Za války musela dřít v solných dolech, dvě děti vychovávala sama… Život populární pohádkové babičky Libuše Havelkové nebyl právě pohádkový. Proč už nechtěla muže? Tajnosti slavných
05.09.2015
Foto: archiv ND
Popisek: Pohádková maminka a babička Libuše Havelková na civilním snímku z archivu Národního divadla
Existenční problémy poznala již v dětství, za války ji Němci šoupli do solných dolů, z velké lásky jí zůstaly jenom dvě děti a starosti. Přesto pro diváky zůstala především vždy usměvavou a starostlivou maminkou a babičkou.
Milovaná babička z Kouzelné školky patřila tři desetiletí ke stálicím činohry Národního divadla, především ji ale dobře znají televizní a filmoví diváci jako představitelku výhradně kladných postav, dobrosrdečných, láskyplných a starostlivých maminek, babiček a tetiček. Matka známého herce a hudebníka Ondřeje Havelky má ve své filmografii 125 filmových a televizních rolí, o těch divadelních ani nemluvě. A i když se opravdu velké hlavní role nikdy nedočkala, miluje ji několik diváckých generací.
V populárním televizním pásmu ČT pro nejmenší diváky Kouzelná školka
Na zpěv a hudbu nebyly peníze
Libuše Havelková, rozená Drboutová, se narodila 11. května 1924 v Českých Budějovicích. Sice měla dva bratry, o deset let staršího Vladimíra a o dvanáct let staršího Karla, přesto neměla dětství právě lehké. Její tatínek měl malý koloniál se smíšeným zbožím, ale bohužel se dost zadlužil. Zemřel, když bylo Libušce pouhých šest let, navíc právě v období hospodářské krize, a tak se maminka měla co ohánět, aby obchod vůbec udržela, živnosti a zabezpečení svých dětí věnovala veškerou energii. O tři roky později se rodina přestěhovala do Prahy, kde měla maminka příbuzné.
Toužila po zpěvu, na soukromé školy ale nebyly peníze
Původně spíš toužila po zpěvu a také zpívala, kde jen mohla, v různých sborech, na vystoupeních i v Kühnově dětském rozhlasovém sboru. „Když jsem dospívala, toužila jsem zpívat, což maminka vždycky komentovala, abych nepředstírala, že mám hlas,“ přiznala v jednom rozhovoru. Časem ji to ale přešlo, protože objevila verše, a hlavně veršované divadelní hry od Shakespeara, Moliéra a dalších klasických autorů, a tak se v roce 1942 přihlásila ke studiu herectví na pražskou konzervatoř. „Zpěv bych stejně mohla těžko studovat, doma jsme neměli ani klavír, a aby mě maminka dala někam učit, to bylo naprosto vyloučené. Nebylo peněz. A tak mě napadla ta konzervatoř. Byla to státní škola, neplatila se, a i maminka pro ni měla celkem pochopení,“ dodala v rozhovoru pro server Žena-in.cz.
Za války dřela v solných dolech
Za druhé světové války byla po uzavření škol Němci totálně nasazena na práci. „Nejdříve do Berlína, kde jsme dělali ve fabrice různé podřadné práce. Pak ale přišly na Berlín obrovské nálety, skoro každou noc se muselo chodit do krytu, a tak nás jednou se vším všudy, se stroji i s Němci, přestěhovali na venkov, do solných dolů. Tam jsme fárali 600 metrů pod zem, každý den ráno dolů a večer nahoru. V takových obrovských slujích jsme vyráběli součástky do letadel. Alespoň tam byl klid, žádné nálety. Ale i tak to bylo svízelné,“ zavzpomínala.
V Diadle E. F. Buriana
Po návratu domů studium na konzervatoři v roce 1946 úspěšně dokončila a pokračovala na DAMU, kde se podílela na založení studentského divadla DISK. Po absolutoriu hrála chvíli v pražském divadle Alhambra, a pak dostal celý její ročník z DAMU angažmá ve Státním divadle v Ostravě. Velmi často vystupovala i v ostravském rozhlase, v němž působil jako hudební referent skladatel Svatopluk Havelka. První velkou lásku završili svatbou a narodily se jim dvě děti, dcera Daniela a o tři roky mladší Ondřej, známý herec, režisér, hudebník, zpěvák a frontman svého orchestru Melody Makers. Ten se už ale narodil v Praze, kam se rodina mezitím přestěhovala. Po dvanácti letech se manželé rozešli, Libuše pak děti vychovávala sama a už se nikdy znovu nevdala. „Nějak jsem nebyla do světa, nebo jak to mám říct. Vždy jsem se cítila spíš upozaděná a ty muže jsem ani nějak nevyhledávala,“ prozradila.
