Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
TV glosy, recenze, reflexe

TV glosy, recenze, reflexe

Ať se díváte na bednu, anebo přes počítač, naši autoři jsou s vámi

Rozhovory na okraji

Rozhovory na okraji

Mimo metropoli, mimo mainstream, mimo pěnu dní

Svět Tomáše Koloce

Svět Tomáše Koloce

Obtížně zařaditelné články autora, který moc nectí obvyklé žánry, zato je nebezpečně návykový

Krajské listy mají rády vlaky

Krajské listy mají rády vlaky

Někdo cestuje po hopsastrasse (pardon, dálnicích), jiný létá v oblacích, namačkaný jak sardinka...

Škola, základ života

Škola, základ života

Milovický učitel je sice praktik, o školství ale uvažuje velmi obecně. A 'nekorektně'

Na Ukrajině se válčí

Na Ukrajině se válčí

Komentáře a vše kolem toho

Praha 2 novýma očima

Praha 2 novýma očima

Vše o pražské Dvojce

Album Ondřeje Suchého

Album Ondřeje Suchého

Bratr slavného Jiřího, sám legenda. Probírá pro KL svůj bohatý archiv

Chvilka poezie

Chvilka poezie

Každý den jedna báseň v našem Literárním klubu

Naše ekologie

Naše ekologie

Co si KL myslí a co mohou v této oblasti s čistým svědomím doporučit

Literatura o šoa

Literatura o šoa

Náš recenzent se holocaustu věnuje systematicky

Vaše dopisy

Vaše dopisy

V koši nekončí, ani v tom virtuálním na obrazovce

Zápisníček A.V.

Zápisníček A.V.

Občasník šéfredaktorky, když má něco naléhavého na srdci. A zvířátko nakonec

Společnost očima KL

Společnost očima KL

Vážně nevážně o událostech, které hýbou českým šoubyznysem

Komentář Štěpána Chába

Komentář Štěpána Chába

Každý den o tom, co hýbe (anebo pohne) Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě slavní herci, herečky i zpěváci dobrovolně neřekli či neřeknou?

Psaní mi doma relativně tolerují, říká nejmladší z psavé čtveřice Pavlů Kohoutů, detektivkář a držitel ceny Jiřího Marka

02.03.2023
Psaní mi doma relativně tolerují, říká nejmladší z psavé čtveřice Pavlů Kohoutů, detektivkář a držitel ceny Jiřího Marka

Foto: Se svolením Pavel Kohout (stejně jako snímky v článku)

Popisek: Pavel Kohout se v Českých Budějovicích narodil a stále tam žije.

ROZHOVORY NA OKRAJI Když se řekne Pavel Kohout, vybaví se většině čtenářů nejspíše slavný dramatik a chartista, kterému ke stovce chybí už pouhé pětiletí (*1928). Jiní si vzpomenou na publicistu a ekonoma Pavla Kohouta (*1967), jemuž se zvolna blíží šestý křížek. Lékaři a milovníci kvalitní zdravotnické literatury si zase připomenou lékaře Pavla Kohouta (*1962) a zájemci o detektivní četbu vyloví v hlavě ještě čtvrtého Pavla Kohouta z jihu Čech. Ten je se svými 42 léty (*30. 10. 1981 v Českých Budějovicích) ze čtveřice píšících Kohoutů nejmladší, a právě jemu bude věnován následující rozhovor.

Milý Pavle, začnu úvodní otázkou a zaměřím se na vaše příjmení. Není těch Pavlů Kohoutů na Českou kotlinu už trochu mnoho? A patříte k sobě také příbuzensky a máme vás brát jako člena literárního klanu Kohoutů, anebo jde pouze o neobvyklou souhru náhod?

Jestli je v knižním světě „překohoutováno”, to nedokážu posoudit. Řekl bych, že ne. Každý jsme ukotvený v jiném žánru.

O ostatních Pavlech Kohoutech vím, některé jejich knihy jsem i četl, příbuzensky ale svázán nejsem s nikým z nich. Shoda jmen je čistě náhodná.

Kdy jste vlastně začal s literární činností a vzpomínáte na své první uveřejněné dílo? A má psaní nějakou spojitost s vaší profesí a vzděláním, nebo se tyto sféry vzájemně míjejí?

