Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Volby 2017

Volby 2017

Žhavá část kampaně se blíží

Letošní Karlovy Vary

Letošní Karlovy Vary

Co se dělo na festivalu

Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Jdou po mně jako po disidentech. Škoda, že nemůžu sedět s Dukou, pokecali bychom, říká v rozhovoru docent na Jihočeské univerzitě Martin Konvička, šéf Bloku proti islámu

22.12.2015
Jdou po mně jako po disidentech. Škoda, že nemůžu sedět s Dukou, pokecali bychom, říká v rozhovoru docent na Jihočeské univerzitě Martin Konvička, šéf Bloku proti islámu

Autor: Hans Štembera

Popisek: Martin Konvička učí na katedře zoologie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

ROZHOVOR Entomolog, docent na Jihočeské univerzitě, překladatel z angličtiny, ale hlavně - vedoucí představitel iniciativy Islám v České republice nechceme a předsedou od ní odvozeného Bloku proti islámu. „Islám se musí rozsypat zevnitř.“ Pokud se tak nestane, propukne v Evropě občanská válka. To si myslí. „Kosovo, ale větší a krvavější,“ popsal ve své prognóze budoucího vývoje. Konvička byl v uplynulých dnech obviněn z podněcování nenávisti vůči muslimům. Také k tomu se vyjádřil.

Důvodem trestního stíhání mají být vaše výroky na Facebooku. Co si o obvinění myslíte a jak situaci vnímáte?

Z trestního stíhání jsem trochu zahořklý. Vnímám je jednak jako zneužití pravomoci státní zástupkyně, která se sice chová jako aktivistka, ale trestní oznámení neopominula podat na hlavičkovém papíru státního zastupitelství, kde pracuje; jednak je vnímám jako přímo účelově cílené na mě. Jediné, co považuji v tomto stíhání za pozitivní, je, že se prokázalo, že naši členové ctí presumpci neviny a stejně se chová i vedení školy, kde pracuji. Nápadné ale je, že mě obvinili 18. listopadu.

Takže vnímáte i politický podtext? Souvislost s děním 17. listopadu na Albertově?

Samozřejmě, i když nelze přehlédnout, že moje trestní stíhání bylo dlouhodobě připravováno. Svědčí o tom fakt, že ve spisu jsou založeny dva znalecké posudky. Pikantní je, že jeden z nich – vypracovaný katolickým teologem – prokazuje, že islám je náboženství míru. Že migrační vlna nemá ani s islámem, ani s násilnými trestnými činy nic společného; a že v podstatě s islámem v Evropě nejsou vůbec žádné problémy.

V jaké fázi je teď trestní stíhání? A zasahuje vám do soukromí?

Advokáti se seznamují se spisem, více se k tomu nechci vyjadřovat. Samozřejmě je taková věc vždycky nepříjemná, ale já vím velmi dobře, že naprosto stejným, takzvaně právním způsobem se postupovalo v času komunistů proti disidentům. Ty podobnosti jsou tak do očí bijící, že se až musím smát. Čekám, kdy budu ještě obviněn z rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví a urážky ústavního činitele, případně ze zpochybňování vedoucí úlohy strany. Pak už budu jen doufat, že v kriminále najdu stejně dobrou společnost jako svého času disidenti. Škoda že nemohu sedět s Jiřím Gruntorádem, Jiřím Rumlem, kardinálem Dukou – pokecali bychom... U pana kardinála Duky bych se mohl taky přiučit, jak se páchá ten trestný čin, za který byl odsouzen on, totiž „maření státního dozoru nad církvemi“. Jelikož premiér Bohuslav Sobotka veřejně prohlásil, že Blok proti islámu je „xenofobní sekta“, myslím, že bych rady od profíka zužitkoval.
Do soukromí mi vyšetřování samozřejmě zasahuje, když ničím jiným, je to stres navíc. Ale přece kvůli tomu to dělají – vyvolat stres, rozložit rodinu protivníka systému, tedy mne, oslabit a odloučit od podpory rodiny a přátel. Naštěstí si moje žena toto velmi dobře uvědomuje a je mi oporou.
 
