědělství, agroturistice nebo při orbě a senoseči. Jsou také neocenitelní pro chov mul – kříženců s koňmi, kteří vynikají silou a vytrvalostí.“

Přátelský, učenlivý, dlouhověký

Osel poitouský, pocházející z francouzského regionu Poitou, je nezaměnitelný díky své dlouhé husté srsti, která připomíná dredy a chrání zvíře před nepřízní počasí. Je známý nejen svou mohutností, ale i přátelskou a učenlivou povahou a dlouhověkostí – dožívá se až 35 let.

Jeho existence však visela na vlásku. Mechanizace zemědělství ve 20. století způsobila, že poptávka po silných mulách, pro jejichž chov byl klíčový, prudce klesla. „V roce 1977 bylo na světě evidováno jen 44 čistokrevných jedinců,“ uvedl Pater pro Deník. Díky úsilí nadšenců a chovatelských sdružení se plemeno podařilo zachránit. Dnes jej lze najít nejen ve Francii, ale i v dalších evropských zemích nebo v USA, přesto je stále vedeno jako kriticky ohrožené.

Země živitelka tak letos nabídla unikátní možnost vidět zblízka tento živoucí klenot francouzského chovu, který se prošel po výstavišti vedle nejmodernějších technologických novinek.

Vložil: Markéta Vančová