S psaním jsem začal na střední škole. Vycítil jsem šanci zlepšit si díky slohovým pracím známku z češtiny. Literatura a diktáty totiž nebyly mou silnou stránkou. Uvědomil jsem si, že mě psaní baví a věnoval jsem se mu i nad rámec povinných „slohovek“. Na přelomu střední a začátku vysoké školy jsem sepsal několik desítek humorných povídek, které jsem posílal do různých soutěží či časopisů. Několik povídek bylo oceněných a vycházely také např. v tehdejším časopise „Trnky-Brnky“.

K druhé části otázky – tvorba se vzděláním nesouvisí. Jsem vzdělán v technickém směru a přes deset let jsem pracoval jako projektant. Přibližně tři roky zpět jsem přesedlal úplně mimo obor a věnuji se digitálnímu marketingu. Až na výjimky (např. poznámky z projekční činnosti v knize „Les Bor“) pracovní věci do tvorby nepromítám.

Kde sháníte pro humorné povídky inspiraci? Ze života? Nebo si raději vymýšlíte? Jak se asi tak v hlavě rodí humorný příběh?

Většinou je všechno inspirované nějakou reálnou událostí – mou, blízkých či z vyprávění. V povídce jsou pak události více nadnesené a při psaní mě k tomu napadají další návaznosti a rozvinutí.

 

S první ze tří svých úspěšných detektivek

Když jsem studoval vaši tvorbu, zjistil jsem, že jste žánrový univerzalista, což mě zaujalo, přičemž nejlepšího hodnocení se dočkaly vaše detektivky. Můžete nám je v kostce představit?

Sám se za žánrového univerzalistu nepokládám. Jak jsem zmínil, začal jsem u humorné tvorby a přesunul se k detektivkám. Bokem jsem ještě vytvořil nějaké obsahy, které souvisely s koníčky či profesí – sepsal jsem např. malou knihu o fotografování či tvořil magazín o marketingu. Nejde ale o souvislou tvorbu.

Co se týče psaní, věnuji se primárně detektivnímu žánru. Prvotinou byl příběh „Les Bor“, který vyhrál před léty v soutěži nakladatelství Moba. A s tím souviselo vydání v edici „Původní česká detektivka“. Zájem o dílo mě nakopl k pokračování v této tvorbě, a tak došlo na další knihy – v témže roce vyšla „Vražedkyně“ a brzy vyjde třetí knížka s názvem „Tajemství“.

Moba je renomované nakladatelství se sídlem v Brně. To je velmi dobrá značka. Ale nepochlubil jste se tím, že vaše „Vražedkyně“ dostala v roce 2020 navíc prestižní literární cenu…

První knihu jsem ani nepsal se záměrem vydání skrze renomované nakladatelství. Sám mám malé nakladatelství e-knih, kde pomáhám začínajícím autorům vydávat díla v elektronické formě (www.KKnihy.cz), a původní představa byla ta, že i „Les Bor“ vyjde jako e-kniha s několika výtisky pro přátele. Po dopsání ve mně hlodala otázka, zda by text zaujal nějaké nakladatelství natolik, že by byly ochotni do díla investovat čas a peníze a věřit mu. Asi do tří jsem tedy poslal ze zvědavosti rukopis a v tom období zrovna vypsalo soutěž nakladatelství Moba v detektivním a historickém žánru. Když mi s vítězstvím přišla nabídka na vydání, názor jsem přehodnotil a rád s vydáním souhlasil.

Od napsání „Lesa Bor“ k vydání uběhly asi dva roky. V mezidobí jsem sepsal i „Vražedkyni“ a shodou okolností se stalo, že obě knihy vyšly ve stejném kalendářním roce („Les Bor“ v lednu a „Vražedkyně“ v říjnu 2020).

Na jaře bývá možnost zaslat knihy vydané předchozího roku do soutěže o detektivku roku (cena Jiřího Marka). V tu dobu byl již „Les Bor“ vyprodaný, a tak nakladatelství nominovalo „Vražedkyni“ (tímto děkuji za důvěru). A dopadla skvěle. Ve velké konkurenci kvalitních titulů získala „Vražedkyně“ třetí místo.