Poslanec Marek Černoch ocenil novou preambuli, kterou jste na sněmu Bloku proti islámu schválili. Cílem má být zastavit progresi radikálních forem islámu především pomocí zákonů. „Poslanci učiní vše, aby návrhy prosadili,“ uvedl na úterní tiskové konferenci. S ohledem na spolupráci Bloku proti islámu a Úsvitu, jak chtějí poslanci postupovat?

Dá se vytipovat asi deset oblastí života společnosti, kudy islám do evropského společenského života proniká. Jsou to hygienické normy typu halal porážek, školské normy jako povolit či nepovolit šátky, občanskoprávní a zejména rodinné věci. Je například známo, že v našich islámských komunitách existuje ilegální polygamie. Obchází se zákon o rodině. To jsou ilegální věci a je třeba, aby byly stíhány a aby bylo vymáháno české právo. Islámské komunity využívají nezájem našeho právního systému k tomu, aby ho podlomily. Je nutné důsledněji dohlížet na dodržování zákona o církvích, mít dohled nad sociálními službami nebo dodržováním azylového zákona. Spolu s Úsvitem připravujeme novelu trestního zákona, azylového zákona a podobně.

Myslíte si, že byste něco vzal zpět z výroků, které jste pronesl v uplynulém roce?

Má zásadní veřejná prohlášení jsou v podstatě tato: „Přál bych si nejvíc, aby muslimové sami opustili islám, který zotročuje především je.“ A tohle stanovisko bych rozhodně nepřehodnocoval.

Pojďme přece jen bilancovat. Někteří téměř uplynulý rok 2015 považují za přelomový. Jak vy vnímáte události, jež se staly?

Na konci loňského roku asi touto dobou byl problém islamizace naší společnosti marginální. Prakticky se o něm nemluvilo. Šlo o tabu, kterého se společnost bála, a v hlavním mediálním proudu bylo opomíjeno. Situace se krásně promítla ve volbách v roce 2013, kdy všichni slibovali hospodářský růst, čerpání dotací z EU a úplně zapomínali na obrovské problémy, se kterými se už tehdy spousta zemí potýkala.
Já jsem už na leden 2015 v Českých Budějovicích naplánoval přednášku exmuslimky Pavlíny Bitarové a dělal jsem vše pro to, aby dosáhla velkého společenského pokrytí. Věřil jsem, že to bude zásadní věc, která celou debatu rozhýbá. Ve stejný den nakonec došlo k masakru v redakci Charlie Hebdo. Naše iniciativa zapadla, najednou bylo jasné, že je třeba se rázně vyjádřit, a uspořádali jsme demonstraci na Hradčanském náměstí. Bylo to první velké veřejné vystoupení proti islamizaci Evropy, a tím i naší země. Aktivity, které se děly na sítích, internetu, v kavárenských místnostech, se přenesly do politiky. K situaci se začali vyjadřovat politici, novináři a propukla migrační krize. Není to ovšem nic, co by tady dříve nebylo. Když čtete materiály tři roky staré, obsahují informace o přeplněných táborech na Lampeduse, 60 tisíc migrantů z Afriky přicházelo do Itálie ročně, dnes je toto číslo záležitostí dvou týdnů. Všechno se velmi urychlilo zvlášť na balkánské cestě. Pak se objevila snaha přerozdělovat migranty a v reakci na kvóty jsme vyhlásili občanskou petici. Velice rychle jsme sesbírali 100 tisíc podpisů. Současně jsme si uvědomili, že je třeba celou iniciativu ukotvit, demokratizovat a zprůhlednit. V době, kdy se sbíraly podpisy pod petici, jsme založili spolek Blok proti islámu. Chtěli jsme organizační strukturu, která sice vyrostla z amorfní internetové iniciativy, ale byla by postavena na demokratických základech a hlavně by byla ve stabilizované a právně ukotvené formě. V souvislosti s peticí se uskutečnilo parlamentní slyšení. Zástupci petentů viděli na vlastní oči doslova arogantní výsměch parlamentních zástupců všech politických stran.
Byl to arogantní výsměch největšímu vzedmutí občanské společnosti po roce 1989. Sesbírali jsme bez jakékoliv mediální podpory během pěti týdnů čtvrt milionu podpisů – a oni se nám smáli do očí. Dostali jsme nálepku, že jsme fašisti. Byla to tak silná zkušenost, že jsme si uvědomili, že bez tvrdého politického angažmá ničeho nedosáhneme. Tímto arogantním jednáním poslanců pro nás skončila doba, kdy jsme za poslanci chodili s prosíkem. Na začátku prázdnin jsem pak ohlásil, že půjdeme do politiky.

