Byrokratická past při stavbě domu: Zas nový papír

Foto: Pixabay

Popisek: Stavba, ilustrační foto

Stavíte rodinný domek, chystáte rekonstrukci nebo jen kopete přípojku k pozemku? Pozor na nová pravidla, která mohou dokončení celého projektu pěkně zkomplikovat a protáhnout. Od poloviny roku 2024 totiž platí přísný zákon, bez kterého vám stavební úřad novostavbu jednoduše neschválí. Jihočeský kraj proto vydal speciální návod, jak z celé téhle úřední šlamastiky vybruslit bez ztráty kytičky.

Když se člověk pustí do stavby vlastního hnízda, má plnou hlavu hypoték, výběru dlaždiček a dohadování s řemeslníky. Jenže stát si na stavebníky vymyslel novou povinnost, o které spousta lidí nemá do poslední chvíle ani tušení. Všechno se točí kolem takzvané Digitální technické mapy, zkráceně DTM. Je to obří digitální databáze, kde musí být na centimetr přesně zakresleno všechno, co se na pozemku nachází. Od plotu až po trubky zakopané hluboko v zemi.

Projekt celostátního mapování podzemí i povrchu

Češi jsou národ chalupářů a kutilů a stavění máme tak nějak v krvi. Historicky se u nás stavělo všelijak, často svépomocí a bez přesných plánů. Jenže doba, kdy se trubky od plynu nebo vody zakopaly do země a věřilo se, že si jejich polohu bude děda pamatovat, je pryč. Když pak po letech přijede bagr, stane se neštěstí cobydup. Překopnutý kabel nebo porušená kanalizace dokáže zkazit den celému sousedství a škody jdou do desítek tisíc.

Právě proto vznikl projekt celostátního mapování podzemí i povrchu. V Jihočeském kraji se rozhodli, že lidem v tom chaosu udělají jasno. Vydali přehledný leták, který má lidi varovat před nejčastějšími chybami. Zásadní hrozbou je totiž moment, kdy dělníci zakopou vykopané jámy s přípojkami ještě předtím, než je viděl odborník. Pak nezbývá než vzít lopatu a všechno znovu odkrýt, což peněžence rozhodně nepřidá.

Jednoduchý návod

Odborníci z krajského úřadu dobře vědí, že pro běžného člověka jde o španělskou vesnici. Romana Vačkárová, vedoucí oddělení digitální technické mapy na Jihočeském kraji, k celému problému říká: „Problematika je složitá, je komplikované se v tom vyznat. Proto jsme se snažili udělat návod hodně jednoduše. Snažili jsme se tam podchytit ty nuance mezi základní prostorovou situací a těmi sítěmi, co ten geodet bude potřebovat. Digitální technická mapa je pro něj totiž základní návod, jak postupovat.“

Mapa se ve skutečnosti skládá ze dvou hlavních částí, které je potřeba odlišovat. První část tvoří takzvaná základní prostorová situace, což je v podstatě klasický polohopis. Sem patří chodníky, zelené pásy, budovy, přístřešky nebo třeba obyčejné ploty. Druhá část je ale ještě důležitější a tvoří ji sítě dopravní a technické infrastruktury. To jsou všechny ty trubky a kabely pro vodu, plyn, elektřinu nebo internet.

Smysl je jasný

Romana Vačkárová dále vysvětluje, jaký je hlavní smysl celého tohoto rozsáhlého kartografického díla: „Digitální technická mapa je mapové dílo, je to databázový soubor, který obsahuje dvě základní části, základní prostorovou situaci a tu nejvíc podstatnou, sítě dopravní a technické infrastruktury.“

Smysl všech těch papírů a měření je tedy naprosto jasný a logický. Každý další zásah do stavby, ať už nad zemí nebo pod ní, bude v budoucnu mnohem jednodušší. Stavební firmu by tak při vykopávkách neměla překvapit třeba zapomenutá přípojka plynu. Nová povinnost se přitom týká úplně všech stavebníků. Platí to pro novostavby, rekonstrukce i demolice, a to bez ohledu na to, zda stavba vyžaduje stavební povolení či kolaudaci.

Čtyři základní kroky

Celé to papírování má celkem čtyři základní kroky, kterými musíte projít. Prvním úkolem je sehnat si autorizovaného geodeta. Ten nejprve zhodnotí, zda je ve vašem konkrétním případě potřeba mapu vůbec upravovat. Pokud zjistí, že se stavbou nic nezměnilo, máte vyhráno a nemusí se měřit nic. Pokud ale změna nastala, musí geodet vyrazit do terénu a všechno přesně zaměřit v poloze i výšce.

Jakmile geodet vyhotoví potřebnou dokumentaci, musí se data nahrát do krajského systému. U běžných stavbiček nahrává podklady sám geodet přes centrální rozhraní. U technických sítí je to ale složitější a zápis musí provést specializovaný editor s odpovídajícím technickým vybavením. Jakmile je hotovo, získáte takzvaný identifikátor záznamu. Bez tohoto unikátního čísla v ruce vám stavební úřad razítko na kolaudaci prostě nedá.

Zdroj: Jihočeský kraj

Vložil: Markéta Vančová