Krajinou, která změnila svoji tvář; po stopách vorařů okolím Temelína. Český poutník
10.06.2018
Foto: René Flášar
Popisek: Jaderná elektrárna Temelín
FOTOGALERIE Dominantou oblasti, kterou se dnes vydávám poznávat, jsou obří věže. Nejde ale o katedrálu ani rozhlednu, nýbrž jadernou elektrárnu Temelín. Všechna navštívená místa proto mají jedno společné: do jejich osudů zasáhla výstavba elektrárenského gigantu.
Stojím na parkovišti před zámkem Vysoký Hrádek, který je jedinou zachráněnou stavbou ze zaniklé obce Březí. Myslím, že toto místo nejlépe vystihuje pocity ze zdejší krajiny. Po jedné ruce romantický zámeček vybudovaný v roce 1805 s krásnou zahradou, po druhé depresivně působící vysoké chladicí věže. Přemýšlím, jak na naše chování ke krajině budou pohlížet budoucí generace… Ale raději snad nemyslet. Takže šup na kolo a vyrážíme.
Vzpomínka na um předků
Přejíždím hlavní silnici z Týna nad Vltavou do Českých Budějovic a prakticky hned se ocitám na území bývalých vesnic Březí a Podhájí. Osud obou obcí, stejně jako nedalekého Křtěnce, Temelínce a Knína se začal naplňovat 28. října 1980, kdy se lidé poprvé dozvěděli, že jim za humny vyroste jaderná elektrárna. Poslední obyvatelé Podhájí opustili své domovy v dubnu 1997. Netřeba snad dodávat, že většina z nich to nesla velmi těžce.
Z kopce dolů mířím k osadě Purkarec, staré vorařské vsi, prvně zmiňované už v roce 1352, jehož velká část se také ocitla pod vodou při napouštění Hněvkovické nádrže, která byla vybudována v letech 1986 až 1992 pro potřeby elektrárny.
Purkarec
Purkarec byl od 14. století známým vorařským centrem. Na zašlou slávu tohoto řemesla, které se zde provozovalo až do roku 1960, se zde vzpomíná dodnes. Od roku 1977 je v provozu Síň tradic jihočeské voroplavby, kde jsou vystaveny dochované listiny, fotografie, modely i předměty každodenní potřeby vorařů. Díky originálnímu muzeu se dozvídám řadu zajímavostí o stavbě vorů, výrobě houžví, speciálním oblečení nebo nářadí. V místní hospůdce nazvané „netradičně" U Voraře se posilňuji na další cestu a pak ještě zastavuji u pomníku věnovaného všem voroplavcům, kteří zde do poloviny minulého století provozovali své náročné, ale krásné řemeslo.
Po nové cyklostezce pak pokračuji ke zřícenině Hrádek, kdysi loveckého hradu Karla IV. Sídlo jeho obyvatelé opustili už počátkem 15. století a do současnosti se zachovalo pouze zdivo s hrotitými okny, příkop a val.
Obec rozdělená Vltavou
Po červené značce šlapu do pedálů směrem k Hněvkovicím na levém břehu Vltavy. Na lesní cestě potkávám pana Josefa, celé jméno mi říci nechce, s košíkem plným hub. „Prožil jsem většinu svého života v Podhájí, ve zdejších lesích se vyznám i poslepu," vysvětluje svůj houbařský úspěch. Řeč přijde i na vystěhování z Podhájí. „Na to vzpomínám nerad. Pro většinu z nás to bylo hodně smutné a i po těch dvaceti letech je to stále bolestivé," říká Josef a ukazuje mi lesní zkratku na Hněvkovice. Ty jsou rozdělené na dvě části. Na levém břehu žije kolem sedmdesáti obyvatel a je tam i ráj rybářů. Pro fotografy je tu zase ideální místo pro zachycení Hněvkovic na protějším břehu, které byly částečně zatopeny při stavbě zdejšího vodního díla.
Po hrázi přejíždím řeku, abych si lépe prohlédl bývalý mlýn, který dnes slouží coby malá vodní elektrárna, a někdejší zámek, v němž je od roku 1948 odborné učiliště. Oba objekty jsou bohužel veřejnosti nepřístupné.
Muzeum zemědělské techniky
Čas neúprosně běží a tak pospíchám k dnešní poslední zastávce. Tou je muzeum historických vozidel a staré zemědělské techniky v Pořežanech. Muzeum má skutečně široký záběr, najdete tu nákladní a osobní automobily, motocykly, saně, nářadí, modely vláčků a letadel, psací a šicí stroje nebo kočárky.
„Všechny exponáty jsou originály a půjčujeme je na natáčení filmů a pohádek. Mezi nejznámější exponáty patří biskupský kočár značky Berlina, který je starý přes 250 let. Ten si zahrál například v pohádkách Princezna ze mlejna, Nejkrásnější hádanka nebo Z pekla štěstí. Nejstarší automobil, který u nás máme, pochází z roku 1926. Jde o Chevrolet, který také často využívají filmaři," říká zakladatel muzea František Jiříček. A upozorňuje na další unikát, kterým je nákladní automobil na dřevoplyn. „Na alternativní palivo ho majitel předělal v době 2. světové války," dodává můj průvodce.
Loučím se s historickou zemědělskou technikou, nasedám na kolo a vracím se zpět k zámečku u elektrárny Temelín, kde své dnešní putování končím. Tak na viděnou příště!
Vložil: René Flášar