Každopádně velmi zajímavá situace nastala právě 17. listopadu na Albertově, když jste se objevil na pódiu vedle prezidenta Miloše Zemana…

Zajímavá situace to byla. On je obrovský chlap. O dvě hlavy větší než já, přitom já mám celkem průměrnou výšku. Sám nevím, jak se u toho cítil pan prezident, ale jsem přesvědčený o tom, že se cítil lépe, než když se svým premiérem kladl věnce před francouzskou ambasádu.

Co se týká evropské politiky, hovoří se o selhání elit, kancléřka Angela Merkelová o sobě dala hodně vědět. Jak vidíte vy do budoucna situaci v Evropské unii i pozici současných čelných politiků?

Zásadní problém oficiální unijní politiky je tvrzení, že islám není nebezpečný a že s ním můžeme koexistovat. To je obrovská lež. Ukázky z celého světa v nejrůznějších časových obdobích jasně dokazují, že tohle se ještě nikdy nepodařilo. Ideologie islámu má v sobě řadu pojistek proti integraci – prostě ji nedovolí. Integrování se znamená pro muslima fakticky odpadnutí od víry. Přesto zejména západoevropské země této lži uvěřily a nadrobily si obrovské problémy, ze kterých je velmi těžká cesta ven. Místo toho, aby začaly něco dělat, aby přiznaly chybu, snaží se lež – nebo svou vlastní naivní iluzi – udržet ještě chvíli při životě. Není to nic jiného než tanec na palubě Titaniku. Těm lidem, kteří takto rozhodují o Evropě, je padesát nebo šedesát let, rezignovali už na budoucnost svých zemí i dětí. Všechny kroky západoevropských politiků vycházejí ze lži. Nikdo z nich nemá vizi, co dělat dál. Troufám si dokonce říci, že současní západoevropští politici by neměli vizi, co s Evropou dál, ani v případě, že by islám v Evropě neexistoval. V takovém případě by se Evropská unie protloukala časem a prostorem, někdy hůře, někdy lépe. Dnes tady však islám je – a za každou chybu a lež těchto lidí zaplatíme milionkrát.

Jaká je vaše prognóza budoucího vývoje Evropy v roce 2016? Poradíme si s migrační krizí, nebo se nakonec staneme obětí džihádu a evropská civilizace nastoupí cestu k postupnému zániku a spácháme sebevraždu, jak varují někteří analytici?