U ceny Jiřího Marka je dobré upomenout, že je pojmenována po scenáristovi, spisovateli a tvůrci legendárního rady Vacátka.

Kde jste čerpal inspiraci k detektivním zápletkám? Nakolik jsou vaše díla smyšlená, a nakolik se v nich promítají reálné kriminální případy, o kterých jste slyšel, anebo četl?

Je to podobné jako u humorných povídek. Události vycházejí z reálných příběhů, o kterých jsem četl či slyšel, a ty pak různě modifikuji a spojuji. Například v knize „Vražedkyně“ jsou pospojovány tři události a motivace, které se opravdu udály, ale neměly spolu žádnou souvislost. Já to poskládal k sobě a vystavěl okolo toho charaktery smyšlených postav.

Jste nepochybně i čtenářem detektivek. Kteří spisovatelé detektivek jsou takříkajíc vaším šálkem kávy?

Ano, detektivky také rád čtu. A nejen detektivky. Přečtu si rád i horor, sci-fi či humornou prózu. Velkou část čtení věnuji též seberozvoji a literatuře faktu.

Autorů či děl, stojících mi za zmínku, by bylo asi hodně. Pokud bych ale měl vybrat jednoho autora z detektivního žánru, byl by to Jo Nesbø.

V roce 2014 jste vydal delší povídku „Kat“. V případě povídky delšího rozsahu už bych s dovolením mluvil o novele, to by mně přišlo jako přesnější označení. O čem tahle kniha vypráví a čím vás inspirovalo nebo fascinovalo jako literáta právě katovské řemeslo?

Přiznám se, že na tuhle povídku už jsem s léty úplně zapomněl. Kat bylo první vážné dílo po humorných povídkách. Neřekl bych, že by mě nějak fascinovalo katovské řemeslo. Líbil se mi nápad na vztah dvou bratrů s rozličným osudem i kariérou, a povolání kata do toho zapadlo.

Ve vašem portfoliu vidím také dílo o legionáři Josefu Prokešovi. Kdo byl Josef Prokeš a proč vám přišlo zajímavé jej upomenout i dnešním čtenářům?

Josef Prokeš byl můj praděda, o kterém mi často vyprávěl děda. Za první světové války byl legionářem, mezi válkami ředitelem Legiostavby, a za druhé světové války aktivním členem odboje, kvůli čemuž byl nacisty popraven. Děda si schovával fotografie i dopis na rozloučenou. Jednou jsem se rozhodl, že mu udělám radost a poshromažďuju další data. Obepsal jsem vojenský archiv i legionářské sdružení a z posbíraných dat jsem vytvořil malou tištěnou knihu, kterou jsem dědovi daroval k Vánocům.

Když už to stálo tolik času, upravil jsem to také na e-knihu, kterou jsem si v rámci nakladatelství vydal. Žádný komerční úspěch jsem od toho pochopitelně nečekal, ale možná to nějakému historikovi či obyvatelům Veselí (kde Josef Prokeš působil) udělalo radost. A nezaujatým čtenářům to mohlo pomoci uvědomit si, v jaké klidné době nyní doma žijeme, zatímco generace před námi zažily dvě velké války. A mně sepsání téhle knihy zároveň pomohlo se ujistit, že literatura faktu pro mě není. 

 

Snad to s tou klidnou dobou nezakřiknete v čase, kdy nás nepřímo ovlivňuje zatím „jenom“ rusko-ukrajinská válka. Každopádně jste odvedl kus záslužné práce, protože řada odbojářských hrdinů podnes nemá podobnou připomínku. Také bych rád jednou takto upomněl svého strýce, shodou okolností odbojáře a pak „mukla“ komunistického režimu, původem z Českých Budějovic, ale pro samé psaní o jiných nějak nezbývá čas na vlastní. Kovářova kobyla zůstává neokovaná. Vy jste ji naopak zdárně okoval. Mimochodem, zmínil jste také svoji knihu o fotografování („O expozici“). Vedle ní jste dále sepsal příručku s názvem „Prodej to!“ s praktickými radami, jak prodávat vlastní fotografické výtvory přes fotobanky…

Ano. Svého času bylo fotografování mým velkým koníčkem a snímky jsem prodával přes fotobanky. A o obou činnostech jsem sepsal rady pro ostatní. Zatímco kniha s návody na exponování fotek i nadále může čtenářům pomáhat, text o prodeji přes fotobanky se z určité části stal za ty roky neaktuálním – fotobankový trh se vyvíjí a mění… A nyní s raketovým nástupem umělé inteligence se změní ještě více.