V roce 1962 s Janem Pivcem (vlevo) a Jaroslavem Marešem v Národním divadle v představení
Veselé paničky windsorské
Učila stovku známých herců
V Praze nastoupila do angažmá v Divadle E. F. Buriana, kde působila devět sezón, a pak zamířila rovnou do Národního divadla. „Vítězslav Vejražka často chodil do Burianova Déčka na představení, protože jsem slýchávala z hlediště jeho hurónský smích, a zřejmě na mě upozornil,“ podotkla. Zkrátka ji pozvali, aby se představila tehdejšímu šéfovi činohry Otomaru Krejčovi. „Seděl za stolkem na své židli a mě posadil na takové staré kanape, nevím, čím to bylo vycpané, ale když si do toho člověk sedl, seděl prakticky na zemi. A tak jsem tam tak seděla a vzhlížela k němu zespoda…, on na mě zase shlížel seshora a zeptal se mě, co bych jako chtěla hrát. Odpověděla jsem, že nevím, že to přece nezáleží na mně. A on mi tedy potom „seshora‘ udělil několik hostování.“
S Janem Pivcem a Jaroslavem Marvanem v roce 1964 v televizní inscenaci Příběh dušičkový
První velkou příležitost dostala v Gogolově Revizorovi jako záskok za legendární Olgu Scheinplflugovou, která onemocněla. Tehdy prý dokázala roli nastudovat za pouhý týden. „V Národním divadle jsem poznala spoustu krásných a zajímavých lidí, s některými jsem si dopisovala až do jejich smrti,“ přiznala. Kromě působení ve Zlaté kapličce, v jejímž souboru zůstala až do odchodu do penze v roce 1990, však hostovala v řadě dalších scén, například v Divadle Jiřího Wolkera, v Mostě či Mladé Boleslavi. Významná je ale i její pedagogická činnost. Již v roce 1952 začala učit na DAMU, v 70. a 80. letech byla docentkou a proděkankou. Jejími žáky byli například Hana Maciuchová, Dana Kolářová, Jaroslav Satoranský, Jiří Lábus či předčasně zesnulí Petr Svojtka a Jiří Hrzán. Po odchodu do důchodu ještě nějaký čas učila na konzervatoři.
Pohádková babička
Její první filmovou rolí byla Tonička v Robinsonce, kterou dostala v roce 1956 od svého spolužáka, režiséra Jaromíra Pleskota. V 60. letech si zahrála řadu významných vedlejších rolí, například paní Kateřinu v muzikálu Starci na chmelu, paní přednostovou v oscarovém snímku režiséra Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky či Kláru v Noci nevěsty. Film a především televize v ní ale postupně objevily především ideální představitelku starostlivých maminek a laskavých babiček.
S Jaroslavem Satoranským v roce 1975 v seriálu Nejmladší z rodu Hamrů
Diváci si ji definitivně zapsali navždy do paměti v roce 1975 jako matku Hamrovou ze seriálu Nejmladší z rodu Hamrů a díky roli babičky v rodinném seriálu Tajemství proutěného košíku. Především ale jako jedinečnou představitelku pohádkových babiček a tetiček z dlouhé řady studiových televizních pohádek. V posledních letech také často moderovala pořady pro nejmenší diváky, delší dobou byla i babičkou v pásmu Kouzelná školka. Hrála téměř výhradně kladné postavy, výjimkou byly snad jen ježibaba v pohádkové komedii Perníkový dědek a hostinská, která se specializovala na přípravu jídel z lidského masa v hororové povídce Guláš ze seriálu Draculův švagr. Naposledy se objevila na filmovém plátně v roce 2011 v rodinném snímku Petra Oukropce Modrý tygr.
Rodina jako z pohádky
Paní Libuše je pětinásobnou babičkou, od dcery Daniely má vnuka Honzu a syn Ondra jí ‘nadělil‘ ještě další čtyři – Terezu, Vojtěcha, Rozálii a Marka. A k nim si navíc ještě pořídila další dítě, přes arcibiskupskou diecézi adoptovala na dálku chlapce z Ugandy. Je to její již druhá adopce, první chlapec se prý s rodinou někam odstěhoval, a tak přijala dalšího.
Se synem Ondřejem Havelkou
V posledních letech začal paní Havelkovou trápit Menierův syndrom, což je porucha funkce středního ucha, která způsobuje motání hlavy a nepříjemné poruchy rovnováhy. Se svými problémy se prý naučila žít, kvůli nim ale přestala točit populární Kouzelnou školku. „Mám i jiné choroby, související se stářím. Ale co nadělám. Snažím se meditovat, užívat si vnoučat, číst si. Není to zase tak hrozné,“ dodává stále usměvavá pohádková babička.
Čtěte také:
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Adina Janovská