Budoucnost je obrovsky otevřená a scénářů je více. Existují procesy, které nejsou příliš vidět, například pnutí uvnitř islámských komunit. Přibývá odpadlíků a tito lidé jsou nadějí světa. Jednou z nejstrašnějších věcí, kterou dělá západoevropská politická třída je, že lže o tom, že žádný problém s islámem neexistuje. Tím podráží nohy muslimům nebo bývalým muslimům, kteří na nesmírné obtíže s islámem poukazují. Tito lidé jsou přitom ve své vlastní zemi, ve své vlastní kultuře disidenty. Představte si, že by západní politické elity pomáhaly komunistickým režimům likvidovat protikomunistické disidenty – třeba by bývaly veřejně proklamovaly, že zavřít Havla je jediné možné řešení občanské nespokojenosti v Československu. Naprostá většina národa by si myslela, že se na západ od našich hranic zbláznili... Dnes s islámem dělají západní politické takzvané elity přesně toto: fakticky podporují ty nejfanatičtější formy islámu. A tytéž elity se jen diví, že je občanská veřejnost masivně považuje nejen za blázny, ale také za vlastizrádce. Západní politické elity si proti sobě vypěstovaly ve vlastních národech takovou nenávist, že to nemohou z dlouhodobého hlediska ustát – ani komunisti to neustáli. Co se týká islámských disidentů, musíme si uvědomit, že jsou naší největší nadějí, protože islám se musí rozsypat zevnitř.
Co bude dál, pokud se tak nestane? Je to jednoduché. Občanská válka v Evropě. Kosovo, ale větší a krvavější. Současně jsme svědky sílícího odporu proti prolhané politice. Říká se tomu nacionalismus, patriotismus, xenofobie, hnědý sliz. Jestliže si ale politická třída myslí, že bude takovýmto způsobem ponižovat a ignorovat přání lidí, někde padesáti nebo až devadesáti procent populace, je velmi naivní.
Na jednom parlamentním semináři jsem prohlásil, že možná jednou uplácáme paní Merkelové sochu na Letné jako poděkování, protože z chronického problému udělala svou hloupostí problém akutní. Nejvíc jsme se totiž obávali toho, že si Evropané na podřízenou pozici zvyknou, nějak se přizpůsobí a postupně evropská kultura zanikne stejně, jako zanikla kultura a svoboda v normalizaci v Československu po roce 1970, ovšem samozřejmě v neporovnatelně horším duchu. Báli jsme se, že lidé rezignují, stáhnou se do soukromí. Pro islamizované země je typické, že lidé opustili města a stáhli se na venkov. Toho jsme se nejvíce báli, že plamínek evropské civilizace postupně zanikne, aniž si toho někdo všimne. To, co teď udělaly migrační krize a neuvěřitelná arogance unijních politiků, je zárukou, že se to nestane.

Avizovali jste, že připravujete další demonstrace 6. února. Jak budou probíhat?

Pokusíme se postup v Evropě zkoordinovat společně s německou Pegidou. Protesty se uskuteční v různých významných městech. Konkrétně budeme program teprve připravovat.

Máte za sebou první řádný sněm Bloku proti islámu, kde jste byl potvrzen jako předseda. Byla už také řeč o sestavování kandidátek pro krajské volby?

Je nutné si uvědomit, že jsme spolek, a ne politická strana. Jako spolek máme smlouvu se stranou Úsvit - Národní koalice a naši kandidáti budou jako nezávislí na jejích kandidátkách v krajských volbách. Bude samozřejmě uvedeno, že jsou našimi členy. Kolektivním členem Bloku proti islámu jsou také některé politické strany a jejich lidé budou mít také přístup na společnou kandidátku. Předpokládáme, že se z Bloku proti islámu stane skutečně blok a připojí se i další spolky a skupiny, případně i drobné politické strany. Základními kritérii je odpor proti islámu a islamizaci Evropy a především zachování a znovudobytí občanských svobod v tom nejširším slova smyslu. Dost bylo byrokracie, státní šikany, pohrdání takzvaně obyčejným člověkem.  Míníme kandidovat ve všech krajích a chceme se samozřejmě co nejlépe umístit.
Mimochodem, máme trojčlenný výkonný výbor a sedmičlennou akční radu. Zajímavé je, že ve vrcholném vedení máme polovinu žen a polovinu mužů. A žádné kvóty jsme k tomu nepotřebovali. Pseudofeministické organizace, ministr Dienstbier nebo ministryně Marksová tak mohou být spokojeni. Pravděpodobně požádáme o nějakou plaketu gender korektnosti. Anebo se přihlásíme o ocenění feministického Fóra 50 na 50.

Vy tedy budete kandidovat v jižních Čechách…

Samozřejmě. Jen to nebudu mít jednoduché. Pocházím ze severní Moravy, v jižních Čechách jsem se nenarodil a některé kraje jsou patriotičtější, jiné méně; a právě jižní Čechy patří k těm nejpatriotičtějším. Nicméně doufám, že mi spoluobčané dají důvěru. Já jsem si Jihočeský kraj vybral pro život. Před více než patnácti lety jsem v jižních Čechách dostal jedinečnou šanci na univerzitě, s tímto krajem jsem se sžil, a tak mu zkusím něco vrátit.

Daniela Černá

Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .

Vložil: Lucie Bartoš

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.Další informace