Zmíním vaše další dílo. Vystřihovací loutkové divadlo. Jak jste se dostal k tomuto žánru? A kdo je autorem výtvarné stránky divadélka?

Tohle loutkové divadélko jsem kreslil sám pro své děti. Vyrobil jsem ho a nějaký čas jsem dětem hrál pohádky (a oni mně). Obrázky jsem seskládal do pdf dokumentu a dal k dispozici na internet.

 

Toleruje vám rodina vaše psaní? Nebo jí tímto koníčkem spíše „lezete na nervy“ a slyšíte, že byste měl svůj čas investovat více do ní?

Řekl bych, že výtrysky nadšení, ale ani nenávisti tam nejsou. Psaní mi relativně tolerují…

A jaké máte další koníčky, kromě již zmíněného psaní a fotografování?

Nyní se už fotografování nevěnuji. Přesunul jsem se více k psaní a marketingu a tvorbě webů. A také mám rád příběhy – s tím souvisí zmíněné nakladatelství e-knih či magazín detektivních povídek.

Dalšími mými koníčky jsou sporty, filmy, hudba, grafika…

A závěrem se ještě jednou vrátím k vašemu jménu. Jako dlouholetý knižní redaktor jsem narážel na to, že lidé s týmiž jmény a přízvisky vytvářeli občas chaos mezi prodavači knih i v katalozích knihovníků. Neuvažoval jste, že si přidáte ještě prostřední jméno? „Své autory“ jsem před zmatky v souvislosti s jejich jmenovci vždy předem varoval. Ale nedali si říci a pak mi po létech přiznávali, že mě měli poslechnout, protože jejich díla „přifasovali“ knihkupci s knihovníky leckdy do seznamu úspěchů jejich slavných jmenovců… Jaká je vaše zkušenost v této sféře?

Nad prostředním jménem jsem nikdy nepřemýšlel. Za sebe ani nevidím důvod si nějaké na sílu vymýšlet. Ani si nemyslím, že by to mělo způsobovat zmatky u čtenářů. Jak už zaznělo, jsme všichni Pavlové Kohoutové žánrově dosti odlišní. Přijde mi nepravděpodobné, že by si nějaký nadšenec ekonomických knih pořídil omylem nějakou moji, viditelně označenou jako detektivka, a cítil zklamání, že nezjistil více o investování. A kamenná knihkupectví řadí knihy podle témat, takže tam se v jednom regálu naše knihy nepotkají. Jediný zmatek může nastat u e-shopů, které mívají jméno autora prolinkováno na další vydané knihy, a často stejná jména autorů vůbec neřeší.

Nevím jak ostatním, ale mně se opravdu nikdy nestalo, že by se  mě někdo ptal, zda jsem ten ekonom nebo chirurg.

A závěrem se optám, jaké jsou vaše osobní a tvůrčí plány do budoucna? Na kterou knižní novinku se mohou těšit vaši čtenáři, či případně na jaký nový žánr, v němž jste zatím nepublikoval, ale máte to možná v plánu?

V květnu mi u Moby vyjde třetí detektivka s názvem „Tajemství“. V příběhu vystupují hlavní hrdinové z obou předchozích knih – a tím je propojí.

Tak to musím ocenit jako výborný marketingový nápad, protože toto bude čtenáře vhodně lákat k nákupu či alespoň přečtení již vydaných titulů…

Další knihu prozatím nepíši. Chtěl bych nyní napsat pár povídek. Poslední dobu věnuji snaze připravit on-line magazín detektivních povídek, kam bych svá díla výhradně zařadil.

Děkuji za rozhovor a přeji zdar v podnikaném díle!

 

Vložil: Radovan Lovčí