HR Giger
Hans Rudolf „Ruedi“ Giger (5. února 1940 Chur – 12. května 2014 Curych) byl švýcarský malíř, sochař a návrhář, známý především jako stvořitel uměleckého směru s názvem biomechanický surrealismus a tvůrce hollywoodského monstra Vetřelce.
HR Giger ve svém curyšském ateliéru v roce 1985, foto Wikimedia Commons / Kedar Misani, CC BY-SA 3.0 DEED
Narodil se roku 1940 v hlavním městě švýcarského kantonu Graubünden Churu jako syn lékárníka. Od mládí byl fascinován vším temným, později nacházel inspiraci v pracích Salvadora Dalího a Jeana Cocteaua. Po dokončení gymnázia začal studovat architekturu a průmyslový design na Zurich School of Applied Arts.
Roku 1966 poprvé vystavoval své perokresby a olejomalby. Tato výstava byla natolik úspěšná, že v několika letech znal jeho práce celý svět. Téhož roku se Giger seznámil s herečkou Li Tober. Odstěhovali se do Curychu, kde Giger tvořil svá slavná díla Birth Machine, Astro-Eunuchs a Under the Earth. Roku 1970 Li opustil a odstěhoval se ke své přítelkyni Evelyn. Tehdy zažil poprvé jednu ze svých nočních můr, jež se stala impulsem k obrázkové knize Necronomicon. Přešel na techniku airbrush a jeho kresby a malby si pro svou tematiku vysloužily celosvětově přijímaný název „biomechanický surrealismus“.
V 70. letech se osobně setkal s Dalím, dostal nabídku ke spolupráci na filmovém zpracování sci-fi Duna, pro nějž vytvořil design a nábytek Harkonnen, který se začal vyrábět později v 80. letech a kupovaly si jej nejluxusnější restaurace. Na cestách v USA potkal svou ženu Miu Binzanigo.
Navštívil jej také Keith Emmerson. Výsledkem setkání byla Gigerova obálka desky Brain Salad Surgery skupiny Emerson, Lake and Palmer (vydané 1973). Obálky LP desek tvořil již od roku 1969 a i později, např. pro Debbie Harry a její Koo Koo z roku 1981.
Necronomicon též uchvátil amerického režiséra Ridleyho Scotta, pro něhož Giger navrhl Vetřelce, což mu v roce 1980 vyneslo Oscara za nejlepší vizuální efekty. Rozvedl se s Miou, zůstali však stále přáteli a Mia mu nadále pomáhala s jeho výstavami. Stále maloval, tvořil plastiky, psal filmové scénáře a točil filmy, navrhoval šperky, ilustroval, otevřel první tzv. Giger bar. V polovině 90. let koupil středověký hrad ve švýcarském Gruyères, kde v roce 1998 otevřel své vlastní muzeum. Několik let před svou smrtí přestal malovat a věnoval se prioritně tomuto svému muzeu.
V poslední době žil v curyšské čtvrti Seebach. 12. května 2014 zemřel v nemocnici na zranění způsobená pádem ze schodů ve svém domě v Seebachu.
Snímek z filmu Vetřelec, foto 20th Century Fox
Jak to bylo s filmovým Vetřelcem
Když mu režisér Ridley Scott nabídl spoluúčast na tvorbě monstra pro film Vetřelec, vycházel z biomechanoidů obsažených v Necronomiconu. Začal navrhovat objekty a scény ve filmu a také různé varianty postavy vetřelce. Některé původní návrhy byly z různých důvodů zamítnuty – například velké elipsovité oči připomínaly spíše motoristické brýle. Giger nakonec vytvořil celý životní cyklus vetřelce – od vylíhnutí tvora, který se přisál na obličej oběti, aby do ní vložil zárodek vetřelce, až po jeho dosáhnutí dospělosti. Vetřelec byl zhotoven jako oblek, který si navlékal herec nebo kaskadér. Povrch a základní konstrukce byly vytvořeny z elektroinstalačních materiálů, hadic a pryže. Hlava nesla pohybový mechanismus, který otevíral čelisti a vymršťoval vnitřní čelist. Hlav vzniklo několik, základem byla lidská lebka bez dolní čelisti, zasazená do protáhlého skeletu hlavy. Tvůrci nejdříve plánovali, že herec mechanismus unese, ale později se ukázalo, že hlava je příliš těžká a nebylo možné ji ani podpírat pomocí ocelových lan. Takže nakonec vznikla statická hlava s mechanikou, která se točila v detailních scénách a zbytek zůstal na herci, navlečeném v obleku vetřelce. Tvůrci měli mnoho práce s tím, jaký zvolit materiál pro oblek, nakonec se jako nejlepší materiál ukázal být latex. Režisér chtěl původně vetřelce průhledného, potom slevil jen na průhlednou hlavu, ve které měl být vidět mozek, ale nakonec se i od toho upustilo. Vývoj filmu byl provázen nervozitou a spěchem. Vznikl však snímek, který se stal legendou. Za speciální efekty k filmu Vetřelec byl Giger Americkou akademií věd a umění oceněn Oscarem. Spolupracoval i na třetím dílu Vetřelce, kdy navrhl zcela nové monstrum – změnil vnitřní čelist na jazyk, upravil hlavu, dal vetřelci lidské rty, pozměnil zádovou část a udělal z něj mnohem dravějšího a rychlejšího tvora. Filmaři s tím však nebyli spokojeni, a tak změny byly spíše jen kosmetického rázu. Od druhého dílu se potýkal s problémy s autorstvím, když společnost 20th Century Fox odmítla Gigera uvést jako spoluautora, ale jen jako tvůrce původního návrhu. Ve čtvrtém díle jeho jméno již nebylo uvedeno vůbec.
|