Viděl jsem obyčejné české lidi, ne nácky nebo fašouny. Igor Chaun vyrazil na koncert Ortelu
27.12.2017
Foto: Repro
Popisek: Igor Chaun na českobudějovickém koncertě Ortelu
Režisér Igor Chaun zavítal na koncert skupiny Ortel. A svůj dojem z celé akce pak sdělil časopisu Reflex. Koncert nazval dokonce takovou normální tancovačkou. Chaun se za Ortelem vydal na předměstí Českých Budějovic, neboť podle svých slov chtěl zjistit, zda je Ortel a jeho skupina opravdu nebezpečný demokracii. Chaun uvádí, že před svým příjezdem na koncert se podíval na pár rozhovorů, pustil si jejich hudbu a také si přečetl texty.
„Přátelé, minulou sobotu jsem se vydal do Českých Budějovic na koncert skupiny Ortel. Abych zjistil, zda je jejich působení opravdu „ohrožením demokracie“. Trochu jsem měl obavy, koho uvidím, jaké bude obecenstvo a co se bude na koncertě dít. Dokonce jsem i volil oblečení, abych „zapadl“. Na samotném koncertě jsem pak byl překvapený,“ uvedl svou reportáž pro Reflex režisér, který s časopisem čím dál více spolupracuje, dokonce natočil dokument o kmenovém redaktorovi Jiřím X Doležalovi s názvem Nepřesaditelný.
Viděl jen dva nácky
„Uvědomil jsem si, že ano, působí to místy ostře, ale je tam především přítomna nadsázka. Která patří k uměleckému projevu. A některé texty zahraničních skupin jsou mnohem, mnohem ostřejší, třeba amerických rapperů. Nicméně jsem nevěděl úplně přesně, co mě na koncertu očekává,“ podotkl ještě před koncertem Chaun, jenž se koncertu účastnil v mikině s kapucí.
Když dojel na místo, překvapilo jej, že nevidí davy ani policejní kordon. I sál byl prázdný, i když Chaun, jak píše, přijel o hodinu dřív. Bylo však jasné, že bude plno, neboť dopředu bylo prodáno 400 lístků.
„Po sedmé večerní začali přicházet lidi. Vše se velmi protahovalo. Úzkým vstupem do hospodského sálu se valili místní a odbavení trvalo. Měli na sobě znaky příslušenství k Ortelovu minikultu.
Zjistil jsem, že vlastník klubu Jiří měl pravdu. Byli to normální lidé. Občas nějaký drsněji vypadající chlap, ale spíš bych to tipoval na dělníka, který si na sebe svátečně navlékl tričko s nápisem Ortel a na hlavu uvázal černý šátek. Občas skupinky holek, docela pohledných. A taky rodina včetně dítěte, malé holčičky,“ popsal Chaun, jenž podle svých slov za celou dobu viděl jen dva nácky, tedy trochu od pohledu.
„Prozradím vám, že v zásadě jsem žádné nácky neviděl. Většinou české lidi, kteří se identifikují s jednoduchým rockem a mírně primitivními texty skupiny Ortel. A dělá jim to radost a poskytuje uvolnění. A radují se a baví. A hrají si na tvrďáky. Protože ta hudba a texty nějak rezonují s dřímající a jinak ukrytou nótou vlastenectví v nich, kterou nemají šanci projevit. Protože MS v hokeji jsme už dlouho nevyhráli!“ zhodnotil Igor Chaun.
Projevy spíše vlastenecké
Ortel začal hrát v deset večer, popisuje Chaun, vystoupení trvalo hodinu a půl i s přídavky. „Nikdo nehajloval. Nevzýval nacistické symboly, nevyzýval k nenávisti ani k násilí. Přátelé, viděl jsem úplně normální tancovačku. Spokojené lidi v sále. Hudebně si to hodnotit netroufám, asi je to solidní průměr. Ortel, nikoli bez charismatu, prokládá písně krátkými proslovy. Spíše vlasteneckými,“ řekl následně Chaun, jenž si podle svých slov koncert užil. Spřátelil se prý s mnohými lidmi, již nebyli rasisté.
„Došel jsem k názoru, že úspěch skupiny Ortel je zaviněn selháním schopnějších lidí ve společnosti, kteří by uměli tyhle věci lépe vysvětlit a podat prostým lidem. Srozumitelně a přitom bez vášně a nízkých pudů. Ano, skupina Ortel to dělá – používá vulgarity, hovoří o boji a krvi a v písni Defenestrace dokonce o radosti z toho, že mohou „následovat vůdce“. Ale nejasně a neadresně. Vyjadřují zároveň frustraci obyčejných lidí a nabízejí jim hudební ventil. Nevím, kolik z toho je kalkulace a kolik bytostné cítění autorské. A nakolik to Ortel myslí vážně. Ale podle mého názoru jejich tvorba nepřesahuje hranice umělecké nadsázky a toho, co je ve svobodné společnosti prostě „dovoleno“. Ať už zpívat, psát nebo říkat,“ okomentoval důvody úspěchu této plzeňské skupiny Chaun.
A dodal: „Ortel pouze zaplnil prázdný prostor a poptávku po národním soucítění prostých občanů. Není chybou Tomáše Hnídka z Plzně a jeho českých posluchačů, že tohle pole nechali čeští umělci nebo intelektuálové a myslitelé (jsou-li jací) v podstatě prázdné. Ortel se pouze chopil tématu a umožnil některým lidem, aby si při jeho písních a na jeho koncertech prožili pocit možná přízemní, avšak jednoduché a silné národní sounáležitosti.“
Ojedinělý kretén?
„Po absolvování koncertu jsem dospěl k názoru, že Ortel má právo zpívat, jak zpívá, že lidi mají právo se radovat, jak se radují, a že mají právo volit Ortela do Zlatého slavíka, pokud chtějí. A že je trapné hledat záminku od pořadatelů, aby Zlatého slavíka Ortel nevyhrál. Oceňuji postoj Kabátů, že zlatou medaili chtějí vrátit. Toho se od ruských biatlonistek nedočkáme," uzavřel Chaun v tištěném vydání Reflexu.
Na webu Reflexu pak přinesl ještě video z koncertu, kde, jak dodává, si při stříhání všiml, že jedna ruka z publika vylétla a zahajlovala. „Je mi to líto. Pletu se tedy a ti osvalení, nakrátko ostříhaní muži v tričkách s nápisem Ortel a umrlčími lebkami na hrudi, kteří byli v publiku taky přítomní, na tohle čekají? Je to tajná hnědá subkultura společnosti, která čeká na svoji příležitost? Anebo ojedinělý kretén…???“ zeptal se zostra Chaun a dodává, že Tomáš Ortel za toto nese určitou zodpovědnost, neboť vytváří cosi, co tyto lidi přivolává.
Válcuje vás život, úřady, politici? Zažili jste, nebo jste viděli něco, co by měli ostatní vědět? Pište, foťte, posílejte na .
Vložil: Anička Vančová